Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Ukázka z románu "Mezi dvěma světy"

po 8. října 2007      autor: JemHadar      přečteno: 2776x      komentáře: 5

Star Trek Titan - Mezi dvěma světy Vážení čtenáři, nakladatelství Laser-books si vám dovoluje nabídnout ukázku z připravovaného románu Star Trek Titan - Mezi dvěma světy. Spojená federace planet se po desítce let bojů s Borgy, Cardassiany, Klingony a Dominionem nachází na úsvitu nové éry. Hvězdná flotila obnovuje své poslání mírově zkoumat vesmír, aplikovat diplomacii a rozšiřovat lidu Federace obzory. Jednou z lodí, které se tomuto úkolu vrhají vstříc, je USS Titan, kterému velí kapitán William T. Riker a jehož posádku tvoří biologicky nejpestřejší a kulturně nejrůznorodější skupina osob v dějinách Hvězdné flotily.

ROMULUS, HVĚZDNÉ DATUM: 56828,8

„Vy musíte být v Ki Baratan poprvé,“ pronesla žena stojící za agentem.

Tolik na téma splynutí s davem, pomyslel si agent a mlčky opustil naději, že mu žena věnuje tak málo pozornosti, jakou mu dopřávaly davy civilistů i armádních důstojníků, které dosud v centrálním městském eyhonu potkal. Otočil se a pohlédl na ni; přitom na chvíli odtrhl zrak od elegantní, krvavě zelené kopule budovy romulanského Senátu. Starobylá stavba zářila v ranním světle a odrážela akvamarínový třpyt Apnexského moře, které se rozprostíralo přímo za ní.

„Popravdě řečeno, tohle skutečně je moje první návštěva tady,“ odpověděl agent. Široce se usmál, přesvědčený, že žena nepozná, jak nepřístojný mu tento výraz připadá. „Až dodnes jsem úchvatnost Darthy vídával jen na hologramech svého dědečka.“

Zatímco si jej prohlížela, povšiml si, že je stará a šedivá. Oblečení měla šedé a jednotvárné, zvrásněný obličej tvrdý, zjevně ošlehaný více než dvěma staletími tvrdých životních podmínek. Trpělivě ji sledoval, když mu přivřenýma, podezřívavýma očima přejížděla po poněkud obnošeném cestovním plášti.

„Dartha?“ podivila se žena a stále si jej prohlížela. „Imperiálnímu hlavnímu městu nikdo neřekl tímto jménem od doby, co se k moci dostal Neral.“

Agent se v duchu proklel, ačkoli svou frustraci skryl pod pečlivě pěstovanou maskou netečnosti. I když se jeho chyba dala pochopit -- zhruba jako by, pomyslel si, zaměnil pozemský Konstantinopol devatenáctého století za Istanbul století dvacátého -- přesto se za ni pokáral.

„Odpusťte, 'lai,“ omluvil se a užil tradiční venkovskou formu oslovení, určenou k vyjádření úcty starší ženě. „Dorazil jsem teprve dnes, z Leinarrhu. Ten je v kraji Rarathik.“

Ženiny rty zvlnil shovívavý úsměv. „To jsem si myslela. Hned jsem vás měla za hveinna. Farmáře, který nikdy neopustil waith.“

Agent se přinutil rozšířit i svůj úsměv, a byl si jistý, že ji jeho vesnický, rarathikský dialekt přesvědčil. Měl se ale dál na pozoru; stejně jako on, i tato na pohled neškodná žena nemusela být tím, čím se jevila. „K vašim službám, 'lai. Říkejte mi Rukath.“

Významně, avšak zároveň nenápadně pokývla hlavou ke kopuli -- a ke strážným s disruptory, kteří se procházeli mezi zelenými, ruatinitem vykládanými minarety, které ji obklopovaly. „Pak mi dovolte jednu přátelskou radu, Rukathe z Leinarrhu. Jestli budete dál okounět kolem Vládního paláce, tak vám budu možná říkat ‚mrtvola‘. Anebo i hůř.“

Agent nechal úsměv zmizet, a dost se mu tak ulevilo. Díky rozsáhlému výzvědnému a taktickému výcviku přesvědčivě zahrál nevinný strach. „Vážně si myslíte, že by mě ti strážní támhle mohli zastřelit? Proto, že se jen dívám?“

„Jen se modlete, aby vás studené prsty Erebu považovaly za příliš nedůležitého, než aby vás chtěly uchvátit a stáhnout do podsvětí,“ zavrtěla zarmouceně hlavou. „Daold klhu.“

Turisti, přeložil si agent pro sebe neznámý romulanský výraz, když se žena otočila a dala se na odchod. „Jolan'tru, 'lai,“ popřál jejím vzdalujícím se zádům.

Obrátil se zpět k budově Senátu a sledoval strážné na obhlídkách. Napočítal jich šest, pochodovali v párech, arogantní, cvičené pohledy upřené přímo před sebe. I přes varování té staré ženy by pro ně mohl být klidně neviditelný.

Nejlepší ale bude nebýt sám se sebou spokojený, pomyslel si a pohlédl na hodinky zabudované do zamaskovaného vysílače subprostorových pulzů, který měl na zápěstí. Čas se nachyloval. Od včerejška, kdy tajně dorazil na Romulus, viděl věci, které kdy spatřilo jen pár jedinců z jeho lidu.

Právě uskutečnil něco, co se možná stane jedinečnou, životní návštěvou Ki Baratan, hlavního města Romulu. Teď nastal čas zajít ještě dál.

***

Po zralé úvaze zavrhl nepříjemné myšlenky na podsvětí ze staré romulanské mytologie. Tyto dávné příběhy dostatečně nepopisovaly odporné pachy, které se linuly z metaforických i doslovných útrob Ki Baratan. Vskutku Erebus.

Agentovi, kterého pochmurným přítmím vedla svítilna na zápěstí, se ulevilo, protože zjistil, že prastaré bludiště aekhhwi'rhoi -- kamenné tunely stoky, které se táhly pod Ki Baratan -- přesně souhlasí s plány, které rozvědce Hvězdné flotily poskytl přeběhlík M'ret. Opatrně překročil už kdoví kolikátého pobíhajícího nhaidha, mnohonohého tvora žijícího v kanálech, a prodíral se k určenému místu. Jakmile dorazil, otočil kolem o průměru jednoho metru, pokrytým rzí, a pracně tak otevřel průlez, který vypadal starší než Surak a T'Karik dohromady. Zrezivělý ocelový uzávěr na protest zavrzal, a ačkoli agentovy zádové svaly zabraly naplno, otevřel se pouze o kousek. Asi po minutě úporného přesvědčování kolo povolilo a průlez se uvolnil s zaskřípěním, které se hlasitě neslo katakombami.

Pustil kolo, zpod obleku vytasil malou disruptorovou pistoli a protáhl se úzkým otvorem, aniž by se snažil nadále jakkoli skrývat; každý, kdo tady dole mohl být, ať už přítel či nepřítel, musel v této chvíli už o jeho přítomnosti vědět.

Vstoupil do ztemnělé prostory za průlezem, a do nosních dírek mu pronikl vzduch, který čpěl hnilobou, plesnivými starými kostmi a vlhkou zeminou. Jakmile udělal první krok, zaslechl tichý, avšak přísný mužský hlas.

„Stát! Odhoď zbraň.“ Do kříže se mu silně zarylo cosi chladného a tvrdého.

Agent uvolnil stisk na pažbě, a zbraň tak s rachotem dopadla na nerovnou kamennou zem. Náhle se před ním rozzářilo jasné světlo, které mu na okamžik uzavřelo mžurkovitá vnitřní víčka. O pár metrů dál v nitru prostory zahlédl několik humanoidních postav.

„Řekni jméno,“ nařídil hlas za jeho zády. Zněl mladě, téměř nedospěle. Nebo snad jenom vyděšeně? „A taky, co tu pohledáváš.“

Agent pochopil, že tohle je okamžik pravdy a pravděpodobně i poslední chvíle jeho života. Postavil se té vyhlídce se zakořeněnou vulkanskou vyrovnaností.

„Na Romulu jsem znám jako Rukath.“

„Z Leinarrhu ve vzdáleném Rarathiku,“ dodal jiný -- ženský -- pevný hlas. „Agent rozvědky Hvězdné flotily. Ano, věděli jsme, že příjdete.“

Agent přikývl. „Pak tedy víte, o co mi tu jde. Nic jiného jsem nečekal.“

Ucítil, jak se mu zbraň na zádech lehce zachvěla, a zvažoval, jakou má šanci odzbrojit muže, jenž stál za ním. Ne moc velkou. Nadešel ovšem čas pohnout se z mrtvého bodu, bez ohledu na výsledek.

„Rovněž přináším pozdravy z federační lodi Alliance. Kapitán Saavik posílá hnutí své nejvřelejší pozdravy. A také velvyslanci, samozřejmě.“

Jak agent doufal, zmínka o velvyslancově choti přiměla jednu z postav před ním oddělit se od ostatních a přistoupit blíž. Vysoká, štíhlá postava promluvila chraplavým, ale zároveň zvučným hlasem, který okamžitě poznal, ačkoli uplynulo již více než osm desetiletí od doby, kdy ho slyšel naposledy.

„Skloň zbraň, D'Tane. Rukath je tu mezi přáteli.“

„Jak si ale můžeme být jisti, že tenhle Rukath je náš přítel? Pokud je to vůbec jeho pravé jméno.“

Postava udělala několik dalších kroků a mávla rukou ve zjevně předem smluveném gestu. Nato se světlo ztlumilo a umožnilo agentovi jasně spatřit obličej blížícího se muže, stejně jako kruh půltuctu ozbrojených romulanských civilistů, vyrovnanou skupinu mužů a žen, kteří kolem něj drželi stráž.

Velvyslanec Spock.

Vysoká, na první pohled neozbrojená postava se zastavila ve vzdálenosti pouhého metru, založila si ruce na prostém hávu poutníka a prohlížela si agentův obličej. Agentovi se vybavilo jediné předchozí setkání s velvyslancem, jehož zachmuřený výraz tváře byl nezaměnitelný, ačkoli mu přibyla velká spousta nových vrásek. Zajímalo by ho, zda si jej Spock rovněž pamatuje -- i po tolika letech. Možná, že drobné chirurgické změny, které si nechal provést na stavbě obličeje, jeho identitu zastřely.

„Tvá opatrnost je pro nás přínosem, D'Tane,“ pronesl Spock k mladému muži se zbraní. „Avšak Surak nás učí, že není pokroku bez rizika.“

To na ozbrojeného muže zřejmě zapůsobilo, neboť sklonil zbraň a ustoupil. Agent se krátce ohlédl a pokývl Spockovu mladému strážci způsobem, který, jak doufal, bude přijat jako smířlivý a důvěryhodný. Všiml si reakce druhého muže: mračil se a disruptor nepouštěl z ruky.

Agent obrátil pozornost zpět na Spocka, muže, který o více než století dříve doma na Vulkanu dosáhl obrovské proslulosti -- stejně jako v celé Federaci i dál. Jak podivné, pomyslel si, že jedinec, který nikdy nedosáhl kolinahru, nyní zastupuje všechny Vulkance zde na tomto zapovězeném místě -- a pokouší se přinést radikální změnu oběma stranám, Vulkancům i Romulanům. Uvažoval, zda by se Spock podobného úkolu zhostil, kdyby dosáhl dokonalosti logiky, kterou kolinahr představoval.

Byl bych natolik pošetilý, abych ho sem následoval, kdyby i mně kolinahr neunikl?

„Pojďte za mnou, prosím, Rukathe,“ vyzval ho Spock a náhle se obrátil, aby vykročil do hrubě vytesané prostory, která se rozšiřovala za průlezem do stoky. Agent okamžitě srovnal s velvyslancem krok. Za sebou zaslechl křupání štěrku, jak je Spockovi stoupenci, oba v uctivé vzdálenosti, následovali. Kdybych byl doopravdy infiltrátorem z Tal Shiaru nebo z vojenské rozvědky, jak se tito lidé obávají, byla by tato mise sebevraždou.

„Musíte D'Tanovi prominout,“ ozval se Spock.

„Není co promíjet, pane velvyslanče. Jeho opatrnost je pochopitelná. Tal Shiar má oči i uši všude.“

„Pravda. A nikdo z nás nezapomněl na zradu senátora Pardeka.“

Agentovi se zdálo, jako by ve velvyslancově hlase zaznamenal smutek. Třebaže šlo o překvapivou odchylku od vulkanského stoicismu, dokázal jí porozumět. Ačkoli si prostudoval všechna hlášení kapitána Jean-Luca Picarda týkající se Romulu -- z nichž jedno zahrnovalo Spockovu vlastní poznámku o tom, že znovusjednocení dlouhou dobu rozdělených druhů Vulkanců a Romulanů může trvat desítky, ba i stovky let, než dojde naplnění – zklamalo ho poznání, že Spockovo úsilí po jedenácti letech tvrdé a mnohdy riskantní práce přineslo tak málo.

Jako by vytušil chmurný obrat v agentových myšlenkách, přešel Spock přímo k věci: „Povězte mi, Rukathe, proč jste přiletěl na Romulus?“

Agenta nepřekvapilo, že rozvědka Flotily nemusela Spocka o jeho návštěvě Romulu zevrubně informovat. Anebo jej Spock i přes omluvu D'Tanova jednání možná jen zkouší.

„Přináším nabídku od Rady Federace,“ odpověděl.

Světlo v prostoře nikterak nezesílilo, přesto agent spatřil, jak se Spockovi zvedlo pravé obočí. „A jaká je povaha té nabídky?“

„Rada se rozhodla plně podpořit váš program vulkansko-romulanského sjednocení. Ale jak rada, tak nový prezident budou požadovat, abyste se vrátil na Zemi a podal nejdříve formální zprávu.“

Spock se znenadání zastavil a všichni ostatní s ním. Tmavé oči mu zářily s téměř fanatickou intenzitou. Agent se zamyslel, co asi tolik let života mezi nadmíru emocionálními bratranci Vulkanců udělalo s vyslancovým ovládáním citů. „Přizpůsobil“ se snad?

„Moje práce je zde,“ odvětil Spock.

Agent pozvedl ruku ve smířlivém gestu. „Vrátíte se sem, pane velvyslanče, abyste mohl ve své práci pokračovat, tak rychle, jak jen to bude možné. Jakmile zpravíte Radu i prezidentskou kancelář o vašich pokrocích.“

Spock stočil pohled k zemi a s rozvážným výrazem ve tváři se zahleděl do prázdna. „Chápu,“ přikývl po chvíli. „Abych použil jeden pozemský idiom, Rada si zjevně přeje, abych ‚vyšel ze stínu‘.“

Agent se s lidmi stýkal téměř století, ačkoli přerušovaně, a tak znal slovní obrat, který Spock užil. „Ano, pane velvyslanče. A Rada vám téměř jistě dá k dispozici, ať už otevřeně, nebo tajně, federační zdroje.“

Než Spock odpověděl, znovu se odmlčel. „Vskutku. To by byl znatelný zvrat v politice Federace.“

„Žijeme v proměnlivé době, pane velvyslanče.“

„To nepochybně. Náhlá rezignace prezidenta Zifeho je příkladem.“ Spock sepjal ruce se vztyčenými ukazováčky. „Nemohu si pomoci, ale musím se ptát, zda nabídka Rady nesouvisí se Zifeho náhlým odchodem.“

Na agenta zapůsobilo, jak dobře je Spock zpraven o politickém dění za Romulanskou neutrální zónou, ačkoli věděl, že by ho to udivovat nemělo; připomněl si, že velvyslanec se od doby, co započal svou práci na Romulu, nejednou na krátký čas na Zemi vracel.

„Obávám se, že vše, co o tom vím, pochází ze zpravodajských sítí,“ odpověděl agent popravdě.

Spock s vážným výrazem ve tváři přikývl. Agent nepochyboval, že velvyslanec je obeznámený s týmiž zprávami.

Pocítil, že velvyslancův souhlas bude vyžadovat další přesvědčování, a řekl: „Musím se setkat se svým transportem dnes večer. Pokud byste mě doprovodil, mohli bychom se do prostoru Federace dostat během několika dní.“

Na Spockově tváři se objevilo cosi připomínajícího slabý úsměv. „Věřím, Rukathe, že nehodláte použít síly, abyste mě dopravil na Zemi.“

Agent pokynul k D'Tanovi, o kterém věděl, že stále stojí -- s disruptorem v ruce -- jen kousek za ním. „Zjevně se nacházím v situaci, kdy bych vás nemohl nutit do ničeho, pane velvyslanče. Doufal jsem, že budete souhlasit s dobrovolným návratem na Zemi.“

Spock pomalu zavrtěl hlavou. „Jsem potěšen, že Rada konečně pochopila nutnost znovusjednocení. Já ale nemohu opustit svou práci na Romulu, ani dočasně. Zvláště ne teď, když napětí mezi romulanským Senátem a jednou z klíčových rémských vojenských frakcí nadále vzrůstá.“

Agentovi se vybavily včerejší novinky stran této záležitosti, které získal z každodenní svodky. Tento tajuplný Shinzon, mladý vůdce rémské frakce, za války úspěšné řídil vojenské operace proti jednotkám Dominionu. Jeho náhlý vzestup na poli romulanské politiky by mohl způsobit nepředvídané zvraty v choulostivé rovnováze sil uvnitř Senátu, který byl nyní v názorech na válku a mír rozdělený na dvě stejně silné názorové skupiny.

„Neopustil byste Romulus na dlouho, pane,“ naléhal agent tiše.

„Místní politické kolbiště je příliš nestabilní, abych mohl nyní odejít. Kromě nepředvídatelnosti kroků rémské frakce mi dělají starost zvěsti o nepokojích na Kevatrasu a jiných romulanských vazalských světech. Nemohu si teď dovolit Romulus opustit, ani na krátký čas.“

Agent poznal, že nadešla chvíle zariskovat a dotlačit velvyslance ke spolupráci. „Pokročilo snad vaše hnutí za sjednocení tak málo, že i nadále jste pro ně naprosto nepostradatelným?“

Spock ale zjevně na návnadu neskočil. Otázku pominul a řekl: „Musím vzít v úvahu také dvě další možnosti. Zaprvé, že skutečně jste agentem Tal Shiaru. A zadruhé, že politika Rady Federace není přesně taková, jak jste mi ji popsal.“

I přes tuto zamítavou odpověď nebyl agent připravený přijmout porážku. Přistoupil o krok blíže ke Spockovi a pravil: „Pak vám nabízím přístup ke své mysli. Nabízím vám možnost poznat všechno, co vím.“

Spockovo pravé obočí znovu vyletělo vzhůru. Velvyslanec vyslal k D'Tanovi káravý pohled a přikročil k agentovi. Agent zavřel oči a pocítil na spáncích pevný, vytrvalý tlak velvyslancových prstů. V mysli se mu začaly slévat zářivé barvy a pravidelné tvary do elegantních konstrukcí. Byl to mučivý náhled do neobyčejně silné a dokonale organizované mysli.

A pak se zjevil záblesk poznání. I po všech těch letech si mě pamatuje.

„Věřím vám,“ řekl Spock, jakmile stáhl ruce a přerušil mentální dotyk.

Agent otevřel oči a zamrkal, aby se zbavil chvilkového pocitu dezorientace, zatímco velvyslanec od něj odstoupil. „Pak se se mnou vraťte do Federace.“

Spock znovu zavrtěl hlavou. „Mrzí mě, že nemohu.“

„Ale řekl jste, že mi věříte!“

„Moje důvěra ve vás není podstatná.“

„Co potom je podstatné, pomineme-li romulanskou politiku?“

Spockovy oči se přivřely, jako by začínal ztrácet trpělivost s tvrrdohlavým, hloupým dítětem. „Politika Federace.“

Nyní bylo na agentovi, aby překvapením pozvedl obočí. „Nerozumím vám, pane velvyslanče.“

„Prezident Federace právě rezignoval. Jeden ze dvou uchazečů o jeho post může být s jistou dávkou shovívavosti popsán jako politický reakcionář, který si přeje vůči našim bývalým spojencům ve válce s Dominionem zaujmout agresivní postoj. Jen těžko se mi chce uvěřit, že tento prezident by romulanské hnutí za sjednocení podpořil.“

Agent už nepotřeboval další vysvětlování: Spock nepochybně mluvil o zvláštním vyslanci Arafelu Pagrovi z Ktaru. A vzhledem k již veřejně známým antiklingonským náladám kandidáta Pagra se dalo předpokládat, že nebude podporovat ani žádnou mírovou snahu na Romulu.

„Výsledky předčasných voleb nejsou ještě úplně zpracovány,“ namítl agent. „Guvernérka Bacco z Cestu III může ještě stále zvítězit.“

Spock přikývl. „Pokud se tak stane, zvážím svůj návrat na Zemi a krátké setkání s Radou a s prezidentkou Bacco. Pochopitelně za předpokladu, že to situace mezi Romulany a Rémany dovolí.“

Na tichý velvyslancův signál obklopili D'Tan a zbytek Spockovy družiny svého vůdce. „Žijte dlouho a blaze,“ pronesl Spock a pozvedl pravou ruku v tradičním vulkanském pozdravu s roztaženými prsty.

„Mír a dlouhý život,“ oplatil mu agent a levou rukou vytvořil Spockovu rituálnímu gestu zrcadlový obraz.

Nato skupinka velvyslance odvedla a zmizela s ním za ztemnělým zákrutem stěn hrubě vytesané kaverny.

Agent osamoceně stál ve ztemnělé, kamenné prostoře a naslouchal vzdálené ozvěně kapající vody a svého zrychleného dechu. V tichosti se otočil, vrátil se po vlastních stopách, sebral disruptor z místa, kde ho D'Tan donutil jej upustit, a započal osamělý výstup zpět ke dlážděným ulicím ira'sihaer, starého kibaratanského města.

***

Zastavil se na svačinu v nevzhledně vyhlížející hospodě postavené ze šedých a okrových cihel, která vypadala staře jako sám čas. Ačkoli si objednávkou vegetariánského jídla vysloužil podezřívavé pohledy obsluhy, byl příliš zaujatý myšlenkovou přípravou své oficiální zprávy rozvědce Hvězdné flotily, než aby mu na tom záleželo.

Po jídle -- romulanští kuchaři, jak si pro sebe poznamenal, neměli zjevně nejmenší ponětí o tom, jak připravovat zeleninu -- si ve třetím patře hostince, které bylo poměrně izolované, pronajal soukromý pokoj. Jakmile se ubytoval a prozkoumal místnost trikordérem, zda se v ní nenacházejí sledovací zařízení, rozvážně sepsal svou zprávu a s pomocí vysílače, umístěného v náramkových hodinkách, ji odeslal jako zašifrovanou „dávkovou“ transmisi, která trvala pouhý nepatný zlomek sekundy. Možnost, že i tolik obávaný Tal Shiar ji zachytí, natož dekóduje, byla nesmírně malá.

O několik minut později zaslechl za oknem na ulici zvýšené hlasy. Na okamžik mu blesklo hlavou, že snad romulanské složky skutečně vysílání zachytily.

Avšak jediný pohled z betonového okna mu pověděl, že lidé křičící na ulici nejsou Tal Shiar, ba dokonce ani příslušníci romulanské armády. Asi desítka lidí, všechno zjevně civilisté, utíkala od romulanského Vládního paláce. Kromě několika obecných narážek na smrt a zabíjení v jejich křiku nedokázal vystopovat výraznější smysl.

Zvědavě opustil pokoj a sestoupil vestibulu a dál na starobylou dlážděnou ulici. Čím dál tím víc civilistů se přidávalo k pomalu rostoucímu davu a stupňovalo hluk, zmatek a všeobecný nepokoj. Stále větší počet uniformovaných policistů a armádních hulánů s přilbami se začal shromažďovat okolo zoufalého davu, který se šinul ulicí pryč od oficiálních správních budov. V pozadí nad kibaratanskou vládní čtvrtí se k nebi vypínala zářivá kopule Vládního paláce a dominovala horizontu stejně jako věčně sluncem sežehlá strana Remu. Trojice divoce vyhlížejících mogaiů kroužila vzdušnými proudy vysoko nad kopulí a vydávala žalostné výkřiky, zatímco plachtila na téměř nehybných křídlech. Agenta na okamžik napadlo, zda tito masožraví ptáci ucítili živou kořist nebo mršinu.

Po chodníku utíkala mladá žena, a když agenta míjela, málem ho srazila na vedle stojícího staršího muže. Zazelenalou tvář měla zkřivenou hrůzou a počínající hysterií. „Vyvraždili Senát!“ křičela a slova neustále opakovala.

Agent za ní vyběhl a po několika krocích ji chytil za ramena a otočil obličejem k sobě. „Kdo? Kdo vyvraždil Senát?“ Když ta slova opakoval, představa, že byl celý romulanský Senát náhle v jedné chvíli eliminován, mu přišla absurdní.

Žena odpověděla pouze vyděšeným křikem. V tutéž chvíli jej cosi udeřilo do zad; tak silně, až ho to srazilo na kamenný chodník. Náraz mu vyrazil dech a z levé paže a obou nohou se mu vytratil veškerý cit. Přesto se mu podařilo obrátit se na záda a snažil se spatřit, co jej uhodilo.

Dvojice hulánů v červeně zbarvených přilbách a v plné zbroji pozvedla ochromující obušky. Ten, který stál blíže hysterické ženě, utišil její jekot jediným surovým úderem. Druhý se vrhl na starého muže, kterého agent málem porazil při potyčce chvíli předtím.

„Nechte je být!“ rozkřikl se agent, ačkoli přes narůstající zmatek jen stěží slyšel sám sebe. Hulánové se na něj zaměřili, pozvedli obušky a máchali jimi jako kosami sklízejícími zralá stébla rarathikského khehu. Nespočet dalších vyděšených civilistů, obyčejných lidí, kteří ani nevěděli kudy se dát, bylo zbito nebo sraženo k zemi záplavou ran ze zbraní policistů a armádních hulánů, kterých neustále přibývalo.

Letmo si vybavil, co četl o krvavých potyčkách, které před více než pěti lety vyvolalo zavraždění Shiarkieka, stárnoucího císaře Impéria, rukou nejvyššího kněze N'Gathana. V Senátu se opravdu něco stalo, pomyslel si. Něco strašného. Všichni okolo si myslí, že se to stane i jim.

A soudě podle chování hulánů byli tito stejně vyděšení jako zbytek obyvatel.

S pomocí pravé ruky se agent zvedl do sedu, zády ke dvojici blížících se hulánů. Sunul se vpřed a hledal cestu mořem prchajících lidí. Nechtěné údery běžících nohou mu neustále bušily do žeber, hrudníku a břicha.

Pozvedl si k ústům náramkové hodinky a zakřičel smluvený příkaz přímo do mikrofonu, doufaje, že silný okolní hluk jej zamaskuje.

„Aehkifv!“ Romulanský výraz pro „likvidaci“.

Věděl, že zcela jistě bude zajat nebo zabit. Jestli měl štěstí, hlasový příkaz již spustil čistící program a aktivoval maličkou termitovou nálož, která měla zničit každý kousek technologie Federace ukrytý v náramkových hodinkách.

Včetně dávkového subprostorového vysílače, který představoval jeho největší šanci dostat se z Romulu živý.

Pak přišel zdrcující úder do týla. Když padal k zemi, vrávoraje na okraji temné propasti, jeho poslední jasné myšlenky patřily mýtu o romulanském Erebu.


Star Trek Titan - Mezi dvěma světy

Star Trek Titan - Mezi dvěma světy - anotace


Román po svých knihkupcích žádejte na přelomu října a listopadu 2007. Ukázka pochází z první kapitoly pracovní verze textu.

Zdroj: Laser-books
kadet JemHadar
autor: JemHadar
vydáno: po 8. října 2007
přečteno: 2776x
komentáře: 5
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG