Čtení třetího dílu knížní série Star Trek Titan byla lahůdka. Vesmírná loď USS Titan NCC-80102 se tentokrát skutečně vydává na misi, pro kterou byla tato rozmanitá posádka sestavena. Vydává se do Orionského ramene Mléčné dráhy, aby objevovala věci nové a vydala se tam, kam se dosud nikdo nevydal. Má pro to velké předpoklady. Loď vybavenou nejmodernější technikou Federace a posádku více než dobře připravenou ke zkoumání odlehlých a nepoznaných částí vesmíru.

Jako první věc, kterou musím vyzvednout, je autor. Je mi velmi sympatický způsob jakým Christopher L. Bennett píše. Jeho velmi jednoduchý, čistý způsob podání, vědecký pohled na věc. A predevším čtenáři dovede představit posádku Titanu, troufám si tvrdit, lépe než předchozí dvě knihy. Jsou to malé detaily, podle kterých si je čtenář schopen jednotlivé charaktery pamatovat a dává jim minulost a/nebo velmi osobní rozměr.

Příběh samotný se mi zdál více než výborný a můžeme si i zavzpomínat na první epizodu Nové genereace Střetnutí na Farpointu. Určitě si vzpomenete na medúzovité obyvatele vesmíru, které poradkyni Troi naplňovali tolika rozličnými emocemi. A jsou to právě tyto medúzovité bytosti, se kterými se tu setkáme a nejen s nimi, ale spolu s posádkou Titanu objevíme celý ekosystém druhů obývající vesmír. Spolu s tím i jejich způsob života. Posádka ve své touze objevovat ale i zároveň ctít vysoký morální kodex Federace nevědomky zasáhne do ekosystému, který funguje mezi těmito vesmírnými bytostmi a jinými humanoidními rasami obývající tuto část beta kvadrantu, které se snaží držet v tomto ekosystému rovnováhu. Narušením rovnováhy vzniká hrozba a nebezpečí získání převahy jedné strany a tím zánik strany druhé. Kapitán Riker se ze všech sil snaží znovunalézt rovnováhu, tam kde se mu neznalostí podařilo něco zničit a možná najít rovnováhu lepší. Při čtení románu jsem měl nad čím přemýšlet, jelikož má hlubou myšlenku a poselství, ale na to již jsem u Christophera L. Bennetta zvyklý.

Není zde ani nouze o dobrodružství a vesmírné bitvy... prostě to, co ke Star Treku patří. Nechce se mi příliš prozrazovat, ale myslím si, že kniha opravdu stojí za přečtení a alespoň pro mě to byla zatím nejlepší kniha ze série Titan, kterou jsem četl.