Ve včerejším článku od Kamila Hanze jste se mohli dočíst podrobnosti o zbrani ve Flotile nejznámější - o fotonovém torpédu a samozřejmě také o prvních samonaváděcích zbraních v historii Flotily, o raketách. Dnes se autor podívá blíže na novou generaci torpéd - kvantová, trikobaltová, fázová a transfázová torpéda.

Trikobaltová torpéda
K vidění byly jen dva exempláře, oba odpálené v prvním díle z Voyageru. Taktický důstojník později potvrzoval, že nejde o standardní výzbroj Flotily. Voyager obecně byl napěchovaný experimentální technologií od neurálních modulů po měnitelnou geometrii warpgondol, testovat se na něm měla zjevně i tato torpéda. Trikobaltové torpédo vychází ze shodného konstrukčního základu jako fotonové a odpaluje se ze stejných torpédometů s jediným rozdílem.
Hlavice: Palivem použitým pro bojovou hlavici i pro pohon torpéda je v tomto případě vysokoenergetická, vysoce nestabilní plazma, krátce před výstřelem naplněná do torpéda přímo z warpjádra. Z toho jasně vyplývá, že loď která chce tento systém používat musí mít nadstandardní vysokokapacitní plazmové vedení z warpjádra rovnou k torpédometům (podobné jako k warpgondolám) a okamžik před výstřelem provádět plnění torpéd, protože plazma má velice malou životnost (desítky vteřin možná). Dále je nepopiratelná malá, ale nezanedbatelná, možnost exploze torpéda během rychlého plnění nebo samotného výstřelu z torpédometu. Proto nikdy nedošlo k rozšíření tohoto systému na významnější část lodí Flotily a vše zůstalo ve fázi experimentu. Samotné torpédo je navíc pouhým mezičlánkem a ověřením funkčních principů pro mnohem pokročilejší a utajovanější zbraň, jak si povíme později. A odkud se vzal název „trikobaltové“? Paradoxně pochází z faktu, že žhavá plazma v torpédu je uchovávána v trikobaltovém obalu, a protože plazmové torpédo evokuje Romulanskou technologii, byl použit název tento. Účinky: Energetická výtěžnost prakticky odpovídá fotonovému torpédu, zvláštní vlastnosti warpplazmy (samotného by mě zajímalo co to je – v naší fyzice není ani zmínka, že by při anihilaci vznikala plazma.) ji ale uvolní až několikanásobně rychlej než hlavice klasického torpéda a v místě exploze navíc zásadní způsobem ovlivní subprostor. Proto se účinek hlavice neuvádí v Isotunách na které jsme již narazili, ale v TeraCochranech – jednotkách zjevně odkazujících na vynálezce warppohonu. Rozměrem je tety zřejmě právě míra ovlivnění subprostoru. Podobně jako u fotonových, je i u tohoto typu torpéd, možné sílu hlavice ovlivnit mírou jejího naplnění.
Pohon: Je naprosto shodný s pohonem fotonového torpéda, jediným rozdílem je, že palivo má již „předžvýkané“ a plazmu může rovnou vypouštět do cívek bez průchodu reakční komorou. Rozdíly v rychlosti, manévrovatelnosti i způsobu nasazení teoreticky žádné nejsou, ale vzhledem k nestabilitě plazmy bylo přikročeno k softvérovému omezení manévrů s vysokým přetížením, torpédo tedy bude trochu „línější“.

Kvantová torpéda
Jsou nejmladší zbraní Federace v běžném operačním nasazení. Poprvé byla požita v „ostré“ akci během obrany proti Borgům snažícím se změnit historii lidstva (ST: First Contakt) a hned potvrdila svoji vysokou účinnost. Jde o vývojového nástupce běžných fotonových torpéd. Přestože mají mnoho společného, rozdíl mezi nimi je asi podobný jako mezi prvním dělostřeleckým granátem a jeho moderním následovníkem s kumulativní protipancéřovou náloží (příměr byl vybrán záměrně). Tam kde u fotonového torpéda byla vyzvedávána jeho univerzálnost a široké možnosti alternativního použití, je u kvantového torpéda vysoká specializovanost a vypilování všech jeho součástí k bojově jednoúčelové dokonalosti. Proto jsou oba typy používány souběžně a asi nikdy nedojde k úplnému přezbrojení Hvězdné Flotily na kvantová torpéda. Ruku v ruce s jejich specializací jde totiž vysoká preciznost výroby, s ní spojené výrobní náklady a směrový účinek hlavice vhodný spíše proti lodím než případným planetárním cílům. Nezastupitelné místo ale mají na těch lodích Flotily, které se dají považovat za primárně bojové (třída Sovereign, Defiant).
Hlavice: Vnitřní součásti torpéda jsou uloženy v pouzdře lichoběžníkového průřezu s dopředu se zužující špicí, kvůli případnému použití v atmosféře (již žádné rakve;o). Vnější rozměry a hmotnost se příliš neliší od svého fotonového předchůdce, ale přesnější údaje jsou stále tajné. Vnitřní součásti taktéž svého předchůdce nezapřou, ale hlavní změna přichází s bojovou hlavicí. Celou konickou špici torpéda zabírá reakční komora nulového bodu vakua (ať už jde o cokoli), slzovitého tvaru tvořená zesílenými usměrněnými monokrystaly rhodinia (tolik technoblábol). Teprve v ní je umístěna upravená hlavice fotonového torpéda o síle 21.8 Isotun s rychlostí anihilace (díky přidanému katalyzátoru) čtyřikrát větší než u běžného torpéda. Po iniciaci hlavice je energie výbuchu hromaděna po 10-8 sekundy v reakční komoře a uvolněna řízeným selháním krytu komory. Komora poslouží jako emitér, dojde k lokálnímu zhroucení časoprostorového kontinua vyzáření prakticky veškeré uvolněné energie v jediném okamžiku v podobě mírně se rozšiřujícího paprsku energie směrem vpřed od konické špice torpéda.
Účinky: Devastující zejména proti lodním cílům, vesmírným základnám a těžce obrněným (i podpovrchovým) pozemním cílům. Vzhledem ke směrovosti účinku je ale nutný precizní přímý zásah, výbuch torpéda se špicí nasměrovanou od cíle nezpůsobí prakticky žádné poškození. Efektivní účinek kvantového torpéda je udáván kolem 52.3 Isotun, což je zarážející vzhledem k tomu, že zářič napájí hlavice 21.8 Isotunového fotonového torpéda. Nevyhnutelně to vede k domněnce, že jednotky Isotun zohledňují jen množství energie směřované přímo na cíl a co se velikosti týče jsou vlastně podobné s Megatunou TNT ovšem za předpokladu že by 100% její energie směřovalo k cíli. Jestli si totiž pamatujete síla hlavice klasického fotonového torpéda odpovídala právě 54 Megatunám TNT a zhruba polovina energie neškodně vyzářila do vesmíru. Směrové účinky kvantového torpéda lze nejlépe dokázat na zničení borgské koule salvou 4 torpéd z Enterprise E v ST: FC. V místě vniku torpéd do povrchu koule vyrážejí jen slabé paprsky modrého světla, zatímco z protilehlé strany koule vyletují velké kusy rozervaného plášte, vnitřní konstrukce a množství rozžhavených částic.
Pohon: Principielně stejný s pohonem fotonových předchůdců, ale specializovanější pro bojové manévry a doladěný téměř k dokonalosti. Optronickou výpočetní jednotku řízení letu nahradil bioneurální gelový modul obdobný jako na třídě lodi Intrepid a Sovereign. Maximální dosažitelná rychlost při odpalu z podsvětelné rychlosti stoupla až na 0.993c, navýšilo se zrychlení i dolet. Výsledkem snažení je celkově „živější“ a obratnější torpédo s inteligentnějším chováním, schopné rozpoznat základní únikové manévry cíle a přizpůsobit se jim, s devastujícími účinky, ale s nutností přímého zásahu do cíle a minimálními možnostmi alternativního využití.

Fázová torpéda:
K vidění nebylo v žádné epizodě ST, pouze v dosud nejlepším simulátoru kapitána hvězdné lodi – ST: Bridge Commander. Přesto je natolik zajímavým kouskem, že si jej dovolím zařadit do výčtu zbraní Flotily. Jde totiž o přímý mezičlánek mezi trikobaltovým a transfázovým torpédem (obě známé z epizod Voy). Konstrukčně je naprosto shodné s trikobaltovým torpédem a toto torpédo bylo právě ověřovacím modelem pro vývoj fázového torpéda. Přítomnost antihmoty v malém prostoru torpéda byla totiž překážkou k experimentům s fázovou technologií v nich. Řešením bylo použití alternativního paliva pro bojovou hlavici i pohon, trikobaltové torpédo ověřovalo možnosti použití jinak zbytečně nákladných a rizikových principů a z pochopitelných důvodů nikdy nenahradilo fotonová torpéda, na jeho základě ale bylo možné zkonstruovat torpédo schopné posunu do částečné fáze. Nešlo o maskování ani pronikání hmotou, ale i částečný fázový posun byl dostatečný pro proniknutí energetickými štíty. Pro toto torpédo tedy štíty neexistují a je tak možno zasahovat přímo trup nepřátelské lodi. Jeho existence je z pochopitelných důvodů utajovaná a navíc by jej bylo schopno použít jen minimální množství lodí Flotily bez dodatečných úprav, (vedení plasmy pro plnění hlavice). Původně bylo zamýšleno pro boj proti Borgům, ale neschopnost dosáhnout úplné fáze a průniku pláštěm lodi zastavila jeho vývoj (borgské štíty splývají s povrchem plavidla), později jeho vývoj obnovila válka s Dominionem, přesto se až do konce války nedočkalo operačního nasazení.
Hlavice, Účinky i Pohon jsou zcela shodné s Trikobaltovým torpédem.

Transfázová torpéda
Tato torpéda mající svou premiéru v posledním díle Voyageru jsou přímými ideovými nástupci fázových torpéd popsaných výše. Podařilo se v nich vyřešit problémy s fázovou technologií i v malých rozměrech torpéda a výsledkem je posun hmoty torpéda do úplné fáze, což umožňuje jeho průnik jak energetickými štíty, tak hmotou lodi či planety a jeho následné „zhmotnění“ na vytipovaném citlivém místě (strojovna, sklad torpéd, energetické uzly). Paradoxně loď vybavená oním „pancířem“ z budoucnosti, viděným ve stejné epizodě, by byla tímto torpédem patrně stejně zranitelná jako nebohé Borgské krychle, řešením by tu byla, nejspíš jen jakási rušička fázového posunu, instalovaná na lodích. Bezpochyby kvůli nevyřešené ochraně vlastních lodí a nevyhnutelným únikům informací v případě operačního nasazení se po tomto typu torpéda slehla zem. Bolesti a nevýhody, které si s sebou nese už od prvního modelu trikobaltového torpéda (nutné úpravy lodí, rizikové manipulace s plazmou) už jsou jen třešničkou na dortu. Možná čeká na svoji chvíli, až bude Federaci nejhůře.

Autorem článku je Kamil Hanzl.