Nana Visitor, představitelka majora Kiry Nerys ze seriálu Star Trek: Deep Space 9, byla v září hostem na CzechTREKu 5 a v rámci svého hodinového panelu zodpověděla spoustu zvídavých dotazů českých fanoušků. Přesto však je spoustu otázek, které zodpovědět nestihla. Proto určitě udělá radost rozhovor, který s Nanou udělali redaktoři serveru StarTrek.com. Z interview se dozvíte informace o natáčení seriálu, o postavě majora Kiry i o vztazích s ostatními herci.

Vzpomeňte si na pilotní díl Deep Space 9. Měla jste už tehdy tušení, že se z majora Kiry stane netypická a zajímavá postava?

Nana Visitor: Přesně takový pocit jsem měla už od začátku, ale neměla jsem pocit, že je jednou z hlavních postav. Vůbec. Myslela jsem si, že Kira je jen epizodní postavou. Nevybavuju si proč jsem v tom měla nejasno. Upřímně jsem tenkrát byla třeba i na třech konkurzech na různé role v jednom dni. Takže tenkrát se natáčelo pro televizi docela dost pilotních dílů a já jsem byla zrovna v tom správném věku a postavení, abych se o role v nich ucházela. Ale stoprocentně jsem věděla, že tahle role je jedinečná a chtěla jsem ji. Vlastně jsem ani nevěděla, že je to žena. Nebyla jsem si jistá, jestli je žena, protože tak vůbec nezněla. Ptala jsem se: "Počkejte, jste si opravdu jistí, že mám číst tuhle roli?" Dost mě to tenkrát prostoupilo. Bylo to jako bych si nasadila ten kostým a myslela si: "Jo tohle je moje. Už jsem to měla na sobě. Sedí mi to skvěle." Myslím, že takovýhle typ bojovnice byl vždycky mojí součástí.

Jakou část vývoje postavy majora Kiry jste si za těch sedm let seriálu nejvíce užila?

Nana Visitor: Pro moji postavu byla v seriálu spousta úžasných zvratů. A taky byly chvíle, kdy jsem jako herec s některými z nich nesouhlasila. Ale byla to moje práce tuhle postavu hrát, a to jsem dělala. Jednou z věcí, které jsem musela přijmout - a s kterou měli pravdu, ale tenkrát jsem se s Kirou tím směrem nechtěla pouštět - bylo změkčení majora Kiry. Líbilo se mi, že je vůdčím typem a ne tak lehce oblíbitelná. V televizi musíte balancovat na tenké hranici mezi hrdinou a postavou s chybami. V tom měli naprostou pravdu. Tou druhou věcí, co jsme udělali, bylo její zženštění. Z toho jsem taky nebyla zrovna unešená. V druhé sezóně jsem měla najednou těsnější uniformu a nosila podpatky. Vím, že Ira Steven Behr vždycky říká, že za to můžu já. Mluvili tenkrát o faktu, že chodím jak John Wayne. A já na to: "Tak je to můj kostým. Já se tak v tom kostýmu prostě cítím." Takže ano, za tu změnu kostýmu jsem mohla já, ale opravdu jsem to nechtěla. Bylo to asi kvůli tomu, abych se posunula tam, kde mě chtěli mít.

Epizody ze zrcadlového vesmíru byly jedny z nejlepších v seriálu a ukázaly nám jedinečnou - a nutno říct, že sexy a škodolibou - stránku majora Kiry. Co pro Vás tyhle epizody znamenaly ve smyslu výzvy hrát Intendant Kiru v dané epizodě? A jak se to, co Intendant říkala a dělala projevovalo na majoru Kiře?

Nana Visitor: Pro mě znamená zrcadlový vesmír to, že začnete s naprosto stejnými předpoklady, na stejném místě, se stejnými reakcemi. Rozdíl je jen v tom, že někdo odbočil doleva a někdo odbočil doprava. Takže je to skutečný zrcadlový obraz a ten válečník v Kiře a její touha po boji jsou posunuté. Je to pořád v ní. Je to pořád válečník, ale je doplněn o absolutní sobeckost Intendant Kiry. A je to všechno o ní, o Intendantovi. Když jste herec, tak se procvičujete tím, že si zkusíte zahrát scénu přesně naopak, než jak je napsaná. Řekněme, že hrajete oběť. Místo toho předstíráte, že jste útočník. Když dojdete do druhého extrému, můžete lépe porovnat svou původní představu. Dává vám to perspektivu. A já mám pocit, že Intendant mi dala velmi zajímavé porozumnění Kiře a donutilo mě o ní při hraní daleko více přemýšlet, než tomu bylo předtím.

Promluvme si o hrbolatém nose majora Kiry. Nemusela jste se příliš maskovat, prosedět hodiny v maskérně každý den, jako třeba René Auberjonois nebo Armin Shimerman. Ale byl pro vás ten nos dostatečně odlišný, abyste se mohla vžít do své role, nebo to byl jen další přívěšek?

Nana Visitor: Bylo to hodně zajímavé a já netuším, co to mělo za psychologický význam, ale v make-upu jsem se cítila velmi pohodlně. Nemám ráda, když mě někdo fotí. Když mohu, tak se tomu vyhýbám. Nemám ráda, když mě někdo natáčí. Ráda hraju, nemám ráda to všechno kolem. Ale když jsem byla namaskovaná jako Kira, byla jsem naprosto fyzicky vyrovnaná a vůbec mi nevadily kamery, ani to, že mě někdo fotí. Byla to opravdu pohodlná a naprosto přirozená maska. Bylo to jako bych se mohla opravdu svobodně projevit.

Když přepínáte kanály a narazíte na Deep Space 9, zastavíte a díváte se, nebo přepnete na další kanál?

Nana Visitor: Je spousta epizod, na které se ráda podívám. Jeden můj dobrý přítel, John Stark, který je spisovatelem v Los Angeles, si ze mě dělal srandu, když mi bylo kolem 20. Říkal, že až budu stará, budu sedět v ztemnělé místnosti a koukat na sebe ve starých epizodách jako Gloria Swanson v Sunset Boulevard, jako nějaký ztroskotanec. Dělali jsme si z toho srandu. Takže když někde vidím, že dávají Deep Space 9 a někdo je poblíž, tak se nedívám, protože "je to minulost a já nebudu sedět v ztemnělé místnosti jako Gloria Swanson". Ale když nikdo poblíž není, tak se dívám a moc si to užívám. Pamatuji na Armina Shimermana když říkal: "Za 10 let všichni poznají kvalitu toho seriálu, kvalitu práce, kterou jsme odvedli." Myslím, že měl pravdu. Vážně se to drží a dá se na to stále dívat.

Někteří lidé Deep Space 9 milují, jiní nenávidí. Někteří oceňují, jak se odklonila od představy Star Treku podle Gene Roddenberryho, jiní to považují za hřích. Nový film J.J. Abramse podněcuje podobné reakce. Co si o tom myslíte. Dokážete se s tím nějak ztotožnit?

Nana Visitor: Stoprocentně. Je to stejné, co jsme poslouchali při natáčení Deep Space 9. Miluju nový film. Byla jsem docela nervózní podle toho, co pan Abrams říkal v tisku, že jsem si říkala: "Bože, on se bude tak moc chtít odlišit, že úplně stratí všechno, co do toho vložil Gene Roddenberry." A myslím, že udělal naprostý opak. Myslím, že se trefil do černého, s humorem a grácií, a já ten film miluju. Myslím, že s Deep Space 9 jsme byli dalším krokem. Přišli jsme a řekli: "Fajn, to by bylo. Teď přidáme trochu reality, že jsme všichni odlišní a že budou nějaké problémy." Myslím, že kvůli tomuhle je dělat na sci-fi tak úžasné.

Během natáčení seriálu jste se do sebe s Alexanderem Siddigem (původně uváděného jako Siddig el Fadil) zamilovali. Vzali jste se, vychovávali Bustera (z Nanina předešlého manželství) a měli spolu Djanga. Jak velkým překvapením pro Vás bylo, že jste se z kolegů stali přáteli a pak se zamilovali?

Nana Visitor: Byl to šok. Nesmíte zapomínat, že když jsme se potkali, byla jsem vdaná a s dítětem a jemu bylo 24 let. Takže jsem ho vždycky vnímala jako mladíka, nic pro mě. Bez debat. Jeho přítelkyně ke mě chodily pro radu. Prostě jsem ho tak nevnímala. Náš vztah byl velikým překvapením, ale byl tam prostě takový pocit nevyhnutelnosti, který jsem měla jen párkár v životě. Něco jako "Tohle je moje cesta. Tohle se má stát. To dítě se má narodit." Pořád to tak cítím. Vážně to tak pořád cítím.

Pokračování příště.

Původní rozhovor najdete na startrek.com.