Určitě to sami znáte. Když od něčeho strašně moc čekáte, většinou Vás to zklame. Naopak, když od něčeho vůbec nic nečekáte, tak Vás to může jen a jen překvapit. Musím se přiznat, že , co se týče českého Star Treku, tak poslední dobou spíš už radši nic moc nečekám. Zatímco jsem se dříve vrhal do každé špatnosti, už mě to nějak přešlo. A asi i díky tomu jsem byl nyní velmi příjemně překvapen. Proto bych chtěl poděkovat za McCoye.

Dlouho jsem nostalgicky vzpomínal na staré Star Trekové knížky, které jsem před tak dlouhou dobou četl jako kluk a zažíval u nich úžasná dobrodružství. Představivost tehdy jela naplno, viděl jsem jen pár filmů a nějakou tu epizodu Nové Generace, kterou to všechno začalo. I první kniha byla Střetnutí na Farpointu a zhltl jsem ji doslova za pár dní, což byl u mě výkon. Pak přišly filmové a románové řady Originální série.

Uniformy jsem si představoval ty filmové, herce trošku starší, Enterprise samozřejmě již s kosmetickými úpravami. Kapitán Kirk byl nebojácný, statečný a vždy se správně rozhodl (a i když ne, tak to dobře dopadlo), pan Spock byl neuvěřitelně stoický a vždy trefně zabodoval svou neprolomitelnou logikou. Doktor McCoy byl pro mě tak trochu vedlejší postava, získal pro mě rozměr až daleko později.

Potom přišlo spousty a spousty dalších knih, které postupně naplnily moji skříňku, ve které Star Treku ustoupilo mé, do té doby nejoblíbenější, LEGO (Samozřejmě, že jsem si z něj taky stavěl lodě, můstky, a tak podobně). Potom už knihy nestačily ani do skříňky a musely dostat poličku v knihovně. Kupoval jsem všechny české knížky a všechny jsem je četl. Postupně přibyly i originální knížky, manuály, encyklopedie... bylo toho hodně.

Mezitím jsem shlédl všechny Star Trekové filmy, viděl všechny Star Trekové seriály, přečetl spoustu knížek a začal se zajímat i o jiné seriály, knihy, dostal se do komunity fanoušků, poznal spoustu nových lidí, kamarádů... A pak nastal zvrat.

V knihovně jsem se poněkolikáté podíval na poměrně rychle vydávané knížky řady Nové Generace, které jsem nepřečetl. Nepřinášelo mi to to pravé potěšení a nebavilo mě je číst. Tak jsem je přestal kupovat. Naštěstí se v zahraničí objevily k 40. výročí některé výborné knihy a tak mi přinesly další skvělé zážitky. Bylo to osvěžující, ale nikdy to nebylo jako tenkrát, když jsem četl své první Star Trek knížky. Ani když jsem si znovu zkusil přečíst ony původní příběhy. Začal jsem opět číst nestartrekové knihy.

Potom se začaly vydávat ty nové Star Trekové knížky i u nás. Titan jsem rozečetl v angličtině, ale bylo to příliš složité. Přestal jsem asi v půlce, když mi přišla česká verze. Nerozečetl jsem ji. Nevěděl jsem, jestli pokračovat, nebo začít odznovu, tak si ji šetřím, až vyjde další díl. Potom vyšly Struny. Konečně kvalitní čtivo s úžasným překladem. Přečetl jsem je jedním dechem. A nyní vyšel McCoy.

O této knížce se toho hodně namluvilo, a abych byl upřímný tak jsem se na ni těšil, ale zároveň se jí dost bál. Překladatel byl stejný jako u knihy Oči vidoucích a tu jsem odložil po přečtení jednoho listu, protože jsem nedokázal překousnout pro mě velmi nezvyklé použití slov a slovních spojení. Přečetl jsem si uveřejněnou ukázku z McCoye a četlo se to docela dobře. Se smíšenými pocity jsem si ji tedy na křtu koupil a dal se do čtení.

Jsem zhruba ve třetině. Zkoušku ohněm: McCoye si hrozně vychutnávám. Každou stránku. Po dlouhé době je to totiž kniha, která mě dokáže neuvěřitelně vtáhnout do děje, představovat si ho a prožívat ho. Ve volných chvílích přemýšlet, co se asi stane a jak to všechno skončí. Nevím, jestli chci dočíst na poslední stránku. Jsem strašně vděčný, že ta kniha je tak neuvěřitelně dlouhá. Třeba ji nestihnu dočíst než u nás vyjde druhý díl. Ostatní knihy počkají.

Takže děkuji. Děkuji panu spisovateli, děkuji vydavatelství, překladateli a všem, kteří se zasloužili a podíleli na jejím vydání.

Díky za McCoye