Každý ví, že NASA studuje vesmír. Už méně lidí však ví, že také studuje Zemi.
Od chvíle, kdy NASA téměř před padesáti lety vznikla, byla v čele studií naší planety z vesmíru. Její misí bylo vždy zkoumat, objevovat a rozumět světu v němž žijeme, z jedinečného pozorovacího místa, kterým vesmírný prostor bezpochyby je, a dělit se s nově nabytými vědomostmi s veřejností. Tento duch sdílení přetrval až dodnes, kdy už v rámci NASA operuje na orbitě 18 nejmodernějších pozorovacích satelitů, které kdy byly postaveny. Jejich účelem je pozorovat Zemi a díky nim vědci provádí některé z nejdetailnějších pozorování, které kdy byly provedeny.

Článek v angličtině a se všemi níže slíbenými fotografiemi v plném rozlišení naleznete na této internetové adrese

V rámci oslav "velkého pozorování oblohy" je NASA potěšena, že se s vámi může podělit o sérii dechberoucích obrázků Země, příhodně nazvané Modrá planeta. Tato nová sbírka snímků posiluje dědictví Modré planety tím, že poskytuje detailní pohled na celý rok života naší planety. Sdílením těchto snímků Modré planety NASA doufá, že veřejnost se s agenturou spojí v jejím neustávajícím prozkoumávání našeho světa z vesmíru.

Historie Modré planety:

Na prvních satelitních snímcích pořízených NASA Země nebyla modrá; Televizní infračervený satelit (Television Infrared Satellite) TIROS poslal zpět na Zemi černobílé snímky. Už tyto snímky ale prokázaly do té doby nepodložený fakt, že tato metoda sledování Země z vesmíru zlepšuje předpověď počasí.
Fotografie pořízené astronauty z misí Apollo poskytly celobarevné obrázky Země a postaraly se o větší potřebu porozumnět naší planetě. V roce 1972 pořídila posádka Apolla 17 ze vzdálenosti 45 000 km jeden z nejslavnějších záběrů Země, které kdy byly pořízeny. Tento originální snímek Modré planety poskytnul inspiraci pozdějším mozaikovým snímkům planety, vytvořených a poslaných satelity. V roce 2000 sestavili datoví grafici NASA snímek západní polokoule s využitím dat z National Oceanic and Atmospheric Administration (Národní úřad pro oceány a atmosféru, NOAA), včetně snímků ze satelitu GOES-8, U.S.Geological Survey's Advanced Very High Resolution Radiometer a satelitu NASA Sea-viewing Wide Field-of-view Sensor.
V roce 2002 vyprodukovala doposud nejdetalnější snímek Země ve viditelném spektru, nazvaný Modrá planeta. S využitím dat ze satelitu NASA Terra satellite, vědci a datoví grafici poskládali dohromady snímky ze čtyřměsíčního pozorování povrchu naší planety. V říjnu 2005 vypustili tvůrci Modré planety novou verzi kolekce obrázků, které poskytují náhled na celoroční pozorování Země, měsíc po měsíci, a která je dvakrát detailnější, než její předchůdce. Nová sbírka je nazvána Modrá planeta: Nová generace. Stejně jako předchůdce je Modrá planeta: Nová generace mozaikou satelitních snímků pořízených hlavně ze senzoru NASA nazvaného Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS), který je uložen na palubě satelitů NASA Terra a Aqua Satellites. A stejně jako předchůdce je Modrá planeta: Nová generace nabízena bezplatně všem učitelům, vědcům, muzeím, obchodníkům a veřejnosti. Sbírka obsahuje snímky vytvořené pro různá média, včetně webu a tisku. Uživatelé mohou stahovat obrázky celé Země nebo si jen vybrat oblast svého zájmu.
Následují dva z několika historických snímků, jež můžete najít všechny v plném rozlišení na této adrese.

Zlepšení:

Modrá planeta: Nová generace nabízí větší prostorové detaily povrchu a poskytuje delší dobu, po kterou byla data sbírána, než její předchůdce. Předchozí Modrá planeta byla složena ze snímků čtyřměsíčního pozorovacího cyklu satelitu MODIS s prostorovým rozlišením (úroveň detailů) jeden čtvereční kilometr na pixel. Modrá planeta: Nová Generace nabízí celoroční pozorovací cyklus měsíc po měsíci s rozlišením 500 metrů na pixel. Tyto měsíční snímky odhalují sezónní změny povrchu Země: zelenání a odumírání vegetace v teplejších oblastech (např. Severní Amerika či Evropa), období sucha a dešťů v tropických oblastech a rozšiřování a úbytek ledové plochy a sněhu na severní polokouli. Z pohledu počítačového zpracování dat je největším zlepšením vyvinutí nové metody, díky níž může počítač automaticky poznat a vyřadit zamračené či jinak znehodnocené snímky, což bylo dříve prováděno ručně.
Modrá planeta: Nová generace zlepšuje techniky převodu satelitních dat do digitálních snímků. Mezi klíčová zlepšení patří větší detaily v oblastech naší planety, které se satelitům normálně jeví jako velmi tmavé (protože absorbují velké množství slunečního světla), jako jsou například husté tropické pralesy. Schopnost vytvořit digitální obraz poskytující velké detaily v tmavších oblastech bez "vymytí" světlejších oblastí, jako jsou ledovce, sněhem pokryté oblasti a pouště, je jedna z největších výzev současné visualizace satelitních dat. Nová verze také zlepšuje čistotu obrazu a poskytuje vysoce odrazovým materiálům (voda, slaná jezera) realističtější vzhled.

Omezení:

Ti, kteří hodlají použít Modrou planetu: Novou generaci v jejich vlastních publikacích či projektech, by si měli být vědomi oblastí, ve kterých je pořád třeba se zlepšit. Oblasti otevřených moří ještě občas vykazují "ruchy". V tropických nížinách jsou mrakové pokrývky v období dešťů tak husté a vytrvalé, že je téměř nemožné získat bezmračný snímek každého pixelu v oblasti v daném měsíci. Hluboké oceány nejsou ve zdrojových datech zahrnuty - tvůrci Modré planety používají jednotnou modrou barvu pro oblasti hluboké vody a hodnota této barvy nebyla úplně spojena s pozorovanou barvou v oblasti mělčích vod. Tento nedostatek vyhlazení může v některých případech přechodu mezi mělkou a hlubokou vodou vypadat nepřirozeně. A nakonec, data zcela nerozlišují mezi mraky a sněhovou pokrývkou v oblastech s krátkodobou sněhovou pokrývkou (méně než tři až čtyři měsíce). Tento problém může být v budoucnu vyřešen využitím více sofistikovaného sněhového filtru.