Federace v této kategorii na lodích Hvězdné Flotily využívá většinou zbraně označované souhrnně jako torpéda. Název je zjevně odvozen od starých námořních torpéd a ačkoli po konstrukční stránce nemají mnoho společného spojuje je primární účel použití – tedy boj s nepřátelskými loděmi.

I přes své devastující účinky na nechráněné cíle nejsou díky úrovni soudobých obranných systémů chápána jako zbraně hromadného ničení, a pokud, pak spíše taktického než strategického významu. Tomu odpovídají počáteční požadavky – rychlé, relativně lehké a obratné střely s menší hlavicí, kratším doletem a jednoduchou konstrukcí vhodnou pro masovou výrobu. V závislosti na situaci se ale požadavky postupně zvyšovaly. Teď se tedy podíváme na jednotlivé typy v chronologickém pořadí podle jejich vzniku:

Jaderné a termonukleární rakety

Do výčtu je zahrnu jen pro úplnost, používaly se v době kdy Federace ještě neexistovala a vesmír brázdila první Enterprise NX 01.
Hlavice: Byly konstrukčně prakticky shodné s těmi, které známe z naší reality. Tedy nejčastěji plutoniová (případně uranová) jaderná hlavice použitá jako rozbuška pro termonukleární reakci deuteria a tritia (izotopy vodíku) uloženého v hlavici, z ryze praktických důvodů nejčastěji v podobě práškové sloučeniny. Termonukleární reakce (fůze vodíku na hélium) je také základní reakcí probíhající ve všech hvězdách běžného typu (Slunce nevyjímaje).
Účinky: Shodné se známými účinky nukleárních střel, tedy: krátký, extrémně silný pulz světelného a tepelného záření, elektromagnetický pulz, pronikavá („tvrdá“) radiace – zejména neutronové záření. Oproti použití na planetárním povrchu, při použití ve vesmíru prakticky odpadá tlaková vlna i radioaktivní spad. Vzhledem k nutnosti zachování malých rozměrů (skladovatelnost) a nízké hmotnosti (manévrovatelnost) mohly hlavice dosahovat síly maximálně do ekvivalentu sta kilotun TNT, tedy dnešních malých strategických hlavic.
Pohon: Nosné rakety používaly primitivní chemický pohon založený na pevné pyrosloži. Tomu odpovídají základní vlastnosti podobné například dnešním raketám země – vzduch: Dobré počáteční zrychlení i manévrovatelnost, ale dosažené rychlosti nikdy nepřesáhnou desítky kilometrů za sekundu a účinný dostřel stovky kilometrů. Použití takovýchto raket se tedy nutně omezuje na statické či málo pohyblivé cíle, nebo situace, kdy lodě letí souběžně stejnou podsvětelnou rychlostí, nebo proti sobě.