"Co pro vás mohu udělat, praporčíku?" Pohotovostní zdravotnický hologram vyšel ze své pracovny do hlavní části ošetřovny. Harry Kim stál uprostřed místnosti a působil lehce rozrušeným dojmem. "Objevil se snad další záchvat vulkánské chřipky? Nebo jde o bodavou bolest gastronomického druhu?" Harry z jeho tónu hlasu nepatrně nadskočil. Doktor totiž nebyl zrovna považován za největší autoritu na lodi.

Ovšem, od své první aktivace ušel dlouhou cestu a vypěstoval si vlastnosti jako je sympatie nebo ohleduplnost. Zdálo se, že tyto podprogramy byly v poslední době ignorovány. "Ve skutečnosti hledám Sedmou, Doktore." Ze všech slov si Harry vybral špatnou kombinaci a Doktor trpce poznamenal: "Jsem doktor, ne chůva.

Už dřív měla domluvenu schůzku se zdravotnickým trikordérem, ale jsem si jist, že je příliš zaměstnaná, než aby se obtěžovala obvyklými zdrořilostmi." "Ona se neukázala?" zeptal se Harry. "Ne, praporčíku, neukázala. Avšak kdo jsem, abych mohl kritizovat? Zřejmě něco mělo vyšší prioritu než setkání s lékařem. Omlouvám se, pane Kime, že tu s vámi nebudu tlachat, ale musím se starat o ošetřovnu. Teď, pokud mě omluvíte..."

Doktor se otočil, aby šel zpátky do své pracovny, ale Harry jej chytil za paži. "Počkejte minutku. Říkáte, že jste ji celý den neviděl?" Doktor se na Harryho zatrpkle podíval. "Myslel jsem, že přesně to jsem řekl." Harry se zamračil a jeho mozek pracoval na plné obrátky. "To je divné, Doktore, mohl bych přísahat, že mi počítač řekl, že tu byla. Ale pokud se tu dnes vůbec neukázala...."

Doktor pokrčil rameny. "Vím já? Spusťte diagnostiku nebo tak něco." "Samozřejmě," řekl Harry. "Vadilo by vám, kdybych se dostal k počítačovým systémům odsud?" Na Doktorově tváři se objevil odevzdaný výraz. "Jakpak by mohlo? Stejně to uděláte tak jako tak." To už ale Harry pracoval na rozhranní.

Chakotay měl již několik hodin volno a přerušil tak psaní hlášení o morálce posádky. Náhle zjistil, o kolik snazší měl práci, když tuto povinnost vykonával jako důstojník přes morálku Neelix, jenž se do této pozice sám dosadil. Tento duchaplný muž mu chyběl, ačkoliv Chakotay musel uznat, že Chellovo vaření bylo tak trochu všelék na tuto ztrátu.

Bolianem výstředně pojmenovaná jídla měla zvláštní šmrnc a Chakotay se podivil, proč mu nedali jídelnu na starost už dřív – jeho talentem se v opravářském týmu pouze plýtvalo. Při myšlenkách na jídlo si vzpomněl na pátou, přerušenou schůzku. Stále byl trochu zmatený nad tím, co se mezi ním a Sedmou z Devíti událo. Polichotilo mu, když se na něj obrátila a navrhla, že by se měli 'více začlenit do společenosti'. Věděl, že prosba měla romantický podtón a povznesla jeho ego. Nebyl už žádný mladík a jeho skromnost mu nedovolovala si přiznat, že by ještě mohl zaujmout nějakého mladého, hezkého praporčíka nebo třeba borgského vojáka.

Věděl, že její zájem o něj byl experimentální – část její osobnosti prozkoumávala znovu nabyté lidství a on byl docela šťastný, že tím mohou procházet spolu. Ale když opět spatřili Zemi, dokonce jen na senzorech dlouhého dosahu, spousta věcí se pro něj změnila. Otázka ohledně 'zbytku jeho života' se vynořila na povrch a on najednou v této budoucnosti Sedmou neviděl. Začal pátrat po svých motivech a co nalezl jej nepříjemně rozrušilo.

Ale borgské chování bylo bez jakéhokoliv taktu nebo uznání, nebylo nic, co by mohlo vztahu prospět. Sedmá docela rychle došla k jejímu vlastnímu závěru a řekla mu to při nejbližší příležitosti. Zcela upřímně mu pravila, že jej už nepotřebuje a že by ji jen mohl brzdit. Nehledě na pocit viny a snad i bolest z odmítnutí, se ji Chakotay pokusil podpořit, ale kletba jeho života pouto se ženou tvrdohlavější než mezek ještě více poškodila. A tak se mu teď Sedmá snažila vyhýbat, jak to jen bylo možné.

Je možné, že by jejich vztah stejně nevydržel. Z tohoto pohledu si Chakotay vlastně trochu oddychl, že i přes všechny květiny a polibky se věci neprohloubily. Nakonec bylo snadnější zapomenout teď, než se zničit později. Co se stalo, stalo se...

Příběh zveřejněn s laskavým svolením autora překladu.