Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

In the Pale Moonlight

so 4. února 2012      autor: Siridar      přečteno: 3468x      komentáře: 4

In the Pale MoonlightPo dlouhé době opět popis jednoho dílu seriálu Deep Space 9, tentokrát jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších. Zase se jedná ale o "popis" takového rázu, že bez předchozích znalostí seriálu a tohoto konkrétního dílu zejména, nemá člověk šanci jej pochopit...

[SPOILERY]

Poznámka recenzenta: Následující rekonstrukce dějinných událostí čerpá především z osobního deníku kpt. Benjamina Siska.  Přesněji z části, která dlouho unikala studiu historiků, protože byla smazána. Sisko učinil několikahodinový záznam do deníku, aby jej poté ihned smazal. Samozřejmě se spekuluje, co jej k tak netradičnímu druhu prokrastinace dovedlo. Mnozí neuro-patologové zatím vidí počínající příznaky jisté velmi vzácné mutace syfilidy (způsobující mimo jiné i vypadávání vlasů a občasné halucinace – viz článek: „Proroci aneb Siskovi bubáci z červí díry. Pravda či mýtus?“), jíž se měl údajně kpt. Sisko nakazit během svých mnoha výprav do soukromých kajut kadetek, o kterých bohužel není možné s čistým svědomím prohlásit, že by to byl druh místností „kam se ještě žádný muž před tím nevydal“. Nicméně, podle názoru více serioznějších vědců, chtěl Sisko zřejmě jen zabránit tomu, aby se informace z deníku dostaly do rukou nepřítele nebo hůř – spojence, protože poodkrývaly pravé důvody vstupu Romulanského impéria do války.
Čtenáře by snad mohlo mást, jak je možné dozvědět se tolik informací ze smazaného souboru, nicméně se ukázalo, že počítač záznam neodstranil a vymazal pouze odkaz, a to – jak už o tom dnes nemůže být pochyb –
z čiré zlomyslnosti. Podle tehdejší legislativy totiž musel každý trochu složitější software mít ze zákona v programu implementovanou náladovost, neboť jen tak bylo totiž možné učinit za dost všem právům a výsadám, jež Federace uznávala živým bytostem, mezi které se každý lodní počítač hladce kvalifikoval, jelikož definice života musela být dostatečně vágní a pružná, aby zahrnula i Klingony...

Federace – politické seskupení planet, které si kladlo za cíl hájit především mírovou koexistenci mezi národy, mír, prosperitu plynoucí z neválečného stavu a sem tam snad dělat nějakou tu vědu a průzkum (pokud to přirozeně neohrožovalo první tři body) – byla v době, o které je řeč, nucena stále více a více bránit svůj milovaný pacifismus se zbraní v ruce.
Sotva se totiž vylízala z konfliktu s Klingony, který se sice omezoval jen na několik soustav a stál pravda jen pár miliónů životů, vypukla skutečná VÁLKA, která obrátila takřka celý alfa kvadrant v bitevní pole a nepřímo ovlivňovala i kvadrant gama, jelikož odtud pocházela protistrana – Dominium. Existovalo pouze několik roztroušených oáz klidu, kde se (zatím) nebojovalo, nicméně (jak ukazuje tento text) Federace vyvinula maximální úsilí, aby tuto nehomogenitu napravila, a také se jí to povedlo. Půl galaxie se tedy ocitlo ve válečném stavu (čímž se nechce říct, že by druhá půlka žila bez boje nebo snad v míru – jen jejich roztržky měly více lokální charakter) a dlouho se to nemělo změnit.
Dnes už není jisté (a možná ani tehdy nebylo), z jakého důvodu válka vznikla (dochovaly se jen zcela vážně míněné argumenty typu: “oni si začali“), ale pro naše účely to není ani podstatné.
Někomu by mohlo přijít zvláštní, že na jedné straně barikády stáli bok po boku Federace a Klingoni – bývalí protivníci. Ale Klingoni v tom nespatřovali žádný problém. K míru měli podivně zakořeněný odpor a ke vznešenému cíli zachovat kontinuitu válčení byli ochotni podnikat nejrůznější zvěrstva – dokonce se i čas od času přestat rvát mezi sebou – tedy i dočasně přijmout za spojence někoho z venčí, byť by to byli takoví appeasementští míro-žrouti jako ti z Federace. (Údajně sice pár válečníků na protest proti tomuto spojení ostentativně trucovalo doma, ale jednalo se o řídké výjimky, kteří to tak jako tak dlouho nevydrželi.)   
„Nepřítele“, jak už bylo řečeno, představovalo Dominium, k němuž se připojili Cardasijané, a jedinou další velmocí, která dosud vyčkávala ve strategické neutralitě, bylo Romulanské impérium.
V okamžiku, kdy začíná náš popis, se válka nevyvíjela vůbec dobře (tedy alespoň pro Federaci) – z červí díry, která spojovala oba kvadranty, se vylévala armáda Dominia rychlostí a v množství, které může produkovat jenom nefalšovaná absolutní despocie. Federace, která si v uvolněné minulosti neopatrně schválila zákony proti otroctví a povolila existenci odborů, se zmohla jen na chabý odpor a zmateně ustupovala – strašné vystřízlivění pro mocnost, která se ještě před nedávnem cítila tak jistě, že si na ozbrojených lodích vozila rodiny s dětmi.
Pokud tedy Romulané vyčkávali, aby se přidali na stranu vítězů, z nabídky společné aliance s Federací nemohli být nijak nadšeni. Přesto se našlo několik aktivistů, jimž nepřipadalo divné ji učinit. Byli to: federální kapitán Benjamin Sisko, který už v minulosti prokázal sklony k hbitému úsudku (údajně kvůli svému účesu, jenž má ty nejlepší chladící vlastnosti) a příslušník cardasijské elity v exilu, krejčí, jménem Garak.
Je zajímavé, že Sisko, který o celé činnosti vedl záznam, strávil nejprve mnoho času tím, že vysvětlil, proč se rozhodl zavléci Romulanské impérium do války. Nejspíš se domníval, že očividné výhody tohoto tahu nemusí být pro všechny dostatečně zřejmé, a jako hlavní argument uvedl, že seznamy padlých kolegů – znepříjemňující jemu i posádce páteční dopoledne – by mohly být mnohem snesitelnější (a vskutku občas dokonce i potěšující), kdyby na nich tu a tam padlo jméno i nějakého toho Romulana.
„Bylo to jako kdybych prošel dveřmi bez možnosti návratu,“ uvádí doslova v bombasticky vypointovaném odstavci: „Rozhodl jsem se zavléct Romulany do války!“ Sisko musel vědět, že stejná věc napadla už milión lidí před ním a že se na tomto projektu ve skutečnosti již intenzivně pracuje, ale byl to on, kdo se do věci hodlá vložit – to byl ten rozdíl.
K jeho obhajobě je třeba dodat, že po tomto záchvatu megalománie se přiznává k určité počáteční naivitě, co se týče způsobu, jak tohoto výsledku dosáhnout. Domníval se, že Romulanské impérium se připojí k Federaci, protože prostě bude samo chtít nebo že je to pro něj dokonce výhodné, ale Garak mu ihned vysvětlil, že nesporné a jistě oslňující kvality Federace ztrácí přes její astronomické počty padlých poněkud na lesku a že lichocení se do něčí přízně je vůbec sport, který se nedělá předváděním vlastních schopností, nýbrž – zásadně – pošpiněním konkurence. Bohužel, jelikož počet černot, ze kterých je možno Dominiumum momentálně obvinit, je nedostatek (popravdě jediné její provinění spočívá pouze v obludné účinnosti, jakou likviduje lodě Federace), bude třeba pár z nich si podomácku vyrobit...
Otázka tedy zněla: Z čeho Dominum jenom obvinit? Jaká špína je dostatečně černá, aby se zhnusila i Romulanům?
Garak přišel s nápadem, že by Dominium, beztak znuděné bojem na dvou frontách, mohlo tajně připravovat překvapivý útok na romulanské teritorium.
Myšlenka byla přijata s obrovským nadšením, a jak diskuze zabředávala do větších podrobností, jeden nápad stíhal druhý. Například se spekulovalo o tom, jakou podobu má "důkaz" mít. Z hlediska věrohodnosti je výhodnější, aby spíše jen naznačoval, protože malý únik informací budí menší podezření, ale na druhou stranu nesmí být příliš matoucí, aby šlo vůbec pochopit, co dokazuje. Po vzrušené debatě o výši romulanské inteligence se dohodlo, že několikahodinový holozáznam porady cardasijského štábu, jenž bude celý pojednávat o detailech tohoto smyšleného útoku, leží na samé hranici riskovatelnosti.
Nemenší pozornost zabrala historie důkazu. Záznamy o rozsáhlých meziplanetárních spiknutích se nerodí jen tak v počítačích Federace nebo pomocí záhadné "fluktuace v elektromagnetickém poli" – ani Romulané by tomu neuvěřili. Musejí se nejprve na něčem přinést. Nejlépe na nosiči, který se pro takto choulostivé materiály obvykle používá - u Cardasianů to znamenalo speciální paměťový box s názvem "data-rod", který se mimořádně obtížně duplikoval, a proto bylo nutné pořídit originál.
Garak tedy rozhodil své informační sítě do kanálů podsvětí, a netrvalo dlouho polapit člověka, který na oplátku za data-rod požadoval pouze větší množství "biomemetického gelu", jehož úžasně nelegální vlastnosti nebyly raději v deníku ani diskutovány. Bylo řečeno jen tolik, že pomocí něho je zručný chemik schopen vyrábět biologické zbraně.
Sisko se sice chvíli ošíval, protože podle předpisů mohou starší důstojníci podporovat terorismus jenom s pomazáním ze zhora, ale jakmile se mu ho dostalo, svolil.
Byl to tedy první úspěšný krok na křivoklaté cestě za vítězstvím a první ujištění, že celý podnik není jen nerealizovatelný sen několika idealistů, jak se z počátku zdálo.
Brzy se však dostavily problémy.
Ačkoliv si staniční personál pro sebe dovedl vytvořit na holopalubách kdejaké simulace od Bitvy o Británii až po orionské otrokyně předvádějící novou kolekci klingonského spodního prádla s maskovacím zařízením (tzv. "Underwear of prey"), mizernou poradu cardasijského strategického štábu vytvořit nedokázali. (Asi chyběla inspirace.)
Bylo proto zapotřebí sehnat odborníka zvenčí. Garak, jehož kontakty sahaly opravdu kamkoliv, našel ideálního muže v klingonské cele smrti. Jmenoval se Grathon Tolar. Sisko musel za něho orodovat u samotného kancléře, a ten zase musel uložit svým náměstkům, aby infomrovali své podřízené... zkrátka, propouštěcí rozkaz zastihl Grathona Tolara uprostřed jeho poslední večeře.
Takto příhodné načasování samozřejmě nezůstalo bez odezvy. Svou vděčnost Siskovi ani "nedokázal vyjádřit slovy" a ze samé radosti pronesl pár nactiutrhačských poznámek o hrobníkovi, že mu zase utekl z lopaty...
Jak se později ukázalo - ne na dlouho. Unikl sice klingonům, ale dostal se do rukou Garakovi. A těžko říct, která z těchto společností by mu byla příjemnější, jelikož sotva co uslyšel, komu že vděčí za život, jeho obličej dostal mrtvolně bledou, modrou barvu – která se zcela lišila od jeho přirozené, mnohem zdravější syté modři. Zřejmě tedy tušil, co jej čeká.
Tato chladnokrevná vražda se Garakovi kdoví proč často vyčítá, ale popravdě, těžko se mu můžeme divit – Tolar měl na přípravu simulace několik týdnů a měl k dispozici nejmodernější techniku a výkonnost celé stanice. Přesto však obyčejný romulanský senátor – politik – jen s polním vybavením na své lodi téměř okamžitě poznal, že se jedná o padělek.  Zabít bylo tedy skoro málo.
Není sice známo, proč chtěli Tolara klingoné popravit (pravda že u nich mohou být důvody prosté, například: Proč ne?), ale snad s tím mělo co do činění jeho letitá náklonnost k lahvi a slabá odolnost vůči svodům prostitučního průmyslu.
Sotva k tomu totiž dostal první příležitost, jal se tyto dva svoje dlouho zanedbávané koníčky opět naplňovat, a už po pár panácích místního lomcováku mu padla do oka tanečnice, jež byla (i podle měřítek naprosto střízlivého člověka) velmi krásná a žádoucí. Na tom by nebylo samozřejmě ještě nic špatného, ale o půl láhve později si Tolar s trhnutím uvědomil, že i on sám je přece velmi krásný a žádoucí, vstal tedy, polkl dva tři hlty lihoviny a zamířil si to k ní. Teprve pak začaly skutečné problémy.
Takto suchý, odborný text přirozeně nemůže dostatečně precizně popsat Tolarův zjev, aby mohl čtenář sám posoudit hloubku jeho deziluze (interně si můžeme říct, že vypadal tak trochu jako Taťka Šmoula, a už jen geneticky by byl pro jakoukoliv ženu vhodnějším partnerem pásovec), nezapomínejme ale, že v době, kdy se to odehrávalo, zažívala federativní společnost něco jako baroko, a i takto zcestný názor  nebyl úplně absurdní.
Skutečně. Srdce nejedné malé holky by nad tím zaplesalo – nicméně tehdy láska kvetla nejenom v každém věku, rase, druhu a třídě (nechť mi nikdo netvrdí, že takový Feregnové jsou obratlovci, to by museli mít nějakou páteř), ale v jednom případě dokonce překročila hranici skupenství – budiž nám o tom věčným připomenutím románek plukovníka Kiry a Oda, kteří byli od sebe tak rozdílní jako (v tomto případě doslova) oheň a voda. Hůř: je zaznamenám případ, kdy jakási plazmatická forma života oplodnila (úspěšně!) poradkyni Troy na palubě Enterprise. Nazývejte mě starým konzervativcem, ale řekl bych, že by se člověk měl při hledání partnera omezit aspoň na organismy na bázi uhlíku!
Abychom se ale vrátili k tématu, krásnou tanečnici z nějakého záhadného důvodu Tolar přece jen neoslnil (ve světle předchozích informací jsme nuceni bohužel dojít k závěru, že na vině musel být jeho nevelký majetek), ten se ale nenechal tak snadno odbýt (nebo při míře jeho intoxikace odmítnutí jednoduše nepochopil) a... zkrátka - místní barman Quark, se cítil povinen, zasáhnout, začala rvačka a Tolar jej pořezal. Quark z toho sice vyšel jen z povrchovým zraněním, ale i tak to představovalo problém.
Pro zdar projektu bylo totiž nezbytné, aby se v záznamech z vězení (nebo v jakémkoliv jiném oficiálním dokumentu) neobjevila ani souhláska potvrzující přítomnost Grathona Tolara na stanici. Sisko proto vyhledal svého šéfa bezpečnosti Oda a zajímal se, zda by se nedala celá záležitost urovnat nějakou neoficiální cestou.
Odo, jak už bylo naznačeno výše, byl "měňavěc". To znamená, že jeho tvar se mohl měnit. Někdy vypadal jako pták, jindy zase (ovšem jen zdálky a při mizerné viditelnosti) jako člověk. Dalo se tedy předpokládat, že bude od přírody vnímavý k argumentu, že i výklad zákona se může měnit. Například, že ozbrojené napadnutí s ublížením na zdraví je ve skutečnosti zanedbatelný přestupek, který snad není ani nutné protokolovat.
Odo se však (na bezpáteřní hromadu slizu) zachoval překvapivě tvrdohlavě. V místech, kde mu želatina formovala hlavu, přeskupil molekuly do výrazu pevné neústupnosti a prohlásil, že pokud Quark samotný nestáhne obvinění, on sám nemůže dělat nic.
Co tedy zbývalo? Sisko mohl jen vysvětlit Quarkovi, jak moc mu záleží na tom, aby se situace urovnala a navrhnul mu, aby se na tu krvavou brázdu na hrudi díval spíše pozitivně. Například, že mu tam zbyde krásná jizva, o níž muže tvrdit, že ji získal v nějaké hospodské bitce s opilci, které jsou pro ženy tak přitažlivé.
Quark, v jádru dobrák, pochopil kapitánův problém, a bez dlouhých cavyků, jaké dělal Odo, se nechal podplatit.
Potom už šlo vše poměrně hladce. Výroba holozáznamu spěla radostně k dokončení a bylo rovněž na co jej uložit. Zbývalo jen sehnat nějakého příhodného romulana, kterému by se dalo s tím vším pochlubit.
Garak už od začátku doporučoval senátora Vreenaka, který byl toho času na diplomatické misi v Cardasijské hlavní soustavě a na zpáteční cestě by se snadno mohl zastavit na Deep Space 9, aniž by si toho někdo všiml. Jen kdyby ho nějaký "kapitán s dobrou pověstí” pozval na návštěvu.
Po několika minutách nechápavého ticha Garak Siskovi vysvětlil, že tím opravdu měl na mysli jeho.
Jakmile bylo vše dojednáno a přechodový tunel se líně přibližoval k senátorovu demaskovanému člunu, Garak dal ještě Siskovi poslední rady, jak se s takovým potentátem mluví, co od něho může očekávat a co si naopak nesmí dovolit. Ale Sisko měl svoje vlatní zkušenosti z mnoha návštěv admirality a pozemských politiků. Dobře veděl, jak se s takovými lidmi zachází – co nejrychleji se musí ožrat.
A skutečně, po několika zdvořilostních frázích o katastrofálním stavu stanice a nemožném mezinárodním postavení Federace obecně byl Vreenak doprovozen do svých kajut, kde mu Sisko s hbytostí pikolíka nalil skleničku pravé napodobeniny romulanského piva.
Senátor se o tekutině vyjádřil nejprve zdrženlivě jako o "zdařilé aproximaci", ale jak rozhovor postupoval, bylo z frekvence usrkávání jasné, že se mu víc a víc zamlouvá. Ke konci, kdy Sisko zakončoval svou patetickou řeč o tom, v jakém stavu by se jejich impérium nacházelo, kdyby se Federace spolu s klingony dostali do područí Dominia (myslím, že použil slovo “obklíčení”), ztratil zřejmě Vreenak nit, protože jen prohlásil: "To je vážně dobrá replika!" dívaje se poněkud kose na dno své skleničky.
In the Pale Moonlight 2O jeho stavu může svědčit i fakt, že když nadešel okamžik pravdy a senátor poznal, že se jej Sisko snaží obalamutit falešným záznamem – a takový druh podvůdků je v mezinárodních vztazích zcela běžný a neměl by zkušeného politika v podstatě ani překvapovat, tím méně vyvádět z míry – úplně ztratil nervy a místo toho, aby celou skutečnost popsal uhlazenými způsoby diplomatického jazyka, jako například:

“Pravost záznamu na tomto data-rodu lze obhájit jen s jistými obtížemi, jelikož přesná korelace mezi tím, co ukazuje a fakty, jak mohou být stanovena a dokázána, je takové povahy, že generuje gnozeologický problém dostatečně velikého rozsahu, aby na sémantické a logické zdroje lidského jazyka kladl větší nároky, než můžeme rozumě očekávat, že snesou.” (převzato ze seriálu "Jistě, pane ministře", pozn. aut.)

vmetl Siskovi prostě do tváře: „Je to padělek!“. Rozčílením prý lezl po zdi a s blesky v očích hrozil, že celá záležitost bude mít ještě dalekosáhlé důsledky! Že nespočine, nepoleví, nebude si pilovat uši, dokud úskoky Federace celému světu ve své křivé podlosti nevyjeví. A pokud si Sisko myslí, že se dá nějak uchlácholit, podplatit nebo vydírat, aby celou věc nechal plavat, to prý – cituji: „Jen přes moji mrtvolu!“
A s tímto prorockým prohlášením vypálil z místnosti.
Opět není cílem tohoto věděckého pojednaní popsat tuto historickou episodu do všech detailů. Už jen proto, že vyvrcholení této přísně tajné operace je všeobecně známé. Pro úplnost snad zbývá dodat, že skutečně po několika dnech mučivé nejistoty přišla na Deep Space 9 radostná novinka: „Vreenak umřel!“
Ukázalo se, že zatímco Siko chlastal s Vreenakem v jeho kajutě, Garak nenápadně umístil časovanou nálož na palubu romulanského člunu, jež explodovala až na zpáteční cestě na domovskou planetu, čímž nejenže Vreenaka zbavil (mimo jiné) schopnosti pošpinit dobré jméno Federace pomluvami (jež byly obzvlášť nebezpečné, protože byly pravdivé), ale zvýšil také kredibilitu falzifikátu, jehož jakékoliv chyby vypadaly nyní jako následky exploze. Spolu s faktem, že pro vnější svět Vreenak umřel na „útěku“ z Cardasijského prostoru (jelikož o jeho odbočce za Siskem nikdo nevěděl) s tímto data-rodem na palubě, nabízela celá věc poměrně očividné, jednoznačné a snadné vysvětlení – a Romulané jej v skutku poměrně rychle pochopili a záhy na to vstoupily do války...
Zde je namístě vyzdvihnout Garakovy zásluhy, jež se obvykle v odborné literatuře trestuhodně přehlížejí. Nejen, že tuto geniální strategii dokázal naplánovat, najít pro ni lidi a provést navzdory všem Romulanům, staniční bezpečnosti a (co si budeme vykládat) Siskově hypertrofované morálce, ale dokázal také umístit zmíněnou nálož nepozorovaně do plavidla o celkové výměře vnitřního prostoru asi 5 m², a to za trvalé přítomnosti dvou romulanských strážných! Neuvěřitelný výkon! Jediné vysvětlení, které mne napadá je, že dotyční strážní museli mít v té době „hlavy v oblacích“ (které po následném výbuchu následovaly nohy, ruce i jiné končetiny).
Na tyto oběti se, mimochodem, také dost zapomíná, například slavná Garakova poznámka, že záchrana celého alfa kvadrantu stála jen „život jednoho kriminálníka, jednoho senátora a sebeúctu jednoho důstojníka hvězdné flotily“ se o nich nezmiňuje.
A veškerá „odměna“, které se za tyto služby Garakovy dostalo (z toho, co víme), byly dvě rány do obličeje od Siska.
On sám pak z této akce vytěžil maximum. Ačkoliv si nevysloužil žádnou veřejnou slávu (jelikož vše se muselo držet pod pokličkou), uvnitř velení si vydobyl pověst člověka, který zatáhl Romulanské Impérium do války a získal vliv, díky kterému mu bylo svěřeno vrchní velení v rozhodné bitvě celých Dominiových válek nad největší flotilou, jaká byla kdy shromážděna (včetně spojenců), navzdory faktu, že byl služebně tehdy ještě obyčejným kapitánem a jeho loď vybavením, počtem mužů a vůbec rozměrově nebudila dojem vlajkové lodi (William Riker poměrně trefně prohlásil, že je to „pěkná lodička“). Jinak si moderní věda tento fakt ani nedokáže vysvětlit.
Cenou za to bylo drobné hryzání svědomí o morální kvalitě použitých metod (jako falšování záznamů, napomáhání zločinu a několikanásobné vraždy), se kterými však Sisko – jak nás v závěru svého deníku mnohokrát opakovaně ujišťuje – „dokáže žít“.

Zdroj: DS9, S06E19, In the Pale Moonlight
kapitán flotily Siridar
autor: Siridar
vydáno: so 4. února 2012
přečteno: 3468x
komentáře: 4
Facebook Twitter Google+

Další články z této rubriky:

Retro: Vyslanec (Emissary)  -  čt 4. ledna 2018
Dočkáme se přeci jen remasterování DS9? Vychutnejte si v HD operaci Návrat [VIDEO]  -  so 4. března 2017
Ira Steven Behr chystá dokument o DS9 [VIDEO]  -  pá 10. února 2017
Retro: Kolektivní vyjednávání  -  čt 27. října 2016
Star Trek: Deep Space Nine – nedoceněná perla  -  pá 8. ledna 2016
Retro: Meridian  -  čt 8. ledna 2015
Retro: Dny Shakaara (Shakaar)  -  čt 4. září 2014
Retro: Zrada, víra a Velká řeka  -  čt 21. srpna 2014
Retro: Tam za těmi hvězdami (Far Beyond the Stars)  -  čt 7. srpna 2014
Retro: Kolaborant (The Collaborator)  -  čt 24. dubna 2014
Retro: Děti času  -  čt 10. dubna 2014
Retro: Za svitu luny (In the Pale Moonlight)  -  čt 27. března 2014
Quark a Odo po skončení seriálu  -  st 26. února 2014
Odo, konstanta mnoha podob  -  po 3. února 2014
Quark, známý i neznámý  -  út 28. ledna 2014

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG