Toto je archiv českého Star Trek portálu Trekkies.cz, který není od ledna 2021 aktualizován a je přístupný pouze ke čtení. Pokračujte prosím na novou verzi webu Trekkies.cz.

Tresť půl století trvajícího tmářství

pá 25. října 2013      autor: Eodeon      přečteno: 5526x      délka: 29 min      komentáře: 17

Kirk a SpockVšechny iluze stranou, Star Trek je brak! Tedy vzato přísně a z určité perspektivy. Jeho kvalit jsme si všichni vědomi více než dobře, ale umíme si vždy přiznat i vady na jeho kráse a umíme jim přisoudit patřičnou váhu? Aktuálně kolují v souvislosti s nejnovějším filmem série škaredé zvěsti, že se filmový Star Trek ocitl v temnotě. Cožpak nebloudil v tmách po celou dobu své existence? Opravdu se nejnovější film liší od předchozích tak, jak se na první pohled zdá?

Skrze různá média a různé články probíhá už dlouhou dobu zajímavá a plodná diskuze o Star Treku: Do temnoty. Výměna názorů krom samozřejmého obohacení odlišným pohledem znovu otevírá i základní otázky o poslání Star Treku obecně, jeho smyslu a našeho vztahu k němu. Kdyby ničím jiným, tak alespoň tím J.J. Abrams a jeho tvůrčí tým fandomu přispěli. Přinutili fanoušky k nebývalému zamyšlení nad sebou samými a nad věcmi, jaké se dosud zdály samozřejmé a neproblematické. Dovolil jsem si tedy vlastní, poněkud neortodoxní příspěvek do diskuze, a to obsáhlejší „pamflet“. Nový film mi posloužil jen jako prizma při pohledu na univerzální otázky související se Star Trekem jako takovým. Podívejme se nyní společně na nový film optikou všeho toho, co přišlo před ním a považme, o kolik je ve skutečnosti horší a o kolik lepší, a jaké světlo vrhá jeho kritika na všechno to, co pod značkou „Star Trek“ přišlo před ním…

Jako jeho fanoušci Star Trek přirozeně milujeme. Obliba nás často vede nikoliv snad k nekritičnosti, ale věřím, že alespoň k určité míře shovívavosti, kdy jsme ochotní přehlédnout či odpustit občasné zřetelné poklesky a nedostatky. Star Trek jsme si zamilovali, a proto se ho naučili přijímat i tehdy, kdy neobstál našim nárokům, které máme vůči nedotknutelné science fiction klasice až neúměrně nadnesené. Přinejmenším já mám, abych mluvil především za sebe. Dochází tedy k nemalému paradoxu, v němž se střetávají ta nejvyšší očekávání, kdy fanoušci pro své oblíbené fikční univerzum žádají pouze to nejlepší, s vysokou měrou pochopení a tolerance, když jsou pod tíhou okolností ochotní ze svých nepřiměřených nároků do jisté míry ustoupit, soustředit se na vždy přítomné kvality, které přetrvávají, a těšit se z nich. Logicky následují velmi konfliktní reakce.

Akční spektákl vs. nezávislý film

Do temnoty - plakátStar Trek: Do temnoty splnil mimo jiné ta očekávání, která předvídala právě masivní názorový konflikt napříč fandomem. Jedni ostře kritizují drahý a "nablýskaný" povrch, pod nímž nenacházejí náležitě závažný a inspirativní obsah, a kladou jej do kontrastu k mimořádně oduševnělému Původnímu seriálu, kde se oproti tomu svěží a na poměry pouhého televizního seriálu podivuhodně přemýšlivý obsah ukrýval pod vrstvou slabých efektů a papundeklových kulis. Druzí nacházejí i v Do temnoty jak hodnotná přispění k tématům aktuálním, souvisejícím zejména s otázkami terorizmu, zbrojení a válkychtivosti, tak univerzální výpověď o výši potenciálu a nesouměřitelné síle rodinných vazeb a (doslova) nesmrtelnosti přátelství. Jedni kritizují nachýlení směrem k akčnímu filmu a ten prohlašují za neslučitelný s přísně intelektuálně vedenými disputacemi na závažná sociálně politická témata a rozkrýváním odvěkých filozofických problémů, jaké od Star Treku požadují. Druzí chápou absurditu podobných nároků a dovedou ocenit i žánrovou rozmanitost a demonstraci technické vyspělosti kinematografie, přijímají drásavé emoce akčních scén a úžas vyvolávající opulentní speciální efekty, za nimiž spatřují nikoliv samoúčelný efekt, nýbrž velmi žádoucí podnícení divácké imaginace a předivo snů, které tvoří podstatu fantastických žánrů kinematografie.

Film natolik hloupý, nakolik hloupý je divák sám?

Kirk a Spock - alternativní světyPřičemž je třeba podotknout, že filmy ani seriály nejsou disponované ke komplexnímu řešení náročných filozofických otázek tak, jako například literatura, a s výjimkou sice působivých a cenných náznaků, ovšem pouze náznaků, ani dřívější Star Trek nikdy nedosahoval patřičné hloubavosti, jejíž nedostatek někteří diváci v současnosti vytýkají Star Treku: Do temnoty. Nic to však nemění na svůdnosti neotřelé utopické vize budoucnosti, na originalitě přístupu k látce, ani na již výše zmíněném úžasu z fantastického univerza, úžasu, který stmeluje rozmanitý fikční svět.

Mimochodem, s požadavkem mimořádně hloubavých úvah nad filozofickými tématy lze až na velmi specifické výjimky uspět leda v nezávislé kinematografii a takto orientovaní diváci navštěvují (zpravidla specializovaná) kina spíše při promítání autorských filmů Michaela Hanekeho, Ingmara Bergmana, Rainera Wernera Fassbindera, Samuela Fullera, Bély Tarra, Krzysztofa Zanussiho či Jean-Luca Godarda, pokud jmenuji jen výběr těch zdaleka nejznámějších mezi nejtalentovanějšími. V dějinách snad každé světové kinematografie (alespoň pokud je mi známa) se dají najít mnozí reprezentanti, jejichž dílo představuje příklad vysokých uměleckých kvalit i nesmírné oduševnělosti, a přesto mnozí diváci ignorují jejich příspěvek, sledují pouze pásové produkty hollywoodského filmového průmyslu, do něhož spadá i Star Trek: Do temnoty, ale kam ovšem patřily i minulé filmové inkarnace Star Treku, a kladou na ně tytéž nároky, jakkoliv je to iracionální a nemístné.

Jednotná kritéria

Jak očekávání, tak výsledné reakce se sice často dostávají do ostrých kontrastů, a co jedni vyzdvihují, druzí zavrhují, ale ve snaze o nadhled si každý z odpůrců nových filmů zajisté uvědomuje i některé z jejich faktických kvalit, jako si příznivci uvědomují mnohé neoddiskutovatelné nedostatky. Chválou i naopak výčtem nedostatků se více či méně podrobně zabývají desítky jiných rozmanitých textů. Soustředím se proto na jiný přístup, kdy se pokusím dosáhnout srovnání mezi nuTrekem a dřívějšími filmy tím, že konkrétní vybrané pádné a legitimní argumenty proti Star Treku J.J. Abramse obrátím proti dřívějším startrekovým filmům, aby vyšlo najevo, zda proti kritice vedené z těchto pozic mohou obstát o něco lépe. Nebudu se zabývat technickými malichernostmi a krom výjimek ani čistě spekulativními nebo přísně individuálními výtkami, ale pokusím se omezit na několik málo cílů nejtužší kritiky a místa, kde se nové filmy skutečně či pouze zdánlivě provinily vůči ustáleným pravidlům a ocitly se ve sporu ať už se zdravým rozumem, vědeckými fakty nebo s kontinuitou fikčního světa. Pominu tedy dojmologii a s ní i například otázky po ideové/ideologické čistotě filmu ve srovnání s libovolným seriálem či epizodou, nebo emocionální response na jednotlivé scény, sympatie hrdinů atp.

Podnět k sebereflexi

Kirk a Spock v baruPrávě podobné nedostatky, které by méně zainteresovaný divák mohl považovat za okrajové malichernosti, mají fanoušci naopak v centru svého zřetele (torpéda jsou přeci pouhý MacGuffin!). Trekkies obyčejně bývají obzvláště vnímaví, pokud jde o filmy a seriály z jejich oblíbeného univerza, na které kladou daleko větší nároky, co se nejnepatrnějších detailů týče, než by jim common sense dovolil klást na kterýkoliv jiný film či seriál. Obzvláště to platí tehdy, musejí-li fanoušci na nový film čekat úmorné čtyři roky. Není tedy divu, že se mu následkem toho dostává nebývale zevrubného posouzení, které nezřídka působí až kompulzivně. Nic to však neubírá na skutečnosti, že v případě díla, které zapadá do celku sdíleného fikčního univerza, nebo by alespoň mělo dle úmyslu zapadat, a od kterého fanoušci i méně zaujatí diváci očekávají vysokou „replayabilitu“, jsou detaily, které by se jindy jevily irelevantní, naopak neobyčejně důležité. Po několika zhlédnutích vystupují na zřetel ještě nápadněji, než na první pohled, a jakákoliv sebemenší tvůrčí chyba spolu s nimi. Do Star Treku: Do temnoty se tedy zcela logicky opřela nárazová vlna kritiky nejen od předsudečných „haterů“, ale vzácněji i od obyčejně vnímavých a přemýšlivých skalních fanoušků zažívajících frustraci z nenaplněných očekávání dokonalého filmu. Jak obecně známo, bezchybné filmy neexistují a právě trekkies často s oblibou upozorňují na chyby ve Star Treku, a to od těch nejzávažnějších po víceméně jen zajímavé kuriozity.

Nejdůležitější otázka však stojí takto: Kdy už je oprávněné film na základě legitimních výtek zavrhnout a kdy je stále namístě spíše shovívavost? Pojďme se nad tou otázkou společně zamyslet a vztáhněme křiklavé a podle mnohých diváků neodpustitelné chyby Star Treku: Do temnoty na dřívější filmy, u kterých jsme se naučili přimhouřit oko. Zamysleme se nad filmy a spolu s tím i nad sebou samými a nad způsoby, jak filmy sledujeme a jak je posuzujeme. Uvědomme si s pomocí níže vypsaných příkladů, jakými metodami filmy vykládáme, do jaké míry při jejich hodnocení postupujeme vědomě a do jaké míry se rozhodujeme na základě podvědomých procesů. Odpovězme si, s jakou měrou důslednosti přitom ověřujeme logiku našich vědomých úvah a s jakou měrou ochoty a otevřenosti nasloucháme názorovým odpůrcům. Lze snad vyloučit, že ztrácíme nadhled a podvědomá nutkání nás navádí k tomu či onomu názoru, zatímco domnělé racionální konstrukce, které by tyto názory podkládaly, byly pouhým sebeklamem?

1. Výsměch Základní směrnici?

planeta NibiruNení třeba upozorňovat na velmi diskutabilní ohýbání Základní směrnice při snaze zachránit planetu Nibiru a její domorodé obyvatele, zásah o to závažnější a ošemetnější, že se jedná o pre-warpovou civilizaci, když neméně hrubě byla směrnice ignorována a porušována v celé řadě epizod, nejznatelněji v případě epizody „Jablko, jablko“ (TOS), kde se rovněž jednalo o případ pre-warpové civilizace, nebo dále například i v epizodách „Pod vlivem Ambry“ (TAS), „Příchuť zkázy“ (TOS) či „Rajský syndrom“ (TOS). I při ohrožení planety Amerind přírodní katastrofou planetárního rozměru, konkrétně dopadem asteroidu, se Enterprise pokusila zasáhnout. Snad bychom mohli omluvit rozhodnutí předejít živelné katastrofě, která by zničila planetu, relativizací podmínky, že se jedná o tzv. „přirozený vývoj kultury“. Na geologických procesech v případě Nibiru jistě nic nepřirozeného není, ale skutečně se jedná o aspekt kultury samotné a jejího vnitřního vývoje a nikoliv o nahodilou vnější okolnost? Skutečnost, že se v případě Nibirianů jedná o tzv. „přírodní národ“ nijak neusnadňuje odpověď na mou řečnickou otázku. Obraťme tedy pozornost raději k tomu, co je zřejmé. Jen stěží lze totiž omluvit vměšování, kdy k odlákání Nibirianů z jejich chrámu při improvizované záchranné operaci ukradl Kirk objekt jejich uctívání a na útěku se jimi nechal dokonce spatřit. A pro rozhodnutí dovolit domorodcům spatřit přímo vesmírnou loď není omluvy ani v nejhlubším snu. Ani záchrana přítele se jako omluva nedá připustit, jak ovšem tvůrci filmu uvědoměle přiznávají skrze admirála Pikea na debriefingu i samotného zachráněného Spocka. Základní směrnice byla ve filmu trestuhodně porušena, ale nebyla popřena nutnost jejího bezvýhradného dodržování.

2. Technologická revoluce trochu časněji

Mnoho nevole vyvolalo i zavedení nových technologií do fikčního světa, které se jeví až příliš revoluční, přinejmenším relativně při srovnání vymožeností primárního a alternativního univerza 23. Století. Fanoušci se právem obávají, zda tyto elementy v budoucnosti nezažehnou série nekonzistencí, a mnozí z nich proto považují zanesení technologie Scottyho transportéru a schopnosti využívat Khanovu krev coby „živou vodu“ za tvůrčí omyly. Můžeme pominout, že Spock prime vypomáhající Scottymu s jeho nedořešenou teorií a tím porušující základní časovou směrnici (vážou-li se na něj stále regule Flotily) má precedent v případě průhledného hliníku z filmu Cesta domů. Motiv zde neslouží čistě za účelem rozdmýchání komické situace, ani se neobejde bez následků. Z filmu Do temnoty naštěstí evidentně plyne, že tvůrci jsou si dobře vědomi, jak velký dopad na kontinuitu tímto způsobili a využívají Scottyho zázračný transportér i zde, a to v mezích realismu i v tematických souvislostech popisujících korumpující zlovůli ve velení Hvězdné flotily. Vynález byl totiž zkonfiskován s cílem jeho využití k vojenským účelům, což navíc příznivě mírní dopad jeho vlivu na fikční svět na přijatelnou úroveň. Nutno dodat, že ačkoliv byl transportér přinejmenším dvakrát úspěšně odzkoušen, technologie je pravděpodobně teprve ve fázi testování a těžko říci, zda bude vůbec kdy považována za plně spolehlivou. Ty dva případy, které jsme viděli na plátně, dokládají, že princip funguje, ale ani zdaleka nedokládají, že vynález funguje za všech okolností a ve všech případech.

Boldly Go! Spock a KirkOdtud plyne, že stejnou uvážlivost lze od tvůrců čekat i v případě elementu Khanovy životodárné krve. A i zde lze nacházet další „polehčující okolnosti“. Ke krvi po opětovném „zmrazení“ Khana a jeho posádky není přístup a ještě významnější je ten fakt, že eugenika byla v budoucnosti Star Treku postavena mimo zákon. Mnohem větší problém vnímám spíše v elementech, jako jsou například „zázračné“ nanosondy Sedmé z Devíti, které od jejího příchodu na Voyager využila ke zdárnému vyřešení takřka jakéhokoliv problému. Nezmiňuji je ani tak proto, že by mi nanosondy vadily coby „perpetum mobile“, jelikož věřím, že podobně pokročilá nanotechnologie by skutečně měla takřka neomezené využití, ale protože mám dojem, že tvůrci tohoto prvku ke škodě seriálu nadužívají. V epizodě „Tělesná pouta“ (VOY) došli až tak daleko, že se dá s pomocí nanosond relativně snadno oživit mrtvý člověk – mimochodem, s vážnými zraněními od plasmy a po mozkové smrti – až osmnáct hodin po úmrtí. Ve srovnání s tímto výdobytkem borgské vynalézavosti se Khanova krev jeví jako aspirin.

Ještě daleko těkavější následky pro kontinuitu lze čekat od zavedení technologií, které mohou relativně snadno a rychle ničit celé planety. Jistě ode mě není příliš troufalé tvrdit, že kdyby Federace disponovala „zbraní posledního soudu“, nevyhnutelně by to vedlo k radikální proměně politické situace v celém kvadrantu a fatálnímu vyhrocení vztahů se všemi sousedními mocnostmi. Přesto, ačkoliv tvůrci Khanova hněvu zavedli do startrekového vesmíru technologii „torpéda“ Genesis, říše kvadrantu alfa nijak nezareagovaly. Solitérní klingonský kapitán Kruge jednající se svou nepočetnou posádkou jednoho dravce na vlastní pěst téměř nestojí za zmínku. Domnívám se, že zde, v případě událostí filmu Pátrání po Spockovi a následujícího vývoje, se tvůrci dopustili daleko větší neprozřetelnosti, než z jaké lze obviňovat filmaře zodpovědné za Star Trek: Do temnoty a Khanovu zázračnou krev. Fanoušci, kteří mají Star Trek rádi i v jeho literární podobě, jistě ocení, že daleko přesnější a realističtější odhad následků představil v románu „The Chimes at Midnight“ spisovatel Geoff Trowbridge (román je součástí antologie Echoes and Refractions z mnou velice doporučované série knih Myriad Universes).

3. Tajuplný případ ztracené flotily

Star Trek: FilmJeví se vám absurdní, že ve Star Treku: Do temnoty probíhá bitva na orbitě Měsíce, že lodě padají volným pádem do atmosféry Země, ale žádná plavidla z okolí nereagují a nepřilétají na pomoc? Přemítáte, zda jsou vůbec nějaké další lodě v blízkém okolí přítomny? Vzpomeňte si na Star Trek: Film, kde je Enterprise vyslána zastavit V'Ger coby jediná dostupná loď Flotily v okruhu mnoha světelných let od Země. Kam se tehdy poděly suché doky, orbitální loděnice, Utopia Planitia? Kde je obrana soustavy, kde jsou lodě umístěné na Alpha Centauri a kde patroly u hranic s Klingonskou říší? Proč jedinou přítomnost Federace mezi klingonským teritoriem a Zemí představuje chatrná monitorovací stanice Epsilon IX a několik málo plavidel, o nichž padne zmínka? Snad nejsou všechny lodě vyjma Enterprise na manévrech v soustavě Laurentian? Tam byl zbytek flotily nejspíše i tehdy, když Enterprise-B vyrazila na svůj přehlídkový let ve filmu Generace a byla nucena pro nepřítomnost jakýchkoliv dalších lodí v širokém okruhu odpovědět na tísňové volání El Aurelianů i s nekompletní posádkou a bez základního vybavení. Aby toho nebylo málo, tajuplná nepřítomnost lodí v prostoru Federace se projevila i během událostí Konečné hranice. Mezi Zemí a planetou Nimbus III v Neutrální zóně se evidentně nenacházela plavidla schopná podniknout naléhavou misi za záchranou rukojmích, když byl admirál Bennett nucen povolat k tomuto úkolu Enterprise.

4. Všechno je relativní. Zvláště pak čas!

Co i mě osobně na abramsverzu nejvíce znepokojuje a pro co nenacházím omluvu, je nepochopitelná rychlost a snáz s jakou zde lodě překonávají doslova astronomické dálky mezi vzdálenými planetami. V případě uspěchané záchranné výpravy Enterprise a malé jednotky federačních lodí k Vulkánu se cesta ze Země k cíli jeví jako několikaminutová. Za čas, který by neměl postačovat ani k opuštění soustavy Sol, dospívají lodě k destinaci vzdálené cca šestnáct světelných let. Snad jsem jen přehlédl příliš dobře kamuflovanou střihovou elipsu a došlo k přeskočení určitého časového úseku. To lze ovšem s klidem vyloučit v případě warp honičky z Do temnoty, která v neméně krátkém čase zanáší Enterprise a Vengeance k Zemi, a to dokonce zpoza hranic s Klingonskou říší! V takových chvílích si vždy vybavím okamžik, kdy mě tentýž nesmysl zarazil poprvé a nebylo to v Abramsově prvním Star Treku. Stejný problém se totiž objevuje ze začátku Prvního kontaktu, kdy kapitán Picard porušuje rozkazy a nařizuje let k Zemi. Kdyby nebylo jednoho velmi významného detailu, mohl bych spekulovat o tom, že mezi přechodem Enterprise-E na warp rychlost a jejím příletem na místo uběhlo velké množství času. Že se však loď z odlehlých romulanských hranic do výhně bitvy dostala v rekordně krátkém čase, evidentně vyplývá z faktu, že ještě před zrychlením na nadsvětelnou rychlost byl spuštěn červený poplach.

5. Reforma klingonské zahraniční politiky?

Střet s KlingonyZa povšimnutí však stojí ta samotná skutečnost, že loď Federace byla vůbec schopna proniknout na klingonské území a zde setrvat po relativně dlouhou dobu nepovšimnuta. Tak donebevolající nedbalost při střežení říšských hranic odporuje všemu, co fanoušci o militantních Klingonech dosud vědí. Bez dobrého zdůvodnění nelze než shledat, že tvůrci Do temnoty v tomto případě věnovali příliš málo pozornosti základním okolnostem děje. Ani v tomto bodě se proto nelze divit oprávněnému rozčarování fanoušků. Ale ani nyní se nedovedu ubránit silnému pocitu déjà vu. Vybavuje se mi jiná cesta lodi Enterprise daleko za hranice klingonského teritoria k planetě Rura Penthe, při které nedojde k o nic větším komplikacím než jednomu zavolání opilého klingonského dispečera monitorovací stanice; nic, co by nespravila přátelská odpověď lámanou klingonštinou a trocha veselí.

6. Alchymie v průběhu věků

Občasně bývá Abrams obviňován z částečného odklonu od žánru science fiction s poukazem na ten detail, že ve svém prvním filmu podle Star Treku využívá pavědecký element s bizarními vlastnostmi – rudou hmotu, namísto aby se opíral o soudobé vědecké poznatky. Argument své opodstatnění do jisté drobné míry vskutku má, neboť podle jedné z nejrozšířenějších definic žánru by sci-fi mělo spočívat především na vědecké extrapolaci budoucnosti. Rudá hmota přitom nevychází ani z té nejdivočejší vědecké hypotézy a připomíná spíše alchymistickou zhůvěřilost. Nikde však není psáno ani řečeno, že bezuzdné fantazírování se s žánrem naopak vylučuje a nevědecké elementy proto mohou navozovat žánrovou frustraci pouze u těch diváků, kteří neočekávají vědecko-fantastický, nýbrž vědecký či populárně-vědecký film.

Ojedinělý prvek naštěstí není reprezentativní ukázkou obecných tendencí Abramsovy tvorby, ale na druhé straně, v kontextu ostatních startrekových filmů, bohužel nepředstavuje žádný unikát. Nejvýraznější obdoba se objevuje ve filmu Generace a jedná se samozřejmě o Nexus. Nebezpečná plasmová anomálie a „nebesa zaslíbená“ v jednom nemá o nic větší základ v teoretické vědě a v narativní struktuře filmu nabývá dokonce ještě větší důležitosti než kritizovaná rudá hmota. S čestnou výjimkou Neobjevené země byly podobné výmysly uplatněny víceméně v každém Star Treku protohmotou počínaje a nejrůznějšími druhy obskurní radiace konče. Mimoto, i rudá hmota jako taková není úplnou novinkou. Má inspiraci v dřívějších startrekových filmech, přesněji v prvním filmu, kde byly v závěru popsány vlastnosti černé díry coby portálu napříč časem a prostorem.

Kirk a Spock na VulkánuScientisticky orientovaní diváci se sice mohou utěšovat myšlenkou, že ačkoliv rudá hmota nepramení ze studnice současného vědeckého poznání, ani v tomto ohledu ale ničemu přímo neodporuje, takovou útěchu však těžko pohledat v jiných případech. Nejčastěji bývají citovány momenty z vizualizovaného splynutí myslí v jedenáctce. Spock je schopen pouhým okem sledovat zničení Vulkánu z planety Delta Vega, která by tím pádem musela být (neexistující) oběžnicí Vulkánu, popřípadě planety T’Kuht. Lze se domnívat, že se tvůrci odrazili právě od kontroverze okolo sesterské planety Vulkánu a jejího přirozeného satelitu, který se objevil v původní verzi nejstaršího filmu, ačkoliv byl odstraněn během CGI remasteringu pro speciální edici. Pochopitelně, jedná se jen o hypotetické, avšak přístupné zdůvodnění. Vážný problém týkající se vzdáleností představuje i zničení Romulu supernovou v primární časové linii, kdy vyvstává otázka: za jak dlouho se jev stihne podsvětelnou rychlostí rozšířit až do sousední soustavy a proč, pokud bylo času na vývoj protiopatření relativně dostatek, nebyl Romulus evakuován. Nicméně, tyto otázky se zabývají spíše souvislostmi komiksové minisérie Countdown od IDW, než aby se přímo týkaly filmu, pro který nejsou relevantní.

7. „Otočte se, doktorko Marcusová!“

Vůbec nejvýznamnější problém nastává při čtení filmu z perspektivy genderu či feministické kritiky a „queer theory“, odkud se Star Trek: Do temnoty jeví trestuhodně zpátečnický. Od startrekových filmů samozřejmě nelze čekat progresivitu v oblasti, v níž selhávají i samotné seriály. Nehledě na často parafrázované přesvědčení, že jedním z účelů Star Treku je pojednání aktuálních společenských problémů, závažnou tématikou genderu a LGBT zůstal Star Trek víceméně nedotčen; respektive s několika čestnými výjimkami epizod, které se genderovým otázkám opatrně, ba až zdrženlivě věnovaly. Mimo jiné sem patří „Stigma“ (ENT), „Spolurodič“ (ENT), „Hostitel“ (TNG), „Vyděděnec“ (TNG), „Vztahy“ (TNG), „Břímě času“ (DS9), aj. Ne vždy se však jedná o šťastný přístup, jak dokládá například epizoda „Co nejvíc hraček“ (TNG). Daleko smělejší kompenzaci nabízejí startrekové romány, komiksy a fanfilmy, které krom enigmatických queer metafor typických pro výše vyjmenované epizody, jaké je obtížné vztahovat k reáliím společností dneška, nabízejí přímou reprezentaci LGBT motivů – postavy, s nimiž se diváci a čtenáři mohou identifikovat. Z literární oblasti je řeč především o díle Andyho Mangelse a Michaela A. Martina, ale výskyt LGBT motivů lze najít například i u Grega Coxe (román The Weight of the Worlds), Keithe R.A. DeCandida (román The Mirror-Scaled Serpent z antologie Obsidian Alliances), či Britty Burdett Dennison (povídka Fredom Angst z antologie Seven Deadly Sins). Mezi komiksy v tomto směru potěší minisérie The Last Generation od IDW či Perchance to Dream od WildStorm. Ukázkový příklad mohou diváci najít v jedné z nejlepších sérií (a s pominutím Early Voyages nepochybně nejlepší) od Marvelu – Starfleet Academy, kterou všem čtenářům důrazně doporučuji. Stejně tak bych mohl doporučovat i fanseriál Hidden Frontier a jeho četné spin-off seriály a filmy, či dvojepizodu "Blood and Fire" ze seriálu Star Trek: Phase II a mnohé jiné (Dark Frontier, Aurora, Mariner). Ve srovnání se seriály nebo romány však filmy neskýtají ani dost prostoru, ani volnosti a hollywoodští tvůrci často dbají na to, aby se vyvarovali nepohodlných kontroverzí. Přesto věřím, že nežádám mnoho, když si přeji, aby nové filmy alespoň neupadaly do propasti genderových stereotypů hlouběji.

"Otočte se, doktorko!"V relativizaci pro Star Trek typické heteronormativity nešlo ani doufat, ovšem (ostře sledované) pojetí genderu se ve Star Treku: Do temnoty blíží spíše nechutně předsudečnému science fiction 50. let, než v současnosti prosazované ideji rovnoprávnosti. Ženy se krčí ve stínu mužských hrdinů, jsou na rozdíl od nich daleko pasivnější a postava Carol Marcusové slouží pouze coby tzv. bytí-pro-pohled. Roberto Orci se sice vůči výtce v nedávno zveřejněném podcastovém rozhovoru ohradil odkazem na skutečnost, že bylo odhaleno nejen krásné tělo Alice Eve, ale i Chrise Pinea, a to hned v obou nuTrekových filmech. Jeho argument se ukazuje jako lichý v okamžiku, kdy diváci porovnají způsoby obou zobrazení. Platnost argumentu stvrzuje i ten fakt, že sekvence, v níž se doktorka Marcusová objevila ve spodním prádle, vůbec nezapadá do narativního kontextu filmu. Neslouží jiné funkci, než vystavit pro potěchu mužského oka ženské tělo. Kamera se jím přímo kochá. O to více působí v konečném důsledku tato sekvence nemístně a samoúčelně. Naneštěstí i pro to máme v dřívějším Star Treku předobraz a tím je bezmála celý Původní seriál, kde se krásné ženy často objevovaly pouze pod tou záminkou, aby se na obrazovkách objevily krásné ženy a upínaly se k nim lascivní pohledy mužských diváků i kapitána Kirka.

Orci posléze lstivě obrací kritiku nazpět proti publicistům, kteří ji formulovali. Naznačuje, že sami za účelem přilákat čtenáře ke svým recenzím využívají promofotografii Alice Eve ve spodním prádle a nepřímo tak přiznává, že i tvůrcům Star Treku: Do temnoty šlo o pouze o povrchní zatraktivnění filmu pomocí hereččina atraktivního těla. Jak může ctěný čtenář vidět, tento článek si místo toho vypomáhá daleko výmluvnější ilustrací.

8. Opovážlivý plagiát kultovního díla?

kult: Khanův hněvSnad nejčastěji se kritická reakce na Star Trek: Do temnoty koncentruje okolo scén a motivů inspirovaných dřívějšími Star Treky, především Khanovým hněvem. Může se přitom zdát paradoxní, že i jedenáctý film sestával z motivů a často i doslova převzatých replik z dřívějších startrekových filmů včetně Khanova hněvu, ačkoliv tehdy se proti tomu neozvala jediná duše. Ať už je takto míněná kritika legitimní, či nikoliv, tvůrci za ní mohou děkovat především sami sobě. Khanův hněv se ve fandomu těší pozici jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího filmu podle Star Treku, a dalo se od začátku tušit, že fanoušci budou kvůli četným souvislostem oba filmy porovnávat. Srovnání s nedotknutelnou klasikou, jakkoliv je ta fakticky kvalitní či nekvalitní, zákonitě nemůže pro nejnovější film dopadnout dobře. Avšak otázku, zda se jedná o bezostyšné kopírování a parazitování na opěvovaném filmu, lze rozhodnout snadno. Jedná se o evidentně přiznané citace a parafráze, které plní funkci symbolů pro daleko abstraktnější ideovou inspiraci v citovaných filmech. Podobnosti končí u detailů, zatímco porovnáváme-li filmy jako celky, nezbývá nám než doznat, že se koncepčně zcela rozcházejí. Výsledkem je uměřená pocta originálu, nikoliv jeho zpackaný pastiš.

9. Khan Noonien Singh, padouch s příliš tajuplnou minulostí

KhanVyskytly se i hlasy, které pranýřovaly Star Trek: Do temnoty za to, že prý plně neodhaluje a nevysvětluje všechny okolnosti, a vinu přisuzovaly scenáristům. Nejasné jsou podle nich zejména motivace Khana, důvody jeho úniku právě na Qo’noS a pozadí jeho vztahu s admirálem Marcusem. ‚Příliš málo pozornosti bylo věnováno pozadí Khanovy postavy a jejímu původu,‘ říkají. Souvislosti jsou vskutku nejasné, ale pouze přízemní kritik v tom může automaticky spatřovat nic než nedostatky. Vzato zeširoka, není přeci chybou, pokud scenárista „polopaticky“ neozřejmí každou motivaci a rozhodne se v některých případech využít raději náznaku, s předpokladem, že diváci jsou dost bystří ke zpracování kontextových informací a dovedou, lidově řečeno, číst mezi řádky. Kdyby tvůrci opravdu divákům vše „naservírovali na stříbrném podnose“, jak kritici žádají, tehdy by právě měli pravdu ti, kdo filmu vytýkají, že je uzpůsobený hloupým a „popcornovým“ divákům. Avšak právě proto, že tvůrci naopak počítají s divákem, který dokáže číst implicitní obsahy a dokáže je číst ve velmi komplexních souvislostech, není takovýto argument pravdivý. Ano, je pravdou, že se diváci mohou rozhodnout v podobných souvislostech nepátrat a dílčí odpovědi nehledat a film si snadno užijí i tak. Zběsilé tempo jejich pozornost snadno a rychle odvede jinam a na zamyšlení zbude čas leda po skončení filmu, ale v tu chvíli už je každého věc, nakolik hloubavě se rozhodne filmem zabývat. Limity diváctví leží tam, kam se je každý divák individuálně rozhodl položit. Tím nejsou vinni tvůrci ani jejich filmy. Každý divák si z filmu může ukrojit tolik, kolik sám ráčí. Materiálu k analyzování i k zamyšlení je v Do temnoty dostatek, a pokud v přístupu k němu vadí některým divákům málo vstřícná forma filmu, je na vině jejich vlastní divácká nepřizpůsobivost.

Zamlčení jistých pečlivě zvolených okolností děje navíc není samoúčelné. A vlastně ani nelze hovořit o zamlčení, neboť vše odhaleno bylo, popřípadě teprve bude, pouze ne ve filmu. Odpovědi mohou diváci očekávat v komiksech Cowntdown to Darkness a After Darkness spadajících do pokračující série Star Trek Ongoing od IDW či ve videohře Star Trek (2013). IDW dále připravuje minisérii věnovanou speciálně Khanovi. Diváci, kteří jsou zároveň čtenáři, se tedy mohou těšit na odkrytí všech významných otazníků od následků potyčky na Qo’noSu na klingonsko-federační vztahy, přes šedé eminence ve velení Hvězdné flotily, po Khanovu alternativní minulost (mnohé lze však snadno domyslet, kupříkladu odlišný zevnějšek jako následek plastické operace). Tvůrci Star Treku: Do temnoty si prozřetelně uvědomili, že netočí samostatný film ani pouhý tuctový sequel, nýbrž že přispívají do velmi rozsáhlého sdíleného univerza, v němž jednotlivá díla obohacují jejich vzájemné souvislosti. Nebránili se tomuto faktu, ba naopak s ním předem počítali a vybudovali mosty mezi díly pocházejícími z různých médií (mezi nejvýznamnější pojítka patří to, kterým film odkazuje k epizodě Původního seriálu „Vesmírné sémě“). Obohatili Star Trek o v této podobě dosud neviděný transmediální rozměr a to jim slouží ke cti. Kdo je za to naopak kritizuje, vychází z peratické představy, že zdařilé je pouze autonomní dílo, která je nejen pomýlená a diletantská, ale která zároveň zcela odporuje tomu, v co se Star Trek do dnešní doby vyvinul – v rozvitý fikční svět existující napříč všemi médii, protknutý nekonečnými souvislostmi.

10. „V jiné realitě jsem vás mohl zvát ‚přítelem‘!“ – romulanský velitel, „Rovnováha hrůzy“

Spock a UhuraAby dosáhli co největší nezávislosti na reáliích fikčního světa, vyvázali se ze zodpovědnosti vůči němu a získali tak co nejvíce prostoru pro tvůrčí svobodu, vytvořili si tvůrci svět vlastní – malou bublinu v množině neomezených možností, které se říká Star Trek. I tím způsobili značnou kontroverzi. Jedna skupina rozlícených fanoušků se nedovede smířit se sebemenší odchylkou od idealizované šablony, druhá skupina vnímá odchylky jako nedostatečné a mluví o promarněném potenciálu, zatímco třetí se utápí v paradoxu obhajoby obou vzájemně neslučitelných postojů. Půvab alternativních světů tkví právě v onom paradoxu – v pro mnohé matoucí kombinaci stejného a jiného. Pod povědomým povrchem se díky radikálním zásahům do časové přímky skrývají docela proměněné základy. Nejen události, ale hlavně postavy se vyvíjejí zcela jinými směry, jejich charaktery a chování se zásadně proměňují a s tím i jejich vzájemné vztahy. Jamese Kirka, pod nímž si všichni představíme spíše udatného rytíře, vystřídal nevyzrálý drzoun z rozvrácené rodiny. Události prvního filmu rozvířily Spockův podpovrchový vnitřní konflikt v burácející bouři ještě mocnějších emocí a o to usilovnějších snah je potlačit. Nehledě na genetický potenciál a sociální původ, to životní okolnosti formují osobnost. Osobnosti postav, které jsme si oblíbili a znávali téměř až s intimní blízkostí, však náhle nepoznáváme. Situace se fundamentálně odlišuje od toho, na co jsme zvyklí z dřívějších filmů a seriálů, nebo například i startrekové literatury, kde charakter postavy představuje nepoddajný monolitický fakt, a tak je s ním třeba i nakládat.

Kirkova smrtPřepracovat oceňovaný fikční svět s sebou zcela přirozeně nese mnoho těžko stravitelných rozdílů. Zničení Vulkánu a smrt admirála Pikea například nemám v úmyslu tvůrcům odpustit, ačkoliv zároveň chápu, jak nezastupitelnou úlohu ve filmových příbězích obě události zaujímají. Stejně tak jsem ale nikdy nedokázal odpustit vraždu Jamese Kirka ve filmu Generace (tak zbytečnou navíc!) a mnoho dalších opomenutých příležitostí, nevyužitých možností a jiných zklamání. U takových příkladů nejlépe vysvítají výhody alternativních světů, které, jak bylo ustaveno v epizodě „Paralely“ (TNG), jsou nekonečně početné a nekonečně různé. Kdokoliv kdy byl zklamán vývojem událostí v dřívějších startrekových filmech, může opět opatrovat naději, že tentokrát, v tomto novém vesmíru, vše dopadne lépe, osudy postav se nerozejdou, ale naopak semknou, hrozbám a neštěstím půjde předejít, sny budou tentokrát naplněny, nové světy a nové civilizace budou objeveny. Díky alternativním univerzům ale mohou i diváci a čtenáři objevovat nové světy – nové fikční světy.

„Too cerebral!“

Ať už si nakonec o Star Treku: Do temnoty a Abramsových filmech myslíme cokoliv, ať už se vyžíváme v hnidopišském pátrání po závadách a kazech všeho druhu, nebo spřádáme ideologická dogmata o „ryzosti“ jednoho Star Treku ve srovnání s jiným, skutečnost je taková, že ve všech nejčastěji kritizovaných aspektech selhávají i předchozí startrekové filmy, a to mnohdy ještě tragičtěji. Od rozporů s vědou, přes vady technického charakteru po neodpustitelné přehlížení vedlejších postav, aj.

Rád jsem se pokusil obhájit domnělé nedostatky, které považuji za omluvitelné. Rád bych jiné považoval za pouhá nedorozumění a následky nedostatku důvtipu na straně některých diváků. Méně rád jsem zdůraznil vady, pro které není omluvy. Nekonečně nerad bych zavrhl všechny startrekové filmy na základě stejných argumentů. Ale přesně to bych byl nucen udělat, pokud by pro mě byla výše vypsaná kritéria prioritní a pokud bych chtěl ve své kritice být konzistentní, namísto mezi fanoušky obvyklého měření dvojím metrem. Jelikož je téma příliš široké a nelze ho ani zdaleka vyčerpat, nehledě na obsáhlost textu, odpustím si formální závěr a namísto něho přihodím ještě jeden, poslední podnět k zamyšlení a malý exkurz do historie Star Treku zároveň, míněný především pro fanoušky s intelektuální pózou.

Kapitán Kirk zasahuje!„Příliš intelektuální!“ kritizovali zadavatelé z NBC první pilot připravované space opery Gena Roddenberryho. Zároveň se jim nelíbil nedostatek akce a dobrodružství. Roddenberry ustoupil, i když jen částečně. Dospěl ke kompromisu – pečlivě vybalancovanému poměru mezi hloubavostí a napětím a začal pracovat na druhém pilotu. Tehdy se zrodil nejvlivnější obraz Star Treku. Jeho filmové mutace (pomineme-li historicky první fan filmy točené na Super 8 a úsměvnou tureckou parodii na „Past na muže“ čili „Nepravého McCoye“ původním názvem Turist Ömer Uzay Yolu’nda) vykazovaly ale od prvních chvil sklony nahradit tento poměr docela jinými kvalitami. Stačí si vzpomenout na důvody, proč byl o více než dekádu později navazující seriálový projekt Star Trek: Phase II nahrazen celovečerním filmem Star Trek: Film – úspěch Star Wars způsobený mimo jiné na poměry své doby častou a dynamickou akcí a ohromujícími speciálními efekty. V tom tkvěla na počátku éry blockbusterů působivost mainstreamového science fiction na filmovém médiu a přese všechen výrazný vývoj techniky i stylu to v zásadě platí i o současné kinematografii. Už na konci sedmdesátých let doufali majitelé licence z Paramountu v kasovní úspěch udivujícího vizuálního spektáklu jménem Star Trek a dodnes se priority ani nároky většiny diváků v tomto směru nezměnily. Filmový Star Trek si vždy byl schopný zachovat marginální množství důmyslnosti a citu i v příbězích orientovaných především na překvapivé zvraty, napínavou akci a uchvacující triky a nejinak je tomu i dnes, v případě Star Treku: Do temnoty, ačkoliv míra akce a nároky na oslnivost filmových triků postupem narůstaly úměrně k divácké poptávce. Je nelogické kritizovat filmový Star Trek za to, čím ze své podstaty je a čím od samého počátku vždy byl, klást na něj nároky, které jdou proti jeho duchu a které jsou v rozporu s jeho posláním podněcovat ani ne tak metafyzické úvahy o bytí a jsoucnu, jako spíše imaginaci diváků. Ano, můžete si povzdechnout, že Star Trek daleko lépe padne na malou rozostřenou obrazovku televize než na obrovité stříbrné plátno, a dám vám v tom za pravdu, ale o kolik vizuálně přitažlivých, dojemných i napínavých zážitků bychom bývali přišli, kdyby byli stejného názoru i filmaři?

kapitán flotily Eodeon
autor: Eodeon
vydáno: pá 25. října 2013
přečteno: 5526x
komentáře: 17
Facebook Twitter Google+

Star Trek and all related properties are Registered Trademarks of Paramount Pictures, registered by United States Patent and Trademark Office. All rights reserved. THESE PAGES ARE NOT OFFICIAL!

Internetový portál Trekkies.cz je vytvářen a spravován klubem a dalšími redaktory. Je postaven na základech redakčního systému phpRS.

© 2005, Trekkies: TNG