Moje vyprahlost po volnočasové literatuře zase dosáhla po roce svého maxima. Kvůli povinnostem jsem si navíc musela Kobayashi Maru nějakou dobu odpírat. Teď jsem si udělala na pořádný trek čas a zhltla jsem to za deset hodin.

A dobře sem udělala!

Začnu od konce. Romulanské války začaly. Obě nejlepší pozemské lodě Columbie a Enterprise trčí ve vesmíru, sotva se šinou. Snažily se totiž obránit dva od sebe velmi vzdálené bezbranné koaliční objekty před duchařským nepřítelem. Některá přesvědčení musí jít za válečného stavu stranou. A samota těžkých rozhodnutí spolu se zoufalostí z poslechnutých rozkazů by se dala krájet a vyvážet v pytlech.

Tenhle nepřítel postupně za celou knížku narůstá do děsivých rozměrů. Jeho povahu někteří v tichosti správně vytušili, bohužel jiní ho hledají na špatné straně sektoru. Nepřítel však dobře ví, že pod svícnem je největší tma a tak zatíná své drápky do koaličního prostoru jen v přestrojení. A jak je jeho povaze blízké, zasívá bodláky také do židle svého prétora.

Koalici tvoří Země, Vulkán, Tellar a Andoria. Je velmi křehká. Pod tlakem pošťuchujícího nepřítele, který jako straka dělá kradmé výpady na koaliční zlatíčka, přijmou další světy. Po poslední stránce upřímně doufám, že se všechny členské světy nějak rovnostářky dohodnou a vytvoří silnou spojenou flotilu. Snad ještě není pozdě.

Kdo má rád tajné služby, tomu se bude líbit příběhová linka koaličního zvěda. Mě překvapilo, co za rezervy v sobě růžovoučký křehký pozemšťan dokáže vymáčknout, aby se vyrovnal nepříteli. Jinak naši staří dobří známí, co mají svůj díl zkušeností v tajných jednotkách ještě před službou na Enterprise, jednoduše nevydrželi přihlížet událostem. Je to jako závislost na trekku – jednou okusíš a už tě to nepustí. Jen ta otázka, zda udělali dobře, je k nevydržení.

Příběh je zhusta dělený na datované kapitoly. Dokonce i po dnech. Měla jsem tak při čtení pěkný přehled o tom, jaké události probíhají paralelně a jak se vzájemně ovlivňují. Od první strany je jasné, že situace v našem kvadrantu je problémová a napjatá. Vyvažuje to humor a idealismus kapitána Archera a jeho posádky. Postavy jsou na můj vkus slušně vykreslené. Autoři nešetří ale ani nezahlcují niternými monology.

Je to politický román. Osobně politiku nemám ráda, ale autoři to podávají skousnutelnou formou. Je popisována konstruktivně. Není dána přednost žádnému členu koalice. (No dobře, asi mají navrch pozemšťané a jejich touha po demokratickém míru.) Bavila jsem se nad tím, že ani Vulkánci ani Tellarité nejsou tím, čím se zdají být. Je to nepokrytě ale bez soudu popsáno. Mě jen tradičně děsilo, jak širokosáhlé důsledky může jedno rozhodnutí mít.

Teď k tomu bodu, který si ošklivým nejvíc – bitky. Uznávám totiž pouze válku a rvačku obrannou. Proto se mi líbí, že Enterprise s Columbií se účastní pouze takových úkolů. Posádky si věčně stýskají po průzkumnictví. Jenže když už dojde na konflikt, chci něco vybroušeného, elegantního, aby bojovník měl morální hodnoty, ale v nouzi se neštítil žádné taktiky. To vše a navíc ještě napínavé podání šachových manévrů, sem v knížce dostala naservírováno na voňavém papíře.

Na základě zničených jahodových vaflí, přičemž mi běhal mráz po zádech, předpokládám, že další díly budou více válečné, politické a temné. Konečně, kdo si hraje v Klingony nebo Romulany, ten se na nějaké oděrky nemůže ohlížet. Fanoušci DS9 se mohou těšit. Tahle knížka se však více blíží TOSce a to se líbí zase mě. Je mi jasné, že jsem vybrala jen některé z pěkných stránek románu, ale kvůli těm, co to teprve číst budou, se nemůžu věnovat všemu.
Nesmím ještě opomenout pěknou obálku. Vesmír totiž zezelenal, aniž bychom si toho my nebo Flotila všimli. No a rozměr knížky tradičně pasuje tak akorát do kabelky.

Kobayashi Maru
Star Trek Enterprise
Michael A. Martin, Andy Mangels
Překlad Jakub Jungman
Laser-books s r.o.