Jakmile Pike vešel dovnitř, okamžitě poznal, co právě sleduje. Stejný záznam si pustil před deseti lety a nesmazatelně se mu vryl do paměti.
Vstoupit nyní do simulace nemocničního sálu bylo stejné, jako rozříznout několik let starou ránu. Takovou, která se již stihla zahojit, i když po sobě zanechala obrovskou jizvu.
„Vypadáš, jako bys to tu znal,“ reagoval Darwix na výraz svého nadřízeného.
„V nočních můrách se sem někdy vracím,“ odpověděl kapitán smutně.

USS Falling Star, na cestě do soustavy Cimeron
Darwix poslouchal celý Pikův příběh se zatajeným dechem. Místy mu přišel absurdní. Někdy dokonce uvažoval o tom, zda celá tahle historka není lež. Vyprávění přerušil pouze jednou, a to poznámkou, že o žádné lodi jménem USS Mary Kate nikdy neslyšel.
Na konci kapitánova vyprávění začal o všem znovu přemýšlet:
Jestli je šance, abychom našli bránu k věčnosti, stojí za to pokusit se ji nalézt. Ale co naše povinnosti? Tohle je přece přímé porušení rozkazů. Je to pošlapání všeho, o co jsem se za poslední roky snažil.
Ale možná jsou věci důležitější než moje kariéra u Flotily.
Tím tolik nemyslel cíl jejich cesty, jako jeho přátelství k ostatním, především ke kapitánovi.
Kdybych se já dostal do nějakého problému a on mi mohl pomoci pouze tím, že poruší přímé rozkazy, určitě by neváhal. A k čemu by mi byla moje hodnost a má vyznamenání, kdybych podvedl svého přítele?
„Jsem s vámi,“ nabídl Georgovi ruku a ten ji bez váhání přijal, i když v jeho tváři bylo vidět jisté překvapení.
„Víš, nebyl jsem si jistý, jestli do toho s námi půjdeš,“ snažil se svůj výraz v obličeji vysvětlit.
„Nejsem jenom stroj, co slepě plní rozkazy. To, že si to většina lidí myslí, mi vyhovuje, ale mýlí se.“

To je tak dojemný. Jeden by se u toho i rozbrečel, shrnula Ellawi podání ruky mezi Andorianem a Pikem a ironicky se usmála.
Poté začala uvažovat nad celým příběhem.
Proč někdo přenášel středověkou kocábku přes celou Galaxii? A proč by ničil všechny záznamy o ní? A jak se mohla zpráva v té láhvi dochovat?
Hlavou jí kroužily snad tisíce otázek, nicméně byla rozhodnutá tu záhadu vyřešit. Pustila počítač a začala pátrat po všech informacích o plachetnici s názvem HMS Falling Star. Nenašla jedinou zmínku o ní.
Dobře, možná na to jdu špatně. Co ten poutník? A zmizení Mary Kate? Nikdy jsem o něčem takovém neslyšela. A Darwix taky ne.
„Počítači, zobraz všechny dostupné informace o lodi USS Mary Kate,“ přikázala.
Na monitoru se zobrazily informace o lodi třídy Freedom.
Ty se přece používaly ve 24. století.
„Teď zobraz novější lodě téhož jména.“
„Žádná jiná loď s totožným jménem nebyla nalezena,“ odpověděl lodní počítač.
Že by i tohle byla tajná informace? Ale proč by tajili i tohle? Dobře, alespoň se podívám, jak to vysvětlili.
„Počítači, najdi a zobraz osobní složku Kláry Mužíkové.“
Spatřila fotografii hezké hnědovlásky s modrýma očima a začetla se do jejího spisu. Byly to spíše samé formální a nezajímavé údaje o datu narození či prospěchu na Akademii. Avšak nebyla zde ani zmínka o jakékoli službě na hvězdné lodi. Po dokončení Akademie byla převelena na základnu Federace na Marsu. První a zřejmě i posledním zajímavý údaj v jejím spise se skrýval pod nadpisem „příčina úmrtí“.
Ellawi na něj nevěřícně koukala a trvalo jí chvílí, než se ze svého překvapení vzpamatovala. Otevřela si spis Laďky Vochové. Nepřímo potvrdil to, co se dozvěděla z předchozího záznamu.
Kráska začala uvažovat. Bylo jasné, že to musí někomu říct. Kapitán a doktorka byli zcela mimo hru, Icariho nakonec taky zavrhla. Zůstal pouze Andorian...

Dveře kajuty se otevřely a za nimi stál Darwix.
„Chceš něco?“ zavrčel.
„Pojď dál,“ snažila se Ellawi o milý úsměv.
„Proč jsi mi volala?“
„Vím, že jsi byl za kapitánem. A taky vím, co jste tam řešili.“
„Co si to vlastně dovoluješ?!“ vykřikl podrážděně. „Co si o sobě k čertu myslíš?“
„Uklidni se,“ řekla suše, čímž velitele bezpečnosti spíše ještě více rozzuřila.
„Už jsi někdy byla ve vězení? Mohl bych tě nechat zavřít teď hned!“
„Co to na mě zkoušíš?“ zatvářila se zklamaně. „Čekala bych od tebe něco chytřejšího než vyhrožování vězením. Myslela jsem, že se vytasíš s nějakou nehodou, která by se mi mohla náhodou stát. Do vězení se spíš zavři sám.“
Darwix chtěl něco odpovědět, ale zadržela ho: „Nezavolala jsem ti, abychom se tady hádali. Jde o tu vaši bájnou výpravu za bránou do pekla. To, co ti tam Pike s Vochovou nakecali, je lež.“
Andorian nyní zaváhal. Obvinila jeho přítele a kapitána ze lži. Chtěl jí odpovědět nějakou hodně pikantní větou, avšak zaváhal. Ellawi nikdy nic neplácala, aniž by to mohla dokázat. Rozhodl se ji vyslechnout.
„Povídej,“ odvětil klidným tónem. Dívku to překvapilo, neboť čekala mnohem prudší reakci.
„USS Mary Kate, na které údajně Vochová sloužila, nikdy neexistovala,“ začala ho pomalu zpracovávat.
„To, že o ní nejsou žádné oficiální záznamy, ještě neznamená, že neexistovala.“
„Nejde jen o záznamy. Jde o celou tu historku se zmizením, kterou vás Vochová krmila. Vzpomínáš na jméno té její nejlepší kamarádky?“
„Jo, Klára Mužíková,“ odpověděl.
„Nikdy nesloužila na žádné hvězdné lodi,“ pozorovala Darwixův stále zmatenější výraz.
„Chceš říct, že o tom nejsou záznamy. To stále nic neznamená.“
„Znamená. Nemohla sloužit na žádné lodi, a nikdy ani nebude. Je totiž mrtvá. Umřela na Marsu před osmi lety,“ odhalila další část z téhle záhady, přesto to nejlepší si stále schovávala.
„Víš to jistě?“ začal pomalu připouštět, že Ellawi má možná pravdu.
„Má v záznamech úmrtní list a je potvrzený. Někde tam je i holografický záznam z nemocnice, na kterém ji operují. A taky nahrávka jejího pohřbu, kdyby sis chtěl jít pobrečet.“
„Jak zemřela?“ zeptal se. Nijak nereagoval na její kyselou poznámku, což pro ni bylo dobré znamení.
„Při nehodě. Zřítila se střecha jedné z vládních budov. Určitě si na to vzpomínáš.“
„Ano, novináři z toho tenkrát udělali událost roku,“ přikývl.
„Klára byla zraněná a s ostatními ji dopravili do nejbližší nemocnice. Operovali ji, ale byla na tom hodně špatně. Zemřela jim na chirurgickém stole.“
„Ale proč by nám Laďka vyprávěla, že spolu sloužily na Mary Kate?“
„Lékařka, která ji tenkrát operovala, se jmenovala Laďka Vochová.“
„Cože?!“ vykřikl.
„Podívej se do záznamů, jestli mi nevěříš.“
Darwix v počítači nalistoval Laďčin spis. Trvalo chvíli, než se dostal k záznamům operace před osmi lety. Její postup při operaci byl dokonce prošetřován odbornou komisí, avšak nakonec došli k závěru, že Laďka udělala vše, co bylo v jejích silách. Ona si však smrt své nejlepší kamarádky neustále vyčítala. Údajně ji na dva týdny museli zbavit služby a léčili ji na psychiatrii.
„Ale už je to tolik let. Proč by takhle lhala? Nedává to smysl,“ kroutil hlavou.
„Třeba je cvok.“
„Přestaň. Mluvíme tady přece o Laďce. Ona není blázen,“ namítl.
„Ty se jí zastáváš? Ona ti přece lhala.“
„Znám ji. Nevěřím, že by si to celé vymyslela,“ vzpíral se.
„Buď lže, nebo je cvok. Vyber si.“
„Vždycky existuje třetí možnost. Zbývá jen najít ji.“
Po těch slovech se otočil a chystal k odchodu.
„Kam jdeš?“ snažila se ho Ellawi zastavit.
„Konečně zjistit, co se tu ksakru děje,“ odešel.

Darwix stál uprostřed přeplněného nemocničního sálu. Všechna lůžka byla zabrána pacienty a obklopena dalšími zraněnými, kteří leželi na zemi všude kolem. Přesto sem záchranáři stále přinášeli další těžce zraněné. Všichni lékaři zde bojovali o životy pacientů, někteří operovali, jiní píchali obětem nehody injekce a snažili se je uklidnit.
Všude byla spousta krve. V místnosti se stále ozývaly výkřiky bolesti a zoufalství, občas překrývané hulákáním domlouvajícího se personálu.
Andorian sledoval jedno z chirurgických lůžek. Mladá blonďatá lékařka se snažila zachránit dívku, jíž část střechy rozdrtila celý hrudník.
„Ztrácíme ji,“ vykřikl v zoufalství asistent. Vypadal nezkušeně a zřejmě poprvé prohrával souboj o něčí život.
„Ne! Nesmí umřít!“ zasténala blondýnka.
Taktický důstojník sledoval celou operaci několik dalších okamžiků, a pak celý výjev pozastavil: „Zastav program.“
V tom okamžiku se vše kolem něj přestalo hýbat. Jako by se v celé nemocnici zastavil čas.
Darwix stál v simulátoru a prohlížel si holografický záznam z nemocnice na Marsu z doby, kdy došlo k oné tragické nehodě. Té, jež stála Kláru život.
Takže tohle je pravda. Žádná Mary Kate, žádný záhadný cizinec ani neznámí útočníci.
Ale co to ostatní? Popírá tohle i zbytek příběhu? Je celá Pikova historka jenom lež? Ale jaký by měla význam? Co by tím získal?
Darwixe by ráno toho dne ani ve snu nenapadlo, že v noci bude uvažovat o cti a loajalitě svého kapitána. A dlouholetého přítele.
Ne, nebudu pochybovat. Dluží mi pravdu.
Dotkl se svého odznaku a řekl: „Darwix kapitánovi. Přijď za mnou prosím do simulátoru.“

Jakmile Pike vešel dovnitř, okamžitě poznal, co právě sleduje. Stejný záznam si pustil před deseti lety a nesmazatelně se mu vryl do paměti.
Vstoupit nyní do simulace nemocničního sálu bylo stejné, jako rozříznout několik let starou ránu. Takovou, která se již stihla zahojit, i když po sobě zanechala obrovskou jizvu.
„Vypadáš, jako bys to tu znal,“ reagoval Darwix na výraz svého nadřízeného.
„V nočních můrách se sem někdy vracím,“ odpověděl kapitán smutně.
„O co tu skakru jde?“
„Nevím, nechápu to.“
„Myslel jsem, že mě považuješ za mého přítele,“ začínal Darwix pochybovat.
„To, co se tu tenkrát stalo, už mělo zůstat navždy minulostí. Zapomenuto. Nechápu, proč Laďka mluví o nějaké neexistující lodi a záhadném cizinci. Ale vím jistě, že nám nelže. Všechno tohle musí mít nějaký důvod.“
„A co když to žádný důvod nemá?!“ vykřikl Andorian a bouchl rukou do jednoho z lůžek.
Pike došel až k lůžku, kde nehybně ležela Klára.
„Víš, ona pro mě byla všechno,“ ukázal na bezvládně ležící tělo. „Nikdy v životě jsem nikoho nemiloval jako Kláru. A nikdy už ani nebudu. Tenkrát jako by část mě umřela spolu s ní.“
Darwix opět nechápal.
„Laďka si její smrt vyčítala. Pořád uvažovala nad tím, jestli někde neudělala chybu. Oba jsme její ztrátou Kláry strašně trpěli, ale pro ni to bylo mnohem horší. Nakonec musela začít brát antidepresiva.“
„Laďka brala antidepresiva?“ nevěřícně kroutil hlavou Andorian.
„Ano. Pod rukama jí umřela její nejlepší kamarádka a zároveň láska jejího nejbližšího přítele. To by nezvládl snad nikdo. Prostě vidět jednu z nejstatečnějších dívek, jakou jsem kdy potkal, jak se tak moc trápí... Snažil jsem se jí pomoct!“
„Udělal jsi něco, aby na tohle zapomněla?“
„Potkal jsem jednoho vulkánského doktora, který slíbil, že jí pomocí splynutí myslí změní vzpomínky na tuhle nehodu. Údajně měla zapomenout jen to, že právě ona Kláru operovala. Nic jiného se změnit nemělo. Nikdy bych nedovolil, aby zapomněla na jejich přátelství.“
„Myslíš, že to byla správná věc?“
„Kdybys viděl dívku, na které ti záleží víc než na tobě samém, jak se den ode dne ztrácí... Bylo to jako nádor, co ji pomalu zabíjí. Požírá ji zevnitř. Proklouzávala mi mezi prstama… Neměl jsem na vybranou.“
„Chtěla to tak?“ položil Darwix další otázku.
„Bylo to těžký rozhodnutí, ale na mým místě bys udělal to samý.“
„Ne, to si nemyslím.“
„Myslíš, že to bylo snadný?!“ zařval Pike. „Každý ráno toho svýho zasranýho života se probouzím s myšlenkou, že jsem jí nechal ukrást část jejích vzpomínek! Část její osobnosti. A teď přijdeš ty, po osmi letech, a chceš mi říct, že to byla chyba? Tys s tím nemusel žít osm let, tak mi nevyprávěj o tom, co je správný!“
Oba se odmlčeli.
„A proč si pamatuje na nějakou Mary Kate?“ přerušil ticho Andorian.
„To netuším. Měli jí vzpomínky vymazat, ne je něčím nahradit.“
„Ale při spojení myslí není možné nijak manipulovat s pamětí,“ oponoval.
„Vážně si myslíš, že by o tom Vulkánci mluvili? Spousta lidí by pak měla strach splynutí podstoupit.“
„A proč jsi o tomhle nic neřekl?“
„Protože jsem nechtěl, aby se o tom Laďka dozvěděla.“
„Můžu ti vůbec ještě věřit?“
„Do soustavy Cimeron doletíme za dvacet hodin. Dohodneme se, že jestli tam něco najdeme, ponecháš mi velení. Jestli ne, můžeš mě nechat zavřít a obrátit loď. U soudu vezmu všechno na sebe.“
Darwix neodpověděl.
„Prosím tě jako svého přítele,“ naléhal George.
„Dlužíš mi,“ otočil se Andorian a odkráčel.
„To ano,“ odvětil, aniž by vzbudil nějakou viditelnou reakci.

Pike hleděl na monitor se slzami v očích. Právě si četl dopis, který před osmi lety napsal.
Laďko,
vlastně ani nevím, jak mám začít. Ani nevím, co ti říct... Co napsat, aby ti to pomohlo. Žádná slova asi nedokážou změnit to, co se stalo. Ale vím, že kdyby ti Klára směla ještě něco povědět, řekla by ti, aby ses netrápila. Bojovala jsi za její život tvrdě. Byla by ti vděčná a především byla moc hrdá na to, že jsi její přítelkyně.
Moc jsi pro ni znamenala a strašně nerada by viděla, co teď kvůli ní prožíváš. Nebyla to tvá chyba. Nebyla to ničí chyba. Prostě se to stalo. Zmizela a bude žít dále v našich srdcích. Dokud si ji budeme pamatovat, nikdy nezemře. Část její duše bude žít v nás, dokud si ji budeme pamatovat. A ani jeden z nás na ni nikdy nezapomene.
George

A ani jeden z nás na ni nikdy nezapomene.
Tuto větu si stále opakoval. A pak udělal přesný opak...
Ne, chtěl změnit jenom tu poslední vzpomínku. Později si pamatovala jen na tu nehodu a myslela, že Kláru operoval někdo jiný, zatímco ona zachránila jiného zraněného.
Ale kde se k čertu vzala nějaká Mary Kate?! To nedává žádný smysl.
Jak se vlastně jmenoval ten Vulkánec. Turel?
„Počítači, zobraz všechny informace o vulkánském doktoru Turelovi,“ přikázal.
Podle fotografie ho okamžitě poznal. Tím víc ho překvapily informace ve spise. Podle nich zemřel při stejné nehodě jen několik minut po Kláře.