Kdysi jsem při slově Star Trek ohrnovala nos a radši si zalezla k Pánu Prstenů. Kdykoli jsem na Coolu zahlédla Picardovu plešku, znechuceně jsem přepla jinam. Dnes už vím, jak hloupá jsem byla a nejradši bych svému minulému já dala jednu mezi oči. Moje první seznámení se Star Trekem proběhlo poněkud spontánně. V televizi zrovna běžel reboot z roku 2009 a já si řekla, že když už jsem ten fanoušek sci-fi, že se na to teda zkusím podívat. Moc jsem od toho nečekala, to se přiznám. Pochybovala jsem, že ten film dokoukám do konce, ale věřte nebo ne, nakonec mi bylo líto, že netrval alespoň o trochu déle. Hned na to jsem si stáhla Star Trek: Do Temnoty. Z toho jsem byla nadšená snad ještě víc. Jsem typ člověka, který si musí přečíst knihu ke každému filmu, který ho zaujme. Star Trek nebyl výjimkou, takže jsem co nejdřív vyrazila do knihovny a vybrala jsem jim tam všechny knihy, kde se byť jen mihl Spock, Kirk nebo McCoy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem něco tak úžasného měla přímo pod nosem a tolik let jsem to odmítala. Dnes už se moje knihovnička rozšířila o pár titulů, zítra si na poště vyzvedávám další a jsem šťastná, že jsem tenkrát tu televizi nepřepnula jinam. Pak přišla premiéra Beyondu. Byla jsem nadšená, že půjdu na premiéru do kina, ale nevyšlo to, takže jsem ho vlastně viděla až někdy v lednu. Fúú, docela zpoždění. :D Přiznám se, že když Enterprise přišla o gondoly, slzy tekly proudem a co teprve, když ztroskotala úplně? Ta loď není jen obyčejná loď a věřím, že nejsem sama, kdo proléval slzy, když se řítila k zemi. Oproti tomu, když jim na konci postavili novou, bylo to více než dojemné. Jsem moc ráda, že jsem se stala součástí vašeho světa a doufám, že se s vámi všemi jednou (snad už letos) potkám v Chotěboři. (