Vítejte u třetího a závěrečného dílu seriálu o vědě ve Star Treku. Dnes se podíváme na zoubek čtyřem scénám ze závěru filmu, čímž uzavřeme pouť fyzikou nefyzikou Star Treku. Pro angličtináře nezbývá než doporučit i nadále sledovat Philův Bad Astronomy Blog, kde se, jak doufám, nebude pouštět jen do startrekových počinů. A teď již bez váhání přikročme k finále recenze na vědu ve Star Treku.

SUPERDUPERNOVA
Scéna: Když Spock vysvětluje divákům, co vedlo Nerona k jeho pomstě, tvrdí, že vybuchla supernova "ohrožující galaxii". Na plátně vidíme vybuchující žlutou hvězdu a zánik Romulu.
Věda: Po fyzikální stránce tahle scéna bolela. Zrovna jsem napsal knihu, v níž celou kapitolu věnuji škodám, které může supernova napáchat, a tenhle film ji celou pošlape. Takže popořadě.
Supernovy jsou vybuchující hvězdy a jde o neobyčejně ničivou událost. Energie produkovaná supernovou je násobkem miliard energií vyzářených naším Sluncem, a dokáží přezářit celé galaxie. Ale veškeré škody supernovou napáchané jsou lokální. Aby došlo k fyzickému poškození planety, musela by být v okruhu 50ti světelných let. Vzdálenějším planetám supernova ani neočeše křehkou ozónovou vrstvu.
Aby byla planeta výbuchem supernovy doslova odpařena, musela by nešťastnou hvězdu obíhat. Už na vzdálenost jednoho světelného roku nedokáže supernova planetu takto vymazat. A mějte na paměti, že naše galaxie měří napříč 100,000 světelných let. Supernova nikdy nemůže být tak silná, aby ohrožovala celou galaxii.
Navíc pojmem supernova označujeme zánik velmi hmotné hvězdy, jež na konci svého životního cyklu exploduje. Takové hvězdy jsou označovány jako veleobři a jejich barva je buď červená (jako u Betelgeuse) nebo modrobílá (jako u Denebu). Hvězda ve filmu je žlutá. Neodvážím se tvrdit, že by to nikdy nenastalo, ale podle všeho, co zatím o hvězdách víme, si dovolím tvrdit, že žluté hvězdy nevybuchují.


Kdyby mi JJ Abrams zavolal, doporučil bych mu radši použít výtrysk paprsků gamma (viz. obrázek výše), a ne supernovu. Narozdíl od supernov se v tomto případě exploze neprojevuje jako rozšiřující se koule, ale energie výbuchu je místo toho soustředěna do dvou paprsků vesmírné zloby. Takovýto výbuch vám dokáže sežehnout planetu i na vzdálenosti stovek světelných let, a počítačová animace pro tento případ by na plátně vypadala milionkrát lépe, než jakou filmaři použili.
JJ, zlato, příště mi zavolej!
Mimochodem, Spock se snažil zastavit supernovu vytvořením černé díry, která by explozi pohltila. To by samozřejmě nefungovalo, protože ve středu většiny supernov se jádro zhroutí a vytvoří černou díru. Vnější vrstvy hvězdy mají tolik energie, že snadno explodují, i když v srdci celé exploze sedí černá díra. Takže se Spock buď spletl ve výpočtech (Ne! Ta hrůza!), nebo lhal ohledně zastavení exploze (je libo sequel, vážení?), nebo scénáristé tenhle kousek vědy totálně podělali.
Přijímám vaše sázky, dámy a pánové.

NA SCHOVÁVANOU
Scéna: Na Čechovův návrh se Enterprise schová v husté atmosféře Titanu, zatímco magnetické pole prstenců ruší senzory. S úžasným Saturnem a jeho prstenci v pozadí se Enterprise noří z atmosféry a vrhá se do boje proti Romulanům!
Věda: Ehm. Inu, musím říct, že tato scéna je inspirována návrhem přímo od doktorky Carolyn Porco, vedoucí fotografického týmu sondy Cassini. Tato sonda od roku 2004 obíhá Saturn a vrátila nám již bezpočet dechberoucích záběrů této úžasné planety. Bavil jsem se s ní o této scéně, a i když potvrdila, že je vědecky možná, stejně si myslím, že chlapci z ILM trošku popustili uzdu své fantasii.


Zaprvé Titan obíhá kolem Saturnu ve stejné rovině jako prstence, takže při pohledu z Titanu by se prstence jevily jako ploché (jak můžete vidět na snímku výše). Protože jsou prstence velmi tenké, vypadaly by jen jako tenká linka napříč oblohou. Ve filmu je vidíme z úhlu. Za sebe ale musím říct, že tuhle chybu jim rád odpustím. Prstence jsou nádherné a ukázat je jen jako tenkou linku by byl hřích. I tak ale mohli scénu natočit s pohledem na atmosféru Titanu, z níž se noří Enterprise, a pak s lodí odletět nahoru a pryč od Saturnu, a teprve tehdy ukázat prstence. To by bylo cool.
Vidíte? S vědou se dají filmy točit mnohem lépe.
Barvu atmosféry Titanu trefili animátoři na jedničku: je červenožlutá, díky organické mlze vznikající při rozpadu methanu v atmosféře působením slunečních paprsků a jeho rekombinací pak vznikají složité molekuly. A atmosféra Titanu je velmi silná, atmosférický tlak na povrchu je dvakrát tak velký jako na Zemi! Ale stejně jako u Země i na Titanu atmosféra řídne s přibývající výškou, takže Enterprise by se tímto způsobem z atmosféry nevynořila. Animátorům šlo evidentně o efekt ponorky prorážející hladinu moře. Ale i tak to na plátně působilo úžasně.

NERONOVA VOLBA
Scéna: Spock vytvoří černou díru, která pomalu nasává Naradu. Napůl v díře a napůl mimo ni, Nero říká, že raději zemře, než by se vzdal.
Věda: Dobrá volba. Ve skutečnosti by totiž možnosti neměl. Kromě té, jež si zvolil.
Černé díry jsou totiž malé. Gravitace daleko od černé díry je stejná jako u jakéhokoliv jiného objektu s odpovídající hmotností - pokud by se Slunce zhroutilo do černé díry, i nadále bychom vesele obíhali po naší oběžné dráze, i když by nám za chvíli bylo docela frišno. Ale protože jsou černé díry malé, můžete se k nim dostat blíže. A čím blíže jste, tím větší je gravitace. O dost větší.
Ale tady se dostáváme k jádru věci: černá díra o hmotnosti řekněme planety by byla malá, menší než golfový míček. Můžete se k ní krásně přiblížit. Ale čím blíže jste, tím větší je gravitace. Pokud byste do černé díry spadli, vaše nohy by byly mnohem blíže než hlava. Rozdíl v gravitaci mezi vašima nohama a hlavou by mohl být milionkrát větší než je gravitace na povrchu Země! Rozdíl v působení těchto sil by vás roztrhal na kusy. Byli byste roztaženi v procesu, který astronomové nazývají špagetizace.
Narada by tedy ve skutečnosti nebyla roztrhána na kusy, byla by rozemleta na malé kvantové kousky subatomárních částic.
S černými děrami není radno si nic začínat. Když vás chytnou, už vás nepustí.

SCOTTYHO JADRNÁ BOMBA
Scéna: Enterprise se dostane příliš blízko k černé díře! Táhne je to k záhubě, a Scotty tvrdí, že když odhodí warpjádra a detonují je, exploze je může odhodit do bezpečí.
Věda: Jednoduše řečeno - ani náhodou, Scotty!
Na Zemi exploze bomby vytvoří šokovou vlnu, rozšiřující se tlakovou vlnu, kterou síla exploze pohání vpřed vzduchem. Ve vesmíru - vydržte... vydržte... - ve vesmíru není vzduch! Takže žádná šoková vlna se nekoná. Když hmota a antihmota v jádru rekombinují, dostanete silný výbuch elektromagnetické radiace (tady máte luxusní vědecké kecy pro balení holek) ve formě paprsků gamma, a rozšiřující se velmi tenkou vrstvu odpařených atomů materiálů, z nichž bylo warpjádro vytvořeno.
Aby se Enterprise dostala do bezpečí, výbuch by musel poskytnout lodi určitou hybnost. V principu jde o ten samý efekt, jako když jedním míčem trefíte druhý. Jeden míč hybnost má, a nárazem ji předá druhému, který se díky tomu začne pohybovat. Výbuch warpjádra by vyprodukoval hodně světla, ale explodovalo by jen malé množství hmoty a hybnost by tudíž byla minimální.
Ve skutečnosti by se loď vypařila díky obrovskému množství energie z exploze. Jejda! To by sice vystačilo na dramatický konec filmu, ale ne zrovna na úspěšný.

Co říci závěrem?
Jsem rejpavý idiot.

To už vám možná došlo i bez mé pomoci. Pokud je tomu tak, omlouvám se, že to o sobě říkám až takhle nakonec. Ale já si tenhle film opravdu výborně užil. Ano, nedrží se předlohy. V tom případě mám pro vás další novinku: to Star Trek nikdy nedělal! Star Trek je neuvěřitelně nekonzistentní a je jedno kolik podivných, pokřivených a zmutovaných důkazů nacházíte v jednotlivých seriálech, stejně Star Trek pořád odporuje sám sobě. Jestliže patříte k lidem, jež jsou smrtelně uraženi pokaždé, když Trek popírá vlastní historii, radši jej přestaňte sledovat.

Protože ten film je úplně boží!
Lidé se báli hollywoodifikace Star Treku. Samozřejmě že je ve filmu o hodně víc akce, a ano, Spock má dokonce objekt milostného zájmu. Ale že má Spock emoce už víme, a také víme, že dokáží za správných okolností vyplout na povrch. Proč přijímáme naštvaného Spocka - kterého jsme nejednou v TOSce viděli - ale už nedokážeme překousnout Spocka zamilovaného?
Castingem jsem si také nebyl jistý, ale na plátně mě přesvědčili o opaku. Uhura Zoë Saldany je víc než jen telefonní operátorka, je to opravdu kvalifikovaná lingvistka (i když mohla mít více prostoru). Doktor McCoy Karla Urbana je trefený na hlavičku, a herec sám je celkem podobný mladému DeForestu Kelleymu. Quinto zahrál Spocka velmi dobře a Pine je také dobrým Kirkem: i když nešlo o imitaci Shatnera, snadno jsem v něm viděl mladšího a nevycválaného Kirka (a jeho sukničkářství mě naprosto sestřelilo. Odkazy na TOSku takovým způsobem přehnané vyvolávaly záchvaty smíchu).

Ostatní aspekty byly také skvělé - efekty (i když bych snesl trochu méně pohybu kamery a složitých explozí) byly vskutku skvělé, stejně jako režie a hudba. Líbily se mi vnitřní vtipy, kterých bylo ve filmu dost, ale ne tolik aby člověka otravovaly. Rád bych viděl další filmy v podobném stylu, nebo rovnou seriál s tímto hereckým obsazením. Máme za sebou velmi bohatou historii, a tato zápletka nám poskytla začátek nové a paralelní historie.

Rád bych ji znovu viděl odvíjet se tam, kam se dosud žádná historie neodvíjela.