Toto je dokončení rozhovoru s Nanou Visitor, představitelkou Kiry Nerys v seriálu Star Trek: Deep Space 9, jehož první část jste si mohli přečíst před pár dny na našem portále. Rozhovor poskytla serveru StarTrek.com a v dnešní části interview se dozvíte další zajímavé informace o postavě Kiry Nerys, ale také o tom, jak žije Nana Visitor dnes, na čem po natáčení seriálu Star Trek pracovala a co jí baví. Nana má na závěr také jednu zajímavou otázku na všechny fanoušky.

odkaz na 1. část rozhovoru

Co si myslíte, že teď dělá major Kira?

Nana Visitor: Pokud něčeho lituji, pak že jsem nemohla alespoň jednu sezónu velet stanici. Ne že bych chtěla, aby se Sisko už nevrátil. Předpokládala bych, že by byl ztělesněn jako orb a byl by tak přítomen v každém ohledu. Ale vážně bych strašně ráda velela stanici.

Když skončilo natáčení, těšila jste se na budoucnost, nebo se bála, co může přinést? Nebo obojí?

Nana Visitor: Byla jsem zničená. Naprosto zničená. Jsem velice rodinný typ a brala jsem tu skupinu jako svou rodinu. Paramount byl na konci seriálu mým domovem. A opravdu jsem hluboce milovala svou postavu a nechtěla jsem se vzdát toho, ji hrát. Moje děti prakticky vyrostly v Paramountu. Bylo velmi těžké odejít. Bylo mi kolem 40, když jsem se ocitla bez práce. A když se nad tím zamyslíte, já jako startreková herečka, kolem 40, žena, bylo těžké si neříkat: "Tohle není dobrý." Ale popravdě jsem se potom dostala k některým z mých nejoblíbenějších projektů, takže vidíte. Všechna kliše a předsudky, o kterých si myslíte, že budou řídit Váš život... tak to nemusí být pravda.

Po Deep Space 9 jste dostala opakovaně roli v seriálu Černý anděl, splnila si svůj dlouholetý sen hrát na Brodwayi (v Chicago), hostovala v seriálech Frasier a Battlestar Galactica, objevila se ve filmech Úkladná vražda a Správná volba. Ale nejvýznamnějšími projekty pravděpodobně byly - ve smyslu filmu a televize - Wildfire, Pátek třináctého a Griffinovi. Řekněte nám trošku o těchto svých zážitcích.

Nana Visitor: Do změny v mém životě byl zase jednou zapletený Michael Piller. Nesnášela jsem venkov. Byla jsem jedním z těch zarytých Newyorčanů, která věřila tomu plakátu, na kterém je New York uprostřed ničeho, a pak je až Los Angeles. Když jsem se doslechla, že se Wildfire bude natáčet v Novém Mexiku, tak jsem byla zdrcená. A celé první dva týdny natáčení jsem si myslela "Tohle nezvládnu. Já to tady nevydržím." Pak se ve mně ale něco zlomilo a já s tím přestala bojovat a začala naslouchat svému okolí a sama sobě. Když jste v takovémhle prostředí, tak se sami sobě prostě nevyhnete, a já si myslím, že jsem tohle ve svém životě opravdu potřebovala. Takže bych řekla, že Wildfire byl opravdu důležitý hlavně kvůli tomu místu a tomu, jak mě ovlivnil. A nechápejte mě špatně, mě se ten seriál líbil. Měla jsem ráda ty lidi tam. Byla jsem šťastná, že mi Michael dal zase práci. Hodně mě zasáhlo, že nás opustil tak brzy. A byla jsem pyšná na to, jakou práci jsme tam odvedli. Ale nejvíc jsem byla nadšená z toho, že jsem objevila ten kus venkova, kterým jsem dříve tolik pohrdala.

Byla jste vraždící paní Voorheesovou v remaku Pátku třináctého a namluvila jste několik postav pro Griffinovi ...

Nana Visitor: Pátek třináctého je pro mě jen vzpomínkou na nepohodlí, kdy jsem stála s nožem uprostřed deště. Začínala jsem na pelechu z břečťanu. Potom, když jsem z něj skočila na tu dívku, tak jsem musela několikrát spadnout na skluzavku plnou bahna. Jedinou část, kterou jsem si opravdu užila, byla, když jsem přišla o hlavu. To jsem si opravdu užila. Bylo vážně fascinující. A co se týče Griffinových, tak těch jsem dělala tuším osm epizod, tak nějak. Víte, kdykoliv zavolá Seth MacFarlane, tak jdu, protože ho moc obdivuji, a je jeden z nejtalentovanějších lidí, se kterými jsem kdy pracovala. Což o něm dost vypovídá, protože já jsem pracovala se spoustou úžasných lidí.

Wildfire skončil a abyste nestěhovala Bustera a Djanga, tak jste s nimi zůstala v Novém Mexiku. Co Vás, kromě výchovy kluků, zaměstnávalo?

Nana Visitor: Herectví se věnuji kdykoliv je to možné, ale začala jsem se věnovat něčemu, co je mou opravdovou vášní. Založila jsem si obchod s delikatesami. Jmenuje se to Un Petit Morceau. Děláme všechno možné a prodáváme ve Village of Corrales (Nové Mexiko pozn. redakce), ale převážně je to internetový obchod. Přišla jsem s moučníkem, kterému říkám bouboulette, a je to pečivo s bohatou chutí, které je plněné spoustou zajímavých náplní. Například čokoládovo-višnový chipotle (jalapeno papričky), nebo šveskovo-levandulový-Earl Gray, a tak podobně. Daří se nám opravdu dobře. Moje společnice Kim (Montalvo) bývala obchodnicí. Je to moje sousedka. Začala ke mě chodit na večeři a stali se z nás přátelé. Řekla mi: "Můj bože, ty děláš tak úžasné jídlo. S tím bychom měli něco udělat, zatímco tu obě dřepíme v Corrales, ve vesnici plné koní, koz a lam." A tak jsme se do toho pustily. Podnikáme už druhým rokem.

Kluci pomalu dospívají. Jak moc jste připravená se vrhnout zpátky do herectví?

Nana Visitor: Já hraju. Teď už můžu. Mám o hodně více volnosti. Chcete vědět, jak moc uteklo času? Buster je mariňák. Není to šílené? Takže ten je pryč v Camp Pendleton a Django je velmi nezávislý čtrnáctiletý kluk, který se zajímá o alternativní muziku a počítače, podobně jako Siddig. Vlastně mi přijde, jako by si Siddig odplivl a byl z toho Django. Je to přesně Siddigova DNA.

Dobře, slyšeli jsme tam štěkat psa, ale co je ten další pronikavý hluk v pozadí? Spustil se Vám alarm?

Nana Visitor: To je můj papoušek Luciano. Spolu s mojí sestrou jsme natáčely video o vaření, kde vystupujeme přesně takové, jaké jsme a vždycky jsme byly i ve skutečnosti. Blbneme, bavíme se, dělíme se o dobré recepty a nějaké rady, okořeněné trochou humoru. Říkáme si The Kitchen Witches, a většinou můžete Luciana slyšet v pozadí. Vždycky chce být středem pozornosti, což by rád i teď, ale má smůlu.

Kdybychom se dneska zastavili u Vás doma, našli bychom tam nějaké stopy po Deep Space 9 nebo majoru Kiře?

Nana Visitor: Ne, to byste nenašli. Víte, je to srandovní... To je něco, na co jsem si vždycky dávala pozor. Chci být herečkou podle slovesa, ne podle podstatného jména. Nechci, aby lidi, když přijdou ke mně domů, hned poznali, že jsem herečka. Chci aby věděli, že mi záleží na jejich pohodlí, že dobře vařím, že jsem dobrá hostitelka a že dokážu ocenit krásné věci. A čím se živím... nechci aby to bylo to první, co lidi vidí. Jediné místo, kde něco takového mám - jako velký plakát mě, když jsem na Brodwayi dělala Chicago, nebo obrázky z filmů a seriálů, kde jsem hrála, nebo komix Deep Space 9, který naprosto zožňuju: na obálce je Kira, která vypadá smutně a unaveně - tak to je v prádelně. Mám tam krabice plné svých pokladů, kterými se občas prohrabuji, ale strašně se snažím, jak jsem říkala, nebýt Gloria Swanson. Vážně, hraní je o tom, co dělám, ne kým jsem.

Deep Space 9 skončil už celkem dávno. Myslíte, že už jste hrála majora Kiru naposledy?

Nana Visitor: Přesně tak to cítím. Nikdy jsem si nemyslela, že bych ještě někdy hrála majora Kiru, ale mohla bych a v okamžiku bych do toho šla. Od ní se mi odcházelo opravdu velice těžko. Musela jsem se pak dost hlídat, abych neděsila lidi, nebo na ně nebyla trochu agresivnější potom, co jsem sedm let hrála Kiru. Musela jsem se donutit nebýt Kirou. Je hned tady. Pořád ji mám nablízku. Moc by mě bavilo si ji znovu zahrát, a jak jsem říkala, bylo by krásné, kdyby byla vyzrálým velitelem stanice jako colonel. Nepočítám s tím, ale líbilo by se mi to.

Než ukončíme tento rozhovor, je něco, na co jsme se Vás nezeptali a vy byste chtěla říci? O Kiře, Deep Space 9, nebo čemkoliv jiném?

Nana Visitor: Měla bych otázku na fanoušky. Jak by se Kira změnila po 11. září 2001? Kdyby seriál sále běžel v roce 2001, změnil by se její charakter? A nechali by ji vůbec v seriálu, kdyby seriál pokračoval po 11. září? To by mě zajímalo. Kira byla nazývána bojovnicí za svobodu, ale byla teroristkou. Takže to by mě zajímalo, a vím, že spoustu lidí z takovéhle otázky znervózní. Je to moje nejzásadnější otázka a zajímá mě, co si o tom lidé myslí.