Pojďme se v dalším článku podívat na naši galaxii jako na celek, než ji začneme pitvat na kvadranty, systémy, planety, orgány a jiné životu prospěšné produkty. A ze všeho nejdříve se seznámíme s fakty, které naší galaxii přidělil Velký třesk a následný vývoj vesmíru. Ti z vás, kteří buď ví o astronomii první poslední, nebo je to vůbec nezajímá, mohou tuto část rovnou přeskočit a pokračovat ve čtení startrekových faktů.

Půjdete-li za jasné noci domů temnou uličkou, může se vám přihodit spousta věcí, zejména pokud se zapomete dívat kolem sebe a zdvihnete oči k obloze. Nicméně ještě před touto případnou sérií nešťastných příhod můžete na obloze spatřit slabý světelný pás táhnoucí se napříč celou oblohou. Pro tisíce generací to byl záhadný jev a pojmenovávali jej různě (např. Nebeský kruh, Nebeská řeka apod.). Teprve výzkum ve 20. století potvrdil, že se jedná o galaxii pozorovanou z jejího nitra. Na nebeské báni stoupá Mléčná dráha souhvězdím Štíra (Scorpius) k souhvězdí Orla (Aquila), Labutě (Cygnus) a Kassiopeji (Cassiopeia), a pak pozvolna klesá souhvězdím Jednorožce (Monoceros) pod obzor, na jižní oblohu, kde prochází Plachtami (Vela), Jižním křížem (Crux), Kentaurem (Centaurus) a Střelcem (Sagittarius) až zpět do souhvězdí Štíra.

Viditelná je po celý rok, pokud si vyrazíte na rovník, pak budete mít jedinečnou možnost spatřit Mléčnou dráhu celou, jak obepíná nebeskou klenbu jako kruh. Protože Sluneční soustava leží blízko roviny souměrnosti středu galaxie, dělí nám Mléčná dráha oblohu na dvě přibližně stejné poloviny.

Solidní vědecká fakta:
Počet hvězd: cca 200-400 miliard
Absolutní magnituda: -20,5
Stáří: 13,6 +/- 0,8 mlrd let

Průměr gal. disku: cca. 28 kpc
Průměr galaktického hala: cca. 40 kpc
Průměr galaktické korony: cca. 200 kpc
Velikost centrální příčky: cca 3,5 +/- 0,5 kpc
Vzdálenost Slunce od středu: cca. 8kpc

Hmotnost centrální části: 200 mlrd Sluncí
Hmotnost včetně hala: 400 mlrd Sluncí
Hmotnost včetně koróny: 3 - 6 bilionů Sluncí

Poloha galaktického jádra (epocha 2000.0):
Rektascenze: 17h 45m 40,045+/-0,010s
Deklinace: -29°0'27,9"+/-0,2"

Naše galaxie je součástí Místní skupiny galaxií v nadkupě galaxií v Panně - na zhruba 46 Mpc se nachází na 5,000 různých galaxií. Místní skupina zatím čítá 3 velké a 42 trpasličích galaxií, jež jsou často průvodiči svých větších sester. Největší galaxií v Místní skupině je M31 v souhvězdí Andromedy, naše mléčná dráha je hned druhá, třetí je pak M33 v souhvězdí trojúhelníka (Triangulum). Naše Mléčná dráha má celkem 9 souputníků. Nejblíže jsou dvě trpasličí galaxie, jež Mléčná dráha požírá - jde o téměř strávenou trpasličí galaxii Canis Major Dwarf a další požíranou trpasličí galaxii SagDEG. Dále můžeme jmenovat dobře známé Velké a Malé Magellanovo mračno, nejvzdálenější je pak nepravidelná galaxie GR8.

Pozorování Mléčné dráhy bylo odjakživa problematické, protože na naši galaxii se díváme zevnitř, nikoliv zvenčí jako je tomu u ostatních galaxií. Měřením rozložení oblaků vodíku a porovnáváním výsledků s pozorováním ostatních galaxií na obloze však vědci získali poměrně přesnou představu o tom, jak vypadá. Mléčná dráha má tvar plochého disku (poměr šířky ku tloušťce je zhruba stejný jako u CDčka), jehož středem prochází krátká příčka, z níž vystupují galaktická spirální ramena. Spirální disk a střed galaxie je obklopen tzv. galaktickým halem, za ním se pak nachází galaktická koróna a pak už jen mezigalaktický prostor. Z hlediska klasifikace podle Hubbleova schématu Messierových galaxií se jedná o typ SBb nebo SBc, případně SABbc - račte se podívat na fotografie galaxií, jež jsou Mléčná dráze nejpodobnější:

Jádro galaxie je zakryté oblaky prachu a plynů, takže je nemožné jej přímo pozorovat. Leží směrem k souhvězdí Střelce (Sagittarius), velmi blízko k hranici se souhvězdím Štíra (Scorpius) a Hadonoše (Ophiuchus). Ve spektru radiových vln, infračerveného světla a rentgenového záření jádro vykazuje nezvykle obrovskou aktivitu - je to důsledek nedávno potvrzené existence supermasivní černé díry (označované jako Sagittarius A*). Její hmnotnost byla odhadnuta na zhruba 2 miliony Sluncí a její zářivý výkon je roven výkonu 100 milionů Sluncí. Mezihvězdný prach, plyny a další materiál je k jádru přitahován a obíhá kolem něj konstantní rychlostí - našemu Slunci zabere jeden oběh kolem galaktického jádra zhruba 220 milionů let, a Slunce tuto cestu uskutečnilo již 25x. Kromě této černé díry se kolem jádra vyskytují i hvězdy, jež jsou poměrně dost nahloučené u sebe - vzdálenosti mezi nimi dosahují řádů světelných dnů. V jádru se nachází také poměrně dost zbytků supernov a hvězdných jeslí, kde se rodí nové hvězdy.

Ramena galaxie jsou naproti tomu tvořena mladými hvězdami, difúsními mlhovinami a otevřenými hvězdokupami. Ramena galaxie v okolí naší soustavy již byla pojmenována pro snadnější identifikaci - jedná se o:

rameno Perseus (Perseus Arm)
rameno Orion (neboli Místní rameno - zde se nachází Sluneční soustava; Orion Arm, příp Local Arm)
rameno Střelec (Sagittarius Arm)
rameno Štít - Jižní kříž (Scutum-Crux Arm)
rameno Pravítko - Labuť (Noma-Cygnus Arm)

Pozorování ramen vzdálenějších od naší soustavy je téměř nemůžné kvůli všemu materiálu, jež jednoduše brání ve výhledu. Většina spirálních galaxií je však symetrická, a předpokládá se že naše není výjimkou, a proto lze předpokládat, že vzdálenější ramena nebudou od těch známých příliš odlišná. To umožnilo vytvoři první mapy Mléčné dráhy. Prostor mezi rameny je také vyplněn hvězdami - důvodem nápadnosti ramen galaxií je přítomnost jasnějších hvězd.

Kolem jádra a ramen se rozprostírá eliptické galaktické halo. Jedná se o pozůstatek z doby utváření naší galaxie, kdy se z prachu a plynů začaly utvářet první hvězdy - víceméně jde o Kuiperův pás v galaktickém měřítku. Díky tomu se zde nachází nejstarší objekty v naší galaxii - staré hvězdy a hlavně kulové hvězdokupy, kterých se zde nachází kolem 200.

Za hranicí hala už zbývá pouze galaktická koróna, což je obrovský oblak obsahující pravděpodobně velké množství nezářící hmoty, jejíž existence je prozatím potvrzena pouze z gravitačních vlivů na vzdálené kulové hvězdokupy a blízké galaxie.