Film Sunshine jsem si vybrala v nabídce kin hned po přečtení recenzí. Vyrazila jsem na něj jako na vizuálně poutavé, filozofické sci-fi drama, které mě může překvapit nanejvýš režisérským přístupem Dannyho Boylea, tvůrce Trainspottingu. Dočkala jsem se však zcela jiného šálku kávy - a navzodory spalujícím záběrům Slunce mi šel mráz po zádech.

Základní kostra příběhu je prostá - Slunce vyhasíná, lidstvo čelí arktické zimě a jedinou nadějí na záchranu je loď Icarus II. Ta má do Slunce dopravit atomovou nálož a znovu ho "nastartovat". Úkol, při němž již selhala posádka Icara I. Po více než roce klidné plavby se však mise začne hroutit - jsou zachyceny signály ze zmizelého Icara I a rozhodnutí navštívit pohřešovanou loď se ukáže jako osudové...

První problémy přitom zkušeného sci-fi diváka a čtenáře nepřekvapí - psychická zhroucení, nebezpečné opravy a hrozící nedostatek kyslíku. Avšak po návštěvě lodi duchů se atmosféra snímku neobyčejným způsobem překlápí do hororového thrilleru, aniž by však jakkoli zklamala na drama naladěného diváka z první poloviny snímku. Velkou zásluhu na tom mají bezesporu herecké výkony všech osmi členů posádky Icara II, ať již se na plátně zdrží kratší či delší dobu. Ochotně se s nimi necháte přenést do jejich stísněného společenství, v němž každý musí mít nějaký druh "úniku" od reality. Ať se však s posádkou sžijete jakkoliv, nijak to nezabrání tomu, abyste si hlavně uvědomovali nutnost úspěchu její mise. Za každou cenu. A to je již opravdový hold režisérskému a hereckému umu.

Nemenší hold si však jistě zaslouží i scénarista Alex Garland, který se nebál scénář obohatit i meditačně vesmírnými scénámi, jež báječně doplňují počáteční poklidně napjatou atmosféru. Hudební doprovod potom nikde neruší, avšak ani příliš ucho neuhrane - to u silného příběhu není na škodu. Oslnivé pozadí umírajícího Slunce pak nenechá chladného nikoho. Technické hnidopišství rovněž přenechám povolanějším - mně osobně pouze trochu zarazilo, jak obrovské prostory byly zásobovány kyslíkem, když právě jeho nedostatek se ukázal jako jedna z klíčových zápletek.

Letošní rok mě v kinech dosud mile překvapuje - nedávno jsem se totiž bavila s kamarádkou a zjistili jsme, že, ač obě filmové fanynky, nepamatujeme si u některých v minulosti zhlédnutých filmů ani jméno, ani děj. Myslím, že to se mi u Sunshine nestane. A ještě jedno doporučení k tomuto snímku - nechoďte na něj sami, nejste-li obzvláště otrlé povahy. Ať se vám pak v temné noci dobře usíná...