Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Doug Drexler – Příběh splněného snu

po 24. října 2011      autor: Carth22      přečteno: 3846x      komentáře: 11

Doug Drexler v uniformě ENT, [1]Doug Drexler je odborník na vizuální efekty, designér, ilustrátor a maskér, který spolupracoval s takovými talenty jako Al Pacino, Dustin Hoffman, James Caan, Meryl Streep a Warren Beatty. Je nesmazatelným přínosem pro produkci Star Treku a s ním spojených publikací již od 70. let 20. století. Vděčíme mu například za elegantní design Enterprise NX-01. Dnes se seznámíme s jeho životní cestou ke splněnému snu a zjistíme, jak sám Doug na svou Star Trek odyseu vzpomíná.

Odhodlaný idealista

Drexler, narozen v New Yorku, tvořil první generaci Star Trek fanoušků. Ačkoliv měl ve svých školních letech zakázáno sledovat televizi, podařilo se mu přesvědčit rodiče, aby mu dovolili alespoň jednu hodinu týdně. Pro Star Trek.

„Od září roku 1966 a především poté, co jsem přečetl knihu s názvem “The Making of Star Trek”, (Stephen E. Whitfield), se stalo mým nesplnitelným snem pracovat na Star Treku, ale většina dospělých lidí i dětí se mi vysmívala. Bohužel tehdy bylo sci-fi považováno jen za zábavu pro idioty a blázny. Svědčí o tom i příběh o otci Gene Roddenberryho, který obcházel sousedy a omlouval se jim za svého syna a za Star Trek. Tehdy jsem zjistil, že v tom nejsem sám. Star Trek a já jsme tvořili spřízněné duše a Gene Roddenberry byl pro mě dospělou verzí mne samotného… člověk, který zná stejné tajemství jako já.

Když NBC plánovalo zrušit původní sérii na konci druhé sezóny, bylo mi čtrnáct a byl jsem vzteky bez sebe. Zorganizoval jsem své přátelé a napsali jsme tisíce (ano správně, tisíce) dopisů do NBC. Dokonce o mém boji psali v prominentních New Yorských novinách s plnohodnotným článkem od hlavního redaktora Newsday, Harveyho Aronsona (který byl mimochodem bratrancem Isaaca Asimova). Pamatuji si, že pan Aronson uvedl svůj článek slovy: „Je zde nová levice a je zde nová pravice a pak je zde také „Centereachský výbor pro záchranu Star Treku“ v čele s Dougem Drexlerem, čtrnáctiletým idealistou."

Má posedlost Star Trekem mi ukázala, že mohu ovlivnit svět kolem sebe. I když si Harvey Aronson myslel, že stojím za pozornost, tak mí rodiče a učitelé tvrdili, že jen ztrácím čas. Pozor na vaše rodiče, děti, nenechte se zblbnout. Mohly byste zahodit skvělou budoucí kariéru. Pamatuji si, co řekl můj táta: „Jestli věnuješ alespoň z poloviny tolik času svým školním povinnostem, jako věnuješ té televizní show, tak to s tebou možná dobře dopadne.“ O dvacet čtyři let později seděl v publiku v sále The Shrine a sledoval mě, jak přebírám Cenu Akademie, pak britskou cenu BAFTA, Saturn, VES a dvě ceny Emmy. Byl to skvělý pocit zadostiučinění. Takže se držte svých phaserů!“ – Doug Drexler, Butt of the joke, [3]

Doug Drexler a Federation Trading Post, [3]Drexler na počátku sedmdesátých let také provozoval malý Star Trek obchod na newyourském Manhattanu – „Federation Trading Post“. Ačkoliv se z počátku moc nedařilo, obchod proslul poté, co Paramount uvolnil vysílací práva Star Treku do ostatních televizí. Trading Post se takřka přes noc stal středem pozornosti pro média jako centrum informací. Drexler byl následně osloven vydavatelstvím Paradoxe Press, aby spolupracoval na jednom z prvních Star Trek magazínů - Star Trek Giant Poster Book. A právě prostřednictvím Trading Post se Drexler setkal se svým budoucím spolupracovníkem Geoffreyem Mandelem, se kterým sestavil jeden z prvních technických manuálů v historii Star Treku: The USS Enterprise Officer's Manual.

Oscarový maskér

Doug Drexler a Oscar, [3]Drexler začal svou kariéru v zábavním průmyslu prací pro maskérskou legendu Dicka Smitha, se kterým spolupracoval na filmech jako The Hunger nebo Starman. Také se podílel na titulech Tři muži a mladá dáma, Cotton Club, FX a Manhunter. V období předprodukce The Next Generation se Doug věnoval korespondenci s producentem Robertem Justmanem a hlavním maskérem Michaelem Westmorem ohledně pozice v produkci seriálu. Pro získání tohoto místa se musel nejdříve stát členem filmařské unie, a proto se roku 1990 přestěhoval za prací na projektu Dick Tracy do Hollywoodu. Dick Tracy Dougovi nakonec vynesl Oscara. Nyní, když byl schopen pracovat v Kalifornii, požádal Drexler znovu Westmora o místo v maskérském oddělení The Next Generation a bylo mu vyhověno. Po třech letech práce byl nominován na dvě ceny Emmy za speciální maskérské efekty, například za excelentní zpracování stárnutí kapitána Picarda v epizodě „The Inner Light“.

Designér a výtvarník speciálních efektů

Doug Drexler a Klingonský trůn, [3]„Dlouhou řádku let jsem prožil v universu Star Treku, a ne jen tak v ledajakém, nýbrž pod záštitou Gene Roddenberryho. Začal jsem jako maskér v Nové generaci od třetí do šesté sezóny a odtud odbočil do dalších oddělení. Strávil jsem většinu té doby v uměleckém studiu jako výtvarník scény a ilustrátor, potom jsem migroval k vizuálním efektům a pracoval na každé sérii po TOS. Abych parafrázoval Harryho Mudda, ó ty krásná galaxie!“ – Doug Drexler, Butt of the joke, [3]

Doug Drexler na scéně, [3]V roce 1992 udělal Drexler významnou změnu ve své kariéře, když se přesunul od maskérství v The Next Generation k Deep Space Nine jako designér, výtvarník a specialista na digitální efekty do uměleckého oddělení Michaela Okudy. Doug se tehdy učil pracovat se softwarem Adobe Paint, který využil pro tvorbu technických ilustrací obsažených v Technickém manuálu pro DS9, encyklopedii Star Treku. Stal se také specialistou na CGI LightWave 3D software a své zkušenosti zúročil při pozdějším remastrování Originální série.

Doug Drexler a Enteprise NX-01Jeho práce dále pokračuje na seriálu Star Trek: Voyager, kde realizuje vizuální efekty pod záštitou studia Foundation Imaging. (Poprvé během své kariéry ve Star Treku není zaměstnán Paramountem.) Od dubna roku 2001 působil jako hlavní ilustrátor a CGI designér seriálu Enterprise a pyšní se kompletním návrhem třídy NX-01. Po ukončení Enterprise přešel Doug k seriálu Battlestar Galactica, za který získal dvě ceny Emmy a cenu od Visual Effects Society.

Doug Drexler v uniformě TNG, [1]Drexler si také dvakrát zahrál v cameo rolích. Poprvé ho lze několikrát zahlédnout jako důstojníka na Enterprise D v přední desítce v epizodě „Transfigurations“. Podruhé se objevil jako účastník ceremonie Hvězdné Flotily na Zemi v epizodě "These Are the Voyages..." Určitě není náhodou, že se jména Doug Drexler a D. Drexler, odkazující na dva důstojníky Flotily, objevila na plaketách na můstku Enterprise D a E. Navíc má Drexler svůj klingonský charakter – Drex, syn Martoka a Sirelly z epizody "The Way of the Warrior".

Pod pseudonymem Max Rem spolupracoval na fanouškovském projektu Star Trek: New Voyages jako odborník na vizuální efekty, výkonný producent, maskér, režisér a scenárista. V současnosti je redaktorem populárního kalendáře Ships of the Line a pracuje na seriálu Caprica. Za zmínku také stojí to, že svou ženu Dorothy Duder poznal taktéž díky Star Treku. Pracovala jako stylistka jídel pro seriál Enterprise.

Nostalgický šťastlivec…

„Při pohledu zpět na téměř dvě desetiletí mé Star Trek odysey byly čtyři sezóny Nové generace, které jsem strávil jako maskér, nejúžasnější. Prostoupil jsem skrze zrcadlo do zákopů, kde jsem poznal jména Patrick Stewart, Jonathan Frakes, Brent Spiner, Levar Burton, Michael Dorn, Marina Sirtis, Gates McFadden a Will Wheaton. Nebyly to jen tváře, které kolem mě propluly na cestě na scénu. Jako maskér jsem s těmito lidmi prožil dobré i zlé a poznal jsem je způsobem, který je obvykle vyhrazen jen pro rodinu, protože jsem ve skutečnosti rodinou byli. Zábavu milující, tvrdě pracující rodinou. Zákulisí Nové generace bylo vším, co TOS prohlašovala, že je, ale ve skutečnosti nebyla. Byl jsem tam s mými hrdiny, kteří se stali mými přáteli, a nakonec rodinou. Byla to těžká a vyčerpávající práce, někdy i 19 hodin denně (práce maskéra je časově nejnáročnější v celém show byznysu, do studia přicházíte první a odcházíte poslední). Ale nikdy mi to nevadilo, byl jsem doma.

Skutečně pozoruhodné bylo, že zde neexistovala žádná hranice mezi pracovníky studia a herci. Bylo to velmi neobvyklé, protože u jiných Star Trek seriálů byli na jedné straně herci a na straně druhé personál, a tyto dvě skupiny se nikdy neměly setkávat. Nemám jim to za zlé, učit se stovky stránek scénáře, pracovat pozdě do noci a prakticky nemít rodinný život je těžké břemeno. Ale Nová generace toto úskalí překročila a všichni herci znali všechna jména na place. Nebyla to pouze zdvořilost, ale zvláštní chemie. Ještě méně obvyklé bylo to, že čím byla noc pokročilejší, tím byla zábava větší. Můstek se stal high-tech nočním klubem zaplněným zábavou, zpěvem, wrestlingovými zápasy, Frakesovým bowlingem s láhvemi od vody, Spinerem zdokonalujícím se v rychlém tasení phaseru a Patrickem přednášejícím skotskou poezii v rodném nářečí. Nikdy jsem je neviděl seriózně zkoušet a nadšený personál studia obvykle řval smíchy. Ale něco vám řeknu, v okamžiku, kdy zazvonil zvonek a třískla klapka, tak si zasloužili své peníze.

Bylo to zvláštní. Posádka Enterprise mě brala jako „svého držitele Ceny Akademie“ a rádi si ze mě kvůli tomu dělali legraci, především Levar Buton. Bez ohledu na to, kde jsme byli nebo co jsme dělali, Levar oznámil mou přítomnost svým vysokým uváděčským hlasem na horní hranici rozsahu: „Dámy a pánové! Držitel Ceny Akademie… DOUG DREXLER!“. Levar předváděl tento vtip v průběhu několika sezón a nikdy nevynechal příležitost.

Byl jsem v maskérské laboratoři TNG a připravoval nějaké formy, když Mike Westmore vtrhnul dovnitř: „Dougu, Unie dnes nemá volného žádného maskéra těl, tak hádej co?“ Hlavou se mi začaly honit sladké obrazy. Jakoupak krasotinku budu dnes upravovat do bronzového opálení? Jsem nejšťastnější chlap na světě! „Je to John de Lancie,“ zchladil mě Westmore. „Objeví se nahý na můstku, zbavený své moci a vyhoštěný na Enterprise ostatními bytostmi Q“. „Ano, pane!“ odpověděl jsem poslušně, „Kde a jak?“. Podal mi paletu Max Faktoru a houbu a poslal mě do Johnova přívěsu. Zaklepal jsem na dveře a ozvalo se: „Dále!“. John měl na sobě župan a věnoval se telefonnímu hovoru. Ukázal jsem mu paletu a houbu a on mi naznačil ať začnu s prací a shodil župan. Měl na sobě jen skromná herecká tanga, udržující soukromí jeho přední instalace. Namočil jsem houbu a začal s prací. Vím, že je to stejný pocit jako by vás olizoval bernardýn… je to studené a odporné, ale de Lanciemu to naprosto nevadilo a dál pokračoval v hovoru. Vnímal mě jen natolik, aby věděl, kdy má zvednout ruce a kdy se otočit.

Za dveřmi karavanu se ozvalo: „Jsme na Johna připraveni!“. De Lancie si oblékl svůj plášť a já ho následoval do chladného a temného studia 8. Na palce to bylo cítit starou budovou, čerstvým dřevem, barvami a kočičím záchodem. Je legrační, jak mě tyto vůně vzruší, protože vím, co znamenají. Před sebou můžete vidět úžasně zářící, nádherný můstek Enteprise D. Když si naše oči zvykly na ostré světlo scény, uviděli jsme přátelské a veselé tváře. Scenáristé kontrolují své poznámky a Charlie Russo leští Geordiho visor. Najednou hlasitě zazní řinčení skla, ale většina lidí se ani neohlédne, protože ví, že Frakes hraje bowling s prázdnými láhvemi od sifónu. Levar zaznamenal můj příchod na můstek a zvolal dost hlasitě na to, aby překřičel okolní hluk: „Dámy a pánové! Držitel Ceny Akademie, maskér DOUG DREXLER!“ Cítil jsem, jak mi krev zalévá tváře. Levar jasně ví, že je mi to trapné a miluje to. Posádka začala tleskat a jásat. Pokynul jsem jim jako mocný vládce a potřásl si rukou nejdříve s Levarem a následně i se zbytkem můstku. Koutkem oka jsem zahlédl ředitele Lese Landaua a uvědomil jsem si, že jsem v průšvihu.

John odhodil plášť a s nahý si stoupnul na svou značku na můstku. Lendau se přiblížil, pohledem zkontroloval Johnův nahý zadek a zařval: „MASKÉR!“. Měl jsem co dělat, abych udržel smích, protože Landau vycítil příležitost pro sehrání komedie a už nebyla šance, jak se tomu vyhnout. Přesně jsem věděl, kam to směřuje, a chtěl jsem utéct pryč. Celá posádka se kvůli Lesovu řevu otočila a uviděla ho, jak ukazuje na de Lancieho gluteus maximus a říká: „Myslím, že jsi tady vynechal“. Páni! Když jsem přitiskl houbu na zadek Q, začali všichni hvízdat, pokřikovat a smát se. Zavrtěl jsem hlavou a dělal svou práci s posledními zbytky profesionality, co mi ještě zbyly. Les si zapřel jednu ruku v pase a druhou mě jako principál cirkusu uvedl před ostatními: „DÁMY A PÁNOVÉ! DRŽITEL CENY AKADEMIE, MASKÉR DOUG DREXLER!“ Všichni začali šílet a můstek doslova explodoval smíchem a potleskem. Frakes řval a Patrick, který si mě zamiloval, se šklebil a tvářil poníženě. Nakonec začal Dorn skandovat mé jméno: „Drexler! Drex-LER! Drex-LER! A de Lancie Ten stále nevnímal ani mě, ani cokoliv dalšího a jen si v duchu opakoval svůj scénář.“ – Doug Drexler, Butt of the joke, [3]

Portfolio

Masky
1982 The Hunger
1983 The Cotton Club
1984 Starman
1985 FX
1985 Heartburn
1985 Manhunter
1986 Making Mr. Right
1987 Poltergeist III
1988 Liberace
1988 Dick Tracy
1990 Three Men and a Little Lady
1990 True Identity
1991 For the Boys
1990-1993 Star Trek: The Next Generation

Design
1993-1999 Star Trek: Deep Space Nine
1994 Star Trek Generations
1996 Star Trek First Contact
1998 Star Trek Insurrection
1998 Buckaroo Banzai
2001-2004 Star Trek: Enterprise

Vizuální efekty
1999 Starship Troopers
1999 Star Trek: Voyager
2000 Max Steel
2000 Star Trek: The Motion Picture -Director's Edition
2001 Dan Dare
2001-2004 Star Trek: Enterprise
2004-2009 Battlestar Galactica
2009 Caprica

Ilustrace knih a spoluautorství
The Star Trek Encyclopedia
Star Trek Science Logs
Designing the Future
Star Trek: Deep Space Nine Technical Manual
Star Trek Sticker Book
2001-2012 Star Trek - Ships of the Line Calendar

Pokračování příště

Dnes jsme se seznámili s Dougem Drexlerem jako s člověkem, který měl to štěstí pracovat na produkci Star Treku a postupem času se stal jeho neoddělitelnou součástí. Jako designér navrhnul a realizoval značnou část tohoto universa a my se jeho tvorbou budeme podrobně zabývat v dalších článcích. Děkuji za pozornost a těším se nashledanou příště.Doug Drexler a produkční tým DS9, [3]

Zdroje
[1] Memory Alpha
[2] Wikipedia
[3] Drexfiles

kapitán Carth22
autor: Carth22
vydáno: po 24. října 2011
přečteno: 3846x
komentáře: 11
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Odkazy na hry z přednášky „Jak si trekkies hrají“  -  čt 10. prosince 2020
Záznam přednášek z Trekkenu online [VIDEO]  -  čt 3. prosince 2020
Kdo, co, kdy a kde ve Star Treku [VIDEO]  -  st 30. září 2020
SERIÁL: Kompletní časová osa ST událostí! (1. část)  -  út 6. listopadu 2018
Star Trek se dočká nového animovaného seriálu  -  pá 26. října 2018
StarTrekKnihy.cz – Nový informační portál zdaleka nejen o knihách  -  čt 30. srpna 2018
Šťastné a startrekové!  -  pá 22. prosince 2017
15 nejmocnějších protivníků ve Star Treku  -  čt 2. listopadu 2017
Star Trek v komentářích: Nechte zaznít svůj názor  -  út 17. října 2017
Star Trek: Discovery a další skvosty v knihovně CZ Kontinua  -  so 23. září 2017
Smuteční oznámení  -  so 19. srpna 2017
Star Max: Pravda, 1. část  -  po 17. července 2017
Star Max: Z principu  -  st 10. května 2017
Star Max: Klony útočí  -  po 20. února 2017
Elektrokolo ve startrekovém střihu  -  čt 9. února 2017

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG