Pokud společnost Paramout Pictures pracuje v pětiletkách a jedním z cílů je natočit v daném období alespoň jeden Star Trek, daří se jí plán plnit na sto procent. Čtyři roky po úspěchu filmu Star Trek opět usedá na režisérskou sesli zkušený J. J. Abrams, aby spolu s obvyklými podezřelými z jeho dalších filmových či seriálových produkcí (scenáristé Roberto Orci, Alex Kurtzman, Damon Lindelof, producent Bryan Burk, skladatel Michael Giacchino) poslal posádku Enterprise „Do temnoty“.

Mladý James Kirk, jenž si porážkou Nerona vysloužil velení na Enterprise (byť pod dohledem admirála Christophera Pikea), poruší v dobré víře Základní směrnici a jeho oblíbené křeslo se pod ním povážlivě zakymácí. Zatímco se o kapitánově osudu jedná, otřese londýnským archivem Hvězdné flotily výbuch. Ten má na svědomí renegát, komandér John Harrison. Než se stačí Flotila vzpamatovat, je Harrisonem napadeno i zasedání admirality. V návalu zlosti nad ztrátou přítele a s požehnáním admirála Alexandra Marcuse se Kirk se svou posádkou vydává neustále unikajícího Harrisona polapit. Netuší, že jej čeká střet s největším protivníkem, jakého ještě nepotkal…

Následující část obsahuje četné spoilery, tedy pokud jste ještě film neviděli a chcete se nechat překvapit, vyvarujte se dalšího čtení.

Star Trek Do temnoty lze hodnotit ze dvou úhlů pohledu: běžného, průměrného návštěvníka kina, respektive fanouška filmové fantastiky; a fanouška Star Treku.

Běžný divák si film užije jako klasický letní blockbuster a minimálně zaplní hluché místo mezi Iron Manem 3 a Mužem z oceli. Dostane se mu napínavého děje, drobných dějových zvratů, vypjatých okamžiků a akční podívané na několik soubojů, bitev a honiček kosmických lodí. Oko potěší i mladí herci/herečky v hlavních rolích. Méně otrlý divák na závěr v onom oku možná zatlačí i slzu. Prostě jízda za dobrou cenu.

Fanoušek Star Treku (trekkie či trekker, chcete-li) si do svého palubního deníčku zapíše trochu víc. Dozví se, co všechno vlastně Enterprise umí, pozná nová zákoutí velitelství Hvězdné flotily, podívá se po letech zase jednou na Kronos a naučí se, jak „nakopnout“ pohon kosmické lodi. Trekkie rovněž pochopí i narážky a složitější pozadí příběhu se všemi souvislostmi. Znalec si samozřejmě sváže nitky spjaté s Khanem, jeho exilem i narážkami Spocka Prime na „velkou oběť“, již musel položit, aby kdysi Khana porazil. Přestože Botany Bay „naživo“ neuvidíme, je nám už jasné, co asi těch 72 nových „torpéd“ skrývá. Oproti běžnému publiku si všimneme i dalších detailů – „Hele, tribl.“ --„Tu uniformu jsem už někde viděl…“ -- „To je insignie z The Motion Picture?“ -- „Mudd? To jako Harry Mudd?“ -- „S tou nadměrnou těžbou na Praxis si ale pospíšili…“ Krom toho je tu řada reminiscencí na již klasické situace: McCoy asistuje při zákroku na torpédu; Scotty sabotuje „nepřátelskou“ loď Federace zevnitř, Sulu má kapitánské ambice a samozřejmě je tu Kirkova závěrečná oběť a dlaně přilepené na skleněnou přepážku…

V souvislosti se Star Trekem: Do temnoty padlo již několikrát slovo remake. Avšak pojem remake spočívá v opětovné adaptaci původního scénáře. A to se zde nekoná. Osobně film chápu spíš jako sequel. Sequel v tom smyslu, že nám rozšiřuje informace o již známých postavách, dějích, motivech, místech. Z logického sledu událostí nemůže přímo navázat na předchozí příběhy Vesmírné sémě a Khanův hněv, proto scenáristé volí formu variace. Jako každý spisovatel science fiction si kladou vděčnou otázku: Co kdyby…? – Co kdyby Khana neobjevil Kirk, ale Sekce 31? Co kdyby Khan s Kirkem (alespoň zčásti) spolupracoval? Co kdyby Carol Marcusová sloužila na Enterprise? Co kdyby střety s Klingony probíhaly bez Organiánské smlouvy? A co kdyby se Kirk obětoval namísto Spocka? – Dokázal by překonat své přesvědčení o řešení scénáře Kobayashi Maru?

Negativum filmu spočívá v tom, že příběh na nastolené otázky nedává uspokojivé odpovědi. Spoustu okolností si musí fanoušek domýšlet. Má z čeho vybírat; o Khanově vládnutí, exilu a pomstě toho bylo natočeno, napsáno, řečeno i nakresleno hodně. A na to tvůrci spoléhají. Nikdy nám neobjasní, co je vlastně Khan a spol. zač. My to přece víme a běžného diváka to nevzruší. Carol Marcusová má být Kirkovou dlouholetou láskou a matkou jeho jediného syna. Ano, ale kdo by to poznal? Sekce 31 je největším tajemstvím Federace, ale zde jako by to všem bylo jedno. Star Trek: Do temnoty nám nepřináší nic nového, žádné překvapivé zjištění, nový úhel pohledu, nebo poznatek, jaký jsme doposud netušili. Stejně tak zamrzí absence výraznějšího sci-fistického motivu. Jistě, je tu kryostáze, nadčlověk, mimozemšťani a válečná kosmická loď, ale nejedná se o nic, co bychom už dříve někde neviděli. Ve výsledku je jedinou novinkou zjištění, jak se v San Francisku 23. století vyvážejí popelnice… (Ano, to na čem Khan se Spockem v závěru bojují na férovku, jsou popelářské vozy.)

Po technické stránce lze filmu vytknout jen minimum. Režisér Abrams umí, byť na vrcholu sil byl zřejmě při Star Treku z r. 2009; když si sami nastavíte laťku co nejvýš, těžko ji přeskočíte hned napodruhé. Pokud lze Star Trek 11 přirovnat k symfonii, v níž jeden motiv navazuje na druhý a vše působí jako harmonický celek, 12. film je spíše sledem jednotlivých vět přerušovaných vysvětlujícími promluvami. Přesto filmu nechybí abramsovská stylizace a hravost, i když nadsázka a humor ustoupily do pozadí díky „temnému“ směřování dějové linky.

Z hereckého ansámblu nejvíc vyniká Zachary Quinto, jenž dokázal uchopit roli pana Spocka po svém, aniž by postava ztratila původní charisma. Milým překvapením je Pineův Kirk, který se z frackovitého vidláka proměnil v rozhněvaného mladého muže, a místy máte pocit, jako by na vás z plátna koukal podvyživený Shatner. Podobně i Karl Urban jde v Kelleyho sarkastických stopách, i když místy příliš tlačí na hereckou pilu. Zoe Saldana Uhuru zvládá zodpovědně a nesnaží se získávat si plátno pro sebe, přestože se o to genderově korektní scénář očividně snaží. Srdcovkou je pro mě Simon Pegg jako Scotty, díky němuž ožívá inženýrova stránka, na kterou ve filmech zapomněl i samotný James Doohan. (Peggovi bych uvěřil, že dokáže opít mimozemšťana.) Jádro posádky pak doplňuje vždy charismatický Pike v podání Bruce Greenwooda; Peter „Robocop“ Weller naopak dává jasně najevo, jaké zlo se v srdci Flotily zrodilo. Alice Eve v roli Carol neurazí, avšak postava má tak málo prostoru, a to je věčná škoda. A samozřejmě Benedict „Sherlock“ Cumberbatch byl pro psychopatického Khana prvotřídní volbou. Nesnaží se být druhým Montalbanem, spíš má v sobě cosi z Hopkinsova Hannibala.

Chemie mezi postavami panuje natolik, že ve scénách se Scottym a Kirkem na vás dýchne nostalgie původní série a dojemná scéna ve strojovně mezi Kirkem a Spockem je prostě gay… (Což nemíním vůbec pejorativně.)

Kapitolou samou o sobě je soundtrack Michaela Giacchina, který umí být hřmotný i dojemný, až zamrzí, že na vydané album se dostalo pouhých 47 minut hudby.

Star Trek: Do temnoty možná nedosahuje úrovně Star Treku z roku 2009, má však v sobě potenciál být jakýmsi pilotním snímkem pro začínající „ságu“. Proto jen doufejme, že dárek ke startrekovským padesátinám to jedině potvrdí…

Jakub „Kubol“ Marek