Do mého prvního retra jsem si vybral jednu z těch zábavnějších epizod celého Star Treku. Mám rád různé druhy epizod a tato je jedna z těch, které upřednostňuji ze všeho nejvíce. Navíc se hodně věnuje nejlepší postavě Voyageru – Holodoktorovi. Možná bude můj výběr někomu hodně proti srsti, ale já si myslím, že stojí za to. A tento díl má v sobě navíc moment, díky kterému na něj rozhodně nezapomenete.

Břídil, tenor, doktor, špeh je celkově 124. epizodou Voyageru a čtvrtou v jeho šesté sezóně. Díl se poprvé vysílal 13. 10. 1999 a režíroval jej John Bruno. Ten byl v tomto seriálu ještě režisérem epizody Zuřivost (Fury, 6x23). Scénář napsali osvědčení autoři startrekového universa – Rick Berman a Brannon Braga.

Děj (obsahuje spoilery)

Holodoktor si naprogramuje snění. To způsobuje, že se neovládá a spánek ho začíná přepadávat i za bílého dne. Ve svých představách je pokaždé za hrdinu, idolem žen a lvem salonů. Jenže Voyager sledují neznámí cizinci, jež vede Phlox, kteří jeho sny považují za skutečnost a chystají se podle nich na Voyager zaútočit. Phlox se napojí na Doktorovy nové algoritmy a ten tak skáče z jedné fantazie do druhé. Vůdce pirátů si uvědomí, že udělal osudovou chybu, a aby ji napravil, obnoví Doktorovy sny a do jednoho se přenese. Nabídne Doktorovi obchod – údaje o své lodi a o útoku za to, aby Doktor vystupoval jako kapitán. Doktor ovšem není faktem, že se z něj stal velitelský hologram, příliš nadšený. Hierarchie pod dojmem toho, jak Voyager zatočil s Borgy, uplatní náhodnou rotaci frekvencí phaserů. Tuvok ale najde slabinu v jejich štítech a Doktor musí bojovat o čas. Zkusí hlavního piráta zdržet lékařskými poznámkami o vysokém tlaku, nakonec je ale na ústup zažene zmínkou o fotonovém kanónu. Kapitán Doktorovi slavnostně udělí Pochvalné vyznamenání, samozřejmě až po ujištění, že je v pořádku, že to není fantazie. Navíc rozhodne, že se začne pracovat na velitelském hologramu.

Zajímavosti

V této epizodě Doktor hned ze začátku zpívá slavnou operní píseň La Donna E Mobile, kterou doplní vlastní slokou o Tuvokě pon farru. V této epizodě se Robert Picardo, Tim Russ a Robert Duncan McNeill postarali o nezapomenutelnou a bravurně zahranou scénu, díky které se epizoda dostala do mého dílu Retra. Robert Picardo vše odzpíval úplně sám (a nejen v této epizodě) a jde o jeden z jeho vůbec nejlepších hereckých výkonů v celém Voyageru. A uznejte, že zpěvák je opravdu bravurní… Dovolte mi ještě, abych tímto pochválil i český překlad Doktorova pěveckého partu a jeho skvělé odzpívání Přemyslem Přichystalem. Na Roberta Picarda to ovšem nemá...

„Tuvoku nakonec, jste jenom Vulkánec,
vždyť vy jste bez toho, už sedm let skoro.
Parisi nabíjej, támhle ten hyposprej,
já ti dám znamení, jen zůstaň stát za ním.
Hormony blázní, v nervové lázni,
všechno je veeeeeeeeeeeeeeelmi
nelogické.“

Doufám, že mi nebudete mít za zlé, že jsem tuto epizodu zařadil do našeho pravidelného čtvrtečního seriálu. Myslím, že zavzpomínat na dokonalý zpěv Roberta Picarda, Doktorovy eskapády a na jednu z nejhumornějších epizod Star Treku by se určitě mělo. Na kontinuum.cz má epizoda 9 bodů z 10 a ve Voyageru stoprocentně patří k těm povedenějším.

Seriál: Star Trek: Voyager

Série: 6

Díl: 4

První vysílání: 13. 10. 1999

Zajímavost: Ten zpěv Roberta Picarda, ten jeho zpěv…