Tentokrát byla doprava na sraz opravdu nadlidským úkonem. Tradiční zpoždění přípoje vlaku hrozilo rozdělením našeho týmu, který měl již předem zakoupenou hromadnou jízdenku. Naštěstí jsou dráhy opravdu solidární, a tak na sebe vlaky počkaly. Hromadná zábava ve vlaku, na kterou jsme se tak těšili, nakonec přeci jen dobře dopadla. Ve Svitavách jsme přesedlali na auta a dorazili do cílové destinace - Moravské Třebové.

Přivítali nás organizátoři Expedice Cochrane 2007 - Darkknight, Bonsaj, Brůča, Sára a Lyta - a nádherný dort s logem expedice od Darkovy maminky. Expedice mohla začít. No jak jinak :) než dobrým jídlem. V hospůdce nás překvapili velmi přátelskými cenami, širokým výběrem jídel a opravdu dobrou kuchyní. Když zavolali poslední členové expedice Lore s Urzou, kteří jeli autem, o navádění, zjistili jsme, že místo do Třebové jeli do Moravských Budějovic. I mistr tesař se utne, tak jsme je po hoďce a půl uvítali také v našem středu.

Rozdělili jsme se do pěti týmů a ozdobili se barevnými šátky. Při vymýšlení názvů týmu nám Dark přečetl úvodní informace o tom, co nás zítra čeká. Týmy si zvolili názvy většinou podle barvy šátků: Oranžoví - Oranžády (Little, Bedraz), Červení - Praporčíci (BorgAI, Lina), Žlutí - Hepatitda C (Lore, Urza), Modří - Modrá smrt (Heikoo, Pike) a my jsme nakonec byli Zelení - Ominion (Bendi, omi), naštěstí se mi podařilo změnit název našeho týmu z Bendim navrhovaného Antidisestablishmentarianisté.

Sobota

Rychlá snídaně, hromadné foto a jdeme na to. Roztroušeni v prostoru i čase jsme byli vysazeni po Třebové a museli si najít cestu za svým cílem pomocí mapy získané z rozbitých senzorů. Cestou na první stanoviště vidíme záda Žlutých, kteří byli vysazení o dvě ulice před námi. Dobíháme hned za nimi. Po mňamce v podobě lovení opepřených kolíčků ze šňůry pusou na čas vybíháme zkratkou a ujímáme se vedení. Druhým úkolem je dostat se přes rozzuřeného psa Darka k šňůře s prádlem a odnést si "oděv" v našich barvách. Přitom nesmíme přijít o drahocené životy. Dark naštěstí skočil na Bendiho návnadu a tak jsem, obohacen radou, oběhl zahradu ze zadu a ulovil visící papírek Darkovi za zády. Pokračujeme na třetí stanoviště na jízdárně, u Bonsaj musel Bendi nejdřív pusou vylovit desetikorunu z lavoru s vodou a následně najít pusou kostičku ze stavebnice v lavoru s moukou. Vskutku vypečená soutěž. Když se Bendimu podařilo prorochnit moukou a najít kostičku dorazili Žlutí v závěsu s Oranžovými. Na posledním stanovišti jsme si měli zamotat hlavu 10x ve sloním úchopu za plechovku navlečenou na kolíku a následně srazit proutkem polínko z 50 m vzdáleného kůlu. Vycvičen z Festivalového Běhu po Caprice jsem zklamal Jiřinu a ani jednou nespadl. Naštěstí ho všechny ostatní týmy potěšili a vesele se se zamotanou hlavou váleli po strništi.

S dostatkem indicií o čase, prostoru a nepřátelských emzácích jsme se svorně vydali na oběd. Po něm bohužel začaly z nebe padat proudy deště a tak jsme odpolední část hry museli nahradit organizačními záležitostmi. Nečekaně byl hlavním tématem CzechTREK 2. Celý víkend získal konečně doufejme naprosto finální kontury a tak jsme mohli strávit přes dvě hodiny vybíráním nejvhodnější hudby k intru. Když konečně dopršelo stihli jsme akorát vyrazit na jízdárnu za koníčky, cestou se pobavit na dětském hřišti a trochu se porozhlédnout po Třebové. K večeři bylo výborné grilované kuřecí na řecký způsob a těm co to nestačilo si mohli dát i grilovaného Pepu. Ani o pivo nebylo nouze a témat k rozebírání bylo s nabitými zážitky dost a dost.

Neděle

Ráno vypadalo počasí nádherně, a tak jsme mohli pokračovat v akční části Expedice. Na jízdárně jsme si dali rozstřel létajícími talíři do plechovek a určili tak pořadí v jakém vyrazíme na lov. Týmy vyzbrojené taškami s papírovými koulemi se po pěti minutách vydaly na kopec pro finální pokyny. My jako poslední jsme hnali ostatní před sebou. V označené cílové oblasti jsme nejdříve museli najít na třech místech dopadu části kódované zprávy a ty následně dešifrovat. Aby to nebylo jednoduché týmy tentokrát bojovaly proti sobě papírovými koulemi a připravovaly se tak o drahocené životy. Komu došly životy musel se vrátit na start pro nové. Kvůli obuvi Bendi nešel do zabušeného prudkého svahu a tak jsem vytvořil alianci s Borgem, kterému odešla Lina pro životy.

Mise to byla náročná, na každém rohu nepřítel a po 3/4 hodině jsme nenašli ani jedno místo dopadu. Štěstí se na nás usmálo, a tak jsme přeci jen jedno nakonec našli. Jak se později ukázalo, když mě nepřátelská palba zahnala na to místo podruhé, částí zprávy bylo v okolí roztroušeno více, než jsme si zpočátku mysleli. Po dvou hodinách jsme pořád měli pouze dvě místa a začali si zoufat, naštěstí nás organizátoři nenechali déle trpět a udali nám správný směr. Se všemi částmi jsem vyrazil na start. V dekódované zprávě se skrýval další úkol. Pochytat v cílové oblasti tři emzáky (z každého místa dopadu se asi zachránil právě jeden) v podobě Darka, Brůči a Doktora. Bendiho místo zastoupila Lyta a hrdinně se mnou vyrazila na lov.

Prvního jsme potkali Doktora, kterého právě naháněli Oranžoví. Spojili jsme s nimi síly a v rokli ho nakonec chytili. Spojenectví se osvědčilo, tak jsme společně vyrazili na Darka. Po té, co jsme si ho spletli s vystrašenými borůvkáři byl konečně jeho výskyt pozitivně identifikován. Zdrhal nám jak splašený srnec, ale nakonec jsem ho našel schovávajícího se pod větví v borůvčí. Moc dobře věděl, proč je celý v maskáčích. A protože omi Vás chytne a už nepustí, Dark neměl další šanci zdrhnout. Poslední nám zbyl Brůča a Oranžoví nám ho pomohli ze solidarity chytit, přestože už jeho zářez měli.

Po chvíli působivé kličkované mezi stromy se nakonec také nechal chytit a my zplavení jsme mohli dokončit misi. Zbylé týmy se nakonec nechaly také přemluvit k alianci a společně vyrazily na lov. Netrvalo dlouho a bylo dokonáno. Mise úspěšná, časová linie zachráněná, všichni emzáci neutralizováni, tak se můžeme vrátit zpátky k jídlu. Můžu řict, že s takovou chutí jsem Segedín snad ještě nejedl, ono při zabíjení emzáků opravdu vyhládne.

Následovalo vyhlášení výsledků Expedice Cochrane. Nevím, proč to všichni čekali, ale Zelení byli nejlepší výsadek. O další místa svedli ostrý boj Oranžoví se Žlutými, stejně jako za nimi Modří s Červenými. No půl čtvrté, nejvyšší čas natočit intro k CzechTREKu 2. Máte se opravdu na co těšit. Oproti výběru hudby nám natočení zabralo něco málo přes hodinu, dokonce i Heikoo kvůli tomu odložil svůj odjezd domů, ale víc Vám opravdu neprozradím, jen si počkejte. Už brzo na vašich monitorech.

Lore, Bendi a Heikoo nás opustili a my se vydali na jízdárnu zajezdit si na koních. Teda, to jsme si aspoň bláhově mysleli. Ve skutečnosti to byla rozcvička a akrobacie na koňském hřbetě. Jako správní Trekkies jsme odložili zábrany a všichni se poctivě vystrídali v sedlech. Snad jediné, co jsme si odpustili bylo Vinnetuovské provlékání pod koňským břichem. Na oplátku za svezení jsme je pak vykartáčovali, vykydali jim stáje a vyměnili jim slámu a donesli seno.

Při té příležitosti jsme se samozřejmě v slámě pořádně vyřádili a do sena jsme si taky zaskákali. Protože to štípalo opravdu všude, dali jsme si rovnou i menší spršku pod hadicí. Darkova maminka doma opět nezahálela a inspirována klubovými tričky upekla perník, sypaný cukrem ve tvaru loga Trekkies. Bylo to kruté ho rozkrájet, ale nakonec jsme podlehli. Večer jsme strávili v tradiční hospůdce s půlitry kombajnérky nad řešením priorit organizačních záležitostí a updatu webu CzechTREKu 2.

Pondělí

Brzy ráno nás opustil Pike, který se vydal na dlouhou cestu do Plzně. Pak jsme vstali i my a po snídani jsme vyrazili objevovat krásy Moravské Třebové. Holky do města do krámků, kluci s Bedraz za historickými objevy křížové cesty a hřbitova. Neustále mě překvapuje, co všechno dokáží Trekkies vymyslet i na hřbitově. Ono natáčet tam nejlépe noční hororové výsadky už opravdu zavání trochu fanatismem.

Po příjemném dopoledni jsme si dali poslední oběd v oblíbené hospůdce a vydali se balit a rovnat účty. Vlak do Prahy jsme úspěšně chytili a naštosovaní v jednom kupéčku jsme se nechali ukolébat drkotáním kol po kolejích a dovolili si konečně trochu vydechnout.

Musím říct, že Expedice Cochrane byla zatím naprosto bezkonkurenčně nejakčnějším víkendem s Trekkies, který jsem kdy zažil. Bylo to báječné. Velmi děkujeme všem organizátorům a hostitelům za to, co pro nás připravili. A prý se už můžeme těšit na pokračování...