Milí čtenáři, po neplánované delší odmlce vám přinášíme už třetí část našeho povídání o strastiplném vzniku populárního románu Sonda. Náš příběh se přehoupl za polovinu a v ději se schyluje k velkému finále. Kolik si toho musí nechat spisovatel líbit - a kolik knih, které jsme četli, napsal někdo úplně jiný než uvedený autor?

Sonda se měla v knihkupectvích objevit v dubnu 1991. Už od prosince 1990 její příchod oznamovaly reklamy na posledních stránkách všech Star Trek románů. Jenže Sonda se na pulty dostala až napřesrok.

Věděla jsem, komu ji dal Hvězda předělat. Ta spisovatelka už měla s takovými věcmi zkušenosti, naposledy s A Flag Full of Stars od Brada Fergusona. (Další výživný příběh, kterému se budeme věnovat po Sondě – pozn. překl.)

Než se pustím ve vyprávění dál, ráda bych si něco ujasnila. Sama jsem přepisovala cizí knihy. Občas je člověk jen tak polahodí, jindy napíše úplně sám, to když mi na obálce uvedený autor dodá jenom osnovu a já zařídím zbytek. Podstatným prvkem je taková drobnost, které se říká vzájemný souhlas.

Pokaždé jsem pracovala na žádost druhé osoby, ať už zněla „Mohla byste mi zkontrolovat pravopis a interpunkci?“ anebo „Mohla byste z téhle sedmisetstránkové obludnosti udělat čtyřsetstránkový román?“ či „Tady máte šedesátistránkový filmový scénář, který se mi nepodařilo prodat. Nedal by se předělat na román?“

Jistě, smlouva o dílo mi nedávala právo říct: „Moji knihu nesmíte přepisovat!“ Do hry tedy vstupuje další faktor. Říká se mu profesionální zdvořilost.

Brad toho na svých stránkách řekl hodně o A Flag Full of Stars, a tak nebudu jeho slova opakovat, pouze zmíním, že osobu, která mu přepsala knihu, Brad považoval za přítele. Ten člověk ale nebyl ani dost zdvořilý, ani dost odvážný, aby zvednul telefon a řekl Bradovi: „Ahoj, požádali mě, abych ti udělal nějaké změny v rukopise. Třeba bysme si o tom mohli promluvit a já to zkusím udělat tak, abys byl spokojený ty i Hvězda.“

Moje „přepisovačka“ mě neznala, čili v případě Sondy se nejednalo o zrazené přátelství. Profesionální zdvořilost by ale přece jen mohla podnítit telefonní hovor, vzkaz, cokoliv. Jenže nic z toho se nekonalo.

Nejhorší ze všeho je, že jí možná lhali. Vím, že Gene DeWeese, který sepsal konečnou verzi Sondy, se od Hvězdy dozvěděl složitou story, jen aby se toho úkolu ujal. Rozdíl je ale v tom, že Gene se mi ozval. Ta druhá ne. Jsme s Genem od té doby kamarádi. Ta druhá, no, kromě Star Treku píše ještě o upírech. Však víte, co se říká na kurzech psaní: „Piště o tom, co znáte.“

A ne, neptejte se mě, jak se jmenuje. S trochou snahy na to nejspíš přijdete sami. Řeknu to takhle: O hodně let později jsem si s ní vyměnila několik dopisů. Docela mě… štvala. Urputně trvala na tom, abych nezmiňovala její jméno ve spojitosti se Sondou, a ačkoliv nemám důvod její přání plnit, neprozradím ji.

Ve filmu Červené střevíčky (The Red Shoes) padne asi takováhle věta: „Vezmi si, o kolik je horší krást než být okraden.“ Tak to máte.

***

Osm týdnů po mojí šestidenní lhůtě se mi ozval agent a řekl mi, že od Hvězdovy asistentky sehnal pracovní verzi revidované Sondy a do zítřka ji mám doma.

Už tu verzi nemám, ale vzpomínám si na tohle:

Zmizelo asi 40 % mého textu. Namísto něj se v knize nakupily roztahané vedlejší zápletky, ploché postavy, dialogy přerozdělené doslova tak, že se vyhodilo jméno jedné postavy a napsalo se jiné (v jednom případě se scéna z prologu opakovala v pozdější kapitole a dvě odlišné postavy odříkávaly identický dialog).

Na víc se Hvězda a jeho pisálek nezmohli – a měli v plánu to poslat do Paramountu pod mým jménem. A tady to začíná být zajímavé: O tyhle revize se očividně zasloužili dva lidé. V knize se projevoval Hvězdův nekritický obdiv ke Kirkovi. Rozhodl se, že text doslova pofackuje. Mimo jiné tam byla scéna, kdy se Kirk pustil do rvačky s šesti – ano, šesti – romulanskými strážnými – a porazil je. Úplně sám.

A ještě líp: Vedlejší postava, kterou jsem vytvořila jen jako křoví, se jako mávnutím kouzelného proutku proměnila v úkladného vraha v žoldu Romulanů, který měl zabít jednoho ze svých lidí a svalit vinu na Kirka, čímž by snad vytvořil meziplanetární roztržku.

No, v knize se mu to nepodařilo. A ve skutečném životě skoro ano…

***

Možná ti z vás, kteří četli Hudbu sfér, (Music of the Spheres) mi teď pomohou. Podobá se sir Rodney Harbinger v sebemenším ohledu Genu Roddenberrymu?

Já se s panem Roddenberrym nikdy nesetkala. Než jsem si přečetla knihu od Herba Solowa a Roberta Justmana Star Trek skrznaskrz (Inside Star Trek), která vyšla několik let po Sondě, nevěděla jsem o GR o nic víc než většina fanoušků. Pro mě to byl velký chlap s vysokým hláskem, který nosil svetr na zapínání a stvořil koncept „karavany ke hvězdám“ (Wagon Train to the Stars). A z té se, s pomocí mnoha chytrých, pracovitých lidí (jako Solowa a Justmana) nakonec stal Star Trek.

Hvězda a jeho přepisovačka se ovšem s GR znali a několikrát s ním pracovali. Takže by vás napadlo, že aspoň jeden z nich, ne-li oba dva, by si všiml, že jedna z mých postav se mu podobá, že ano?

Ovšem ani Hvězda, ani přepisovačka mezi lordem Harbingerem a GR žádnou podobu neviděli. Kdyby viděli, jistě by se z něj nerozhodli v „nové a vylepšené“ Sondě udělat hlavního záporáka.

A přesně to se stalo.

Jestli jste četli Hudbu sfér, možná se vám lord Harbinger vybavuje jako vedlejší postava, trochu otravný, ale v podstatě neškodný skladatel, který má trochu problém s pitím a někde v polovině knihy se napraví a pomůže se spojit se Sondou.

V Sondě: Prostřední verzi je to zoufalý, zlomený ochlasta, který od romulanského špeha vezme úplatek, aby zavraždil romulanského komandéra a hodil to na Kirka.

Hvězda s přepisovačkou z něho udělali „divokého ochlastu“ (citace z poznámky, která mi přišla s rukopisem), který se prohání po chodbách Enterprise s phaserem v ruce. Docela škaredá představa.

No, a tuhle verzi Sondy poslali licenčnímu oddělení Pramountu ke schválení, jelikož mou verzi prve považovali za „nepřijatelnou“.

Zbytek znám jen z druhé ruky, jelikož jsem u toho nebyla. Netuším, jestli si někdo skutečně zodpovědný za licencování tuhle verzi přečetl dříve než Trelane. Ale vím, že Trelane si ji určitě přečetl, protože pak začal virvál.

Nebudeme chodit kolem horké kaše, „nový a vylepšený“ sir Rodney Harbinger byl protohmotou v matrici. Celý projekt začal kolabovat a Trelane vyletěl na oběžnou dráhu. Dokážete si představit ty transkontinentální telefonáty, které následovaly?

Trelane: Jak se nám opovažujete poslat ten rukopis ke schválení? To jste se pominuli? Je tam postava, která otevřeně paroduje Gena!!!

Hvězda: (koktavě) V-vážně? A jaká postava to je?

Trelane: Ten protivný ochlasta, co běhá po chodbách a chce zabít nějakého Romulana.

Hvězda: (rychle přemýšlí) Jo, hm, tahle postava. No, když o tom tak mluvíte… zatracená Margaret! Podívejte, co provedla! Ts ts ts… dělá si takhle z Gena legraci, a mně to uniklo…

Pouze se tak dohaduji, na základě toho, co se stalo později, a sice že Trelane řekl Hvězdovi, že už nemá knihu na starosti. Odteď bude o osudu Sondy rozhodovat Trelane.

***

Tady se nám příběh trochu zamotává, protože ačkoliv si v následujících měsících můj agent několikrát telefonoval s Hvězdovou asistentkou, pokaždé se dozvěděl jiný příběh.

V květnu mu řekli, že Upírka pracuje na „dalším přepisu“ a kniha vyjde někdy v srpnu. V červenci se dozvěděl, že Hvězda si vzal rukopis na dovolenou a kniha vyjde až v lednu.

Mezitím mi bylo nabídnuto členství ve Svazu amerických spisovatelů science fiction (dále jen Svaz), protože Svaz připravoval hromadnou žalobu na Pocket Books ve jménu autorů Star Treku, především kvůli chronicky opožděným honorářům (například honorář, který se měl vyplatit v srpnu, dorazil až v listopadu na Den díkuvzdání, a tak podobně), také ale usilovali o změnu textu smlouvy o dílo a, bude-li to možné, nápravu individuálních křivd vůči spisovatelům.

Neobvyklé na tom bylo, že obyčejně musí o členství ve Svazu žádat spisovatel, ne naopak. Já do něj ale vstoupila a poskytla jeho funkcionářům všechny informace, které jsem znala.

Držgrešle z Pocket Books nakonec slíbili, že budou honoráře platit řádněji. Ve smlouvě o dílo přibyla věta, podle níž bylo možné, aby se z románu na autorovu žádost odstranilo jeho jméno, bude-li rukopis přepsán v takové míře, která není pro původního autora přijatelná, román ale přesto vyjde.

Za těchto okolností se některým (pro Pocket) nežádoucím spisovatelům podařilo vrátit. Mně ne, a vysvětlím proč.

Nakladatelství Pocket Books se za každou cenu snažilo vydat něco, co se bude jmenovat Sonda. V Paramountu se Trelane ze všech sil snažil, aby knihu zaříznul.

Jak tohle všechno vím? No, dostal se mi do rukou další vzkaz. Sehnala jsem ho asi dva roky po odeslání, ale nepovím vám jak. Po pravdě řečeno už ani nevím, kdo mi jeho kopii poslal. Mohlo to udělat hned několik lidí, ale i kdybych si vzpomněla, tak byste to ze mě nedostali, protože bych nechtěla nikomu komplikovat život, dokonce ani teď, 12 let po činu.

Na rozdíl od vzkazu, který celou tuhle šlamastyku odstartoval, tahle zpráva byla na hlavičkovém papíře Paramountu, adresátem byl Gene Roddenberry, odesílatelem Trelane. Je datovaná 25. července 1991. Má šest stran, jednoduché řádkování a takhle začíná:

„Zmiňuji některé z hlavních bodů, které je ještě třeba přepsat, protože dosud nedošlo k jejich úpravě, třebaže jsem o nich hodiny a hodiny mluvil do telefonu a vyhotovil rozsáhlý poznámkový aparát…“

Těch „hlavních bodů“ bylo celkem 79, většina nějak souvisela s hudbou. Přibližně polovina z nich se týkala věci, které mi do díla vsunuli Hvězda s Upírkou. Mnoho se jich opakovalo, některé byly prapodivné. Dopis má, mírně řečeno, ostrý tón.

Podle Trelana není zpěv velryb hudbou. Podle Trelana se „naše postavy“ (postavy z původního ST) v seriálu o hudbu nikdy nezajímaly, tak proč s tím začínat? Podle Trelana nedává smysl, aby druh, který Sondu stvořil, byl muzikální. Podle Trelana nevzešli velryby a velbloudi ze stejného druhu. Podle Trelana nezpívají ani australští domorodci. Blá, blá, blá…

Zatímco se tohle všechno dělo, můj agent byl informován, že „projekt Sonda je mrtvý. Žádná kniha nevyjde.“

Když mi zavolal, aby mi to sdělil, poznamenal: „Uvědomujete si, že tak nebo onak už pro tyhle lidi nebudeme smět nikdy psát?“

Přisvědčila jsem. Pravdou ale bylo, že jsem za osm let zažila u Pocket Books čtyři redaktory, a domyslela si, že ani tenhle režim dlouho nevydrží.

Pokud jde o Trelana, jeho fungování v Paramountu skončilo bez přehánění den poté, co Roddenberry v říjnu zemřel. A tehdy si Hvězda našel dalšího člověka na přepis.

Překlad: 1/4 a 2/4 Ladislav Jelínek, 3/4 a 4/4 Radim Rouče