V rámci oslav 30. výročí od uvedení prvního filmu Star Trek: The Motion Picture vám přinášíme druhou část přepisu "ztracené" scény nazvané "Zeď vzpomínek" (The Memory Wall). Podle dostupných údajů byla tato část filmu vystřižena, protože tvůrci nebyli schopni připravit trikové scény do premiéry v prosinci 1979. Scénu nakonec nahradila Spockova procházka vesmírem. Zda se studia CBS a Paramount rozhodnou přidat celou záležitost jako bonus na chystanou DVD/Blu-Ray edici, není jisté. A zde je dokončení scénáře...

INTERIÉR V'GERU – VNITŘNÍ STĚNA

Některé oblasti rozlehlé vnitřní stěny obsahují útvary tvořící jisté formace, jež jakoby září životem. Kirk a Spock ve svých skafandrech vstupují do záběru, pomalu letí k místu, jež vypadá jako střed jednoho z útvarů. Jak se Kirk a Spock přibližují, vidíme zpětný chod motorů následovaný zastavením do naprostého strnutí. Spock něco spatří.

Nyní vidíme nepatrné, různobarevné světélkující body – téměř jako roj včel. Objevují se na vnitřní stěně v místě středu formace, aby následně „zmizely“ vstupním otvorem. Tento „senzorový roj“ prolétá nedaleko Kirka a Spocka. Ve chvíli, kdy je roj míjí, Spock rychle natáhne paži a něco uchopí do rukavice obleku. Obrátí se ke Kirkovi se zaťatým zápěstím. Spock rozevře dlaň a cosi drží mezi prsty. Poté zvedne ruku před hledí Kirkovy helmy, a my vidíme, že se jedná o maličký senzor. Snaha uniknout ze Spockových prstů ho rozzářila spoustou barev. A v tomto detailním záběru zjistíme, že senzor velmi připomíná "diamant", jež má Illia-sonda na krku.

Spock senzor nakonec pustí a ten vystřelí směrem k senzorovému roji nacházejícího se poblíž otvoru ve vnitřní zdi. Následuje záběr na zeď, v níž se objeví otvor, který vpustí roj, a okamžitě zmizí. Kirk a Spock si vymění pohledy. Jejich tryskové motory jsou na chvíli zažehnuty tak, aby letěli směrem k otvoru. Ve chvíli, kdy se přiblíží k vnitřní stěně, se současně objeví další roj a stěna se otevře. Roj jí proletí, Kirk a Spock jej následují a hned poté se stěna zasune.

JESKYNĚ VZPOMÍNEK - SPOCK A KIRK

Oba jsou bezpečně uvnitř. V okamžiku, kdy se zastaví, rozšíří se jim oči úžasem a překvapeně hledí na protáhlou jeskyňovitou halu s řadami obrovských koulí, jež se rozprostírají do daleka. Na jedné straně září krystalová zeď vzpomínek.

Spock vše rychle zanalyzuje a vytváří si svůj názor no to, co vlastně mají možnost vidět. Poté znovu vytáhne svůj trikodér a letí směrem k paměťovým krystalům. Kirk jej následuje. Spock provádí analýzu trikodérem: Vypadá to, že tyto krystaly uchovávají informace na atomární úrovni. Neuvěřitelně výkonné zařízení.

Kirk (ukazuje): A tyto senzorové roje jim obstarávají data, nosí je sem.

Spock (přikyvuje, ukazuje): Nově vzniklé krystaly. Určitě obsahují nejaktuálnější získaná data…

Dotkne se zmíněných nových krystalů (jsou jasnější a pulzují více než ostatní). Následuje zběsilý rej rozmazaných obrazů, tentokrát vidíme puzzlovité zobrazení Klingonů, klingonských lodí (jedna z nich zničena), lidí z hvězdné flotily a poté stanici Epsiolon 9. Nakonec spatříme člena ochranky, kterého zabila sonda, a Illiu.

Kirk: Klingoni … a naše Epsilon 9 stanice … se zdají být něčím víc než pouhými obrazy.

Spock (souhlasně): Vše je přesně zachyceno. Energetický výboj, který je zasáhl, nebyl nějakou jednoduchou zbraní, dematerizoval je a uložil do paměti. Ale proč?

Otočí se, začne se pohybovat a studovat zeď za pomoci svého trikodéru.

Spock prozkoumává oblast, na níž pulzují a září „novější“ krystaly, jež tvoří konec krystalové oblasti.

Kirk: Jestli je tohle jejich lodní databanka, kde je posádka? Nebo je tahle celá loď plně automatizovaná?

Spock: Kapitáne, nemyslím, že je tu nějaká posádka nebo že toto je loď jako taková.

Kirk nevypadá, že by tomu věřil.

Spock (pokračuje): Jsem si teď téměř jist, že tohle všechno je V'Ger – nacházíme se uvnitř formy života, živoucícího stroje.

Spock se otočí směrem ke koulím a za pomocí trikodéru skenuje oblast. Pak se podívá na Kirka: Je nezbytné, abych se s V'Gerem pokusil o spojení myslí.

Spock zapne motory a ty jej nesou k mozkovým koulím.

Kirk (varovně): Spocku...

Spock se přiblíží ke kouli na dotek, zastaví se a sundá si jednu rukavici. Napřáhne obnaženou ruku k části koule, jež vypadá podivně živá. Energie, kterou koule generuje, se viditelně projeví na Spockově ruce. Mezitím Kirk použije své motory, aby se dostal ke Spockovi.

Kirk: Spocku, pokud máte pravdu, tak V'gerova mysl může být nezměrná...

Nicméně Spock mu nevěnuje žádnou pozornost, veškerá je totiž zaměřena na pulzující „živou“ oblast. Následuje postupně se přibližující záběr na Spocka, jehož ruka se téměř dotýká povrchu. Kirk sleduje scénu, vypadá téměř jakoby jí byl zhypnotizován. Zmítá jej dilema, jestli má Spocka od zdi odtáhnout nebo jej ponechat osudu. Spock se připravuje na setkání s živoucí oblastí, neviditelné síly jsou ještě silnější. Poté, co se jí konečně dotkne, reaguje koule zářivým výbojem. Ve stejný okamžik se Spockovo tělo začne otřásat tisíci volty elektřiny, jež pronikly jeho tělem. Spock je v šoku, v detailním záběru obličeje jej vidíme křičet. Záběr směřuje do Spockových očí.

Za doprovodu hudby pak cestujeme skrze abstraktní obrazy, jež představují V'Gerovu úžasnou a komplexní mechanickou paměť, obrazy ukazují vzory atomů, molekul, galaxií a dimenzí vesmíru, o kterých netušíme a které jsou mimo naši schopnost porozumění. Celá scéna trvá jen 15 nebo 20 vteřin, ale vyvolává dojem věčnosti, a umožňuje nám nahlédnout do mikro- a makrosvěta.

OŠETŘOVNA

Skrze Spockovy oči se zase vracíme zpátky, vidíme jeho obličej a poté zjistíme, že jsme na ošetřovně na nemocničním lůžku. V tomto okamžiku pokračuje původní film scénou, v níž se Spock hledí do prázdna bez známek jakéhokoli vědomí. Do záběru vstoupí doktorka Chapelová, lékařským trikodérem přejíždí nad jeho hlavou.

První část článku najdete zde.