Vřelé díky za recku ;) A jsem moc rád, že se líbilo. Skvělá posádka Aventine zde má premiéru, ale rozhodně ne derniéru. Bude se jí věnovat hned další kniha za třetí Teorií strun, a to sice Jednotný osud.

Picarda tu vnímám jako lehce zlomeného muže, který už plně neunesl svou noční můru. Zase si naopak myslím, že kdyby byl úplně v pohodě, k jeho zážitkům s Borgy by to jaksi nesedělo. Ale neboj, starý Jean-Luc se vrátí ;)

Tak to rád slyším, na Jednotný osud jsem se těšil už předtím, teď o to více. Stejně jako na další tituly, nejvíce mě asi lákají Příběhy od kapitánova stolu. Každopádně bezva práce, držím palce ať to vám to s Brokilonem i dál takhle šlape a vydává.

To vnímání Picarda asi chápu, pro mě to prostě jen bylo těžko stravitelné, práve v tom našem šedivém světě on pro mě vždycky byl ta morální jistota, nebo jak to podat. Vím, že je to nerealistická představa. A třeba v DS9 byl Sisko dlouhodobě mnohem větší pragmatik a "pouhý člověk", se svými chybami a pochybami. Jen jsem si prostě nezvykl, že takto je podáván i Jean Luc Picard. Možná teď, až se opustí borgská tématika (která už tu byla taky až až dlouho, ač zrovna tady velmi zajímavá, o to nic) a posune se příběh dál, to zase bude jiné. Nechám se překvapit :)