Chakotay vešel do kapitánovy pracovny se stohem PADDů v rukách a s úsměvem na tváři. Navzdory těžkostem s tím, jak sebe a jejich posádku ubránit před démony jménem prokuratura a publicita, byly kapitán a první důstojník v báječné náladě. Konečně uspěli ve svém nemožném úkolu překonat 70 tisíc světelných let. Po tom všem se všechny problémy zdály tak malé a zanedbatelné, jako jeden krátký světelný rok, který je dělil od Země.

Chakotay se objevil nad stolem se svou hrozivou kancelářskou prací. "Jak to šlo?" zeptal se komandér. "Vše teď záleží na admirálovi," odpověděla Janewayová a udělala na stole místo na Chakotayova hlášení o posádce. "Doufám, že už nikdy nebudu muset přemýšlet o Základní časové směrnici." "Stále toho víme o budoucnosti víc, než bychom měli. Hvězdná flotila se o to možná bude zajímat," řekl komandér, odložil své břímě na stůl a posadil se před něj.

"Tamta budoucnost se nestane," pravila kapitán s náznakem uzavřenosti nebo odhodlanosti... Chakotay to nedokázal rozeznat. Komandér rychle změnil téma na oficiální důvod jejich setkání. "Dokončil jsem personální hlášení o Makistech. Hvězdná flotila samozřejmě může můj názor považovat za zaujatý, takže pokud byste je přepsala--" "Doufala jsem, že ke každému souboru připojím pouze poznámku," povzdychla si Janewayová. "Myslela jsem,že na tu záležitost budeme mít celé měsíce před tím, než dosáhneme Země... a teď máme hodiny."

"Tím se příliš netrapte, Kathryn. Jsme opět doma a to je to nejdůležitější. Dovolená na Novém Zélandu nikomu kvadrant alfa příliš nepokazí." Chakotay se usmál, aby ji uklidnil, ačkoli nějakých šest měsíců v pohodlné federální trestanecké kolonii - to mohlo být podle něho nejvíc, k čemu může být on nebo kdokoli z jeho posádky odsouzen - by mohla zbrzdit jeho nový vztah se Sedmou. Ale ten moc dobře nepůjde v každém případě. Od té doby, co se Země objevila na obrazovce, Sedmá byla vzdálená a nekomunikativní. Neobvykle nekomunikativní. Prohlašovala, že má spoustu práce s opravami.

Možná, že jen potřebuje čas se přizpůsobit. Nebude na ni tlačit, rozhodl se. Už tak činil víc než dost. "Ale mě ano," řekla Janewayová. "Vás nezavřou," odpověděl, přičemž ji úmyslně nepochopil. "Uvidíme. Máte personální hlášení o Tomovi? Bude ho potřebovat na slyšení kvůli podmínečnému propuštění." Chakotay jí podal příslušný PADD. "Mám hotovou i Pětici z Equinoxu." "Takže jste taky doháněl novinky. Veřejné mínění je proti nim." Byla to ostuda, ale směřovalo to k tomu, pomyslela si Janewayová. Dokonce ani teď nebyla posádka Equinoxu na Voyageru tak úplně akceptovaná... někteří je dokonce stěží tolerovali.

A veřejné mínění bylo mnohem víc černobílé, než si pamatovala. Válka toho v kvadrantu alfa spoustu změnila. "Makisté jsou, jak se zdá, považováni za národní hrdiny," škádlila ho. "Jaký je to pocit, být větší než sám život?" "To mi povězte vy," odpověděl přátelsky. Janewayová jeho vtip přešla lehký zamračením. "Ačkoli jsou tu i dobré zprávy," řekla a znovu se usmála.

"Icheb byl přijat na Akademii Hvězdné flotily. Vlastně může nastoupit do již rozběhnutého prvního ročníku, vzhledem k tomu, že jeho znalosti ze základních kurzů jsou--" "Určitě dokonalé," zasmál se Chakotay. Janewayová odložila PADD, který držela v ruce.

"Myslím, že mi dlužíte oběd, komandére. Tohle můžeme dokončit později." "Na dnešním menu je 'Večírková pita' a 'Oslavný ovocný salát'. Můj chlapík v jídelně vaří se zapálením." "Je dobré, že jsme doma. Nejsem si jistá, jak moc Chellových originálních názvů bych ještě byla schopná snést." "Co růží zvou, byť zváno jinak..."

Příběh zveřejněn s laskavým svolením autora překladu.