Ahoj trekkies!

Tohle je můj první samostatný článek zde a proto bude možná trochu osobnější, než by měl být, ale já chci mluvit i o sobě a o tom, jak dané téma vnímám právě já. A chci to udělat proto, abych vám ostatním pomohla pochopit, co nás vedlo k nastolení tématu První startrekové mše a jak s ním hodláme naložit.

Všechno vlastně hlavně souvisí s tím, jak bereme Star Trek. Pro někoho je to jen seriál, který má zajímavé zápletky a vyvinuté herečky, na druhé straně stojí extrém, kdy lidé chodí spát v uniformách a založili si Církev Gena Roddenberryho. My, jako fandom, stojíme převážně uprostřed a snažíme se v tom středu také balancovat – někdo si kupuje modely lodí a figurky, ale za žádnou cenu by nevylezl na podium v uniformě, jiný je v uniformě jako doma, ale neláká ho sběratelství, další zná zpaměti všechny díly Star Treku a pere se za něj kudy chodí, ale u něj doma byste to nepoznali.... To všechno už „normální“ lidé (btw. už jste někdy potkali někoho, kdo se považuje za opravdu úplně normálního? Pak vezměte nohy na ramena a utíkejte – je to nejspíš psychopat! :-D) považují za „potrhlé“ a „nenormální“. Naše hranice jsou jinde a o to spíš si je snažíme bránit. „Normální trekkies“ se tedy budou dívat na lidi, kteří překračují hranice středu a „dělají nám ostudu“ stejně jako se „normální lidi“ dívají na nás „normální trekkie“.

V diskusích pod články o mši jsem zaznamenala dva typy obav:

Ten první jsem celkem očekávala a doufala, že bude rozptýlen druhým článkem (původně součástí prvního článku). Je to zděšení nad tím, že se snažíme parodovat křesťanský obřad a tím se vysmívat konkrétnímu náboženství. Čili že celá ceremonie bude pojata jako fraška nebo snad dokonce „travesti show“.

Více mne překvapil druhý typ výhrad a obav a to, že jsme ti „nenormální trekkies“, kteří se snaží opravdu založit plnohodnotné náboženství a dělat těm „normálním trekkies“ ostudu. Tedy že celá ceremonie bude brána zcela a úplně vážně s registrací církve na závěr.

Chci nyní uklidnit oba tábory ani jeden přístup není a nikdy nebyl cílem našeho snažení. Žádná církev, fanatismus ad absurdum, ale ani vysmívání. Dobře chápeme náročnost tohoto úkolu – je to balancování na ostří nože.

Ano, některé věci jsou tu „odkoukány“ od tradičních církví, ale nikoli za účelem zneuctění či výsměchu, nýbrž za účelem ukázání podobností a analogií. ST obsahuje filosofii, která je pokusem vzít si z náboženství to dobré, ale zbavit se toho špatného, co lidé na náboženstvích a církvích nemají rádi. Star Trek tohle všechno mudrování přitom zvládá s nadsázkou a humorem, který nikoho to neuráží a ještě zanechává přesah k pozdějšímu zamyšlení. A o totéž se chceme pokusit i my. 

Tento program už připravujeme několik měsíců a strávili jsme nad ním diskusemi a vyhledáváním zdrojů desítky a desítky hodin, právě proto, že je nám jasné, do jakého rizika jdeme a že můžeme ztroskotat. Star Trek se ale vždy odvážně pouštěl na tenký led. Když Roddenberry do role důstojníka na hvězdné lodi obsadil černošku, bylo to poprvé, co se černá žena v televizi objevila jako něco více než v roli služky. Producenti se báli, že natáčení ochromí záplava dopisů od rozhořčených rasistů. Ale nevzdali to.

Věřím ale, že se s touto výzvou dokážeme poprat, protože je to program od trekkies pro trekkies a že pokud bychom se hnali někam do Delta kvadrantu, tak nás pomůžete odklonit, nebo nám ukážete nějaký transwarpový tunel, který nás přivede zase zpět. Proto jste byli seznámeni s orientačním programem a některé vaše připomínky již byly zohledněny (například nebudeme nadále používat spojení „svatá trojice“, nahradíme ho jiným "startrekovějším" spojením a budeme dávat větší důraz na to, aby všichni pochopili, že nejde o opravdové zakládání státem registrované církve).

A na závěr ještě to slíbené osobní zamyšlení. V roce 2011 proběhlo v ČR sčítání a 15 070 lidí se přihlásilo k církvi rytířů Jedi. Zaregistrovala jsem to jako senzační zprávu v televizních novinách a přesto se mi nezdálo, že by to nějak výrazně ohrozilo popularitu fanoušků Star Wars, spíše naopak. Já jsem byla jedna s těchto 15ti tisíc lidí a navíc jsem k tomu přemluvila i několik kamarádů a příbuzných. Proč jsem to udělala? Zase jsou tu dva hlavní důvody. Jednak dát najevo s humorem a nadsázkou svůj názor na tuto kolonkou ve formuláři a jednak v koutku duše také dát něco o sobě vědět, k něčemu se přihlásit, někam patřit.

A to se mi splnilo, když jsem se o rok později stala součástí fandomu a klubu, ale stejně ve mě zůstal pocit, že je tam někde ještě něco trochu navíc, co jsme si o Star Treku ještě neřekli a způsoby, kterými jsme na něj ještě nenazírali, a ta trocha navíc by se mohla vyklubat právě ze závěrečné diskuse po mši.

Prostě tak je to se Star Trekem – když ho miluješ, není co řešit! :-D