Polovina srpna začíná být v našem startrekovém kalendáři vyhrazena lokalitě nacházející se na sever od bývalého ocelového srdce naší republiky. Je to skoro na polské hranici ležící obec Dolní Lutyně. Letos se tam totiž konal již čtvrtý ročník letního setkání klubu Subspace, nazvaného prostě Lutyňská mise. Nejde jen o setkání členů klubu, ale také našich kamarádů, přátel a také rodinných příslušníků. Azyl tomuto družení také již tradičně poskytuje naše členka Blanka se svou rodinou.

Délka účasti na misi je poměrně volná, každý si může zvolit, jak dlouho na ní pobude, ať už se jedná o dny nebo jen o hodiny. Někteří účastníci proto přijíždějí ve čtvrtek či v pátek a opouštějí Lutyni v neděli, jiní se před nám mihnou jen na několik chvil sobotního odpoledne. Sobota je takovým centrálním dnem mise, tento den se toho nejvíce děje a také nejvíce sní. Takže pátek (popřípadě čtvrtek) jsou takovými dny přípravnými, kdy se ti vzdálenější sjíždějí a aklimatizují, ubytovávají a připravují. V pátek večer už byli skoro všichni v Lutyni, až na nás, kteří to máme nejblíže a naplánovali jsme příjezd až na sobotu.

Sobotní program byl rozdělen do tří bloků, pro jednoduchost je můžeme nazvat sportovně adrenalinový, kulturně historický a kulinářský. Ráno a dopoledne bylo vyhrazeno aktivitám sportovním. Část účastníků se za dobrodružstvím vydala na laserovou střelnici (známou třeba z The Big Bang Theory), část zvolila aktivity plovací a dováděcí v aquaparku a ti, kteří toužili po adrenalinu největším, jali se vařit kotlíkový guláš. Trochu jim do toho občas zasahoval déšť, trochu hladovci, kteří se již nemohli dočkat. Ale to jsem asi přehnal, hlad snad neměl nikdo, bylo toho dost i před guláškem, třeba takové nakládané hermelíny, no ty byly jedna báseň. A mezitím se nám guláš dovařil, rozdělil a bleskově snědl. I kotel se musel střídkou chleba vymazat, tak to bylo dobré.

Náležitě posilněni touto lahodnou krmí mohli jsme zahájit zmíněnou druhou programovou linii. Měli jsme zamluvenu prohlídku karvinského zámku ve Fryštátu, který v minulosti patřil některým moravským a rakouským rodům, naposledy pak Larischům. Tito šlechnici byli na svou dobu velmi pokrokoví a vzdělaní a věnovali své úsilí rozvoji průmyslu a techniky (určitě by se jim líbil Star Trek). I jim tedy vděčíme za to, že se Ostrava a okolí stalo tím zmíněným ocelovým srdcem. Mimo Larischů vlastnili zámek v minulosti asi i Rómové (aspoň dle obrázku vpravo). Zámek byl v devadesátých letech minulého století opraven a vybaven původními obrazy, gobelíny a nábytkem. To bylo dle paní průvodkyně uschováno od padesátých let v depozitu v Jemnici v jižních Čechách. Navštívilo nás jej přesně dvacet. Někteří z nás ale chtěli podniknout výlet do historie vzdálenější než je počátek průmyslové revoluce a tak jeden runabout zamířil na hrad Hukvaldy, kde si jí užili dosyta. A ještě si mohli pohladit i lišku Bystroušku a něco si při tom přát.

Na základnu jsme se vrátili náležitě poučeni, kultura i historie byly za námi a čekala nás část kulinářská. Byly vytaženy grily (dva) a postupně se na ně dostávaly párečky, kuřecí a posléze i vepřové kousky a kusy. Zpočátku bylo hotového díla málo a dělaly se na něj i pořadníky, ale jak se osazenstvo zasycovalo, muselo se jídlo i nabízet, skoro vnucovat. A to byla ještě k dispozici uzená kýta a další pochutiny. Takže hladoví jsme určitě nebyli. A pro potěchu oka běžely v televizi filmy Generations a First Contact, pro potěchu těla venku létaly frisbees a komu se nechtělo to ani to, mohl sedět a povídat, prostě dle chuti a nálady.

Večer pak přišlo na řadu i kino náročného diváka – jak vtipně podotkla Blanka – a na plátno čili prostěradlo se na půdě promítal film Forbidden Planet z roku 1956, který v mnohém předznamenal originální sérii Star Treku. K mání byl i film Blízká setkání třetího druhu nebo diskusní skupina v kuchyni probírající všechno možné až do brzkých ranních hodin. No a nedělní ráno bylo pozdní, pravda. Vstalo se tak nějak k odjezdu nebo spíše k přesunu do ostravské Pandy. Tato restaurace sice už nese jméno jiné, ale pro nás ne. Zde byla mise zakončena opět v duchu dobrého jídla a příjemného pocitu ze setkání s přáteli a kamarády. No a to je vše, vážení a milí. Vlastně ještě ne – příští rok ve stejnou dobu bude v Lutyni již pátá, jubilejní mise. Takže komu to letos nevyšlo, má celý rok na to, aby se polepšil.