Replikátor je zařízení, které používá transportní technologii k přetvoření kvant hmoty v jinou hmotu. V principu se jedná o stoprocentní recyklaci odpadu. Federace používá replikátory na lodích od 24. století z důvodu úspory místa. Stačí jen skladovat množství neurčené hmoty, která se dá v případě potřeby využít, na cokoliv je potřeba.

Replikátor dokáže vytvořit jen to, co má uloženo v paměti. Z důvodu úspory paměti a energie, vytváří replikátor vždy kopii předešlé replikované věci, proto se musí vždy jednou za čas uložit nová matrice objektu.

Jedním z nesporných přínosů replikátoru k životu na vesmírné lodi je vedle kávy, čaje a ostatních nápojů, replikace orgánů. Replikátor by měl být schopen replikovat jakýkoliv orgán rase, která je v databázi počítače. Samozřejmě lze replikovat i jednoduchý materiál, popřípadně nástroje.

Mohlo by se zdát, že takový replikátor je sen každého alchymisty, bohužel není. Replikační proces vyžaduje velké množství energie a pracuje spíše na molekulární bázi, než na kvantové. Proto je myšlenka nekonečného množství latinia spíše fantazií, než proveditelnou věcí. Samozřejmě dostatečně sofistikovaný replikátor s dostatkem energie by to dokázal, ale náklady by mnohonásobně převyšovaly zisk.

Historie:
Prvním z předchůdců moderního replikátoru je Proteinový resekvencer. Jak již jeho název napovídá, jedná se o poměrně "primitivní" zařízení, které dokáže přetvářet proteiny v potraviny. Kvalita byla diskutabilní, protože šlo rozeznat potraviny resekvencované od skutečných.

Následovníkem Proteinového resekvenceru je Jídelní syntetizátor, strava ze syntetizátoru byla brána jen jako doplněk a její složení bylo uloženo na kartách, které se vkládaly do syntetizátoru, jež je posléze vytvořil. V roce 2270 bylo toto přenastaveno na hlasové ovládání. Technologie syntetizátoru byla natolik rozšířená, že ji v té době používali i Romulané.