Knížka Titan podruhé
Napočítala jsem 8 příběhů, které se společně prolínají celou knížkou. Některé z nich naleznou na posledních stránkách rozuzlení, jiné se musí spokojit jen s nadějí na lepší zítřky. Zatím co první díl působil jako seznamovačka, druhý díl už funguje kompaktně. Takže po letech: Jak to bylo dál? Knížka začíná pomalým rozhlížením se v novém světě. Jak čtenář, tak posádka Titanu se musí vyrovnat s šokem, že jsou odříznuti a vyhozeni do jiného koutu vesmíru. A že se sem dostali skrze Velký květ, nechtěné to dědictví Romulanů od Shinzona.
Situace je o něco složitější, než se na první pohled zdálo, první kapitola je opravdu jen pro rozkoukání. V této části vesmíru se totiž už jednou ocitl admirál Akaar a Tuvok, působila tu velvyslankyně Burgessová a žijí tu potomci lidí, Nýelové. No, s genetickými úpravami moc lidsky nevypadají a taky už je to pár generací zpět, co se sem toto vesmírné sémě dostalo. Stále mají lidské emoce, rozepře, zopakovali většinu možných kolonizačních chyb a mají problém se svědomím. Nejsou ale jediným druhem žijícím v této oblasti. A nejsou ani jednotní.
Velký květ nazývají Velkým spáčem, který při svém probuzení zničí svět. Zatím co pro Romulany, Klingony a posádku Titanu je objektem vědeckého badání a silným protihráčem na tomto cizím poli. Možná by mohl být i zpáteční jízdenkou.
Pojďme se podívat na hlavni hrdiny, jejichž směs působí náhodné. Ale je za tím cítit silná ruka autorů. Klingoni nehrajou prim, na rozdíl od prvního dílu. Romulani zvládají hned několik věcí, zaprvé se jedni ztratili, druzí je hledají a za třetí se mezi sebou tradičně handrkují. Z místního nýelského hrdiny jménem Frane čiší sebemrskačský nihilismus dědičného hříchu. Většinová populace Nýelů je naopak egoisticky hrdá.
Posádka Titanu, kde jednotlivci stejně jako v prvním díle dostávají svůj individuální prostor, trošku připomíná Voyager. A to ve svém přístupu k situaci, kdy se nevarováni dostali do Malého Magellanova oblaku, vzdáleného koutu vesmíru, a přesto jako hodinky poslouchají kapitánovy rozkazy. Kapitán Riker s poradkyní Troi dostanou jen skromnou dávku své romantiky, za to pěknou nálož federačních dilemat:
- Jaký má být citát na zlaté plaketě, aby mohla byt loď pokřtěna?
- Kdy se můžou vyspat? Proč se tady ocitli a je cesta zpět?
- Kam se poděla romulanská flotila a proč jim o ní komandér Donatra neřekla?
- Co všechno jim Romulané ještě neřekli?
- Kde se tu vzali Klingoni?
- Jak nejlépe fungovat jako spojovací článek mezi všemi ztroskotanci z alfa kvadrantu a vypadnout odtud dřív, než nějak poškodí místní světy?
- Co se to s tímhle vesmírem děje?
- Zachraňovat či nezachraňovat?
- Jsme vinni?
Někteří jedinci musí potkat vlastní zrcadlo, aby se jim rozsvítilo. Jiní si musí konečně uvědomit svoji hodnotu, aby tak mohli naplno s radostí vykonávat práci. Prostě tahle knížka nejen že je titaničitá, ještě navíc přiměje čtenáře k přemýšlení. Koktejl je obohacen o ironii i vtip.
Autoři se drží filmové techniky střihu scén, které nás zavádí vždycky trochu zpět v čase a na jiné místo. Tím pádem můžeme jednu událost zažít z různých perspektiv a to by nás mělo dovést k zamyšlení. Platí také pravidlo z prvního dílu "trochu prostoru pro každého", takže cela posádka Titanu má svůj stück. Tuvok, admirál Akaar nebo kapitán Riker sice mají rozhodující slovo, ale bez posádky by se neobešli. Za další oceňuji rozpolcenost problémů, žádné řešení není černobílé. Do třetice, je prostor pro vnitřní monology a reflexe událostí, stejně jako se jiné odstavce věnují popisu událostí.
Jako čtenář oceňuji, jak se překladatel popral s upravenou pozemštinou. Co se týče práce Laseru, podle mého názoru je skvělé, že se drží vysoko nastavené laťky kvality překladu a grafické úpravy. Nad tou jsem se rozplývala u recenze prvního dílu, a protože Jakub Schejbal u díla zůstal, je pravděpodobně celá série v suchu. Vše dohromady tvoří komplexní příběh v krásném balení s lesklým nápisem Titan.
Nejdříve si přečtěte nějakou recenzi prvního dílu, když ne knihu samotnou, než se pustíte do dvojky, abyste si osvěžili paměť. Budete z toho mít mnohem víc.
- První dojmy z Titanu - Cedrik
- Recenze Titan - Mezi dvěma světy - Lagga_Vorta Vor
- Odpojení - o předchozím dobrodružství Akaara a Tuvoka u Nýelů
A závěrem trošku osobně, byla sem podezřívavá i štěstím bez sebe, když po několikaleté odmlce zase začal vycházet Star Trek. Když sem si konečně vyšetřila čas a mohla se do příběhu položit, bylo to jako najit staré přátelé, o jejichž smrti jste slýchali, živé a s otevřenou náručí.
A to se prý už pracuje na pokračování :)
Podpořte vydávání startrekových knih v Čechách.
K dostání pomocí objednávkové služby Laseru nebo u FanBase
Star Trek - Titan – Černý král
Michael A. Martin & Andy Mangels
Překlad: Jakub Marek
Odpovědný redaktor: A. Balatka
Jazykový redaktor: H. Šebestová, A. Balatka
Laser-books, Plzeň 2012
cena 269,-
Další články z této rubriky:
Umění nemožného (recenze knihy) - čt 30. července 2020David Mack – Nejtěžší chvíle (recenze knihy, spoilery) - po 27. ledna 2020
Sní androidé o elektronické duši? - út 14. května 2019
David R. George III – 2311: Hadi v rozvalinách (recenze knihy, spoilery) - po 21. ledna 2019
Avatar, knižní pokračování Deep Space 9 - pá 11. ledna 2019
Knihy pokračují – série Typhonský pakt a Pád - čt 20. září 2018
Jakým tónem zní Volání osudu - st 8. srpna 2018
Romány podle klasického Star Treku XV: Účinek entropie - po 23. července 2018
Star Trek: Volání osudu – Ztracené duše – recenze (spoilery) - po 2. července 2018
Star Trek: Volání osudu – Pouzí smrtelníci – recenze (spoilery) - pá 18. května 2018
Romány podle Nové generace V: Crossover - ne 25. března 2018
Star Trek: Volání osudu – Bohové noci – recenze (spoilery) - čt 1. března 2018
Recenze finální epizody seriálu Star Trek Continues (spoilery) - pá 2. února 2018
Nová generace: Před zneuctěním - út 2. ledna 2018
Romány podle klasického Star Treku XIV: Výběr pohrom - st 13. prosince 2017




