Napsat konec filmu, pár jeho závěrečných scén předtím, než se rozezní hudba a po plátně začnou klouzat titulky, rozhodně není jednoduché. U seriálu to ale musí být ještě těžší. S filmem člověk stráví kolem dvou hodin, ale závěr seriálu je loučení se s postavami, jež byly našim společníky po několik let. Vidět poslední díl seriálu je jako dát sbohem někomu, koho chcete ve skutečnosti vlastně dál vídat.

Ve skutečnosti to ale je ještě o něco složitější. Vžijme se na chvíli do role lidí stojící za pomyslnou oponou. Celá ta dřina je právě teď pouze a čistě na nás. Když se loučí dva lidé, zasahují do toho oba. Nyní vám ale nikdo nepomůže, ostatní vám pouze ztíží práci svými nerealisticky vysokými očekáváními. Vy sám máte vymyslet natolik silné zamávání šátečkem, aby si diváci řekl „Super!“, „Cool“, nebo nejlépe, aby neříkali vůbec nic, jen seděli tiše ve tmě a utírali si slzy.

Do svého seznamu jsem dal pouze jednu závěrečnou epizodu seriálu. Ostatní seriály buď žádné zakončení nemají (Firefly, Miracles) nebo mají, avšak bylo to spíše zazdění (Star Trek: Voyager), nebo se víceméně povedlo, leč nebylo to taková pecka, o jaké jsem snil.

Babylon 5: Objects at Rest / Sleeping at Light

Teď trošku nadsázky (ale opravdu málo).

Pro všechny budoucí scénáristy a spisovatele: J. M. Straczynski vám ukázal, jak vypadá dokonalé zakončení seriálu. Je jasné, že nic lepšího vymyslíte, nic lepšího se totiž vymyslet nedá. Bylo by to jako snažit se překonat kamaráda, který měl na maturitním vysvědčení samé jedničky. Můžete se mu jenom vyrovnat.

Závěrečné dvě epizody Babylonu 5, Objects at Rest a Sleeping in Light, jsou obrovskou emocionální vlnou, ve které se člověk především poslední půlhodinu doslova topí.

Není tam žádné divoké uzavírání zápletek, žádné zběsilé dohánění toho, co se předtím nestihlo (i když na to byla spousta času), vše jde naprosto přirozeně.

JMS udělal to, co se příliš nepovedlo u TNG ani u VOY. Ukázal, jak bude život jeho postav vypadat dvacet let po událostech v seriálu, a přitom naprosto nenásilně a přirozeně. Nebudu říkat, kdo si žil šťastně, ani kdo právě prožíval peklo. Každý šel vlastní cestou, a ty cesty se na pár chvil zase spojily.

Genialitu celého díla završuje konec samotného Babylonu 5. Ten mizí, stejně jako se ztrácí těch pět let, které jsme na něm prožili.

Závěrečná slideshow z fotografií z natáčení jen dokládá, že se nejedná o žádné chladné a odměřené sbohem. Pro JMS i ostatní znamenaly ty roky spousty práce, práce, kterou dozajista miloval.

Asi první, co vás napadne po dokoukání, je „Já chci ještě!“ Není nic jednoduššího než si celý seriál pustit celý znovu. A pak znovu. A ještě. A ještě jednou.