Září letošního roku znamenalo příležitost k mnoha výročím. Některá z nich byla příjemná, jako například 45 let od odvysílání první startrekové epizody. Některá výročí byla smutná, například 10 let od útoku na Světové obchodní centrum. Připomněl jsem si, že jsem vlastně oslavil také takové malé výročí - 5 let v českých stratrekových klubech. A díky proběhnuvšímu (dalšímu úžasnému) víkendovému srazu jsem dostal náladu si lehce zavzpomínat.

Začalo to tak, že jsem se na jednom Festivalu fantazie zúčastnil prezentace českých startrekových fanklubů, na jejímž konci se rozlítila diskuze na téma členství a fanoušků obecně. Na konci této debaty jsem se rozhodl do klubu vstoupit. A to do všech najednou (CZ Kontinuum, Trekkies:TNG, Subspace). Prostě skočit do toho rovnýma nohama a pak všem nezaujatě prásknout, jaký to teda je. Samozřejmě naprosto objektivně, protože tenkrát jsem hledal po škole práci a cesta z domu do Prahy mi trvala 2,5 hodiny - což jsou, a byly i moje, nejoblíbenější výmluvy proč nikam nemůžu.
Svoje předsevzetí jsem samozřejmě splnil a po prvním roku jsem na festivalu s náležitou fotodokumentací rekapituloval v přednášce, která shrnula všechny akce, kterých jsem se pod záštitou těchto klubů zúčastnil. Jenže za 5 let jsem toho zvládl zažít tolik, že se to všechno do přednášky, nebo článku prostě nemůže vejít. Nemluvě o tom, že to nejdůležitější nejsou nakonec ty akce...

Akce

Každopádně akcí bylo mnoho a ať už se jednalo o sraz, con, výlet, divadlo, kino, svatbu, sjíždění vody, návštěvu lanového centra, hru, LARP, návštěvu herce, nebo dovolenou v zahraničí, tak každá byla něčím úžasná. A to samozřejmě ať už z pohledu pořádající strany, tak i z břehu druhého - účastnického. Mě sice neustálé vymýšlení něčeho baví, ale je stejně tak příjemné někam přijít a nemít na starosti nic. Obě strany mince mají své. Z některých akcí jste mohli číst reportáže, některých jste se třeba sami zúčastnili, takže v téhle oblasti svoji představu určitě máte. Každopádně nejdůležitější složkou všech akcí, ať si kdo chce, co chce říká, není nadupaný program, ale její účastníci - lidi.

Lidé

Díky svému aktivnímu začlenění se do fandomu jsem se potkal se spoustou zajímavých lidí. A tím nemyslím jen trekkies, nebo jen fanoušků. Asi ani nebudu jmenovat, protože bych na někoho určitě zapomněl, však oni vědí. Měl jsem tak možnost od nich zjistit a naučit se spoustu nových věcí. A opravdu o hodně víc, než kdybych celý den strávil na Facebooku (ten tehdy naštěstí neexistoval), nebo refreshoval nejrůznější fóra. Vždyť i ten největší asociál zvládne postávat opodál a poslouchat tu halasnou skupinku debatujících nadšenců. Každopádně je to o hodně zajímavější, než se s někým dohadovat online. Navíc z očí do očí si to vysvětlíte většinou o dost lépe a rychleji, než preventivním mlčením po síti. A to mám z vlastní zkušenosti.

Portál

Pamatuji si, jak jsem kdysi na StarNetu sledoval náznaky vzniku nového portálu a přispíval svou bezmeznou moudrostí, podloženou celoživotními zkušenostmi, k možným vylepšením. Samozřejmě bez většího ohlasu. Až po vstupu do Trekkies:TNG jsem se mohl postupně začít realizovat i na tomhle písečku. Nejdříve samozřejmě jen grafikou na web CzechTREKu, časem úpravou hlavičky na portále, a nakonec, k hrůze našeho portálového guru - Chaka, nezůstal skoro kámen na kameni (viz ilustrační obrázek u této sekce). Rozhodně se nesnažím vylíčit, do čeho všeho jsem se zvládnul nakýblovat, spíš jen poukázat na to, že pokud chcete do něčeho pindat, tak byste měli nejdřív ukázat, že na to máte a samozřejmě si i sami ušpinit ruce. Je to taky o hodně větší zábava, než být virtuálně ten nejchytřejší ve skupince...

Já

Jak lépe uzavřít tuhle retrospektivu, než porovnáním sama sebe. Za těch pět let jsem se opravdu hodně změnil. I když by Vám ostatní pravděpodobně řekli, že to není pravda, že jsem pořád ten stejnej rypák (od slovesa rýpat), jako jsem byl dřív. Ale já si myslím, že komunita trekkies člověka chtě nechtě ovlivní. A i když to má svoje pro a proti, jako všechno, já jsem rád, že jsem jí ovlivněn byl. Všechny ty zážitky, kamarádi, radosti i strasti mi asi tak trochu pomohly najít sebe sama. Stát se z toho čerstvého praporčíka, který neví na kterou loď by nastoupil, v člověka, který dělá to, co ho baví. Takže díky Vám všem, kteří jste mě za těch 5 let pozitivně, nebo negativně ovlivnili.