Původně jsem měl v plánu přeložit z knihy Star Trek: Deep Space Nine - Legends of the Ferengi více, nicméně vzhledem k celé řadě faktorů zůstane s největší pravděpodobností jen u níže uvedených několika povídek, které původně vznikly jako příspěvek do jedné soutěže v překladu.Pravidlo 27

Je až k nevíře, že nejhorší zlotřilec v dějinách Ferengů začínal jako obyčejný švec v malé horské vesničce jménem Popodoopopop. Důvody jeho počínání zůstávají stále záhadou, ale jedna věc je jistá: Krátce poté, co Drek převzal obuvnický obchod po svém otci, snížil ceny tak drastickým způsobem, že své zboží nadále prodával pouze s jednoprocentní přirážkou k nákladům. A jako by tenhle zločin nestačil, začal Drek vyrábět tak kvalitní boty, jaké na Ferenginaru do té doby ještě nikdo neviděl. Jeden pár jeho obuvi vydržel přes dvacet let a brzy se do Popodoopopopu začali sjíždět bosí Frerengové z celé planety, aby byli obuti.

Ostatní ševci tak byli nuceni snižovat ceny a zvyšovat kvalitu, aby s Drekem udrželi krok. Nekompromisní konkurenční boj rozpoutal hon na kůži úhořů, v důsledku čehož byli tito úctyhodní tvorové do jednoho vyhubeni. Úhoří genocida způsobila kolaps trhu s kůžemi a mnoho tvrdě pracujících chovatelů ryb přišlo na mizinu. Ačkoli Drek po několika letech zemřel (během každoročního setkání cechu ševců se do jeho krku jakýmsi záhadným způsobem dostala lžíce na boty), nemohl se obuvnický průmysl z tak strašné rány už nikdy vzpamatovat. Krize se brzy rozšířila i na trh s látkami, čímž odstartovala děsivou řetězovou reakci, která během několika málo měsíců uvrhla celé hospodářství do nejhorší deprese od Velkého pádu v roce 9315.

Napravování ekonomických škod zabralo přes 150 let, během nichž dřely miliony poctivých Ferengů bídu jen proto, že se jeden šílenec rozhodl prodávat kvalitní zboží za rozumnou cenu. Nezapomeňte proto pravidlo zisku číslo dvacet sedm, které praví: „Nic není nebezpečnější než poctivý obchodník.“

Pravidlo 47

V malém městečku Schnoo se o něm stále ještě mluví – o cizinci, který do městečka dorazil floaterem v 16:15. Podle očitých svědků to vypadalo, jakoby z rampy sešla plazomvá bouře. Nebyla to ale žádná plazmová bouře, ale Flus obečený do obleku z živých, geneticky upravených elektrických úhořů. Něco takového předtím ještě nikdo neviděl. Celé město se shromáždilo kolem cizince a prohlíželo si vlnící se záření. Dobře naladěný Flus prý celou noc zůstal vzhůru, aby s obyvateli Schnoo pil, zatímco obdivovali jeho prizmatický kabát ze světla. Když se potom krátce před východem slunce unavení vlekli domů do postele, byli stále ještě fascinováni Flusovou podivuhodnou látkou.

Probudili se až pozdě ve dne, aby zjistili, že byl z jejich domů ukraden i ten poslední proužek latinia. Po Flusovi nebylo široko daleko ani stopy (jakoby se slehla zem). Celé měsíce se vyšetřovatelé zabývali objasněním toho, co se vlastně stalo. Živí úhoři z Flusova obleku se od něj oddělili, vplížili se do domovů spících Schnooanů a spolykali jejich tvrdě vydělané latinium (každý přece ví, že úhoři mohou jíst latinium), aby se pak vrátili ke svému pánovi. Flusovi potom zbývalo pouze počkat, až úhoři latinium opět vyloučí, aby se z něho stal docela bohatý muž.

Zanedlouho poté vystoupil z floateru v 16:15 Bolian v obleku z perfektně padnoucích energetických polí. Schnooanům stačil jediný pohled na jeho nápadný oděv, aby se na něj v záchvatu pomsty vrhli. Nevinný Bolian byl opakovaně bit do hlavy a trupu, načež musel strávit čtyři týdny v nemocnici.

Obyvatelé Schnoo museli bolestivým způsobem zjistit, jaká moudrost se skrývá za čtyřicátým sedmým pravidlem zisku: „Nikdy nevěřte někomu, kdo má lepší oblek než vy.“

Pravidlo 62

Jak všichni víme, nejčastější příčinou smrti na Ferenginaru jsou dopravní nehody. Je tomu tak už po celá staletí (tedy kromě roku 11.902, kdy si otrava způsobená hlemýždími steaky vyžádala více obětí než silniční provoz) a i během příštích staletí u toho nepochybně zůstane. Lidé se často diví, zda mohou být Ferengové opravdu tak neschopní, když přijde na řízení vozidla. Tím mám na mysli, jak těžké asi tak může být řízení skimmeru. Upřímně řečeno, je to zatraceně snadné. A přeci je počet úmrtí způsobených nehodami skimmerů stále větší a větší. Celý problém lze přitom shrnout jedním slovem: územní plánování na Ferenginaru. Dobrá, jsou to sice čtyři slova, ale je za nimi jedna myšlenka.

Na protější straně je zobrazen plánek nejfrekventovanější skimmerové trasy na Ferenginaru: křižovatka 405 těsně před Západním Wormwoodem.

Jak můžete vidět, tvoří vzor této křižovatky zřetelně rozpoznatelný ideogram „Pij Slug-o-colu! Udělá ti dobře!“. Odborníci na podprahovou reklamu z Yand Corporation došli před staletími k závěru, že si řidiči často používané skimmerové trasy na trvalo vryjí do paměti. Existuje tedy lepší cesta k tomu, jak ve vědomí prosadit určitý výrobek, než využít silnice jako reklamní loga? Slug-o-cola, průkopník v této oblasti, nasadila tuto techniku, aby z trhu s nealkoholickými nápoji zcela vytlačila svého největšího konkurenta, Úhořovou vodu.

Bohužel se ukázalo, že zatáčka potřebná k dokončení ideogramu pro „Slug“ je natolik složitá, že se jí za deštivého dne téměř nedá projet. A to na Ferenginaru prší skoro každý den.

Přesto však finanční podpora Slug-o-coly udělala z Ferengijského úřadu pro stavbu skimmerových silnic (Ředitelství silnic a dálnic) jednu z nejmajetnějších veřejných institucí na Ferenginaru. A proti úspěchu je těžké hledat argumenty.

Takže pijte Slug-o-colu a v poslední zatáčce dávejte dobrý pozor. A nezapomeňte na šedesáté druhé pravidlo zisku: „Čím nebezpečnější cesta, tím větší zisk“.

Pravidlo 65

Není státním tajemstvím, že Ferengové v umění vedení války nikdy doopravdy nepředčili ani maňásky. Ferengové sice milují, když mohou své protivníky pokořit u jednacího stolu, ale myšlenka na to, že by někomu rozpárali břicho, nebo – ještě hůře – že by někdo rozpáral břicho jim, vzbuzuje v odvážných synech Ferenginaru pocit hnusu. Není tedy divu, že mají Ferengijské ozbrojené síly, které se skládají výhradně z dobrovolníků, odjakživa problém s udržením plného stavu.

Až do Hupyriánského konfliktu bylo vlastně takřka nemožné přimět mladého Ferenga k tomu, aby si oblékl uniformu. Hupyriánský konflikt byla ošklivá malá válka toho druhu, kdy je těžké rozeznat přátelé od nepřátel a vojáky od civilistů. Nicméně Velký Nagus Oblat ve značné míře investoval na Hupyriánském domovském světě, a když se Hupyrianská lidová fronta rozhodla duridiové doly od Naguse „osvobodit“, věděl Oblat, že nemůže jen nečinně přihlížet, jak se zbytečný konflikt negativně podepisuje na jeho kapitálu. Založil tedy Ferengijsko-Hupyrianskou brigádu přátelství (slavnou FHBP), aby tomuto rozhádanému světu přinesl mír. Avšak skutečnost, že Hupyriáni jsou dvakrát větší než Ferengové a že za stovky let bezpočtu krvavých konfliktů dovedli umění guerillové války až k dokonalosti, oslabovala entuziasmus potenciálních rekrutů.

Tak tomu alespoň bylo do té doby, než se na Ferenginaru rozkřiklo, na jak úžasné nové stimulanty těch několik odvážných (a nanejvýše dobře placených) rekrutů FHBP v džunglích severní Hupyrie narazilo. Vypadalo to, že obyčejný hupyriánský dřevní brouk – sušený, umletý a inhalovaný – způsobuje takový pocit štěstí a spokojenosti, jakému mohli Ferengové jen stěží odolat.

Netrvalo dlouho, a balíčky se šňupacím práškem z hupyriánských brouků se objevily po celém Ferenginaru – za mnohem vyšší cenu, než jakou mohl běžný Fereng vůbec zaplatit. Poptávka po opojném a ve velké míře návykovém broučím šňupacím prášku stále rostla, zatímco nabídka, alespoň na Ferenginaru, stále zůstávala sotva na stejné úrovni. Oblat, který byl Nagus a tudíž všechno možné, jenom ne blázen, neprodleně prohlásil, že všichni příslušníci Ferengijských ozbrojených sil dostanou každý týden zdarma jeden kanystr broučího šňupacího prášku, načež počet dobrovolníků skokově vzrostl.

Počet obětí na straně Hupyriánců neustále narůstal a za necelý rok byly Nagusovy duridiové doly stejně bezpečné, jako by stály ve stínu Věže obchodu.

A až do dnešního dne na náborových plakátech Ferengijských ozbrojených sil září bojový pokřik FHBP, který se díky pětašedesátému pravidlu zisku stal nesmrtelným: „Vítězství nebo porážka, vždy tu bude hupyriánský broučí šňupací prášek!“

Pravidlo 95

Je sice pravda, že za většinu moudrosti, které se skrývá v pravidlech zisku, vděčíme geniálnímu duchu Ferengů, nicméně ve výjimečných případech prokázali i cizinci, že když jde o zisk, tak svému řemeslu rozumějí.

Například Breenové. Ostatní rasy o tomto vyhýbavém a chladném lidu vědí jen málo a ani my Ferengové o sobě nemůžeme prohlašovat, že bychom byli odborníky na jejich psychologii, filosofii nebo pářící rituály. Víme jen to, že své červy jedí studené, svůj džus z bobulí mají rádi zmražený na led, a své holografické fantazie chtějí se spoustou sněhu. Ačkoli naše vědomosti o Breenech nikdy nepokročí dál, nemáme s nimi nikdy problém. Konec konců nám prodali nadsvětelný pohon.

Přesněji řečeno, prodal nám ho jeden konkrétní Breen. Říkali jsme mu „Maskovaný Breen“, protože nikdy neodkládal helmu svého vesmírného obleku (to nedělají ani ostatní Breenové, ale jak jsme to tehdy mohli vědět?). Maskovaný Breen se jednoho chladného zimního dne prostě objevil na Ferenginaru. Provozoval podomní obchod s technologií nadsvětelného pohonu a slovo „ne“ pro něj neexistovalo. Zdržel se u nás jen dva dny, ale i to stačilo, aby naši společnost od základů změnil. Ale nejen to, na oplátku získal náš severní pól, jižní pól, sedm zaledněných měsíců na kraji naší sluneční soustavy, jakož i půl tuctu komet. Dalo by se sice namítnout, že to je za nadsvětelný pohon docela vysoká cena, ale jaké využití bychom pro ty arktické pustiny měli mít? Už tak je dost zlé, že na Ferenginaru celý den prší.

Dalšího dne Maskovaný Breen zmizel a měsíce s kometami si vzal s sebou. Póly nám tu nechal – to si alespoň myslíme.

Na Maskovaného Breena nikdy nezapomeneme, a na jeho úderné a nesmírně zručně přednášené obchodní heslo také ne. Jeho lakonické, poněkud výhrůžně znějící motto bylo hodno Velkého Naguse, takže bylo jedině důsledné, udělat z něj pravidlo zisku – jediné, které nebylo formulováno Ferengem.

Mějte tedy na paměti moudrá slova jednoho brilantního Breena, která získala nesmrtelnost v podobě devadesátého pátého pravidla zisku: „Expandujte, … nebo zemřete.“

Pravidlo 177

Není tajemstvím, že nás Tholiané nesnášejí. Vidí nás jako – a teď cituji – „neštovice na tváři vesmíru, škodlivou nákazu, kterou je třeba vyhladit“. Nemůžeme se sice pochlubit mnoha údernými slogany, ale my je také nemáme rádi. Co ale rádi máme, je tholianské hedvábí. A Tholiané? Ti se zase šílí po ferengijském bažinném mechu. Možná ho jedí, možná si s ním vystýlají svá hnízda. To nevíme, ale upřímně řečeno nás to ani nezajímá. Víme jen, že té hmoty nikdy nemají dost a z toho důvodu se obchodní cesty mezi Tholisem a Ferenginarem jen hemží loděmi, které vezou bažinný mech jedním a hedvábí druhým směrem. Tak už to chodí celá staletí, ačkoli Tholiané stále prohlašují, že nás vyhladí. Možná že to jednoho dne opravdu udělají, ale možná budou mít jednoho dne Ferengové jejich urážek také dost a vyšlou armádu Marauderů, aby spálila jejich domovský svět na popel. (Ano, to by se vážně mohlo stát). Než k tomu však dojde, chci mít své obleky šité z tholianského hedvábí a oni ať mají tolik bažinného mechu, kolik jen budou chtít.

Nakonec sto sedmdesáté sedmé pravidlo zisku jasně říká: „Poznejte své nepřátele … ale vždy s nimi obchodujte“.

Pravidlo 181

Každý žák na Ferenginaru zná příběh o Milchovi cestovateli. Jak putoval vesmírem, potkával primitivní mimozemšťany a měnil s nimi ferengijské perly a další veteš za … no, za to, co právě mohli nabídnout. Kdo by mohl zapomenout, jak za jedinou bednu ferengijských zubních ostřičů koupil celou planetu Wohoken? Na to, jak vzít domorodce na hůl, měl Milch vyloženě talent.

Díky tomu se samozřejmě stal jedním z největších hrdinů Ferenginaru. Do dnes každý fereng doufá, že podnikne pouť na Crullus Prime, aby mohl vystoupat po Gilfoylových schodech a stanout na Deaverově kameni, na kterém obyvatelé Crullu – poté, co jim došlo, že právě prodali veškerou svoji ženskou populaci za košík ovoce – ukončili Milchovu slavnou kariéru (o jeho životě nemluvě). Na Crullus je to sice dlouhá cesta, ale za tu námahu stojí. Než byl pohlcen plameny, pronesl Milch na tomto posvátném místě totiž svá slavná poslední slova (nehledě na hlasité Ááááááááááááááu).

Mé oči se plní slzami a má se hruď dme pýchou, když pomyslím na poslední Milchův výkřik, který zůstal zachován ve sto osmdesátém prvním pravidlu zisku: „Ani nepoctivost nemůže zkalit lesk zisku.“

Pravidlo 263

Ze všech ferengských příběhů o úspěchu žádný nesnese srovnání s tím o Oblixovi, synovi Senara. Oblix neměl uši pro obchod. Neuměl sčítat, neuměl odčítat, a neuměl si zapamatovat ani jediné pravidlo zisku. Ale mluvit uměl.

Mluvit a zase mluvit. Prý dokonce dokázal v rozhovoru odrovnat Cardassiana a ještě mu zbylo dost energie na to, aby s Vulkáncem rozmlouval o logice. Zajímavé přitom je, že ho lidé opravdu rádi poslouchali. Zakrátko se z Oblixe stal největší motivační řečník v dějinách Ferenginaru.

Jeho semináře, které měl často v tropických letoviscích, se stali povinným programem pro všechny špičkové manažery Aliance. Říká se, že přicházeli dokonce i účastníci z Romulu, aby si poslechli Oblixovi mistrovské proslovy bohaté na obchodní rady, investičních strategie a doporučení ohledně trhu. Byl tak přesvědčivý, že jeho obchodní filosofie přejala celá jedna generace Ferengů.

Je ironií, že nikdo nedokáže dost dobře vysvětlit, co přesně jeho filosofie obsahovali. Při analýze se jeho proslovy jeví jako bezobsažné a jaksi povrchní, plné nejasných (vágních) příkladů a nic neříkajících příběhů. Vypadalo to, že Oblix se svým bombastickým stylem a naprostou bezobsažností našel kouzelnou formuli: mluvit tak dlouho, až to protějšek, který s řečníkem nesouhlasí, z čirého vyčerpání vzdá.

Už nikdy se neřeklo tak mnoho o tak málu. A v žádné jiné době se neplatily tak vysoké účastnické poplatky za to, slyšet hovořit někoho, kdo tolika lidem nemá prakticky co říct. Zanedlouho se Oblix stal nejbohatším Ferengem své doby. Ve svých plamenných (a velice výnosných) proslovech pokračoval až do své zasloužené předčasné smrti způsobené roztržením hlasivek.

Ctíme jeho památku, protože prodával nic každému a nikdo si toho nevšiml. Byl to dokonalý Fereng.

Je docela zajímavé, že lze osmdesát tisíc hodin záznamů Oblixových proslovů shrnout do dvoustého šedesátého třetího pravidla zisku, aniž by byl zredukován jejich obsah: „Nikdy nepřipusťte, aby pochybnosti zkalily Vaši touhu po latiniu.“