Dnes se podíváme znovu do vesmíru Gena Roddenberyho. Dnešní epizoda se na seznam dostala až jako poslední a nahradila Hand of God ze seriálu Miracles. Rozhodl jsem se, že Miracles do žánru sci-fi ani při velké toleranci zařadit nelze, jedná se o čistokrevné mystery. Možná je to nefér, poněvadž mnozí by mezi sci-fi nezařadili ani LOST (na který se podíváme někdy příště), ale takové „škatulkování“ je dnes už především o názorech jednotlivých diváků.

Všichni věrní fanoušci The Next Generation si jistě již odvodili, že jsem jejich oblíbený seriál chtěl původně vynechat. Musím říci, že Novou generaci mám velmi rád, je to seriál, se kterým jsem vyrůstal a díky němuž jsem vlastně začal sledovat Star Trek. Spousta epizod je však natočená poněkud „odtažitě“, postavy jsou svou dokonalostí a neprůstřelnou morálkou příliš vzdáleni nám, lidskému pokolení počátku třetího tisíciletí.

Star Trek The Next Generation: Lower Decks

Lower Decks je v tomto ohledu jedinečná. Na jednu epizodu se totiž hlavními postavami stává pár jinak bezejmenných praporčíků a podporučíků, kteří se zpravidla pouze mihnou v záběru s nějakým nedůležitým hlášením nebo statečně (tj. pro efekt) zemřou na výsadku či při výbuchu konzole.

Na 45 minut se zcela mění i pohled na všechny hlavní postavy. Očima praporčíka Sito Jaxy pozorujeme Picarda, který zpočátku vypadá jako přísný a odtažitý důstojník. Kouzelné je, že pro každého podporučíka na Enterprise takto opravdu vypadat musel. Vidíme i Worfa, jak Sito přátelsky vysvětluje, že její chování není správné. Zkrátka pozorujeme život na lodi z pohledu lidí, pro které služba na hvězdné lodi je jen rutinním ťukáním do panelu, kterou večer zakončí posezením v baru nebo partičkou pokeru. A vidíme i jejich lidskou ctižádostivost, ambice a snahu vyšvihnout se nahoru do velení.

Celý tenhle zástup bezejmenných členů posádky je vlastně základním stavebním kamenem fungování lodi a je škoda, že jim byla věnována pouze jedna epizoda, navíc na samém sklonku seriálu. Pořád sledujeme jen „superhrdiny“ stojící na velitelském můstku, ale devadesát devět procent všech členů Flotily jsou stejní jedinci jako Sito Jaxa nebo její kamarád Sam Lavelle.

Je jasné, že seriál sledující osud určité skupiny nižších důstojníků by byl nudný, poněvadž oni jen celý den sedí u konzole, aniž by měli právo o čemkoli významném rozhodovat, jen zřídkakdy se dostanou na nějakém výsadku mimo loď a mnohdy ani pořádně neví, co se za jejich zády děje.

Oni jsou však ti, kteří pokládají své životy ve všemožných bitvách a různých akcích, aby ostatní ve Federaci mohli přežít následující den. A aby si důstojníci od kapitánů nahoru mohli v klidu a pohodlí moralizovat a následně sklízet úspěchy za to, že jejich rozhodnutí a jejich štempl na rozkazech zachránily vesmír. Stejně jako zástupy jiných „řadových“ vojáků od dob starověkého Řecka, i Sito Jaxa zemře sama uprostřed neznámé pustiny, pravděpodobně odpravena Cardassiany jako zvíře. Úderné rozuzlení epizody ukazuje, jak na její smrt reaguje Picard i její přátelé z podpalubí.

A v závěru vidíme, že přes rozdíly v hodnostech zůstává ztráta přítele těžká pro všechny.

V Nové generaci je zajisté mnoho vynikajících epizod, ale Lower Decks si mne získala právě svou unikátností.