Při tvorbě různých startrekových soutěží (například Star Trek Activity) se občas objevily diskuze, zda má kapitán Jean-Luc Picard dvě křestní jména, nebo jen jedno. Jelikož se francouzské a české pojetí tohoto problému liší a francouzština je v dané věci poněkud atypická (a nejen v ní!), pokusím se s využitím své znalosti tohoto jazyka záležitost objasnit, včetně původu tohoto pojetí a jeho využití při skloňování v češtině.

Na rozdíl od češtiny, která používá vždy každé křestní jméno samostatně a netvoří ani složeniny (jako například němčina), používá francouzština takzvaná zdvojená křestní jména (francouzsky „prénom composé“). Podle zdrojů ve francouzském znění Wikipedie pocházejí zdvojená jména pravděpodobně ze Španělska a do Francie se dostala za vlády „krále Slunce“ Ludvíka XIV., který měl za manželku španělskou princeznu Marii Terezu Habsburskou. Ve větší míře se začala používat v 18. století, avšak původní pravopis těchto jmen nebyl sjednocený a záleželo na konkrétním faráři, jak je uváděl v křestních listech. Teprve poměrně pozdě, až v polovině 20. století, se pravopis zdvojených jmen ustálil, a to oficiálním nahrazením křestních listů vydávaných církví rodnými listy vydávaných státem. Tehdy se začala používat zdvojená jména oficiálně s použitím spojovníku, který na rozdíl od pomlčky nepoužívá mezery a obě původně samostatná křestní jména spojuje, takže se jedná v nové podobě o jediné – zdvojené – křestní jméno, nikoli o dvě. A v řadě případů došlo i k úplnému spojení původních dvou jmen do jediného, takže z Marie-Anne vznikla Marianne (česky známá jako Marianna) anebo obráceně – z Anne-Marie vznikla Annemarie, což je však složenina spíše německá (obdobě jako Karlheinz)

Zdvojených jmen existuje ve francouzštině celá řada, a to jak v mužském, tak i ženském tvaru. V dnešní době se však většina z nich nepoužívá a prakticky se setkáváme se složeninami jména Marie (nejčastěji Marie-Anne, Marie-Claire či Marie-France), občas se zdvojeným jménem Jeanne-Marie a nejčastěji s mužskými zdvojenými jmény sestávajícími z počátečního Jean (Jan) a některého z řady dalších jmen. Z nejznámějších lze uvést Jean-Paul (například herec Jean-Paul Belmondo), Jean-Pierre (např. autor příběhů o Marku Stoneovi Jean-Pierre Garen), Jean-Claude (další herec Jean-Claude van Damme či současný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker) a samozřejmě všem trekkies známý Jean-Luc. Nesmíme zapomenout ani na Jana Křtitele, u něhož se toto – v češtině skutečně dvojí křestní jméno – vyskytuje u nás asi nejčastěji, ve francouzštině je zřejmě nejznámější Jean-Baptiste Poquelin, kterého známe pod uměleckým jménem Molière.

Francouzská zdvojená jména by se tedy měla skloňovat v češtině jako jediné, tedy nikoli „Jeane Lucu“, ale „Jean-Lucu“. Naštěstí si toho jsou tvůrci našeho dabingu vědomi a k problémům u překladu Picardova křestního jména nedochází. Z každého pravidla existují výjimky a zejména složená jména panovníků a jim podobných se do češtiny překládají „zvlášť“ (např. zmíněná Marie Tereza Habsburská – francouzsky Marie-Thérèse, papež Jan Pavel II. či známá Marie Antoinetta), ale všeobecně by se na francouzská zdvojená křestní jména mělo nahlížet jako na jediné a podle toho s nimi nakládat a používat je.