Raketoplán je kosmický dopravní prostředek, spojující v sobě výhody letecké a raketové techniky. Sestává ze tří částí - orbitální (družicový) stupeň, vnější nádrž a dva pomocné válcovité raketové motory na pevné palivo (asi desetkrát použitelné). Hlavní výhodou raketoplánu oproti klasické raketě je možnost jeho vícenásobného použití, odhaduje se, že vlastní raketoplán lze použít asi 100krát.

Počátky vývoje vesmírného plavidla s možností vícenásobného použití jsou z druhé poloviny 60. let. V roce 1963 Ministerstvo obrany USA zrušilo projekt vesmírného válečného stroje Dyna-Soar (Dynamic Soar Vehicle) V období 1966 až 1975 NASA jako pokračovatel vyrobila tři testovací konstrukce s označením M-2, HL-10 a X-24. Tyto byly nejprve testovány bez motorů, později byly osazeny raketovými motory. Následovaly úpravy aerodynamiky a snižování nákladů.

12. března 1976 byl na letecké základně Rockwell v Palmdale v Kalifornii dokončen první testovací raketoplán a celých devět měsíců probíhalo jeho plné testování. Během těchto testů se prověřily základní aspekty létání raketoplánů, vyzkoušel se i systém přepravy raketoplánu v atmosféře pomocí speciálního letadla. Raketoplán je posazen na letadlo – upravený Boeing 747, oba stroje tak letí najednou, ale jsou poháněny pouze motorem letadla. Nejprve létala bez posádky - osm letů v únoru 1977 – to se hlavně měřila charakteristika letu a aerodynamika, později s dvoučlenou posádkou - osm letů mezi červnem a zářím 1977.

První testovací raketoplán se měl jmenovat Constitution - Ústava, na počest dvoustého výročí americké ústavy. Stejné jméno nesla i americká loď, která byla s dalšími dvěma loděmi United States a Constellation dokončena v roce 1797 a stala se tak základem pro nové federální loďstvo, které se do konce roku 1799 rozrostlo na 33 lodí.
Když se fanoušci seriálu Star Trek (trekkies) dozvěděli, že NASA připravuje testovací raketoplán, zavalili Bílý dům dopisy a peticí, aby byl raketoplánh pojmenován podle kosmické lodi z daného seriálu. 17. září 1976 byl na slavnostní ceremonii za přítomnosti vedení NASA, zástupců Kongresu, herců seriálu Star Trek a několika tisíc hostů raketoplán pokřtěn Enterprise.

O čtyři měsíce později byla Enterprise po zemi převezena na leteckou základnu Edwards v Mohavské poušti. Tato letecká základna je díky svým dlouhým přistávacím drahám využívána pro přistávání raketoplánů.
Enterprise byla v leteckém výzkumném zařízení NASA Dryden podrobena důkladnému testování. Po devíti měsících od února do listopadu 1977 bylo jasné, že Enterprise může létat v atmosféře a přistávat jako letadlo. Další testování bylo uskutečněno v Kenedyho vesmírném středisku na Mysu Canaveral. Posádku Enterprise tvořily dvě dvoučlenné posádky - Fred Haise, Gorddon Fullerton a Joe Engle s Dickem Trulym. Enterprise prošla testy ve vzduchu na hřbetu Boeingu 747, dalšími fázemi testování byly samostatné lety a přistávání. Raketoplán byl podroben i testování vibrací na startovací rampě.

Velký den pro Enterprise nastal 12. srpna 1977, kdy se poprvé odpojila a plachtěním doletěla na leteckou základnu Edwards , kde přistála na dně vyschlého jezera, které sloužilo jako přistávací dráha pro zkušební lety. Při prvních třech samostatných letech byla zadní část raketoplánu s motory schována pod krytem, aby se zlepšila aerodynamika letounu. Při čtvrtém testu byl kryt odstraněn a raketoplán opět přistával na dně vyschlého jezera. Při posledním, pátém letu už Enterprise přistávala na běžné betonové přistávací dráze. Po těchto letech bylo jasné, že může létat v atmosféře a přistávat jako letadlo.

Poté se raketoplán v březnu 1978 přesunul do Marshalovo střediska kosmických letů v Huntsivillu, Alabamě. Zde byla Enterprise na startovací rampě podrobena podobným vibracím, jakým mohl být vystaven jakýkoliv raketoplán při přistání. Další testování probíhalo na Mysu Canaveral v Kennedyho vesmírném středisku, kde se na raketoplánu zkoušely předletové a startovací procedury.

Ačkoliv se původně uvažovalo o tom, že se Enterprise upraví tak, aby mohla vzlétnout do vesmíru, nestalo se tak. V roce 1978 padlo rozhodnutí, že místo ní se z testovacího raketoplánu na plnohodnotné vesmírné plavidlo přestaví Challenger. Enterprise totiž následkem řady konstrukčních změn "ztěžkla" tak, že hmotnost užitečného nákladu, který by mohla vynést na oběžnou dráhu, klesla na minimum. Kdyby se upravovala, musel by být zhotoven nový trup z lehčích slitin a to by bylo tak drahé, že za tu cenu by bylo možné postavit úplně nový raketoplán. Tak dostal šanci Challenger, který byl původně určen jen pro statické zkoušky konstrukce, lidově řečeno "na rozlámání".

Po splnění svých pracovních povinnosti byla Enterprise předváděna na různých světových výstavách a leteckých přehlídkách. Například v roce 1983 byla vystavena na letecké přehlídce v Paříži, poté cestovala po Německu, Itálii, Anglii a dalších státech. O rok později bylo možné Enterprise spatřit na světové výstavě v New Orleans. Nakonec byla 18. listopadu 1985 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě převezena na Dullesovo letiště ve Washingtonu, kde strávila v jednom hangáru dlouhých 18 let.

Krátce do služby se Enterprise vrátila ještě dvakrát a to vždy po havárii jiného raketoplánu. Poprvé to bylo v roce 1986, kdy krátce po startu explodoval Challenger a to se na ní testovaly nouzové přistávací systémy. Poté, co v únoru 2003 shořela Columbie při přistávacím manévru, byla Enterprise částečně rozebrána a součástky podrobeny důkladné analýze.

V roce 1985 se stala majetkem Smithsonova muzea ve Washingtonu a v listopadu 2003 byl raketoplán Enterprise přesunut na nové místo. Jeho novým domovem se stalo Udvar-Hazyho centrum, otevřené 15. prosince 2003, kde bude stát v obřím hangáru a ve vybrané společnosti. Spolu s ním je zde možné spatřit například první Boeing 707, lunární karanténní zařízení z mise Apollo, nadzvukový letoun Concord a několik desítek dalších významných letadel a vybavení.