Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Romány podle Původního seriálu I.: Nevyslovená pravda

so 22. března 2014      autor: Eodeon      přečteno: 4212x      délka: 7 min      komentáře: 4

neotřelá obálka Nevyslovené pravdy (Unspoken Truth)Budu-li věřit zákulisním zprávám, situaci doposud spíše stagnujícího vydávání českých překladů startrekových knih čeká v brzké době výrazné zlepšení. Velmi rád bych tomu věřil. Optimismem mě naplňuje především vyhlídka na anoncovaný druhý díl formální trilogie Davida R. George III. Zkouška ohněm. První román, McCoy – Odkud přicházejí stíny, patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co na motivy Star Treku v českém jazyce kdy vyšlo. Není proto přehnané očekávat od (nepřímého) pokračování Spock – Oheň a růže stejně vysokou kvalitu. Vyjma toho ale fanoušky Původního seriálu nic dalšího v dohledné době nečeká, nemluvě o nedohledné. A tak jsem pro ně v tomto a třech budoucích článcích připravil další výběrovou ochutnávku románů podle klasického Star Treku, které do češtiny přeloženy nebyly a pravděpodobně nikdy nebudou. Na rozdíl od minulého článku, který v krátkosti poreferoval hned o devíti románech, jsem protentokrát přichystal zhodnocení pouhé čtveřice knih. Rozhodl jsem se proto pohovořit o každé z nich obsáhleji formou delšího komentáře a každé věnovat samostatný článek. První text blíže poodhalí román, který považuji za jeden z vůbec nejkvalitnějších mezi těmi, jež nesou titul „Star Trek“…

Margaret Wander Bonanno: Unspoken Truth

Na Nevyslovenou pravdu jsem se nesmírně těšil, ale zároveň jsem pociťoval mírné obavy. Přitahovalo mě jednak jméno autorky, v kterou mám po přečtení bezkonkurenčních Cizinců z oblohy naprostou důvěru, a velmi žádoucí soustředění příběhu okolo vulkánské kultury, což je navíc přímo specializace talentované Margaret Wander Bonanno. Jsem velkým nadšencem do hloubkového zkoumání detailů vulkánské kultury, neboli do tzv. vulkanálie, chcete-li. Z toho důvodu si kromě zmíněných Cizinců z oblohy velice vážím i nedoceněného detektivního románu Jean Lorrah Vraždy ve Vulkánské akademii a jejího volného pokračování Epidemie IDIC. Lákavá mi přišla i velmi nekonvenční a hlavně naprosto nepodbízivá obálka Douga Drexlera s výhledem na výškové budovy hlavního města Vulkánu ShiKahr a smrákající se karmínové nebe nad nimi. Čeho jsem se naopak bál, bylo vyprávění perspektivou málo známé postavy a minimum výstupů oblíbených hrdinů. Má malověrnost se ale opět ukázala jako zcela neopodstatněná.

O hlavní hrdince Saavik toho vědí diváci Khanova hněvu a Pátrání po Spockovi, případně čtenáři o něco obsáhlejších novelizací od Vondy McIntyre, relativně málo. Napůl Vulkánka a napůl Romulanka vyrůstala v nelítostných podmínkách na stěží obyvatelné planetě přezdívané Hellguard, než ji a ostatní vulkánské děti ponechané svému osudu zachránila vulkánská expedice. Na Hellguardu zanechali děti romulanští vědci po nevydařeném pokusu o eugenické šlechtění, či snad poté, co v Impériu došlo k další změně politického klimatu a projekt byl právě z politických důvodů zastaven. Spock, jeden ze členů vulkánské výpravy, se divokého dítěte ujal, přivedl ho na Vulkán do svého domova a o výchovu Saavik se od té doby starali Sarek a Amanda. V dospělosti se „dítě dvou světů“ po vzoru svého mentora přihlásilo na Akademii Hvězdné flotily. Diváci měli možnost vidět, jak si mladá Saavik poradila s neřešitelným testem Kobayashi Maru a o nedlouho později s ještě daleko většími výzvami v boji proti Khanovi, Klingonům a při záchraně vzkříšeného Spocka z bortící se planety Genesis. Ve čtvrtém filmu Cesta domů se Saavik objevila jen krátce. Právě od toho okamžiku pokračuje její osud v Nevyslovené pravdě.

Po zničení Enterprise, smrti Davida Marcuse a Spockově odletu, aby spolu s přáteli čelil soudu, Saavik zjišťuje, že neví, co si počít dál. Ve snaze bezvýchodné situaci uniknout přijímá místo vědeckého důstojníka na malé průzkumné lodi USS Chaffee, kterou čeká výprava na fascinující planetu Deema III obydlenou ještě úchvatnějšími Deemanoty. Minulost na sebe ovšem nedává zapomenout. Po svém příchodu na Vulkán Saavik ztratila všechny vazby na ostatní přeživší z Hellguardu. Jeden z nich jí ovšem znenadání kontaktuje. Saavik s Tolekem si byli jako děti v romulanském zajetí velmi blízcí. To však není hlavní důvod, proč ji mladý Vulkánec po mnoha letech od jejich integrace do vulkánské společnosti vyhledal. Několik dalších přeživších z Hellguardu nedlouho předtím bez zjevné příčiny zemřelo. Ačkoliv proto nejsou důkazy, Tolek je přesvědčený, že bývalé oběti romulanského experimentu někdo z neznámých důvodů záměrně likviduje a že další na řadě jsou oni dva. Saavik přes varování a výzvu podílet se na vyšetřování vražd odlétá dle původního plánu na vědeckou expedici. Na výpravě se jí daří odpoutat od vzdálených starostí a sbližuje se s dalším mladým mužem, tiburonským vědcem Mikalem, zatímco spolu odhalují taje zkoumané planety. Ale Tolekovo podezření je správné a on sám se vzápětí ocitá v nebezpečí, když se nechává zaplést do sítě intrik soupeřících tajných služeb.

Vyprávění, chronologicky roztříštěné na drobné střípy, se ale často v retrospektivách vrací zpět do dětství Saavik a k jejím brutálním zkušenostem ze života na Hellguardu i do prvních let v pěstounské péči u Spockových rodičů. Kupodivu mi to ale nepřipadalo ani trochu matoucí nebo odbíhavé. Snad proto, že každé z mnoha odbočení od hlavní linie vyprávění s sebou přineslo velmi zajímavý dílek do skládačky. Skládačkou v tomto smyslu slova může být jak komplexní příběh románu, tak komplexní osobnost Saavik. Nevyslovená pravda se totiž podobá i velmi sugestivnímu a místy velmi bezútěšnému psychologickému románu. Je značně introspektivní. Psychologickým realismem, narušením chronologie a především řazením děje podle principu volní asociace myšlenek román trochu připomíná klasiku světové literatury Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho od Laurence Sterna. Takové experimentování jen vítám, zvlášť dokud dává vzniknout stejně skvělým výsledkům.

Intertextové odkazy, tak typické pro všechna novější startreková díla, se vyskytují vzácněji a nevytrhávají z čtenářské iluze. Velkou radost mi udělala hlavně narážka na Galaxy Quest. Sotva zaznamenatelné pomrknutí na jeden z nejlepších filmů v žánru parodie ale nesnižuje celkově vážnou notu vyprávění a ani význam příběhu. Jeho závažnost se projevuje až s odstupem, během pozvolného vývoje děje. Co se zprvu jeví jako pouhá vata – odlehčená výplň mezi daleko významnějšími filmovými příběhy –, se postupem času ukazuje být tragédií téměř antických rozměrů. Žánrové spektrum se nejpozději v polovině rozšiřuje ještě o špionážní román a v sázce se ocitají diplomatické vztahy Federace s Klingonskou říší. Právě v polovině knihy, kdy se do dění otevřeně vkládají Romulané a jejich zákeřná tajná služba Tal Shiar, se děj začíná až k neuvěření komplikovat. Připouštím ale, že ono je to komplikované od samého začátku, byť to nemusí být na první pohled znát. Od samého začátku se totiž koloběh událostí pokouší usměrňovat ještě daleko zákeřnější tajná služba – V'Shar.

Saavik začíná po určité době jednat (zdánlivě) v rozporu s logikou a čtenář, i když podezření mohl pojmout už dávno předtím, náhle vytuší, že motivace mladé Vulkánky mu zůstávají záměrně utajené. Vyprávění se nejenže s drobnými výjimkami omezuje jen na perspektivu Saavik, ale místy dočasně zastírá i její vlastní pohnutky. V souladu se svým titulem totiž román pracuje spíše s náznaky a jimi pokradmu vystihuje významné machinace v pozadí, aniž by je otevřeně popisoval. Zároveň nechává některé „pravdy“ nevyslovené provždy a získává tím na uvěřitelnosti. I v reálném životě přeci člověku zůstávají mnohé zásadní otázky nezodpovězeny, zatímco ve fiktivním literárním narativu je daleko obvyklejší vševědoucnost. Ta však nepatří do vyprávění o ztracené dívce hledající samu sebe a své místo ve vesmíru, což je téma bez pochyb důvěrně známé každému čtenáři.

Příjemně civilnímu dojmu přispívají i velmi věrohodné a životné postavy, nadání Margaret Wander Bonanno pro pocitokresbu a její schopnost zužitkovat přitom i na první pohled bezvýznamné detaily a náznaky. Osvěží i nepředvídatelnost dějového vývoje, vinoucího se cestou mnoha křivolakých zákrutů. Nevyslovená pravda představuje román relativně náročný. Není to odpočinkové čtení, na které jsou čtenáři zvyklí u číslovaných románů. Ti, kteří se nebrání malé výzvě, ale budou odměněni velmi svěže nekonvenční četbou. Nabízí se otázka: cožpak v Nevyslovené pravdě žádná krása není? Odpověď je zřejmá. Díky svým nevídaným kvalitám se Nevyslovená pravda zařadila mezi nejlepší romány podle Star Treku, jaké znám. Ale takový úspěch se od autorky Cizinců z oblohy a neautorky Sondy dal očekávat. Nemohu se dočkat dalších románů Margaret Wander Bonanno. (10/10)

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: so 22. března 2014
přečteno: 4212x
komentáře: 4
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG