Týdem uplynul a můžeme se tak vrátit v pokračování našeho seriálu zpátky k Rudé planetě a k sondám, které jsme tam zanechali. Doba kosmického závodu mezi USA a SSSR pominula pádem sovětské velmoci, a při výzkumu vesmíru se tak dokořán otevřely dveře mezinárodní spolupráci, byť bude trvat ještě dlouhé roky než se NASA a ruská Federální kosmická agentura naučí pracovat společně. Pád Železné opony sice znamenal konec závodů, ale neznamenal konec stále ambicióznějších misí hladových po úspěších a po co největším objemu nastřádaných dat. Podívejme se tedy, jak se vesmírným velmocem v novém období dařilo ve sféře vlivu marsovského prokletí!

Pozávodní útlum
Pád Sovětského svazu a ukončení vesmírných závodů na průzkumu vesmíru změnil snad jen to, že úspěchy vesmírných misí přestaly mít svůj politický vliv, a těžiště se úplně přeneslo do vědecké sféry. Sice to znamenalo, že výzkum a posouvání hranicí lidských možností přestal být živen ohněm politické prestiže, což ale bylo dobře - zejména v Sovětském svazu nebyly neúspěchy zapříčiněny tím, že by Rusové byli špatní technici, ale spíše přístupem politických špiček, jež si přály vypouštět sondy k oslavě všech svátků a revolucí, a leteckým inženýrům tak dávaly nesplnitelné časové termíny (zkuste postavit fungující loď za deset měsíců). Otevřené pole mezinárodní spolupráce ale otevřelo cestu k opravdu komplexním průzkumům vesmíru a vesmírných těles, a Mars nebyl výjimkou. Na jeho orbit byla v posledních téměř dvaceti letech vyslána celá řada automatů, a některé z nich byly ukázkou těch nejkomplexnějších sond navržených lidmi.

První z řady průzkumníků však zahájil novou dekádu tradičně: neúspěchem. Sonda Mars Observer se vznesla ke hvězdám 25. září 1992 a měla detailně zkoumat povrch planety, jeho složení, tvar a charakteristiky jejího magnetického pole a strukturu atmosféry. Tři dny před navedením a oběžnou dráhu Marsu (dne 21. srpna 1993) se však sonda odmlčela a spojení se již nepodařilo navázat, stejně jako se neví zda-li sonda nakonec vstoupila na orbit, či zda jen kolem planety proletěla. Příčina se dodnes nezjistila, pravděpodobně došlo k explozi palivového vedení v průběhu tlakování, protože hypergolické palivo, které mělo být použváno k manévrování, bylo navrženo pro pozemské satelity a nebylo určeno k dlouhému uložení v nádržích a pak k opětovnému natlakování a využívání. Ztráta Mars Observeru tak předznamenala černé desetiletí ve výzkumu Rudé planety.

Druhá mise devadesátých let však skončila obrovským úspěchem, protože Mars Global Surveyor dlouhých devět let obíhal Mars a jeho kamery a příštroje na palubě nám o našem vesmírném sousedovi poskytly celou řadu neocenitelných údajů - a mimo jiné Mars Global Surveyor (MGS) s největší pravděpodobností objevil tekutou vodu na povrchu, což je úspěch opravdu historický (byť je potřeba jej ještě pořádně prověřit). MGS se odlepil od startovací rampy na mysu Canaveral 7. listopadu 1996 na špici rakety Delta II a po třísetdenním letu se usídlil na oběžné dráze, po níž oběhl planetu jednou za necelých 45 hodin. Jeho palubní přístroje začaly okamžitě sbírat data, zatímco sondě bylo ze Země nařízeno sestoupit na nižší orbit za využití odporu atmosféry Marsu, která v dané výšce byla podstatně řidší než u Země a sonda tak mohla aerodynamického brždění využívat bez rizika poškození některé své části. Tohoto snižování orbity se pak s přestávkami využívalo až do půlky roku 1999, kdy se oběžná doba snížila na zhruba dvě hodiny v průměrné výšce necelých 380 km nad povrchem planety. Na této oběžné dráze pořídil v průběhu let MSG mnoho snímků s vysokým rozlišením, z nichž poté byla sestavena velmi detailní mapa povrchu Marsu. MSG byl také určen pro komunikaci s marsovskými rovery - jak se Sojournerem, tak se Spiritem a Opportunity. Jenže 2. listopadu 2006 NASA náhle ztratila spojení, když sondě přikázala změnit nastavení solárních panelů. O pár dnů později zachytily stanice slabý signál, který naznačoval že sonda přešla do safe modu a očekává instrukce. 20. listopadu se sonda Mars Reconnaissance Orbiter pokusila zmlklou souputnici vyfotit kvůli určení orientace sondy vůči Slunci, nicméně to se nezdařilo, stejně jako o den později MSG nepředala informace roveru Opportunity. V lednu 2007 vydala NASA tiskovou zprávu, v níž zveřejnila pravděpodobnou příčinu ztráty sondy - při softwarovém updatu z června 2006 byly dvě paměťové adresy zadány chybně. Na sondě tak došlo k zablokování solárních panelů a k chybnému vyhodnocení závady gyroskopů. V normálním případě se měla sonda natočit tak, aby zablokované panely směřovaly ke Slunci, jenže v tomhle případě se sonda natočila ke Slunci chladičem jediné funkční baterie, jež se samozřejmě přehřála a explodovala. Škoda - sonda byla jinak v dobré kondici, několikanásobně překročila svoji očekávanou životnost (asi dva roky práce u Marsu). Jejím posledním přínosem vědě bylo objevení pravděpodobných ložisek tekuté vody na povrchu Marsu (NASA snímky zveřejnila až po zániku sondy, v prosinci 2006).

V šestadevadesátém si chtělo přihřát marsovskou polívčičku i Rusko, když vypustilo sondu Mars 96, do dnešní doby nejtěžší meziplanetární těleso vypuštěné člověkem, napěchovanou mnoha vědeckými přístroji z celé Evropy. Jenže sondě selhal nosič a s veškerým nákladem se odporoučel do hlubin Pacifiku. NASA naproti tomu úspěšně vyslala 4. prosince 1996 sondu Mars Pathfinder, od které si slibovali vskutku hodně - na palubě totiž měla rover Sojourner, který měl posunout hranice průzkumu planet. A povedlo se! Po sedmi měsících letu, 4. července 1997, přistál Pathfinder v oblasti zvané Ares Vallis, a velké představení Sojournerovo mohlo začít. Jméno roveru vybrala jistá Valerie Ambroiseová, dvanáctiletá školačka z Bridgeportu, Connecticut, v rámci soutěže vypsané NASA (stejnou soutěž vypsali i pro MER Spirit a MER Opportunity) - celkem bylo zasláno na 3500 návrhů. Kromě výzkumu planety bylo hlavním úkolem mise dokázat, jak moc pokročila výroba levnějších a účinějších sond, a že je možné poslat mnoho vědeckých přístrojů na jinou planetu jednoduše, a za pětinu ceny misí Viking (ty stály v přepočtu asi 3,5 miliard dolarů). Hned druhý den po přistání sjelo 10,6 kilogramů těžké, 65 centimetrů dlouhé a 30 centimetrů vysoké vozítko z přistávací plošiny a započalo zkoumání okolních kamenů - rychle, protože se předpokládálo že nevydrží déle než měsíc (nakonec vydrželo měsíce tři). Sojourner se mohl pohybovat rychlostí centimetr za sekundu až do vzdálenosti pěti set metrů od přistávací sekce. Pro zajímavost - videozáběry Sojourneru, pořízené kamerou na přistávací sekci, když analyzoval kámen zvaný "Yogi", byly použity ve znělce Enterprise. Poslední kontakt s Pathfinderem proběhl 27. září 1997. Pathfinder do té doby pořídil přes 16500 fotografií okolí, Sojourner pak přes 550 fotografií a patnáct chemických analýz. Kromě toho každý den studovaly přístroje na obou sondách i meteorologické podmínky kolem místa přistání. Pathfinder měl i další význam - vydláždil cestu pro pozdějiší přistání roverů Spirit a Opportunity, ke kterým se ještě vrátíme.

Letem Pathfinderu odvrátil Mars od vědců svoji přívětivou tvář a zbylé mise devadesátých let skončily neúspěchem. 3. července 1998 odstartovala k Marsu japonská sonda Nozomi, která měla zkoumat svrchní vrstvy atmosféry a její interakci se solárním větrem. Jenže při průletu kolem Země za účelem využití její gravitace došlo k úniku paliva, a při následných korekčních manévrech spotřebovala sonda všechno své palivo a nedostala se na požadovanou dráhu k Marsu. Proto bylo rozhodnuto navést sondu na heliocentrickou oběžnou dráhu kolem Země (s dobou oběhu asi dva roky) a misi zrušit. Sonda stále obíhá kolem Země a některé systémy na její palubě jsou stále funkční. To druhá sonda v pořadí, Mars Climate Orbiter, měla mnohem zajímavější důvod selhání. Spolu se sondou Mars Polar Lander měla zkoumat počasí, klima a zásoby vody na Marsu. Jenže v důsledku navigační chyby vletěla příliš hluboko do atmosféry (asi do výše 57 kilometrů nad povrch), kde posléze zanikla. Navigační chyba byla v našich očích prostá - došlo k záměně metrického systému v navigačním počítači. Program který měl kontrolovat brzdící zážeh při navedení na orbit byl chybně naprogramován: dodavatel softwaru, firma Lockheed Martin, totiž používala pro výpočty gravitačních sil libry za sekundu, zatímco NASA používala newtony za sekundu. Takže operátoři sondu nakrmili údaji v newtonech, a sonda je brala jako libry (jedna libra je asi 4,45 newtonu). Kvůli tomu se dostala na příliš nízkou dráhu a shořela v atmosféře. Banalita, řeklo by se. Za 327,6 miliónu dolarů. Třetí sondou u Marsu pak měl být Mars Polar Lander, určený pro práci v součinnosti s Mars Climate Orbiterem. Aby však mise nebyla pouze poloviční, vybralo si marsovské prokletí také svou daň - v prosinci 1999 se sonda odmlčela těsně před vstupem do atmosféry. Jako nejpravděpodobnější verze se jeví chyba počítače. Ten měl vyhodnotit otřesy způsobené roztahováním přistávacích nohou jako dotek s povrchem Marsu a vypnul přistávací trysky - čtyřicet metrů nad povrchem.
Zpět na začátek článku

Nová éra Marsu
Začátek nového tisíciletí přinesl nové obzory a nové příležitosti při výzkumu vesmíru. I pro Mars znamená přelom tisíciletí přípravu na dlouhodobé a komplexní studování, které možná někdy v budoucnu přinese na jeho povrch i lidské posádky. V dubnu 2001 každopádně odstartovala sonda Mars Odyssey s úkolem pátrat spektrometry po stopách současné i minulé vody a sopečné činnosti na Marsu. Kromě toho má sonda také další veledůležitý úkol - zprostředkovávat komunikaci mezi Zemí a MERy Spirit, Opportunity a sondou Mars Phoenix Lander (přes 85% komunikace mezi Zemí a rovery probíhá právě přes sondu Mars Odyssey. V současnosti sonda stále sbírá data u Marsu, její mise je prodloužena prozatím do září 2008 kvůli zkoumání sezónních změn polárních čepiček. Dva roky po Odyssey, v červnu 2003, vyrazila na pouť k planetě i první meziplanetární sonda Evropské agentury ESA Mars Express s přistávací sondou Beagle 2 na palubě. Úkol - mapovat povrch ve vysokém rozlišení, zkoumat nerostné bohatství z orbity, provádět radarové sondy pod povrchem a podrobný výzkum atmosféry a její interakce s okolním prostorem. Mars Express se úspěšně dostal na orbitu a do dnešního dne pracuje na svých úkolech. Beagle 2 se ale ztratil při přistání - neví se, jestli vůbec na Marsu přistál, protože potíže s komunikací provázely sondu celou cestu k planetě.

V rozmezí jednoho měsíce, v červnu a červenci 2003, pak z mysu Canaveral startují dle mého názoru dvě zatím nejůspěšnější mise v dějinách výzkumu Marsu a nejspíše i v dějinách výzkumů ostatních planet (s výjimkou Voyagerů) - Mars Exploration Rover A (MER-A) Spirit (start 10.června 2003) a Mars Exploration Rover B (MER-B) Opportunity (start 7. července 2003). Cílem mise je pátrat na povrchu Marsu po známkách přítomnosti vody.
Zpět na začátek článku

MER-A Spirit - průkopník mezi rovery
První dosedá na Mars rover Spirit. 4. ledna 2004 měkce přistává v kráteru Gusev. Započíná odpočet devadesáti marsodní, po které má trvat jeho mise; číslo, které bude mnohokrát překonáno, což ale jeho řídící technici nemohou tušit. Hned po aktivování roveru a pořízení prvního panoramatu bylo rozhodnuto o prvním cíli cesty Spiritu - stal se jím mělký kráter zhruba 12 metrů severně od roveru, nazvaný Sleepy Hollow. Kromě toho také Spirit poslal první barevnou fotografii, která se hned stala fotografií s největším rozlišením, která kdy byla odeslána z povrchu jiného tělesa - rozlišení činilo 4000x3000 pixelů, a některá panoramata byla skládána výhradně z fotografií s tímto rozlišením (takže když jsem je sosal na mé staré kalkulačce ještě na Strahově, několikrát se jí regulérně cvakla pumpa, protože těch 150MB prostě nezvládla:) ). Vše šlo hladce až do osmnáctého dne, kdy se Spirit náhle odmlčel a posléze vyslal jen několik slabých signálů, indikujících že rover se nachází v chybovém stavu. Přes Mars Odyssey se nakonec podařilo protlačit 73MB inženýrských dat, z nichž jasně vyplynulo, že rover nezůstal ve spánkovém režimu, čímž likviduje svoji energii a přehřívá se. Dvacátý den odeslali technici roveru příkaz SHUTDWN_DMT_TIL (Shutdown Dammit Until -Krucinál vypni se až do <času>), ovšem rover příkaz neprovedl. Hlavní teorií bylo, že rover se nachází v nekonečné smyčce restartování (že by stopové prvky Windows ve vesmíru?). Spirit je totiž naprogramován tak, aby se po každé chybě restartoval, a je-li chyba v bootovací sekvenci, pak se taky může restartovat až do aleluja! Což omezovalo možná místa poruchy buď na flashovou EEPROM paměť (Electrically Erasable Programmable Read-Only Memory - paměť, která se musí před každým novým zápisem smazat elektronickým signálem), nebo na hardwarovou poruchu, což by osud roveru zpečetilo. Naštěstí výrobci roveru počítali s docela velkou poruchovostí pamětí flash a zabudovali do softwarového vybavení roveru i možnost nevyužít při bootování tuto paměť. Rádiem se podařilo Spiritu odvysílat příkaz nevyužívat flash paměť při bootování - a rover zázračně ožil. Ve třiatřicátý den operací byl pak uveden zpět do úplně provozuschopného stavu: chyba nebyla způsobena fyzickým poškozením flash paměti, ale přemírou dat, což technici vyřešili přeformátováním paměti a bylo vymalováno.

Dalším cílem Spiritu bylo pásmo vrcholků Columbia Hills, ležících asi 3 kilometry od místa přistání. Spirit se k jejich úpatí dostal 159 den po přistání. Zde strávil hodně dlouhý čas, protože úpatí a svahy kopců poskytovaly nekonečné moře zajímavých cílů a objektů pro vědce sledující údaje zasílané zpět na Zemi. V březnu 2005 se udála menší kuriozitka - solární baterie roveru, které kvůli silné prachové pokrývce fungovaly na nějakých 60%, najednou vyskočily až někam k 93% procentům. A na snímcích, které v následujících dnech odeslal Spirit zpět na zemi, bylo několik fotek větrných vírů. Inu, průvan nemusí být příjemný jen lidem v parném létě. 582 dní po přistání vyjel Spirit na vrcholek Husband Hillu a pořídil odtamtud vánoční panoramatický snímek. V průběhu roku 2007 zkoumal Spirit náhorní plošinu Home plate. Zde si také připravil malou senzaci - na jednom ze snímků je prý emzák! No, nazelenalé to tedy bylo, nicméně se stejně jednalo o kámen. Ale novináři měli aspoň o čem psát, když už raketoplány nepadaly. Ale zpět ke Spiritu. V létě 2007 ohrožovalo zdraví roveru několik silných prachových bouří, které naštěstí Spirit přečkal, byť se od té doby potýká s nedostatkem energie kvůli zanesení solárních panelů. Jeho kamery však nezůstaly zaměřeny pouze na povrch Marsu - kromě toho sledoval přechod marsova měsíce Deimosu přes sluneční kotouč, stejně jako zatmnění Phobosu a dokonce se mu podařilo i vyfotografovat Zemi.

Spirit dodnes brázdí povrch Marsu a sbírá data. V lednu 2007 byl upgradován jeho software, následkem čehož získal rover celou řadu autonomních schopnosté a ušetřil tak vědcům hodně práce s vybíráním zajímavých objektů ke studiím. Svou původní operační dobu devadesáti marsodní překročil více jak sedmnáctkrát - dnes nakrojil den číslo 1574. Takto dlouhá doba se na něm samozřejmě podepsala, kromě zaprášených solárních baterií mu již nefunguje pravé přední kolo, brusný kotouč vrtáku na výzkum kamenů se také ochodil, a miniaturní spektrometr tepelných emisí musel být vypnut kvůli prachu, který zanesl jeho čočku. I přesto rover týdně posílá stovky megabitů fotografií a vědeckých údajů, a má najeto přes 7500 metrů.
Zpět na začátek článku

MER-B Opportunity - druhý, ale nezapomenutý
Opportunity vyrazil na svoji dlouhou cestu 7. července 2003, a po necelých sedmi měsících bezpečně dosednul na druhé straně planety než jeho dvojče Spirit dne 24. ledna 2004. Jeho novým domovem se stalo Meridiani Planum, a jak se oba rovery nacházely na opačných stranách planety, tak se lišilo jejich okolí (vzpomínám si, že když jsem poprvé viděl panorama kolem místa přistání Opportunity, pomyslel jsem si "nuda!"). Geologové však byli nadšení - Meridiani Planum je totiž rovná, a Opportunity se podařilo spadnout rovnou do zhruba dvacetimetrového kráteru! Druhým důvodem vzrušení byla řada odhalených kamenů (na snímku vpravo), které poskytly roveru práci na celou řadu dní. Z jejich analýzy mimo jiné vyplynulo, že byly v minulosti tvarovány vnějšími vlivy - buď proudem lávy, větrem, nebo tekoucí vodou. Dalším zajímavým experimentem, který Opportunity provedl při zkoumání této "kamenné řady" bylo vykopání malého zákopu - za tímto účelem nechali technici protáčet jedno přední kolo po dobu dvaadvaceti minut, zatímco zbylých pět drželo rover na místě. Výsledkem byla zhruba padesát centimetrů dlouhá a deset centimetrů hluboká rýha, kterou pak vědci zkoumali kvůli složení a vlastnostem marsovské půdy.

Po opuštění kráteru Eagle, jak jej pojmenovali operátoři roveru, zaplesali vědci po druhé, to když Opportunity 30. dubna 2004 dojel na okraj kráteru Endurance. Celý květen objížděl rover okraj kráteru, odesílal panoramatické fotky a vybíral možné cíle výzkumu. Zkraje června se operátoři rozhodli s roverem zajet do kráteru, i když existovala reálná možnost, že kvůli terénu a konzistenci podloží nevyjede zpět. První den absolvoval rover jen několik krůčků dovnitř kráteru a hned z něj zase vycouval - díky tomuto letmému "osahání" bylo zjištěno, že sklon půdy je více než bezpečný, a Opportunity se mohl naplno pustit do objevování, i když v průběhu třídenního sjíždění ke svým cílům několikrát podklouznul. Navzdory tomu bylo zjištěno, že rover dovede bezpečně jezdit i na povrchu se sklonem 30 stupňů (průměrný sklon kráteru byl asi 18 stupňů. Každopádně kromě toho se právě tehdy povedlo Opportunity vyfotografovat několik jemných marsovských oblaků. Uvnitř Endurance pak rover strávil zhruba 180 marsodní, aby na sklonku prosince 2004 vyjel ven a zamířil ke svému vlastnímu tepelnému štítu.

Zde se podařil Opportunity velmi významný objev, protože poblíž zbytků štítu narazil na podivný kámen (na snímku hned za štítem), který vypadal na meteorit a to se také později potvrdilo. Jednalo se o první meteorit identifikovaný na povrchu jiného tělesa ve sluneční soustavě. Jeho analýzou strávil rover dalších 25 marsodní, než se vydal ke 300 metrů vzdálenému kráteru Argo. Cestou přes pláně navštívil rover celou řadu kráterů včetně zmíněného Argo, a taky si odbyl své první větší dobrodružství, když se na konci dubna 2005 zahrabal do duny - obě přední a obě zadní kola byla kompletně zakrytá. Operátoři museli být velmi opatrní, aby náhodou rover nezůstal na místě trčet navěky, ale štěstí stálo při nich - do dvou týdnů byl rover zpět na pevné zemi, a po krátkém průzkumu inkriminované duny zamířil ke kráteru Erebus. Při této cestě se také začaly zhoršovat problémy s robotickou paží, které rover provázely už od samotného přistání - servomotor pohánějící její vytahování a zatahování začal protestovat a v několika případech se zaseknul úplně. Operátoři tak museli vyvinout postupy pro jízdu roveru s vysunutou paží. To mu nezabránilo dojet ke kráteru Victoria, který zkoumá od září 2006 dodnes. Tento kráter má asi sedmkrát větší průměr než Erebus, a skýtá tak Opportunity širokou paletu objektů a zajímavých míst k prozkoumání. Stejně jako jeho dvojče Spirit také Opportunity trápí problémy s prachem - produkce energie spadla někam ke 13%, což vedlo operátory k omezení komunikace s roverem pouze na jedno vysílání za tři dny, což se od začátku mise ještě ani jednou nestalo, nicméně po skončení sezóny prachových bouří naštěstí začala produkce energie narůstat a nyní již rover může bez problémů odesílat snímky. Nezbývá než držet palce, aby jim to ještě dlouho vydrželo. Za 1532 dní na Marsu totiž najel tento rover celkem 11689 metrů, což je nejvíce ze všech automatických vozítek, které kdy byly vysazeny ve Sluneční soustavě.
Zpět na začátek článku

Poslední úspěchy moderní techniky
Po roverech se k Marsu vydala čtveřice sond (zatím poslední v tomto desetiletí) - jako první sonda Evropské kosmické agentury, Rosetta. Jejím primárním úkolem však bylo studium komety 67/Čuryumov-Gerasimenko, takže kolem Marsu pouze jednou prolétla kvůli úpravě kurzu. Zajímavostí bylo, že orientace sondy znemožňovala komunikaci se Zemí a natočení solárních baterií zase neumožňovalo dostatečné dodávky energie na normální chod, takže sonda planetu minula pouze ve standy by módu. Proletěla asi 250 kilometrů od planety, což byl neskutečný risk - a vynesl tomuto manévru přezdívku "sázka za miliardy dolarů.

Druhou byla sonda NASA nazvaná Mars Reconnaissance Orbiter. Startovala 12. srpna 2005, k Marsu doletěla 10 březba 2006 a po fázi aerodynamického brždění se usadila na oběžné dráze ve výšce 250 - 316 kilometrů nad povrchem a konečně mohla započít svou vědeckou práci - zmapovat povrch svými kamerami s vysokým rozlišením, na základě čehož vědci budou moci vybrat další zajímavá místa k přistání jak roverů, tak lidských posádek. Normální délka mise je stanovena do listopadu 2008, lze však předpokládat, že sonda zůstane aktivní ještě dlouho po tomto datu. V současnosti snímky a experimenty zaslané sondou na Zemi analyzují vědci a dá se očekávat, že své závěry brzy zveřejní na internetu a v odborných časopisech. Dva roky po MRO se od Země odlepil i Mars Phoenix Lander, čerstvý přírůstek mezi přistávacími sondami na povrchu Rudé planety. Úspěšně tam dosednul minulý týden v pondělí a nyní provádí první experimenty. Už první nabrání vzorku půdy nadzvedlo vědce ze židlí - ve vzorku je něco co vypadá jako kousky ledu či ledové tříště. Pravdou je, že okolí Phoenixu připomíná svým vzhledem trvale zamrzlá místa na Zemi. Ostatně Phoenix byl vyslán tak daleko na sever jak to jen šlo - snesl se v oblasti známé jako Zelené údolí na Vastitas Borealis. Jeho úkolem je pátrat po přítomnosti vody na Marsu a po životodárných místech na rozhraní ledu a marsovské půdy. V součinnosti s MRO se podařilo přistávající Phoenix dokonce vyfotografovat, což je také historický úspěch - ještě nikdy se totiž přistávající sondy nepovedlo vyfotit.

Čtvrtou do party je pak sonda Dawn, která by měla v únoru 2009 kolem Marsu jen proletět na své cestě k planetce Vesta. Držme palce, ať se to podaří!

Přehled misí na Mars
Výzkum Rudé planety byl tedy vskutku napínavý a hlavně intenzivní - žádné jiné planetě naší Sluneční soustavy se nevěnovalo tolik pozornosti. Důvod je jednoduchý - snímky z Venuše, zaslané sovětskými sondami Veněra, odhalil vpravdě pekelný svět bez života, a oči všech snílků se upřely jediným dalším možným směrem: právě na Mars, k jeho "umělým" kanálům a k miliónům předpokládaných marťanů. Už před dlouhou dobou tyto představy vzaly za své, ale i přes absenci zelených mužíčků je Mars zajímavý svět, bohatý na objevy a plný nových a důležitých poznatků, které nás přiblížují k porozumění vývoje jak mimozemských planet, tak naší vlastní Země, a snad nám napomohou poodhalit minulost Sluneční soustavy i její budoucnost - kdo ví. A třeba se jednoho dne dožijeme otisku lidské nohy na Marsu. Moc bych si to přál, ne nejméně proto, že projekt Apollo mi byl upřen rokem mého narození. Ale nezbývá nám nic jiného než čekat - a mezitím můžeme tajit dech nad úžasnými obrazy, které nám zasílají stroje vyslané na dalekou cestu od domova bez možnosti návratu. A neměli bychom na ně zapomínat jen proto, že to nejsou lidé!

Název	Datum startu	Cíl mise	Úspěch
Marsnik 1	10.10.1960	Průlet	Ne, selhala nosná raketa
Marsnik 2	14.10.1960	Průlet	Ne, selhala nosná raketa
Sputnik 22	24.10.1962	Průlet	Ne, rozpadl se po startu
Mars 1	1.11.1962	Průlet	Ne, ztracen kontakt
Sputnik 24	4.11.1962	Přistání	Ne, neopustila orbit
Zond 1964A	4.6.1964	Průlet	Ne, selhala nosná raketa
Mariner 3	5.11.1964	Průlet	Ne, selhala nosná raketa
Mariner 4	28.11.1964	Průlet	Ano, první úspěšný průlet
Zond 2	30.11.1964	Průlet	Ne, ztraceno spojení
Mariner 6	25.2.1969	Průlet	Ano
Mariner 7	27.3.1969	Průlet	Ano
Mars 1969A	27.3.1969	Orbitální	Ne, selhala nosná raketa
Mars 1969B	2.4.1969	Orbitální	Ne, selhala nosná raketa
Mariner 8	8.5.1971	Orbitální	Ne, selhala nosná raketa
Kosmos 419	10.5.1971	Orbitální	Ne, selhala nosná raketa
Mariner 9	30.5.1971	Orbitální	Ano, první úspěšný oběh
Mars 2	19.5.1971	Orbitální/Přistání	Částečný,přistání se nezdařilo
Mars 3	28.5.1971	Orbitální/Přistání	Ano,první úspěšné měkké přistání
Mars 4	21.7.1973	Orbitální	Ne, pouze proletěl kolem
Mars 5	25.7.1973	Orbitální	Částečný, po devíti dnech se odmlčela
Mars 6	5.8.1973	Přistání	Částečný, zničen při dopadu
Mars 7	9.8.1973	Přistání	Ne, netrefili planetu
Viking 1	20.8.1975	Orbitální/Přistání	Ano, první snímky z povrchu
Viking 2	9.9.1975	Orbitální/Přistání	Ano
Phobos 1	7.7.1988	Orbitální/Přistání	Ne, ztracen kontakt
Phobos 2	12.7.1988	Orbitální/Přistání	Částečný,ztracen kontakt před průletem kolem Phobosu
Mars Observer	25.9.1992	Orbiter	Ne, ztracen kontakt
Mars Global Surveyor	7.11.1996	Orbiter	Ano
Mars 96	16.11.1994	Orbitální/Přistání	Ne, selhala nosná raketa
Mars Pathfinder	4.12.1996	Přistání/Rover	Ano
Nozomi	3.7.1998	Orbitální	Ne, nedosáhla planety
Mars Climate Orbiter	11.12.1998	Orbitální	Ne, havarovala na planetě kvůli navigační chybě
Mars Polar Lander	3.1.1999	Přistání	Ne, ztracen kontakt
Deep Space 2	3.1.1999	Přistání	Ne, ztracen kontakt
Mars Odyssey	7.4.2001	Orbitální	Ano
Mars Express Orbiter	2.6.2003	Orbitální	Ano, stále aktivní
Beagle 2	2.6.2003	Přistání	Ne, pravděpodobně havaroval na povrchu
Spirit	10.6.2003	Rover	Ano, stále funkční
Opportunity	7.7.2003	Rover	Ano, stále funkční
Rosetta	2.3.2004	Průlet	Ano
Mars Reconnaissance Orbiter	12.8.2005	Orbitální	Ano, stále funkční
Phoenix	4.8.2007	Přistání	Ano, stále funkční
Dawn	27.9.2007	Průlet	Zatím na cestě, setkání v září 2009

Zpět na začátek článku