Probuzení bylo ošklivé. Motorová myš byl nadšený myšlenkou dojet pro auto a zpátky se nekodrcat ve vlaku, že vstával v šest ráno a mě přitom neopomněl také probudit. Super ráno.

Probuzení bylo ošklivé. Motorová myš byl nadšený myšlenkou dojet pro auto a zpátky se nekodrcat ve vlaku, že vstával v šest ráno a mě přitom neopomněl také probudit. Super ráno.
Po druhém probuzení jsem se jakž takž vypotácel z postele a po ranní hygieně navštívil hotelovou stravovnu na snídani. Tuším, že byl párek s hořčicí, chléb, rohlík, máslo a džem. Jo a hořký čaj, nějak jsem nenašel cukr :o))) Nicméně mi následná myšlenka vlila do žil novou energii. Mířil jsem totiž na promítání Star Trek – Enterprise. Mimochodem, tato série Star Treku mě šíleně vzala a překonala dokonce i mou oblíbenou TNG. Ale o tom napíšu někdy jindy.

Po desáté hodině ranní a dvou dílech Enterprise následovala Johansonova přednáška pro nováčky ve světě Star Treku. Ač se za nováčka nepovažuji, byl jsem zvědavý a tak jsem se usadil v kině a poslouchal. Upřímně mi to přišlo ne jak pro nováčky, ale jako pro lidi zcela nepolíbené Star Trekem. Johanson vysvětloval naprosté základy, které snad zná každý člověk (i ti druzí :o)), který ke Star Treku alespoň maličko přičichl.

Přednáška mě zmohla natolik, že jsem si šel zdřímnout. Klidný tichý pokoj bez motorové myši. Sluníčko mě probudilo a našeptalo mi svou polohou na obloze, že je čas oběda, tudíž jsem opět seběhl tři patra a usadil se ve stravovně Vysočiny.

Mno a následovalo hlavní téma dne, Jemhadarovy Staré pověsti Vesmířanské. Radim chtěl, abychom mu divadlo natáčeli na videokameru, s čímž jsme pod hrubým nátlakem (vyhrožoval, že prozradí polohu našeho pokoje Warpikovi) souhlasili. Nevěděli jsme do čeho jdeme. Pět minut před zahájením představení nám Radim oznámil, že není prodlužovaní šňůra k elektrické přípojce pro kameru. Funny. Tak jsme s Darkknightem vyběhli svých jarních 100 kilometrů a hledali jsme prodlužovačku. Posílali nás od čerta k ďáblu, až jsme si ji nakonec v místním multi hypermarketu koupili za vlastní (posléze jsme ji odprodali Dargulovi :o)).
Na natáčení jsme přiběhli asi s desetiminutovým zpožděním po zahájení. Radim sliboval, že bude zdržovat zahájení jak jen bude moci, ale nejspíš se nic nekonalo :o)))

Zapojili jsme kameru, zjistili, že stativ s neumí vertikálně otáčet a začali nahrávat za více či méně ztížených podmínek :o) Co dodat k divadlu? Bylo naprosto fenomenální a mě osobně se strašně líbilo a ,dle ohlasu (hlasitého a velmi častého smíchu a burácivému potlesku) publika, můžu soudit, že jsem nebyl jediný. Mimochodem, seznámil jsem se s celým týmem herců a realizátorů představení v jedněch osobách a jsou to opravdu super lidičkové :o)

Po krátké večeři následovalo divadlo od UPKB klubu a bylo také vydařené. Konečné hodnocení nechám na jiných, protože jsem v pulce musel odejít. Nicméně na tomto divadle jsem se konečně potkal s Arwethem a poznal i jeho milou a sličnou drahou polovičku.

Hlavním představením dne byl Galavečer režírovaný Johansonem. Docela jsem byl zvědavý, nicméně sál nebyl zaplněný tolik jako na obou divadlech. Galavečer se většinou skládal z výstupů Johansona a jeho kolegyně spolumoderátorky. Během Galavečeru motorová myš vydražil scénář Johansonova divadla za cca 300 Kč a vůbec mu nevadilo, že kdyby nepřihazoval sám proti sobě, tak mohl zaplatit asi o sto korun méně. Jeho hlášky „jedno Ojro, dvě Ojro“ taky jen tak nelze zapomenout :o))

Principielně Galavečer byl rozhodně dobrý nápad a nutno složit hold organizátorům, nicméně mě osobně moc nezaujal. Hlavně vystoupení Holodoktorovy kapely pro mě bylo více než děsivé. Dokud mi další přísedící nesdělili, že vše podávají vážně, nebyl jsem si jist, zda nejde o nějakou divnou satiru, kterou nejsem s to pochopit. Po nějakém čase jsem zpozoroval, spíš si tvrdě uvědomil, že členové kapely jsou namol. Kolega vedle se mě dokonce stále ptal, zda zpěvačka skupiny má pod divnými zelenými šaty kalhotky nebo se mu jen zdá, že ne. Bohužel se mu to nezdálo :oP
No, kvalita hudebního projevu byla děsná, Rybinin zpíval jak překastrovaný eunuch. Nicméně, jakmile se rozezněla píseň Ostuda trekkerů, celý sál utichl a většina, jež znala text, zpívala i s kapelou. Opravdu moc dobrá píseň a opravdu moc hezký pocit byl v tu chvíli v sále. Jeden z mála toho večera.

Po Galavečeru jsme se vydali ještě na přednášku Star Wars – Aneb co nám puritán Lucas zatajil. Očekával jsem nějaké zajimavé…něco a místo toho pouze erotické komiksy. Byl jsem docela zklamán a začal jsem usínat. S motorvou myší jsme se vydali na pokoj, kde jsme padli za vlast.