Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Nová generace 12 - Svět zkázy

pá 17. listopadu 2006      autor: JemHadar      přečteno: 3224x      komentáře: 0

Laser-booksVážení čtenáři, portál Trekkies.cz vám nabízí exkluzivní možnost nahlédnout do připravované knihy Star Trek: Nová generace 12 - Svět zkázy. Na pultech obchodů se tento román objeví na přelomu listopadu a prosince, vy si však už dnes můžete vychutnat jeho první kapitolu. Přejeme příjemnou zábavu.

První důstojník William Riker seděl ve velitelském křesle Enterprise a snil o tom, že je kapitánem hvězdné lodi třídy Galaxy.

Jako malý toho hodně přečetl o dějinách průzkumu vesmíru a obdivoval se hrdinským činům mužů a žen, kteří zachránili své lodě před nebezpečím, anebo při takovém snažení přišli o život. Admirálové sice plánují výpravy do nezmapovaného prostoru, ale jsou to kapitáni, kdo činí první kontakty s cizími druhy a uzavírají spojenectví ve jménu rozrůstající se Federace. Kapitány obklopuje aura dobrodružství, a Riker se nevzdával svého snu, že jednou bude velet hvězdné lodi, která pocestuje do nejzazších koutů Galaxie.

Nikdy nesnil o tom, že se z něho stane první důstojník a bude se muset potýkat s přízemními byrokraty.

Takový byl rub malování si vzdušných zámků: nebyly na nich zřetelné detaily. Kapitáni získávali všechnu slávu, protože nudné, světské povinnosti zadávali někomu jinému. A tím někým jiným byl v současné době on.

„Komandére, volá nás k'vinské velvyslanectví.“

Riker se zprudka narovnal. Po několikahodinovém čekání seděl shrbeně, zpráva poručíka Worfa v něm ale probudila cit pro oficiální důstojnost.

„Taky už bylo načase. Na můj pokyn nás spojte.“

Zatímco čekal, než se členové osádky můstku vrátí na místa, netrpělivě bubnoval prsty do opěradla křesla. Wesley Crusher sešel po boční rampě od záďového stanoviště a znovu se vsoukal za prázdnou kormidelnickou konzoli. Poručík Solis zůstal u operační konzole, ale reprezentativně vypjal hruď. Deanna Troi se před nějakou dobou odebrala k automatu s občerstvením, a teď se ke křeslu ve velitelském centru vracela s trochu menším nadšením než mladý praporčík, nedopité sklenky se však vzdala beze slova.

Riker nakonec přejel očima oválný můstek a zkontroloval, zda všichni dávají pozor a vypadají profesionálně. Nato se zaměřil na obrazovku, která pokrývala celou prohnutou přední stěnu.

„Nuže, pane Worfe.“

Statický výhled na planetu vystřídalo živé vysílání od asistenta pro administrativní záležitosti velvyslanectví. Gezor byl úplně jiný druh než robustní K'Vinové, kteří ho zaměstnávali; byl hubený, měl růžovou kůži a hřívu kudrnatých černých vlasů, které mu věnčily hlavu a spadaly na záda.

„Chladné dny vám i vašim blízkým, komandére Rikere.“ Třebaže měl Gezor přízvuk, federační jazyk užíval bezvadně. „K'vinské velvyslanectví na Kirlosu prozkoumalo vaši Žádost o vstup na území Hegemonie a uděluje zatímní povolení poručíku Worfovi a nadporučíku Geordi La Forgovi.“

„Zatímní?“ Prvního důstojníka bodl osten obav a otázku vyřkl ostřeji, než měl v úmyslu.

„Ano,“ přisvědčil Gezor a líně mrkl těžkými očními víčky. „Formulář s žádostí pro nadporučíka Data nebyl vyplněn uspokojivým způsobem. Nebudou-li nám dodány všechny vyžádané informace, nemůže být na k'vinské území vpuštěn.“

Riker nasadil vlídný výraz, který zdaleka nebyl upřímný, a jal se vysvětlovat. „Jak už jsem uváděl ve formuláři, některé položky nelze u pana Data zodpovědět. Je android, nemá tedy biologickou matku ani otce. Nemá ani -“

„A já stále čekám, až mi pošlete jeho zdravotní kartu,“ přerušil jej Gezor. Promluvil sice nevzrušeně a bezvýrazně, jeho strohé prohlášení ale zbytek komandérových slov spolehlivě přebilo.

„Jak už jsem říkal,“ zvýšil hlas Riker, „je to android. On nemá zdravotní kartu.“

„V takovém případě nemůže k'vinské velvyslanectví nadporučíku Datovi vstup povolit. A tím, že bude vyjmut z výsadku, se samozřejmě anulují i všechny související žádosti. Zatímní povolení pro poručíka Worfa a nadporučíka La Forge se tímto zamítá.“

Riker zatnul zuby a počítal do deseti. „Ale Gezore, velvyslanectví Federace na Kirlosu už nám schválilo -“

„K'Vinové za neschopnost zdejší federační ambasády nezodpovídají. Pokud se tedy výsadek z Enterprise pokusí vstoupit na k'vinské území -“

Riker vyskočil z kapitánského křesla a rozkročmo se postavil doprostřed můstku. První důstojník byl velký muž a jen stěží odolával tomu, aby vzrůst nepoužíval k zastrašování protivníků. Snad jednoho dne zjistí, jak si kapitán Picard zřizuje úctu, i když touto fyzickou výhodou není vybaven; ovšem do té doby bude Riker využívat každé výhody, kterou bude mít po ruce.

„Moc dobře víte, že aby se dostali k archeologickému nalezišti, musejí na k'vinské území vstoupit! Na tom celá jejich mise stojí!“

Gezor se na něho káravě zamračil. „Komandére Rikere, v takovém případě musíte kompletně vyplnit příslušné formuláře a teprve tehdy se dočkáte povolení ke vstupu.“

Riker si přejel prstem přes krk.

Poručík Worf přerušil spojení s velvyslanectvím. Gezorova tvář zmizela; na obrazovce se opět rozkládala osvětlená strana Kirlosu. Tento výjev sledovali už dva dny, od chvíle, kdy dorazili do soustavy. Povrch planety tvořila souvislá béžovohnědá mozaika, nepřerušovaná moři ani oceány.

„Komunikace pozastavena,“ potvrdil Worf.

Riker se zhluboka nadechl a přinutil se uvolnit své ztuhlé tělo.

„Co se snažíme na Kirlos poslat výsadek, K'Vinové nám celou dobu házejí klacky pod nohy.“ Otočil se k Troi, která stále seděla vedle prázdného kapitánského křesla. „Proč?“

„Jeho druh, Sullurhy, neznám,“ odvětila a zamýšlela se nad těžko postřehnutelnými detaily rozhovoru, jejž byla před několika okamžiky svědkem. „Necítím z něj ale, že by nás považoval za nepřátele. Připadá mi jako oddaný zaměstnanec K'Vinů, který si jejich předpisy vykládá velice doslovně.“ Nato poradkyně překvapila Rikera tím, že se usmála. „Maximálně bych řekla, že se nudí.“ „A dneska se baví mnou,“ odsekl komandér. „Konec legrace.“

První důstojník si založil ruce na prsou, bojovně se zahleděl na planetu Kirlos a zvažoval další kroky. V té části planety, která k nim byla přivrácená, se nacházela i okrouhlá, rovinatá oblast, které výzkumníci říkali Údolí – bylo zajímavé, ale ne dost na to, aby díky němu zapomněl na svou uraženou pýchu. Najednou ale dostal nápad a zamračenou tvář mu rozjasnil široký úsměv. Uvolnil ztuhlé ruce a nechal je viset volně podél těla.

„Pane Worfe,“ promluvil spokojeně, „obnovte spojení s k'vinským velvyslanectvím.“ Na obrazovce se znovu objevil Gezor a jeho nevýrazná tvář neprozrazovala žádnou reakci na to, že Enterprise tak dlouho mlčela. Riker přesto svoji řeč uvedl smířlivou úklonou.

„Gezore, při vyplňování Žádosti o vstup na území Hegemonie pro náš výsadek došlo k politováníhodné záměně. Nadporučík Dat měl být uveden v oddílu 'doplňkové požadavky', neboť patří k výzkumnému zařízení. Jde o vysoce vyspělý přístroj a jako takový je pro výsadek a jeho práci nepostradatelný.“

Správce se nad tímto návrhem zamyslel, a než konečně odpověděl, stihl třikrát mrknout. „Ano, v takovém případě budou požadavky na poskytnutí náležitých informací splněny. Za těchto podmínek dovolím podání druhé žádosti pro poručíka Worfa a nadporučíka La Forge, spolu s doplněným seznamem vybavení. Zanedlouho k této proceduře obdržíte pokyny.“

Na obrazovku naskočil obraz planety Kirlos, z čehož bylo zřejmé, že spojení s k'vinským velvyslanectvím skončilo.

„Další formuláře,“ posteskl si Riker.

Wesley Crusher se otočil i s křeslem od kormidla a zadíval se na prvního důstojníka. „Takové už asi bude břímě velení, že, pane Rikere?“ optal se s úsměvem.

Riker mu úsměv opětoval.

„Praporčíku Crushere.“ Riker k mladíkovi přistoupil blíž a poklepal mu rukou po rameni. „Nevěnoval jsem náležitou pozornost vašemu zájmu o kirloský projekt. Bylo to ode mě velice sobecké, že jsem bránil pokroku ve vašem vzdělávání.“

„Pane?“ Wesley si v kormidelnickém křesle nervózně poposedl.

„Máte vynikající příležitost se do hloubky seznámit s dalším podstatným aspektem řízení hvězdné lodi.“ Riker se ohlédl přes rameno a pokynul Worfovi: „Praporčík bude vyřizovat všechnu další komunikaci s velvyslanectvím.“

„Ano, pane.“ Klingon přelétl očima blikající světélka, která se mu proháněla po komunikačním panelu. „Ještě vysílají. Zdá se, že přijímáme značné množství dat.“

„Tak až budeme mít všechno, dejte praporčíkovi vědět. Jdu na poradu s kapitánem, můstek je tedy váš.“ Riker praporčíka naposledy vřele poplácal po rameni a odkráčel od kormidla do kapitánovy pracovny. Zatímco čekal, až jej nadřízený pozve dál, otočil se a dodal: „A ne že budete přeskakovat kolonky, pane Crushere. K'Vinové jsou velice pečliví.“

„Ano, pane.“

Praporčík Crusher už se neusmíval.

* * *

Na kapitánově stole neleželo vůbec nic. Vůbec nic, vyjma malé sošky, kterou Geordi La Forge opatrně usadil na střed desky. Každičká část oné plastiky byla tak dokonale vyvážená, že stála, aniž by potřebovala podstavec.

Její krása zbavila Jeana-Luca Picarda jeho obvyklé rezervovanosti. Dychtivě se předkláněl z křesla a pozorně si ji prohlížel.

Soška představovala příslušníka neznámého humanoidního druhu. Zachycovala jeho tělo v pohybu, jak vyskakuje z polosedu. Záhyby tuniky a dlouhé, husté vlasy se mu vznášely ve vzduchu. Picard se zprvu domníval, že jde o tanečníka, pak si ale všiml vyceněných zubů. Oči měl přivřené, šířil kolem sebe chladnokrevnost dravce, který se chystá zabít kořist.

Plastika měla převážně sytě oranžovou barvu, její povrch ale protkávaly i jemné zelené a bílé žilky. Povrch měla tak naleštěný, že zářila i v tlumeném světle pracovny.

„Z čeho je vyrobená?“

„Ze vzácného druhu mramoru, kterému se říká arizit,“ odpověděl Geordi.

„O tom už jsem vlastně slyšel. Ale nikdy jsem ho neviděl na vlastní oči.“ Kapitán natáhl ruku a chtěl se sošky dotknout, ale zarazil se. „Mohu?“

„No ovšem,“ přisvědčil Geordi a máchl velikášsky rukou. „Když jsem profesorce Coleridgeové vyprávěl, že vás zajímá archeologie, poslala tuhle sošku speciálně pro vás, abyste si ji prohlédl.“

Riker prošel dveřmi do pracovny právě včas, aby zaslechl poslední poznámku. „To ano, ale papírování k tomu přesunu nechala na mně.“

Picard byl příliš pohlcen zkoumáním plastiky, než aby věnoval pozornost Rikerovu příchodu. Kus mramoru jej tížil v ruce, chladný na dotek. Byl tak dokonalý. Povrch mu nehyzdil jediný škrábanec.

„A rozvaliny jsou podle vás takových památek po kultuře Ariantu plné?“

„To jsou. A tohle je zřejmě jeden z méně důležitých nálezů.“ Geordi ustoupil stranou, aby se Riker mohl podívat na předmět, který kapitán třímal v rukou. „Nassa... tedy profesorka Corleridgeová říká, že úroveň gama byla evakuována hodně narychlo, nejsme si ale jistí proč. Ariantu tam tedy zanechali prakticky všechen svůj majetek. Archeologický tým by nakonec měl být schopen znovu vytvořit maximálně detailní obraz jejich každodenního života.“

„No ne!“ vydechl Picard se závistivou jiskrou v oku. „Velice rád bych se tam -“ „Na to ani nemyslete, kapitáne,“ skočil mu do řeči Riker. „Na Kirlos za žádných okolností nevstoupíte.“

Picard prudce zvedl hlavu. Bezbarvý pohled, kterým prvního důstojníka obdařil, jasně vypovídal o tom, že bojoval s podrážděností. „Až tak, komandére. Vaše starost o moje bezpečí zachází příliš daleko. Nepřesvědčíte mě, že by mi na Kirlosu cokoliv hrozilo.“

„Kdo tu mluvil o nějaké hrozbě? Mě už prostě nebaví vyplňovat formuláře!“ Riker přehodil nohu přes opěradlo křesla u usadil se ke stolu naproti kapitánovi. „Jestli zkusíme požádat o to, aby byl do výsadku zahrnut i kapitán hvězdné lodi, K'Vinové budou chtít vědět, kolik máte vlasů na hlavě a co měla vaše matka k snídani ten den, kdy jste se narodil.“

„Rozumím,“ odvětil Picard a dobrá nálada se mu vrátila. „Jen mě to tak napadlo.“ S viditelnou touhou ale dál ale hleděl na sošku a přemýšlel, co asi představuje. Volání z lodního interkomu se jen otřelo o jeho vědomí.

„Nadporučík La Forge a poručík Worf se dostaví na ošetřovnu k prohlídce před výsadkem.“

Geordi se dotkl odznaku a odpověděl: „Jsem na cestě, doktorko.“ S Rikerem si vyměnili soustrastné pohledy, Picard ale jeho odchod zaznamenal až ve chvíli, kdy překročil práh pracovny.

„Zatraceně. Chtěl jsem mu za tu plastiku poděkovat.“ Picard odložil artefakt Ariantu na čestné místo na stole, ale dál k němu upínal pozornost. Riker se zaklonil a založil si ruce na prsou. Jelikož se nijak nepokusil narušit kapitánovo soustředění, v přátelském duchu spolu mlčky poseděli.

Picard po očku pohlédl na prvního důstojníka a konečně promluvil: „Komandére, samozřejmě chovám plnou důvěru v to, jak vybíráte členy výsadku.“

„Vím, kapitáne.“

„Musíte ale připustit,“ pokračoval Picard s líčeným nezájmem, „že složení výsadku na Kirlos je poněkud... neobvyklé.“

První důstojník s vážnou tváří přikývl. „Máte pravdu. Šéfinženýr většinou zůstává na lodi.“

„Jistě. V tomto případě si ale konkrétně Geordiho vyžádala Nassa Coleridgeová. Vyprávěl mi, že než se rozhodl jít na Akademii Hvězdné flotily, byla něco jako jeho rádkyně. Navíc jeho VISOR ohromně pomůže při průzkumu rozvalin. A není pochyb o tom, že Dat se pro tento druh vědeckého výzkumu výborně hodí.“ Picardovi se nepodařilo skrýt lehký úsměv. „Ale proč Worf? Měl jsem za to, že bezpečnost na planetě má teď zajišťovat poručík Keenanová.“

„Worf se přihlásil dobrovolně.“ Když na takové vysvětlení Picard zareagoval zvednutím obočí, Riker dodal: „Proč by Klingona neměla lákat oblast, o niž se vedou spory?“

„Jaké spory?“ zasmál se Picard. Opřel se v křesle; nedosáhl sice Rikerovy neformálnosti, ale přesto se uvolnil. „K'Vinové na Kirlosu s Federací bivakují už přes třicet let, aniž by mezi nimi proběhl jediný výstřel. Dokonce se mi doneslo, že velvyslankyně Stephaleh a velvyslanec Gregach spolu každý týden hrají dyson.“

„To je mi ale náhodička,“ odtušil Riker bez dalšího vysvětlování.

„Začínám tomu rozumět.“ Picard s falešným nesouhlasem zavrtěl hlavou. „Odplata za hřích. Možná si teď bude poručík dávat víc pozor na hry, které s ostrahou hraje. A na to, co je v sázce.“

Riker úsměv skryl tím, že se nepřítomně podrbal ve vousech. „Na to můžete vzít jed, kapitáne.“

* * *

Doktorka Beverly Crusherová přitiskla špičku hypospreje Worfovi ke krku a čekala na zasyčení, které prozradí úspěšnou aplikaci vstřikované látky. Worf se vzápětí začal sbírat z diagnostického lůžka, Beverly jej ale zadržela. Dalo jí to více práce, než čekala. To ji nijak neuklidnilo.

„Až skončím, dám vám vědět, poručíku Worfe.“ Třebaže se Worfovou hrudí začal šířit zvuk, který připomínal vzdálené hřmění, doktorka s klidem přenastavila hyposprej na další lék.

Geordi na svého druha trpělivě čekal. „K čemu jsou všechna ta očkování?“

„Prevence,“ odvětila Crusherová a vstříkla Klingonovi další dávku. „V tunelech na Kirlosu se to jen hemží spoustou cizích druhů. Biofiltry osadu možná ochrání před existujícími virovými kmeny, vždycky ale existuje možnost, že chytíte nějaký, který právě zmutoval. Tak vám rozšiřuji imunitu.“

A pak naneštěstí dodala: „Poradím vám ale hlavně to, abyste hodně pili a zůstávali v chladnu. Podle lékařských záznamů federačního velvyslanectví dochází k většině úmrtí kvůli vyčerpání z horka.“

„To je smrt pro soumara!“ vykřikl Worf, byla to jeho první slova od chvíle, kdy na ošetřovnu vešel.

Zlověstné burácení se mu přesunulo z hrudi do hrdla. Když mu Crusherová potřetí přitiskla kovový váleček ke krku, cítila, jak jí rozechvívá prsty. S dobrým úmyslem se pokusila odvést jeho pozornost od injekce a optala se: „Myslela jsem, že na tuhle misi měla jít Keenanová.“

Klingon zavrčel a za ohrnutým rtem mu probleskl velký bílý řezák.

Crusherová od pacienta odstoupila a málem upustila prázdný hyposprej na podlahu, zmobilizovala ale ještě trochu důstojnosti a vyhrkla: „Můžete jít, poručíku.“

* * *

Náčelník O'Brien se držel ovládacího panelu transportéru s vypjatým zoufalstvím topícího se muže. Stejně jako většina operátorů transportéru, kteří uvykli své práci, i on měl rád pravidelně přicházející a odcházející ruch, jímž se jeho hájemství vyznačovalo. Své povinnosti vykonával v malé místnosti, z čehož plynulo akutní nebezpečí dlouhotrvajících hovorů se členy posádky, a tak si na ně dával pozor. Ovšem v tomto konkrétním případě dorazil nadporučík Dat dlouho před ostatními členy výsadku a nezdálo se, že by na ně hodlal čekat mlčky.

„A ještě zajímavější je,“ pokračoval Dat a nořil se hlouběji do tématu, které nadhodil krátce po svém příchodu do transportní místnosti, „že když na tyto magnetické a rotační vlastnosti nahlédneme ve světle nedávných spektrografických průzkumů substrátových souvrství, nalezneme shodu, která naznačuje, že planeta Kirlos je umělého původu. Tím se naneštěstí nevysvětluje, jak...“

Dat se zarazil uprostřed výkladu. V očích náčelníka O'Briena se zračilo cosi velice povědomého. Takový výraz míval na tváři obyčejně kapitán Picard těsně před tím, než Data požádal, aby zmlkl.

„Chtěl byste k tomu snad něco dodat?“ zeptal se android.

O'Brien sebou škubl, jako by se probíral z obluzení. „Ne, pane,“ odvětil. Data poněkud udivilo, že klade takový důraz na rozdílnost jejich hodností. „Nenapadá mě nic, co bych na to v této chvíli mohl říct.“

Když dveře do transportní místnosti sykly a otevřely se, Dat stále ještě přemítal o možné víceznačnosti náčelníkovy odpovědi.

„Date, já ti závidím,“ prohlásil Geordi, když s Worfem vešli. „Před výsadkem nemusíš chodit na ošetřovnu.“

„To je pravda,“ přisvědčil Dat, když trochu zdráhavě odvrátil pozornost od O'Brienovy odpovědi. „Byly u mě nicméně provedeny drobné úpravy termoregulace. Podle mých informací o Kirlosu budeme i v tunelech ve dne vystaveni teplotám...“

Umlkl. Sledoval Geordiho mávající ruku a hýbal při tom hlavou sem a tam. „Co toto gesto znamená?“

„Znamená 'teď ne', Date.“ Geordi se přátelsky usmál. „Neměj strach. Pak ti to vysvětlím.“

„Aha. Děkuji.“ Dat se spokojil s příslibem budoucího poučení a vyrazil za Worfem. O'Brien očima přeletěl údaje na ovládacím panelu a oznámil: „Transportní souřadnice vloženy.“ Prsty začal spouštět první kroky nezbytné k procesu molekulárního přenosu. „Mimochodem, myslel jsem, že má na tuhle misi jít Keenanová.“

Jako by malá místnost Worfovo zavrčení ještě zesílila. Probodl O'Briena pohledem, Geordi se mezitím postavil na své místo na plošině.

O'Brien aktivoval proces přenosu. „Na shledanou, pánové.“

Výsadek zmizel ve třpytivém oblaku žluté záře. Teprve tehdy se O'Brien usmál.

***

Carmen Carter, Peter David,
Michael Jan Friedman, Robert Greenberger
Star Trek: Nová generace 12
Svět zkázy
překlad: Radim Rouče
jazyková redaktorka: Helena Šebestová
vydává Laser-books s.r.o., Plzeň 2006

Svět zkázy EN

kadet JemHadar
autor: JemHadar
vydáno: pá 17. listopadu 2006
přečteno: 3224x
komentáře: 0
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG