Přesně tahle slova se nesla vesmírnou prázdnotou k Zemi z našeho nejbližšího souseda Měsíce před čtyřiceti lety. Tam stál na noze lunárního modulu americký astronaut Neil Armstrong, a chystal se ke krátkému kroku, který jej vnese do dějin. Byl totiž prvním člověkem, jehož noha stanula na půdě jiného kosmického tělesa. Pojďme si v krátkosti připomenout onu dobu pionýrského dobývání vesmíru, která nám už dnes připadá tak vzdálená.

Na začátku všeho byly úspěchy sovětského kosmického programu. Rusové vyslali první umělou družici Země, Sputnik 1, v říjnu 1957. O několik měsíců později již kolem Země v dalším Sputniku kroužil první živý tvor - pes Lajka. A v dubnu 1961 se vesmírným prostorem kolem Země poprvé proletěl kosmonaut Jurij Gagarin. Tři historická prvenství, tři rány pro americký vesmírný výzkum. Něco se muselo změnit, USA potřebovaly srovnat krok se SSSR. A projekt potřebný k dosažení tohoto cíle vytýčil ve svém proslovu z roku 1961 prezident John F. Kennedy. Tehdy řekl při proslovu v Kongresu toto: "Zaprvé si myslím, že náš národ by se měl plně zaměřit na cíl dostat člověka na Měsíc a bezpečně jej přivést zpět na Zemi. Žádný vesmírný projekt této doby nebude působivější, ani důležitější ve vztahu k dlouhodobému výhledu pro výzkum vesmíru; a žádný nebude obtížnější a dražší."

Od té chvíle vědci v NASA zuřivě pracovali na tom, aby dostáli slibu, který dal jejich prezident světu. O této cestě si můžeme popovídat v jiném příběhu detailněji, ovšem je jasné že se bez komplikací neobešla, a hlavně si vzala životy tří amerických astronautů - prvních v historii NASA. Byli to Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee. Virgil Grissom byl jeden z nejzkušenějších astronautů a testovacích pilotů NASA, stejně jako Ed White, který jako první američan v historii zkusil vystoupit do volného vesmírného prostoru nad Zemí. Pro Rogera Chaffeeho byla mise Apollo první příležitostí podívat se do vesmíru. Všichni tři uhořeli v kabině Apolla při testu pro let Apollo/Saturn 204, jež byla později na jejich památku přejmenována na Apollo 1. Tato nehoda poznamenala celý projekt a o několik měsíců jej pozdržela, zatímco vědci a technici pracovali na novém konceptu a designu velitelského modulu Apolla. Na konci celého maratonu se však 16. července 1969 v 15:32 hodin našeho času odlepila raketa Saturn V s Apollem 11 na palubě od startovací rampy 39A na mysu Canaveral a zamířila ke hvězdám. Cíl: Měsíc.

Cesta k Měsíci proběhla bez komplikací, stejně jako separace velitelské sekce od lunárního modulu, ve kterém astronauté Neil Armstrong a Buzz Aldrin zahájili svůj sestup k měsíčnímu povrchu a vstříc historii. Třetím astronautem na palubě a smutným černým petrem byl Michael Collins, který zůstal na orbitě Měsíce ve velitelské sekci a celé dění na povrchu sledoval shůry. Cesta k přistání se už bez problémů neobešla - původní místo přistání bylo pokryto kameny až do velikosti autobusů a tedy nevhodné. Armstrong převzal ruční řízení a jal se hledat vhodnější místo, na němž by mohl lunární modul Eagle bez problémů spočinout. Leč čas ubíhal, zásoby paliva se tenčily a Armstrong stále nemohl nalézt vhodné místo pro přistání. Nakonec, když už mu zbývalo palivo pouze na minutu letu, vybral si relativně rovné místo a zamířil na přistání. Když v nádržích zbývalo palivo na třicet vteřin letu, dosednul Eagle měkce na povrch jiného vesmírného tělesa a éterem k Zemi zazněla další památná věta: "Houstone, tady základna Tranquility - Orel přistál!"

Psal se rok 1969, u nás díky časovému posunu již 21. červenec, druhá hodina ranní. Celý svět, který si to mohl dovolit, seděl u televizních obrazovek a sledoval první záběry z povrchu jiného tělesa. Armstronga s Aldrinem čekala jedna vycházka po povrchu Měsíce, v jejímž průběhu pořídili celou řadu fotografií, nasbírali vzorky hornin, umístili na povrchu Měsíce seismograf, vědeckou stanici a zrcadlo pro přesné měření vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem, a samozřejmě rozvinuli vlajku Spojených států. Kromě těchto věcí po nich na povrchu zůstala již nepotřebná přistávací sekce lunárního modulu spolu s památeční plaketou, na níž jsou vygravírovány obě polokoule naší planety, věta: "Zde poprvé stanuli lidé z planety Země na povrchu měsíce v červenci 1969. Přišli jsme v míru pro dobro všeho lidstva.", a nakonec podpisy členů posádky a tehdejšího prezidenta USA Richarda Nixona. Astronauté se 24. července úspěšně vrátili zpět na Zemi, a byli ihned umístěni do téměř třítýdenní karantény.

Dvojici prvních astronautů následovalo pět dalších - byť podle plánu jich mělo být šest. Apollo 13 ovšem cestou k Měsíci potkala nehoda, a Jim Lovell s Fredem Hayesem se na povrch Měsíce nepodívali. Když se 14. prosince 1972 odlepil z měsíčního povrchu lunární modul Apolla 17, uzavřela se jedna z nejzajímavějších kapitol výzkumu vesmíru a opravdu nejpodivuhodnější dobrodružství, do jakého se zatím lidstvo pustilo. Tato kapitola od té doby stále čeká na otevření - a možná že se blýská na lepší časy, protože NASA plánuje lety na Měsíc obnovit kvůli přípravě budoucí mise na Mars. Nezbývá než si počkat, jestli se zase tiché pláně "nádherné pustiny", jak Měsíc popsal Aldrin, zase rozezní zvukem lidského hlasu.

NASA v rámci oslav 40. výročí přistání digitálně upravila videa z prvního přistání na Měsíci. Najdete je na této adrese.