„Pane Bože, Robau je taky holohlavý.“ Tohle uvědomění mě totálně, náhle a příšerně praštilo; skvělý herec hrající kapitána lodi U.S.S. Kelvin neměl vlasy. Samozřejmě že je neměl. Věděl jsem to. Očividně je neměl také ani jeden ze skupiny herců hrající naše ďábelské, špičaté, Romulany s potetovaným obličejem. Ale nějak, v nekonečném procesu příprav – nepřerušeném rozhodování, navrhovacích a předělávacích schůzích, vytváření kresleného scénáře, zkušebních porad – nějak mne nikdy ve skutečnosti nenapadlo, že úplně všichni v této scéně jsou 100% holohlaví.

A začal sem se potit. Jako vážně, z děsu sem se začal potit, protože uvnitř mé hlavy se šířila důležitá a pronikavá otázka: CO MŮŽU UDĚLAT S TOUHLE SCÉNOU ABY TO NEBYL PRŮ*** ?

Pak mne napadlo něco jiného – otázka na kterou se mě nesčetněkrát ptali po té co jsem souhlasil, že budu režírovat tenhle film: „Nebojíte se dělat na Star Treku ?“ To co jsem někdy lidem odpověděl mohlo znamenat něco jako: „ Nebojíte se naštvat ty bláznivé Trekkies?“ Ale mnohem častěji to mělo hlubší smysl jako: „Jak se vůbec můžete dotknout něčeho tak kultovního ? Tolik milovaného ?“
Možná protože jsem nikdy nebyl tak vášnivý fanoušek Treku (na rozdíl od mnoha mých přátel) jsem se cítil mnohem pohodlněji při režírování tohoto filmu. Určitě to byla odvážná, optimistická a vším překypující vidina budoucnosti brilantního pana Roddenberryho, která na mne tak hluboce zapůsobila hned poprvé, když jsem přišel do styku s tímto filmovým projektem – ale nikdy jsem neměl pocit, že je to posvátný námět, nikdy jsem se nebál Star Treku.
Až do této chvíle.
-- Předmluva od J.J. Abramse --

Tento moment přivedl našeho drahého Abramse k pochybování o správnosti způsobu, kterým ke Star Treku přistupoval. Dokonce se přiznává, že do toho momentu neviděl víc jak polovinu dílu originální série! Východiskem se mu kupodivu stává celý štáb, jehož součástí bylo plno zapřisáhlých fanoušků Treku. Kteří navíc byli schopní vymyslet a zrealizovat řadu originálních a bláznivých nápadů. Tato předmluva se tak stává jeho poděkováním celému štábu, jmenovitě Michael Kaplan, Russell Bobbit, Scott Chambliss kteří byli v té chvíli na scéně. Dále pak Robert Orci, Alex Kurtzman, Dan Mindel, Tommy Gormley se kterými těsně spolupracoval po celou dobu tvorby filmu.

Tento úvod patří do knihy kterou jsem dostala darem. Náležitě sem skákala radostí do vzduchu, hlavně tehdy, když jsem si ji mohla v klidu prolistovat. Publikaci Star Trek - The Art of the Film ze zákulisních materiálů vytvořil Mark Cotta Vaz. Kniha je obrazovým průvodcem. Textů zde najdeme málo. Ostatně vyjádření obrazovou formou dokáže být velmi pregnantní.

Velmi milým překvapením pod papírovým přebalem jsou desky knihy samotné, kde se v šerosvitu rýsuje na předních deskách Quinto a na zadních Nymoi. Působí to zharmonizovanou melancholií a radostí, prostě změnou.

Kniha je uvedena JJovým úvodem a následně je každé z hlavních postav věnována stránka. Díky většímu formátu se zde vejde polovina jejich podobizny spolu s textem věnovaném jejich názoru na film, fenomén či postavu. V nejdelším článku se dozvíme také jak práce započaly a co k tomu patřilo.

Další kapitoly prochází jednotlivé scény. Je načrtnut vývoj od nákresů, po realizaci. Velký prostor mají črty postav mimozemských druhů. Mnohé z nich jsou velmi zarážející. Za prvé určité druhy známe z předchozího filmového materiálu Star Treku v jiné podobě. A za druhé, některé mi přijdou až příliš podobné tomu, co známe ze Star Wars. Mrzí mne, že u řady masek není zobrazena větší část z tvořivého procesu. Je to omezené na náčrt, na fotografii pěnového prefabrikátu masky a konečnou fotografii mimozemšťana. Je jich ale tolik, že si řadu z nich nepamatuji z filmu samotného a stálo by to za tu námahu, projít si jej znova a vyhledávat je.

Při procházení knihy, obdivování nápadů a jejich realizace, občas zamrzí vědomí řady scén, které byly v závěru prací odhozeny na podlahu střižny. Protože touha vidět to, co se odehrálo „mimo kameru“ je natažená v tomto filmu doslova na skřipci. Obávám se, že pro řadu lidí tak vznikly zásadní díry v ději.

Velký díl je samozřejmě věnován Enterprise. Jak tato „nová“ Enterprise byla postupně vytvořena z originální Kirkovy lodě. To mi přijde jako skvělý a hezky zdokumentovaný nápad. Výsledný vzhled připomíná Apple design. O jeho adekvátnosti se dá dlouze debatovat, ale pravdou zůstává, že je líbivý, jednoduchý ale nebezpečně konejšivý. Jako celá loď, která je opěvována svými důstojníky a konstruktéry jako nadpozemská žena, avšak je po zuby vyzbrojená.

Zajímavou informací je: "Skoro každý projekt na kterém pracuji s J.J. má nějakou velkou červenou kouli, která dělá něco důležitého." prozradil Scott Chambliss. "Asi to je způsob jakým mne J.J. trestá za to, že jsem si dělal srandu z prvního připitomělého zařízení ve tvaru červené koule, na kterém jsme poprvé před lety spolupracovali v Alias"

Pokud se vám poštěstí, mohu publikaci jenom doporučit. Obrazový materiál je kvalitní. Hezky se na něj kouká a snadno oživuje představivost. Skvěle se při tom relaxuje. :)