Autor Nathan Archer je otcem dalšího dítěte, které nám vypráví o putování neznámem. Nebyl to jeho první Star Trekový počin, předcházela „Valhalla“, desátá ze série DS9 z roku 1995. Jeho tvorba zasahuje do světů Predátora, Mars útočí a Spidermana. Ale dítě, které teď držím v rukou, je o něčem jiném. Prostě se jedna lodička vydala domů a jedna kapitánka zatvrdila co nejhloupěji.

Co se překladu týče, knížka se čte lehce, jen mne zarazilo slovo „jícha“... můžeme se domnívat že jde o tiskovou chybu a mícha je to pravé slovo. Čím častěji se s ním však setkáte, bude vás mrzet banální vysvětlení, že jde jen tělní tekutinu hmyzoidních P'nirů, jinak známou jako „hemolymfa“. Tímto se překladateli J. Markovi omlouvám za všechna svá podezření a děkuji za vyčerpávající vysvětlení.

Až příliš velká část knížky je šroubovanou strukturou vět, která má čtenáře dovést k tomu zajímavému. To jest taktické řešení úniku Voyageru z bojiště, které je třírozměrné a bez zásad - tedy alespoň pro federály nějak známých – a záchrana raketoplánu. Zdůvodnění, proč vlétnou do boje, si přečteme nejméně pětkrát. Za všechno může Janewayová. (jak jinak - pozn. red.) Pocit morální zodpovědnosti a hodnost velícího kapitána. Ona sama bitevní strategií nijak neoplývá. S obklíčenou lodí v bitvě slepých titánů kouzlí Paris. Zachází s ní jak s počítačovou loutkou, řeže ostré zatáčky a střílí, jak jen to jde. Jeden člověk, čtyři ruce? Není P'nir. A v hlavě dvě strategické představy najednou?

Kapitánka si nezapomene rýpnout v nejméně vhodné chvíli a prozrazuje tak o sobě nemilosrdnost ke starým chybám druhých. Tuvok dodává technické informace. Vytahuje je z rukávu jako růže, protože kapitán tak káže.

Autor je skvělý stratég a milovník bitev, to se týká i šestisetleté války Hachaiů s P'niry. Psaná podoba totiž umožňuje imaginativní představu válečného sektoru a pohybů bitevníků.

Knížka si hraje s morálním problémem práva zasáhnout do bitvy, která se UFP netýká, a už vůbec ne zatoulané lodičky. Omluva zpochybnitelného tetryonového paprsku a zásada mírového prostředníka by vlastně v cizím vesmíru neměla uspět. Janewayová se ale k problému staví stejně jako Kirk... něco objeví, popovídá si sama se sebou, vleze do tlamy draka a pak se diví, vzteká a zpěčuje tomu, že drak skousl.

Autor se snaží rozepisovat vztahy mezi makisty a federály prezentované hlavními postavami. Hraje si s možností jejich postradatelnosti, schopností flexibilně fungovat v rámci posádky Voyageru a odpovědností za své činy. Všichni jsou obklopeni aureolou pochyb. Chytře vytváří prostor pro další autory, nic neuzavírá, ale ani nic nového neřekne.

Zajímavou možností je i přítomnost zničeného obalu lodě První Federace, se kterou se setkala posádka USS Enterprise NCC 1701. Ale je použita pouze jako vysvětlení tetryonového paprsku a zvědavosti Janewayové.

Ragnarök je třetí knížka v řadě Voyager, na kterou jsme čekali tři roky. Bohužel do osidel zachytí svého čtenáře až v polovině. Přes to radím, zatněte zuby a užívejte.

Nathan Archer
Ragnarök
překlad: Jakub Marek
Laser-books, Plzeň 2007