Stejně jako v minulém díle o Enterprise-E se i tady dozvíte, proč a jak mě vůbec napadlo koupit si tento model. Jak a kde jsem vybíral a kde jsem nakonec a proč kupoval. Jak jsem samotný model objednal a postavil a co jsem s ním provedl dál. Jen je to asi trošku kratší verze, protože by bylo zbytečné popisovat znovu všechny postupy úprav a kupování, když už jste je jednou četli. Snad to pro vás bude aspoň trochu zajímavé. Soudě podle minulého článku snad bude. Tak směle do toho…

Jak to všechno začalo

Už v minulém článku jste se mohli dočíst, jak mě vůbec napadlo koupit si modely. Číst znovu to stejné by asi nemělo smysl. Trošku tedy tento odstavec zkrátíme. Určitě bude stačit, když řeknu, že poznáte i z mé přezdívky, že Voyager byl můj oblíbený seriál. A ti z vás, kteří budou narážet na „zkomolenou“ druhou část „Perys“, vysvětlím…

Před dávnými a dávnými časy, jsem se registroval na xko, ale bohužel všechny variace na Toma Parise byly obsazeny. Postupem času sem si ovšem zvykl a lidé mě pod touto přezdívkou dobře znají. Takže už jsem neměnil. :-) Tolik k mému nicku.

Voyager jako model jsem si tedy vybral proto, že je z mého oblíbeného seriálu a moc se mi líbí. Jak už jsem psal v předešlém článku, BANDAI modely mě vzaly svými detaily a osvětlením. Objednal jsem si tedy model, po zhlédnutí několika obrázků krabice a modelu samotného. Jak to bylo dál?

Objednání a doručení

Objednání a doručení proběhlo u prvního Voyageru celkem v pořádku. Druhý, který nebyl pro mě, ale přesto jsem za něj zaplatil a nechal si ho poslat, bohužel nedošel. To jsem ale v té době ještě netušil a začal s vervou rozbalovat.

Rozbalení a první dojmy

Rozerval jsem balíček, ehm tedy balící papír a z krabice plné měkkých „esíček“, které vyplňovaly krabici a chránily její obsah, jsem vytáhl nádhernou krabici s modelem. Krabice jsou opravdu nádherné. Jak u Voyageru tak u Enterprise-E je vrchní část krabice z krásně „lesklého“ papíru, na kterém je krásná koláž modelu s nějakým pozadím.

Po jejím otevření na mě čekaly první přední dva díly Voyageru na červeném podkladě s nápisem U.S.S. VOYAGER NCC-74656. Model je v měřítku 1/850. Což znamená, že má zase něco kolem těch 40 až 42 cm. Je tedy stejně dlouhý, jako je model Enterpris-E (má menší měřítko). Když je dáte vedle sebe, „pravý“ poměr velikostí tedy určitě nedostanete. Někomu to může vadit, ovšem hlavní je přece zpracování modelu, a jestli se nám líbí, no ne?

Po prohlédnutí prvních dvou částí jsem byl unešen. Ty detaily a malování. Bylo to něco úžasného. Skoro, jako kdyby ta loď skutečně existovala. Hned jsem se musel podívat na zbytek. Odstranil jsem tedy červený podklad. Pod ním se schovávaly ostatní části. Části trupu, gondol, osvícení, deflektor… nádhera. V tom všem se schovával jako i u samotné Enterprise-E nádherný manuál. Mé první dojmy byly - skoky skoro až ke stropu. Prostě jsem měl strašnou radost z tak krásného modelu a velké zadostiučinění, že jsem neutratil peníze zbytečně. Nezbývalo nic víc, než se připravit a dát se do práce.

Operace Utopia Planitia

I když jsem Voyager sestavoval jako první. Ještě před Enterprise-E, napíšu vzhledem k okolnostem minulého článku – stejně jako minule jsem si připravil malé nůžky, místo kleštiček jsem dočasně použil takové to malé stříhátko na nehty. Dále jsem si připravil pilník a šroubovák. Víc jsem zatím nepotřeboval. Důkladně jsem si prošel plánky a pustil jsem se do práce. Začal jsem odstřihávat jednotlivé části a skládat je dohromady. Odstřihával jsem je co nejdál od modelových částí. Lépe se pak odstraní až dodatečně. To vše se podle možností ještě zapiluje. Nejlépe hned po odstřižení každé jedné vyčnívající části. Vše šlo jako po másle.

Z malé podlouhlé krabičky, označené červeným nápisem LIGHTING SYSTEM (myslím, že to tak nějak bylo) jsem vytáhl žárovičky s drátky a prostřední část k napájení. Jako první jsem postavil stojan a umístil do něj baterky. Opět tři tužkové alkalické. Krásné na modelu Voyager je to, že má pohyblivé gondoly a přistávací nožky. Spodní část trupu může být tedy buď úplně „hladká“, kdy žádné přistávací nožky vidět nejsou a nebo místo jejich zakrytí můžete nožky přidělat. Buď rozevřené a model na nich skutečně stoji! A nebo připravující se k otevření. Na těch se model samozřejmě už neudrží.

Když jsem začal stavět gondoly, povšimnul jsem si, že mají na koncích malé dírky. Kvůli většímu měřítku modelu je tady takový detail, jako je „majáček“ na gondole. Samozřejmě jen svítí, nebliká. Ale i tak je to úžasný efekt. Pokračoval jsem tedy v sestavování. Netrvalo to dlouho a měl jsem už skoro celou loď. Dokončil jsem tedy posledních pár dílů a nasadil loď na stojan. Po zapnutí se krásně celá loď rozzářila.

Deflektor a gondoly nádherně svítily. Kromě toho má větší okénka, hlavně v oblastech jídelny a několika dalších. Loď je tak nádherně osvětlena jak sami můžete vidět na fotkách. Stejně jako u Enterprise-E to byla i zde nádhera.

Další úpravy

Žádné další úpravy jsem stejně jako na Enterprise-E neprováděl, tedy kromě závěrečných stejných úprav jako na Enterprise-E. Voyager mi ale naštěstí nevyhořel. Tyto úpravy mimo jiné najdete v předchozím článku.

Závěr

Co dodat? I tentokrát můžu model jen doporučit. Detaily i malování je skvělé. Osvětlení bomba a velice se mi líbí malá světýlka na gondolách a přistávací nožičky. No teď už mi snad zbývá jen napsat o malých Hallmarkových ozdobách a pokud si koupím model Enterprise 1701 Battle Damaged, tak i o něm. No a vy z vás, kteří jste se dočetli až sem a chtěli, nebo měli nějaký nápad na další článek o modelech a nebo co by vás dalšího zajímalo, klidně zanechte návrh v komentářích. Děkuji za trpělivost, že jste to se mnou vydrželi.