Chtěli jsme Vám čtenářům zprostředkovat objektivní pohled na naše srazy. A tak máte jedinečnou možnost přečíst si zápis z jedné akce hned od dvou členů. Zážitky níže uvedené mají na svědomí Bonsaj a Omi. Doufáme, že Vás délka neodradí a dočtete reportáž až do konce. :o)

Pátek od Bonsaj - Pro mě asi jako jedinou začala příprava na tento víkend už vlastně v pátek brzo ráno. V 5:00 jsme se přemístili s naší rodinkou do Prahy k rodičům, abychom to odpoledne měli blíže a Brůča vyrazil do práce. Já si společně s malou Sárinkou dala šlofíčka a šlo se na věc. Čekalo mě pečení buchty a vaření rizota. Nějak se mi to ale nechtěně protáhlo na celé dopoledne, poněvadž mrcha piškot se prostě srazil. A tak mi nezbylo nic jiného než zkusit to ještě jednou. Naštěstí to už šlo jako po másle a následné rizoto jsem zmákla na první pokus. A tak se mohlo kolem třetí vyrazit na nákup. Téééda nechtějte vědět, co toho tenhle klub dokáže sníst. :o). Jen pro představu. Z nákupu směr Plzeň jsme odjížděli kolem šesté a to jsme měli na starost jen půlku nákupu. Druhou měl obstarat BorgAI.

V ten samý čas měl i zbytek klubu sraz na Dejvické, kde se měli nalodit k Lorovi a Borgovi do auta. Lore společně s Urzou a Omim odjeli a zbytek podnikl záchranou misi pro Littla, který se zasekl v práci. Bohužel tento způsob záchrany zdá se mi poněkud nešťastným. Nakonec totiž zachraňoval on je. Na Hradčanské byla již taková zácpa, že se dál prostě nedostali a tak pozorovali patníky dokud nedorazil Little za nimi. Mezitím my jakožto první výsadek (nemající dálniční známku), jsme obdivovali malebná městečka naší země. Teda já a Brůča, malá Sára usnula hned, co jsme vyjeli. Probudila se až těsně před Plzní jak jinak než hladová (bezpečně vím, že do klubu zapadne :-). Dorazili jsme tedy jako první, to už nás čekal Chak. Pomohl nám vše vyložit a přitom odnavigovat i Darka, který si to do Plzně přifrčel dřív, aby si mohl v klidu udělat exkurzi pivovaru. Stihli jsme tak akorát odnést věci do místa určení a doklusal si to Diggy. Schytal to hned mezi dveřmi, že si to umí skvěle načasovat. Ale nakonec skutečně bez práce nejsou koláče. A tak když už tu bylo i druhé auto s Lorovým výsadkem, neminula ho. Šla jsem akorát uspávat malou a dorazili i hradčanští okupovatelé. Když jsem se vrátila nahoru, byli už všichni po večeři a v super náladě debatovali. Ještě plni energie jsme probrali hromadné přihlášení na FF. Lina a Bedraz nám představili dva nové maňásky, na které se můžete těšit během pondělního programu TREKFestu 007 na Festivalu Fantazie 2007.

Pak někteří prohlíželi časopis Svět 3D brýlemi a měli jsme to i s komentářem. Z toho později vznikly zdařilé pokusy o vytvoření vlastního 3D obrázku. (Tak a dítě mi právě teď vkusně rozložilo poznámky ze srazíku, tak se všem zúčastněným i nezúčastněným omlouvám, pokud na něco zapomenu.) Ale zpět k programu. Little nám radostně prozradil pozvané hosty na CzechTREK 2, takže za sebe si myslím: máte se na co těšit. Rozdaly se volňásky a morálka klubu se s množstvím vypité kofoly značně zvrhla. (Někdy si říkám, jestli by nás neměli dát testovat, pač co s námi ta kofola kolikráte dělá, je až na pováženou). No posuďte sami. Cožpak by z Omiho normálně vypadlo "Kapitán Pirk?" nebo by Borg říkal Omimu, že dobře drží? :o) Určitě ne! A bylo toho mnohem víc, ale chápu, že takhle vytržené z kontextu to nemusí přijít všem tak zábavné jako účastníkům. Pak myslím přišlo hromadné čtení Pozemšťanovy reportáže z prvního CzechTreku, na kterou vrchní předčítající narazil. Vzbudila v nás spousty vzpomínek, musím říci, že jsme díky ní objevili i nějaké ty mouchy, které se budeme snažit pro příště odstranit a v neposlední řadě vykouzlila velký usměv na tváři, i když tam někdy byla i lítost. Tak nějak jsme to rozebírali asi až do jedné. Pak se kluci jak jinak odebrali ke compům zahrát si Counter Strike až do ranních hodin.

Pátek od Omiho - Po dlouhém pracovním pátku, 20-ti minutovém zpoždění busu do Prahy, metrem a následně pěšky jsem dorazil s příslušným zpožděním před dejvickou poštu a s pohledem na skoro prázdnou ulici jsem doufal, že mi Lore nakonec neujel. Naštěstí si mě všiml a vylezl z auta s informacemi, že ostatní bůhví kam zmizeli, že nejsem poslední a že stejně budem asi ještě hodinu a půl muset čekat v Praze kvůli sudu piva. Po chvíli se objevili ostatní, kteří si jen odskočili k Borgovi, dorazil Urza a mohli jsme vyjet. My vrátit suda a druhé auto odstěhovat Nikolu, protože jinak by to asi nepobral. Cestou jsme vážně uvažovali o tom, že si suda necháme a nějak si s ním přes víkend poradíme, ale nakonec jsme ho nechali šťastnému majiteli, který byl předčasně doma. Smůla. Zbytek cesty po dálnici do Plzně uběhl za vášnivého rozebírání Star Treku a následně i mého nejneoblíbenějšího tématu, politiky.

K domečku jsme dorazili téměř neomylně, podle Lorových záchytných bodů – u Bordelu do prava a pak už bude domeček. Vylodili se, vybalili a přesunuli se do druhého patra. Protože jsme netušili, kdy dorazí stěhovák s Littlem, začali jsme si ohřívat večeři po jednom v mikrovlnce. Když fronta před mikrovlnkou kulminovala, dorazila druhá skupina. U dobrého jídla se dobře povídá, takže jsme stihli probrat všechno možné, včetně plánů na víkend, přípravy na Festival fantazie i na zářiový CzechTREK 2. Při této vhodné příležitosti jsme si nahlas přečetli čerstvý report z loňského CzechTREKu od Pozemšťana. Všichni jsme krásně zavzpomínali a dobře se pobavili u barvitého líčení zážitků z autorova úplně prvního conu.

Jak už je na plzeňských srazech zvykem, když se noc nachýlila, přesunuli jsme se před monitory a vrhli se vstřemhlav do virtuálního světa. To nás obvykle drží celkem dlouho a tak se druhá polovina členů pomalu odebrala na kutě. Musím podotknout, že Little zřejmě doma poctivě trénoval, tak sem byl za největší lamu zase já a s klidem a o to větší chutí to šil do svých spolubojovníků, aspoň Diggy si furt na něco stěžoval. Narozdíl od Littla zřejmě moc netrénoval a místo toho se snad učil, nebo co. Stejně to sou příšerný kempeři, člověk běhá po mapě jak šílenec, živáčka nepotká a najednou headshot. No to si to pak má jeden užít... Abych pokračoval, zhruba o půl pátý mě dohonil hlad, takže sem hru přerušil a vydal se podívat na ledničku. Ostatní se připojili. Když jsme se občerstvili několikapatrovými sendviči (sem je naučil já!), tak jsme se domluvili, že venku už svítá a že je nejvyšší čas jít spát. Je opravdu zajímavé usínat za ranního švitoření ptáků.

Sobota od Bonsaj - V sobotu ráno mě nečekaně vzbudila malá, že si chce hrát a tak jsem měla jako obvykle smůlu a musela jsem z postele. Nahoře v kuchyni jsme vybaveni hračkami potkali Bedraz a u počítačů Diggyho. Našli jsme šikovné místo na hraní a pak už jsem mohla v klidu připravit snídani. Chak pak musel jit vypnout keramickou pec do sklepení, kde se nachází i mini Zoo a tak jsme si po delší době udělali zase výlet za zvířátky. Nejprve jsme na keramice obdivovali krásné výtvory a domluvili se, že to někdy budeme muset taky zkusit. Pak jsme se už vydali na exkurzi. K naši lítosti byla mini zoo ještě více minimalizovaná a tak už nebylo toho tolik k obdivování. Ale i tak se našlo spoustu poučných věcí. Např. rozmnožovací rituál králíků :-), či jak se maskovat podle chameleona. Vrátili jsme se nahoru a holky šly připravit make-up maňáskům a většina chlapů se ujala přípravy jídla. Zbytek překládal stránky CzechTREKu do anglického jazyka.

Zapomněla jsem asi podotknout, že tento víkend byl v mužské režii. Takže kluci nakládali maso na večerní grilování a připravovali bramboráky k obědu. Sen každé ženy, kuchyň plná chlapů a každý něco kutí. No prostě nejhezčí podívaná, jaká muže být, co vám budu povídat. :-D A musím říci, že to bylo výborné. Jen tomu scházelo zapití chlazeným zlatavým mokem, a tak jsme po obědě vyrazili na procházku zakončenou v hospůdce. Před cestou jsme ještě vztyčili na stožár Lorovu vlajku. Samozřejmě se ST motivem. Pak už následovala první zastávka u ledu, teda spíše na umělé ploše, kde se mělo dát bruslit. Většina si půjčila na místě brusle a odhodlaně se vrhla na "led" (umělé desky mi prostě nejdou z pusy). No na počátku to spíše vypadalo jako pokus o zmrzačení se, ale pak už z nich byli profíci. Dokonce tak velcí, že chlapy neodolali a půjčili si hokejky a spolu s místními dětmi na ploše si zahráli hokej. No byl to prostě mazec. Zbytek zuřivě fandil, ale s postupujícím časem a stoupající venkovní teplotou došla síla i nám a tak jsme vzali útokem nedalekou restauračku.

Zanedlouho dorazili i hráči. Nadšeni hrou, přinesli spoustu nových nápadů, o kterých určitě zanedlouho uslyšíte. Při velmi hlasité diskuzi jsme si dali něco na zub a něco na zchlazení. Cestou zpět jsme se zastavili u místní fontánky, kde si klubáci zahráli na děti a brouzdali se v klikatých kanálech bosýma nohama. Omi chudák nevydržel nápor vodotrysku a vypadal následně, že by si nutně potřeboval půjčit jednu pampersku od Sáry. :o) Pak jsme se pomalu vrátili. Ještě jsme se procházeli po zahradě a zkoumali kde asi budeme grilovat. Objevili jsme místo na kuželky a jiné vyžití. Kluci se šli podívat, kde by asi tak mohli být schované. Našli nejen kouli a kuželky, ale i freesbee (létající talíř). Vzbudil velký zájem, a tak za chvíli byl už téměř celý klub venku na trávě a honil se za talířem. Já jsem musela jít uložit malou, ale občas jsem měla možnost je pozorovat z okna. Bohužel malé se spát nechtělo a tak jsem měla tuhle zábavu opravdu jen z okna. :o( A tak jsem přišla i o Littlovskou úpravu kraťasů (rozparek zepředu až dozadu), Chakovu akupunkturu (bodláčí), Diggyho výstup na Mont Blanc (střecha) a spoustu dalších veselých pokusů o zmrzačení. Lore mezitím roztápěl gril. Ze začátku jsem měla pocit, že se ho spíše snaží roztavit, jaké plameny z něj šlehaly, ale dopadlo to dobře. Když jsem dorazila ven, stihla jsem si párkrát mrsknout koulí po kuželkách a už byla první várka masa hotová. Tak jsme si všichni sesedli a kecali a jako obvykle se cpali.

Pak následovala hvězdná noc. Debaty typu: "Jsme ve vesmíru sami?" a podobně jsme završili super koukáním přes teleskop na Měsíc a po vygooglovaní hvězdných map jsme se jukli i na Saturn a Jupiter i s jeho čtyřmi měsíci. Prostě super. Před půlnocí jsme se uchýlili do domečku a společně s Darkem jsme pozvali klubáky na plánovaný srpnový srazík pojatý tak trochu jinak s názvem Expedice Cochrane. (Určitě si nenechte ujít reportáž z tohoto srazu, pač bude rozhodně co číst, teda pokud mě za to nestihnou utopit nebo něco podobného. :o)) Ještě nějakou dobu se domlouvaly podrobnosti a popřálo se oslavencům. Pak chlapi a zejména ti, co tvrdí, že normálně negambleří, usedli zase ke kompům. Pár z nás si pustilo na dobrou noc Želváky.

Sobota od Omiho - Ráno, no spíš pozdně dopoledne, jsme nebyli kupodivu poslední, kdo vstal. Sešli jsme se opět nahoře u velkého stolu a svorně spolu posnídali. Jelikož dříve navrhovaná návštěva zoo, nebo dinoparku by nám zabrala celý den, vypravili jsme se po snídani do spodního patra na prohlídku tamní fauny a flóry. Je pravda, že tolik rozličných živočichů a rostlin se jen tak na jednom místě nevidí, snad bych jmenoval ryby, želvy, hady, chameleona, osmáky, králíky, křečky a tak. Rostliny radši rozebírat nebudu, protože jsem rád, že to moje jediná domácí rostlina občas ustojí i pár dní bez vody. Protože už bylo dost hodin, tak jsme se po prohlídce dali do vaření oběda. Jak bylo předem domluveno, vařit měli kluci a to bramboráky se zelím a uzeným. Teprve v průběhu přípravy jsme přišli na to, že to není úplně nejrychlejší jídlo na přípravu, ale s vervou jsme se do toho pustili a protože nás bylo dost a samozřejmě si to dokonale zorganizovali, bylo brzo hotovo. Musím nás pochválit, opravdu se nám to moc povedlo.

Odpoledne jsme se vypravili na procházku. Když už jsme byli venku, vyvěsili jsme před vchodem Lorovu vlajku Velitelství Hvězdné Flotily, doufaje, že nezaujme lačné oko nějakého zloděje. Dobrá věc se podařila a tak za občasného poryvu větříku a ne zrovna slavnostní fanfáry vlajka vystoupala až na vrchol stožáru. Po vcelku krátké chůzi jsme se dostali k avizovanému letnímu kluzišti. Pět se nás okamžitě rozhodlo ji otestovat a tak jsme si půjčili brusle a pokusili se bruslit. Na zimních bruslích sem sice nestál nějaký ten pátek, ale jaký je to pocit na ledě si ještě pamatuju. Tohle k tomu mělo opravdu daleko. Ta nemohoucnost, když pod vámi brusle ujíždí a vy se nemůžete ani odrazit. Několikrát jsme si zkusili nechat brusle přibrousit, ale s mizivým výsledkem. Asi po 20-ti minutách se nám podařilo vyžebrat hokejky a trochu si pobavit s místními dětmi při nerovném souboji. Jedna skupinka potom kluziště opustila a vydali se spočinout na zahrádce blízké hospůdky. Bylo mi to trapné, ale kvůli podkluzování bruslí jsem měl celou dobu váhu na jedné noze a ta už mě sakramentsky bolela. Takže jsem se rozhodl pobyt na umělé ploše ukončit. Našli jsme na lavičce účtenku, ale až poté, co jsme ostatní dohonili na zahrádce, tak jsme zjistili, že to za nás opravdu nikdo nezaplatil. Vrátil jsem se tedy urovnat dluh, z čehož měl majitel radost, protože by mu prý ta jeho dala...

Na zahrádce bylo moc příjemně také díky dobře naladěné číšnici, která když se blížila s tácem piv a Lore se strachoval, aby neupadla, se ihned rozhodla, že za tu starost musí dostat pivo jako první. Pivo, kola, zmrzlinové poháry i tlačenka nás příjemně občerstvily, takže jsme pokračovali po obchůzce k malému umělému jezírku s fontánkou a korýtkem. Příhodné to místo pro hromadné fotografování. Bez nějakých větších incidentů (dobře při pózování nad fontánkou mi postříkala rozkrok) jsme se vrátili do domečku. S Borgem, který jako jediný řidič nepožil, a Urzou jsme vyrazili nakoupit ještě nějaké zásoby a nutno podotknout, že cesta to byla veselá. Podařilo se nám sehnat všechno, co jsme potřebovali, plus klasicky něco navíc, tak jsme se odměnili cheesem u jednoho nejmenovaného nezdravého rychlého občerstvení.

Po návratu nás překvapil prázdný domeček, jelikož skoro všichni se venku oddávali sportovním radovánkám. Házely se hned dvě frisbee, což přineslo ještě větší zážitek ze hry, když na nějakého šťastlivce přiletěly oba talíře najednou. Pouze dvakrát se muselo pro frisbee na střechu a několikrát za plot. Později se oddělila skupinka na ruské kuželky, u kterých jsme se později poctivě vystřídali. Mezitím se Lore ujal grilování a roztápěl gril pro předem naložené dobrůtky. Netrvalo dlouho, setmělo se, nahamali jsme se a jali se díky Chakovu úchvatnému dalekohledu, který jsme mu všichni hlasitě záviděli, pozorovat noční oblohu. Samozřejmě to uprostřed města a v takovém počtu nebylo 100% praktické, ale to nám vůbec nevadilo. Po delší době hledání malinkých světýlek na inkoustově černé obloze naše řady prořídly, až jsme se nakonec všichni opět sešli v domečku. Jedna skupina se rozhodla shlédnout, nutno podotknout, že někteří poněkolikáté, Želváky, druhá se klasicky usadila u compů vedle a opět se ponořila do světa za monitorem. Přestože jsem byl už ospalý, neodolal jsem a na chvíli se připojil, což mě rychle probudilo a vydrželo opět do brzkých ranních hodin. Opět jsem usínal za líbezných zvuků ptačích písní.

Neděle od Bonsaj - Ráno jsme se velmi pozdě vypotáceli ze spacáků. Vlastně ono nebylo ani ráno jako spíš před polednem. Po rychle snídani, se Lina s Omim ujali malování nových kulis v kuchyni na podlaze. No, vymalovali to skvěle a nejen to plátno, ale i to lino pod ním. :o). (viz foto) Pak musela naběhnout úklidová četa složená z většiny klubáku, aby to vůbec dostala dolů. Diggy se ujal přípravy super krémovo-houbové polévky. No já bych vám to popsala, ale záznam by byl daleko lepší a tak raději jen prozradím, že po hodinovém vaření dvou litrů nakonec ta mrcha zhoustla. :o) Zato mně, a to si myslím, že mám už něco navařeno, se úspěšně povedlo rozvařit rýži na Omiho švej–žu–žu. Tímto se mu ještě jednou moc omlouvám.

Po obědě už bylo docela hodně hodin a tak následovalo rychlé balení a ještě rychlejší úklid. A bylo tu zase loučení. :o( Ale na každém konci je hezké to, že něco nového začíná, a tak se můžeme těšit na srazík v červnu, který bude plný zkoušek programu na FF, ale určitě i plný koupání a jiného vyžití.

Neděle od Omiho - Ráno jsem vstal opět překvapivě jako jeden z prvních. Chvíli jsme si hráli se Sárou a fotili ji, pak se v 11 vytetelil zbytek klubu ze spacáků a nasnídali se. Následovalo Littlovo výborné tiramisu, které se napodruhé opravdu moc povedlo. Následně se nám práce trochu roztříštily, někteří byli u počítačů a pracovali na knihostopu, nebo se věnovali soukromým aktivitám, někdo maloval kulisy na nové maňásky a o ostatních ani nevím. Když jsme domalovali, zjistili jsme, že barvy jsou trochu agresivnější, než jsme předpokládali a zejména červená tempera z lina ne a ne pustit. Takže na kolena a drhnout. Mezitím započaly přípravy na oběd. Jako předkrm jsme ochutnali tradiční Diggyho houbovou polévku, kterou očividně tak masově dosud nevařil, tudíž trvalo nezvykle déle, než polévka zhoustla. Pár jedinců polévku odmítlo, jako by nevěděli, že druhé jídlo je v mé režii. Mírně převařená rýže a krapet sušší ale za to ostřejší maso naštěstí všem hrozně chutnalo (zvlášť Chakovi, viz. foto) a tak jsem se za sebe ani moc nestyděl. Jako zákusek byly v ledničce nanukáče. Dva v mrazáku a jeden v chladničce, protože už se nevešel. Takže osm lidí si ho dalo normálně, čtyři pili z hrníčku. Nastal čas balení a kvůli nejvzdálenější dopravě jsme opustili sraz s Lorem a Urzou jako první. Z cesty si toho moc nepamatuju, protože jsem většinu prospal.