Dlouho před vytvořením Battlestar Galactiky si hrál Ronald D. Moore na startrekovém písečku jako scénárista. Začínal se scénáři pro TNG v roce 1989 a počítadlo jeho epizod se zastavilo na čísle 61 (a dvě epizody napsal pro Brannona Bragu. Pak toho radši nechal :)), celkově strávil u TNG tři sezóny a dva filmy. V první části rozhovoru povídá o životě Star Treku v devadesátých letech a navrhuje, jak by mohl Star Trek žít dnes.

Otázka: Začněme náš rozhovor u třetí sezóny TNG, to jste se k seriálu připojil. Pro mnohé je právě třetí sezóna zlomovým bodem celého seriálu, kdy produkci seriálu převzal Michael Piller. Sdílíte tento názor? Hodně epizod dostal ten rok novou podobu. Byl to vědomý impuls za účelem seriál pozměnit?
Odpověď: Jo. Myslím že Michael to vzal jako svůj úkol. Nevím jestli to vzešlo také od Gena Roddenberryho, který se v té době v seriálu ještě hodně angažoval. A Rick Berman v tom měl prsty také. Takže té sezóně šéfoval Gene, Michael a Rick. Nemyslím že by Gene někomu nakázal měnit věci, řekl bych že s tímhle spíš přišel Michael jakožto scénárista, ti byli totiž nespokojení s prvími dvěma sezónami a chtěli seriál více zaměřit na postavy a na jejich příběhy. A on to jenom protlačil. Změnil zaměření epizod na postavy, spíše než na výběr planety týdne.

Otázka: Piller se často odkazoval na "Roddenberryho škatulku", tedy na souhrn pravidel světa které Roddenberry vymyslel - žádná chamtivost, lidé jsou dokonalí atd. atd. Neměl jste občas jako scénárista pocit, že vás tahle škatulka omezuje?
Odpověď: Ten jsme měli všichni. Všichni jsme při psaní žehrali na to, že neexistují takové věci jako drobná závist a chamtivost a tak. Každý den jsme proti tomu protestovali, radili se jak to obejít, hledali jsme způsoby jak to protlačit do seriálu. S různým úspěchem, samozřejmě. Ve finále jsme nad tím stejně mohli jen skřípat zuby. Nedávalo to smysl ani to nebylo dramatické. Prostě jsme z toho neměli dobrý pocit, nemysleli jsme si že by se Star Trek měl odebírat tímhle směrem. Já vždycky říkal "Takováhle TOSka nikdy nebyla, TOSka řešila hodně problémů s lidským faktorem, se závistí a handrkováním a dokonce i rasové předsudky žily ve 23. století." V Rovnováze hrůzy (Balance of Terror) je Stiles těžce zaujatý vůči Spockovi jen proto, že je Vulkánec. A to není jeden případ. Díky tomu bylo v seriálu drama, napětí, konflikt. A díky tomu ten svět fungoval.
Takže když jste tohle všechno odebrali, najednou nešly dobře vyprávět příběhy, které jinak měli obrovskou hloubku a poselství, protože jste se pořád museli vracet a dělat lidi hodnějšími a postavy mezi sebou nemohly mít skutečné rozepře a seriál se prostě nedal psát jako drama. A my, scénáristi, jsme na tohle vždycky nadávali a stěžovali si. A můj osobní názor je, že Gene se začal trochu považovat za vizionáře, spíše než za spisovatele a autora. Začal věřit, že vytváří utopickou budoucnost a chtěl, aby se TNG co nejvíce podobala této utopii, té utopii kterou celé ty roky vytvářel, jak mu tvrdili lidé kolem něj. Takže už to přestávalo být tvorbou televizního seriálu, a více službou utopistické myšlence, že lidstvo bude v budoucnosti dokonalé, a že bychom takhle měli žít také.

Otázka: V epizodě DS9 In the Cards jste si s tímhle trošku pohrál. Mezi Nogem a Jakem se odehraje zajímavá konverzace - Nog řekne: "To není moje chyba že nemáš ani floka." Jake nato odpoví: "Ale vždyť jsme tady, abychom se stali lepšími lidmi!" a Nog jenom zkonstatuje: "Co to kčertu znamená?" Jake použil větu z Prvního kontaktu, ke kterému jste psal scénář. Takže jste si sám ze sebe utahoval?
Odpověď: No jejda! (smích) Nikdo z nás nevěděl co to znamenalo. Myslím že další Nogova věta byla "Co to má přesně znamenat?" a Jake tak nějak splaskne a řekne jen "Znamená to něco dobrého" nebo tak něco. To byla strašně otřepaná fráze v TNG, nemít žádné peníze a netoužit po nich a že všechno je jen o zdokonalování se. Už nešlo o osobní a materiální zisk, každý jen chtěl být lepším člověkem. Nikdo z nás netušil, co to znamená a jak by taková společnost měla fungovat. Bylo to hrozně povrchní. Nikdo ze scénáristů to nebral vážně, na tohle téma se dost žertovalo. A samozřejmě že jsme to zkoušeli obejít. Krucinál, jak chcete hrát poker když nemáte peníze? A znovu - v TOSce měli kredity a další měny a my nikdy nepochopili, proč oni dokáží všechny ty skvělé věci a my ne. Bylo to zvláštní.

Otázka: Měl jste pocit, že při práci na DS9 s Irou Stevenem Behrem tahle škatulka konečně vzala za své?
Odpověď: Všichni jsme táhli za jeden provaz. Ira hodně prosazoval, aby se Genova pravidla přestala používat, ale věděl že je nesmí úplně vymazat. Mohli jsme jen najít kreativní a dobré cestičky okolo těchto praviděl. Nemůžete zachránit svět Star Treku tím, že ho zničíte. Museli jsme se jich držet, protože to byly prazáklady všeho, na tomhle Gene budoval svůj svět. Takže jsme jen, kdykoliv to bylo možné, je trochu obcházeli. Vezměte si třeba náboženství - v TOSce měli na Enterprise kapli, v TNG se Gene rozhodnul že všechna světová náboženství nebudou existovat a nikdo mu to nebaštil. Je přece absurdní, že by všechna náboženství vymizela.

Otázka: Měli jste obrovské problémy se souvislostmi, čímž jste se dost lišili od většiny seriálů devadesátých let. Vítali jste tento fenomén, nebo jste prostě občas nějaké porušení kontinuity připsali do scénáře a doufali, že si toho nikdo nevšimne?
Odpověď: Vzpomínám si na jednu diskusi ohledně zakončení epizody Hříchy otce (Sins of the Father), kde se do seriálu dostali pořádně Klingoni - kde Worf ztratil svou čest a musel opustit svůj domovský svět se ctí svého domu v troskách. Seděl jsem v Rickově kanceláři spolu s Michaelem a Rickem a navrhnul jsem, abychom konec nechali otevřený, protože jsem se k této tématice chtěl vrátit. Rick řekl "Tak fajn" a tím vlastně diskuse končila. Takhle krátká byla, a kolik nám otevřela prostoru pro příběh! Ale nemyslím že tohle bylo vnímáno jako velký posun ve stylu seriálu. Jenže jak jsme se dostávali hlouběji a hlouběji, spolu s Michaelovým zaměřením na příběhy postav, museli jsme se nevyhnutelně dostat do bodu, kde bude kontinuita napjatá k prasknutí. Jak začnete vymýšlet vztahy mezi postavami a samotné postavy když se začnou rozvíjet, chcete s tímto materiálem pokračovat i v další epizodě, v dalším příběhu. A i samotní autoři se začali vracet k načnutým příběhům, nezávisle na tom kolik epizod mezitím uběhlo.
A pak se začnete dostávat trochu do konfliktu. Na stole se vám začnou objevovat poznámky typu "tohle je moc serializované - to neděláme". Studia chtějí vysílat epizody v libovolném pořadí, a vy jim svazujete ruce tím že epizody spolu souvisí. Nemůžeme je dostat do situace kdy budou epizody vysílat v předem daném pořadí. Jenže my toho nikdy nenechali. Jen jsme začali tyhle prvky do děje vkládat víc nenápadněji. Ono to pak bylo o dost zajímavější psát. Jak se jednou rozhodnete že budete psát o postavách a jejich vztazích, je těžké nepsat všechno návazně. Protože když tenhle týden rozvedete v epizodě vztah Riker-Troi, nějakým způsobem ho změníte a pak příští týden v epizodě po téhle změně není ani vidu ani slechu, tak to prostě vypadá blbě. Zápletka naproti tomu může klidně stát sama o sobě. Enterprise zastaví na orbitě, vznikne problém s emzáky, nastane krize, Enterprise odletí a s emzáky se už nikdy nesetkáte. Ale s postavami ano, a ty se týden za týdnem mění. Takže jakákoliv změna, kterou uděláte, je diváky očekávána i v dalších epizodách, a i samotní scénáristé ji chtějí mít i v dalších epizodách. Takže tohle byla ta třecí plocha - na jedné straně jsme chtěli mít seriál zaměřený na postavy a jejich vztahy, a na druhé straně jsme museli psát seriál, jehož jednotlivé epizody by na sebe nebyly příliš vázány. A podél téhle linie jsme šli. S většími i menšími úspěchy.