Kapitánův deník pozemské datum 11. ledna 2014. Zachytili jsme nouzový signál raketoplánu Galileo, poté co jsme dorazli na místo vysílaní, nalezli jsme pouze trosky.

Takto by asi znělo hlášení kapitána Kirka, kdyby našel svého Galilea ve stavu, ve kterém se nacházel.

Abych vám to vysvětlil, Galileo je můj prvně vyrobený papírový ST model. Před týdnem (11. ledna) se stala nehoda. Při úpravě mé kanceláře se z poličky, ze které před několika sekundami Galileo zpadl, se zřítila hromada učebnic. Protože to byl můj první ST papírový model, uspořádal jsem řádný pohřeb.

Dnes (18. ledna - týden po události a v den psaní článku) jsme uspořádali s TUVOKem (uživatel tohoto webu, můj kámarád a účastník pohřbu) jsme se vydali uspořádat pohřeb. Šli jsme k nedalekému rybníku, ten byl však pokryt zvlášťním druhem silového pole, byl to led. Odebrali jsme se k nedalekému rybníčku. Ten byl bohužel také zamrzlý, logicky. Trochu jsem rozbil led v okolí břehu. Podpálil jsem model položil na plastovou podložku a vyslal jsem ho vstříc svému osudu.

"Popel popelu, prach prachu. Ale co to kecám prostě Galileo je zničen a nic ho nevrátí, tak a jdem na neidentifikovatelný nealkoholický pozemský nápoj zlatavé barvy se spoustou cukru, kofeinu a oxidu uhličitého." slova TUVOKa

Těžce požkozený Galileo:

Pohřeb:

Na Galilea :D