Každý, kdo mě zná již delší dobu, již tomuto zvyku jistě padl za oběť. Rok co rok, dne 29. dubna, táhnu některé ze svých blízkých do restaurace a tam se musí slavit. Letos tomu nebylo jinak a zaroveň to bylo úplně jiné. A není to jen tím, že jsem se nacházela v jiné časové zóně a hovořila jinou řečí.

Na tento památný den jsme měly zakoupeny vstupenky do divadla, třetí řada (první vyvýšená), sedadla 17 a 18. Avšak toto nebyl zlatý hřeb našeho večera, ale nebudeme předbíhat.

Od zvých známých z naší malé republiky jsem dostala za úkol nakoupit nějaké ty suvenýry související s anglickým seriálem Doctor Who. Sama jsem měla v plánu nějaký ten plakát a přívěšek na klíče, takže logicky jsme se s kamarádkou Kate ustrojily a vydaly do ráje fandomu, zvaného Forbidden Planet. Samozřejmě, vydaly jsme se pěšky a cestou viděly nejednu památku, například Buckinghamský palác, ale myslím, že takové triviality čtenáře moc nezaujmou.

Dle všech očekávání obchodní dům byl napěchován scifi knihami, časopisy, dvdčky, figurkami. A samozřejmě drtivá většina byla zaměřená právě na současný hit televize BBC, obnovenou verzi Doctora, který má ve Velké Británii delší tradici než Star Trek.

Cestou zpátky nám pomalu docházelo, že máme zpoždění. V šest večer jsme totiž měly mít v divadle sraz s identitou nám známou jako Cath ze severní Anglie. Dorazily jsme se čtvrthodinovým zpožděním a obavou s kým že se to setkáváme. Nakonec se z Cath vyklubala zábavná dáma středních let, taková kulička dobré nálady. Během našeho posezení v divadelním baru jsem si všimla televize, na které běžela historie Riverside Studios. K mému velkému překvapení byla budova divadla bývalým televizním studiem, kde se v 60. letech točil původní Dr. Who.

Přišlo očekávaných 19:45 a usadily jsme se na svých místech v sále. Na pódiu bylo postaveno 10 židlí se stolky a mikrofony. Samozřejmě jsme začaly uvažovat, která patří Kate. Naklonily jsme se do první řady k Lynn, která seděla v podstatě před námi, abychom se zeptaly. Lynn ukázala na židli hned proti sobě. Nemohly jsme mít lepší místa (leda bychom vyhodily Lynn :)).

Vyprávět o samotné hře The Exonerated by zabralo příliš mnoho času. Musím říct, že i bez Kate by stála za to vidět. Všichni herci podali velmi přesvědčivý výkon a člověk opravdu věřil, že jsou těmi lidmi, kteří vypráví svůj příběh o tom, jak se ocitli v cele smrti, aniž by spáchali zločin.

Po hře jsme se plny napjatého očekávání odebraly do baru. Dort, kytice i dary byly připraveny. Otázkou zůstávalo, jestli oslavenkyně bude či nebude ochotna se sejít s námi všemi a ne jen s Lynn. A skutečně přišla. K našemu sborovému a pečlivě nenatrénovanému pěveckému výkonu písně "Happy birthday" se přidal celý bar.

Kate sfoukla svíčky na dortu a potom přišlo na řadu předání darů. Prvním byl zarámovaný obraz Kate a jejího manžela, Tima Hagana, vyvedený na plátně. Na druhý se složili fanynky a fanoušci z celého světa. Jednalo se o aukci proběhlou na ebayi a také přidruženou sbírku pro Alzheimer's Association. Vybralo se celkem 5715,32 amerických dolarů, které byly na účet vloženy na počest Kate a Joan Mulgrew. Kate samotná částka velmi překvapila a celé gesto jí velmi dojalo (jak si ostatně můžete přečíst v nové uvítací zprávě na jejích oficiálních stránkách. Kromě toho jí byla předána kytice rudých růží a také dárková taštička, jejímž obsahem byly narozeninová blahopřání z celého světa.

Poté už nám Kate odběhla i s dárky ke stolu, kde seděli její kolegové s divadla, aby si i s nimi připila. Naše skupina mezitím v připíjení také moc nelenila. Sice jsem nechápala, jak jedna z našich kolegyň z Německa může pít Staropramen, ale asi to bylo to nejlepší pivo, co tam točili. Osobně jsem zůstala u svého červeného vína.

Již někdy okolo desáté se Kate vydala domů. Cestou ještě byla zastavena dalším dárkem od Helen, který byla v podstatě donucena rozbalit (a jak sama řekla, moc jí to nešlo, ale možná, že jen Helen byla pečlivá při balení). Uvnitř byla skřínka, na které byl vyrytý Voyager (a co bylo uvnitř skřínky jsme už bohužel já, má kamarádka Kate a dokonce i španělka Emma a francouzka Pat zapomněly - to aby jste neřekli, že jsem se to nesnažila zjistit). Kate se dárek moc líbil a ještě jednou poděkovala nejen Helen, ale i nám ostatním a poté už, obtěžkaná dárky, vyrazila do víru velkoměsta.

Zatím naše skupinka pokračovala v oslavě. Mírně opilé jsme se začaly bavit s některými také mírně opilými herci. Jeden z nich nakonec doznal, že je dlouholetým fanouškem Voyageru a že nemohl uvěřit, když získal roli po boku kapitána Janewayové (a to doslova - během představení měl židličku vedle její). Také nám řekl, že prý po několika dnech Kate na adresu svých fanoušků poznamenala: "They are trekkies. They are trekking with me." (bohužel tato věta je asi nepřeložitelná a ani se o to nebudu pokoušet a těžko potvrdit, jestli to Kate opravdu řekla). Nakonec nás hodinu po zavíračce personál vykázal z baru. Většina se odebrla na metro, já a má kamarádka jsme se vydaly na značně rozesmátou cestu zpět do hostelu.

Tam jsme byly uvítany našimi španělskými splubydlícími, které se s námi sice vína napít nechtěly, ale nevadilo jim, že se tam opíjíme. takže zatímco ony v klidu usnuly (jak jsme se od jedné z nich dozvěděly, byly na to posíleny pivem), my jsme vypily několik šálků vína, přičemž jsme hrály oblíbené "trexeso". Chudák Tuvok to shytal vínem do obličeje. Po dokončení této hry jsme se i my vydaly spát.