Přelom 19. a 20. století a hlavně 1. světová válka nastartovala prudký vzestup lodní techniky. Plachty byly nahrazeny parním pohonem, který se neustále zdokonaloval, a dřevěné lodní konstrukce byly postupně nahrazeny čím dál mohutnějším pancířem. V 1.světové válce se stala vládkyní moří bitevní loď a jméno Enterprise mezi válečnými plavidly 20. století samozřejmě nechybělo.

Pomineme-li americké letadlové lodě, pak jedinou další válečnou loď se jménem Enterprise najdeme v análech Britského královského námořnictva. Jednalo se o lehký křižník třídy Emerald s kódem D52.
Třída Emerald, či třída E, byla navržena ke konci 1. světové války s úvodní myšlenkou rychlé lodi na úkor ostatních aspektů, a měla sloužit v Severním moři proti novým německým křižníkům a hlavně proti minolovkám. Třída E vycházela z předchozí třídy Danae, ale narozdíl od ní měla podstatně větší poměr mezi délkou a šířkou, a také měla pouze o jedno dělo více navzdory faktu, že byla větší a dražší. Maximální rychlosti 33 uzlů bylo obětováno skutečně hodně, zdvojnásobily se koňské síly, délka narostla o 30.5 metru a výtlak vzrostl o 50%. Postaveny nakonec byly pouze dvě lodě - kromě HMS Enterprise také HMS Emerald. Za účelem dosažení vysoké rychlosti byla třída E poháněna čtyřmi lodními šrouby, o jejichž pohon se staraly celkem dvě strojovny. Dodávku páry obstarávaly čtyři kotelny, přičemž kotelny číslo 2 a 3 byly postaveny vedle sebe s komínem mezi nimi. Zásobníky paliva byly mezi kotelnami 2 a 3 a přední strojovnou, a mezi kotelnou 4 a zadní strojovnou. Toto uspořádání vedlo k poněkud bizarnímu umístění komínů, které bylo ještě vystupňováno v roce 1935, kdy prodloužení katapultu vyžadovalo přesunutí hlavního stěžně dále vpřed od zadního komína, a všechny komíny byl zvýšeny o zhruba 1.5 metru.

Na počátku třicátých let byla Enterprise osazena prototypem dělového dvojčete ráže 152mm místo předchozích dvou jednohlavňových děl; tento typ dělové věže byl později použit i u tříd Leander, Amphion a Arethusa. Uspořádání této dělové věže totiž zabíralo méně místa než umístění dvou děl za sebe jako na Emeraldu, takže můstek mohl být posunut více vpřed. Můstek sám měl nový design, protože byl tvořen jednotným blokem s nástavbovou věží s řídící místností, zatímco tradiční model se stavěl kolem předního stěžně a kormidelny, s pozorovací plošinou místo nástavby. Navzdory svému věku a neohrabanému vzhledu byly HMS Enterprise a HMS Emerald nejrychlejšími loděmi britské královské flotily i na začátku II. světové války - při testech v roce 1939 dosahoval HMS Emerald při plném naložení rychlosti 32 uzlů.

V polovině 30. let byly obě lodě vybaveny katapultem, jež nahradil zastaralou startovací rampu, a k protiletadlovým dělům byl dodán zaměřovací systém HACS Mk.I. Ten byl umístěn uprostřed lodi, mezi plošinou se světlomety a zadním komínem. Při této příležitosti byly komíny zvýšeny o 1.5 metru. Pozdější návrhy na zvýšení protiletadlové výzbroje přidáním čtyřpalcových dvojčat byly zmařeny vypuknutím II. světové války. Enterprise byla v roce 1941 vybavena dvěma kanóny ráže 152mm a jedním rychlopalným čtyřčetem. Později byly přidány ještě čtyři kanóny ráže 20mm a mezi prosincem 1942 a říjnem 1943, v průběhu dlouhých oprav, byla protiletadlová výzbroj ještě posílena a byl nainstalován komplexní radarový systém. V únoru 1944 pak byl odstraněn katapult.

Enterprise vstoupila do služby 7. dubna 1926 a službu započala u 4. skupiny křižníků ve východní Indii, kde zůstala až do roku 1934. Po návratu domů se její činnost omezila pouze na údržbu, než se v lednu 1936 vrátila do východní Indie. Na konci roku 1937 ji však vystřídal křižník Manchester a HMS Enterprise opět zamířila do vod kolem Albionu. V roce 1938 rozvážela posádky do pevností v Číně, a 30. září 1938 byla zařazena na seznam rezervních lodí.
Po vypuknutí II. světové války v říjnu 1939 byla navrácena do aktivní služby a v letech 1939-1940 sloužila nejdříve v rámci patrol ve Scapa Flow, a poté jako ochrana atlantických konvojů u Halifaxkých doprovodných sil. Nakonec byla přeložena k Domácí flotile a s ní se zůčastnila norského tažení. V průběhu dubna a května 1940 podporovala v rámci dělostřeleckých příprav postup armády kolem Narviku, a 19. dubna 1940 na ni neúspěšně zaútočila německá ponorka U65. Po návratu z oprav se stala součástí nově zformovaných Sil "H", v jejichž rámci se dostala do akcí kolem Gibraltaru a ve Středozemním moři.

V zimě 1940 vyrazila s loděmi HMS Cumberland a HMS Newcastel na marný hon za německou lodí Thor; v dubnu a květnu 1941 pak potlačila povstání Rashida Aliho v Iráku v Indickém oceánu, a v prosinci téhož roku rozvážela vojáky do Singapuru, Rangoonu a Burmy, než se připojila k Východní flotile pod velením admirála Sira Jamese Somervilla a s níž poté rok chránila obchod v tamní oblasti. 6. dubna 1942 zachránila přeživší z lodí Cornwall a Devonshire, potopených při nájezdech v Indickém oceánu. 25. prosince 1942 se vrátila do přístavu Clyde, kde se podrobila přestavbám a modernizaci. V říjnu 1943 se vrátila do služby a 28. prosince 1943 se v doprovodu křižníku Glasgow utkala v Biskajském zálivu s jedenácti německými torpédoborci. Tyto lodě tvořily slabou eskortu lodě Alsterufer (jež byla potopena leteckým útokem předchozího dne). Oba brtiské křižníky potopily torpédoborce T25, T26 a Z27 a čtvrtý poškodily - na evropském bojišti to bylo poslední větší střetnutí námořních sil. Únor 1944 strávila Enterprise vyvázaná v přístavu Devonport kvůli opravám, a na konci dubna 1944 byla vybavena zařízením, umožňujícím rušení navádění raket. Poté byla zařazena k Útočné skupině 122 Západních námořních sil pod velením kontraadmirála Alana G. Kirka. Její skupinou byla Útočná jednotka TF125 "U" (jako pláž Utah) - s ní se 6. června 1944 zúčastnila operace Overload jako součást dělostřelecké přípravy - na pláži Utah ji kromě HMS Enterprise obstarávaly také USS Nevada, USS Quincy a HMS Black Prince. Enterprise samotná v průběhu ostřelování (trvalo cca. 1.5 hodiny) vystřílela na 145 nábojů do 152mm děl.

25. června 1944 vyrazila k podpoře vojsk u Cherbourgu. Zahájila palbu na Querqueville, kde se jí podařilo umlčet německá děla. Na začátku ledna 1945 byla umístěna do rezervní služby a v květnu 1945 se na její palubě navrátilo mnoho vojáků z Dálného východu. V lednu 1946 však spustila v přístavu Spojených království kotvy naposledy. Námořnictvo ji předalo společnosti BISCO k sešrotování, kterýžto neveselý čin byl vykonán 21. dubna 1946.
Enterprise obdržela vyznamenání za její účast v obraně atlantických konvojů v letech 1939 - 1940, za účast v norském tažení 1940, Biskajském zálivu v roce 1943 a v Normandii v roce 1944.