Před nedávnem byl ohlášen nový hraný fan seriál jménem Star Trek: Futures. V současnosti se nachází teprve v nejranější fázi vývoje. Můžete se na tomto místě zastavit a pomyslet si, že takových vysněných fan filmů již bylo mnoho a jen málokterý z nich se dočkal realizace, a budete v tom mít naprostou pravdu. Futures má ovšem jednu polehčující okolnost, díky které si alespoň na krátko pozornost fanoušků zaslouží – nadějně vypadající příslib v podobě ani ne minutu trvajícího, jednoduchého, ale zato působivého videa, zachycujícího průlet vesmírné lodi; lodi důvěrně známé, ale zároveň vlastně nikdy nespatřené, alespoň nikoliv v pohybu. Když to vezmu z druhého konce, lodě třídy Ambassador fanoušci dobře znají. Vyskytují se sice vzácně, ale jelikož jedna z těchto lodí patří do linie plavidel se slavným jménem „Enterprise“ a jelikož se tato loď vyskytla v kultovní epizodě „Enterprise včerejška“ (Yesterday’s Enterprise) (TNG), patří mezi nejznámější designy. Autorem finálního designu, který byl v seriálech použit ve dvou variantách, je proslulý Rick Sternbach.

Mezi fanoušky je ale dobře známo, že Sternbachovu designu předcházel ještě jiný návrh od dalšího slovutného designéra. Andrew Probert vytvořil svou původní vizi Enterprise-C v podobě matte malby. Mnozí shledávají jeho původní představu mnohem krásnější ve srovnání s lodí z „Enterprise včerejška“ a spatřují v ní daleko hladší designérský přechod mezi refitovaným Excelsiorem, který se objevil až o mnoho let později ve filmu Generace, a daleko uhlazenějšími křivkami lodi třídy Galaxy. Základní obrys vznikl již jako náčrtek znázorňující sérii všech lodí pyšnících se jménem Enterprise, na jehož podkladě byly později zpracovány jednoduhé plastické reliéfy v konferenčním salónku Enterprise-D. Předposlední loď na tomto schématu se skutečně daleko více podobá Probertově malbě než lodím třídy Ambassador, a nezapře ani podobnost s třídou Dreadnought ze Star Treku: Do temnoty. Jako řada jiných krásných designů Andrewa Proberta, ani tento nikdy nebyl převeden do podoby modelu a použit v žádném seriálu či filmu. Až doteď, jelikož Star Trek: Futures plánuje soustředit příběh kolem ústřední lodi třídy Ambassador a to právě v Probertově neprozřetelně opomenuté verzi. O tom ale více až později.

Příběh, hrdinové a prostředí

Napřed je třeba promluvit obecně o Star Treku: Futures. Plán počítá s jedním krátkým filmem, na který naváže příspěvková kampaň na Kickstarteru určená k financování pětidílné minisérie úzce navazujících epizod, zasazených do alternativní reality druhé poloviny 24. století. To vysvětluje použití alternativního designu lodi. Příběh se bude soustředit na postavu mladého Jacka Crushera a jeho rodinu spolu se zbytkem posádky Enterprise-C a budou mu dominovat spíše dialogy a rozkrývání tajemství v pozadí konfliktu dvou mimozemských civilizací než akční a trikové scény. Vliv Federace dosáhl v době, kdy se bude děj seriálu odehrávat, až do odlehlého koutu kvadrantu beta k soustavě Cesera. Tam si na planetě A’ren založila kolonii skupina Vulkánců, kteří unikli zničení jejich domovského světa. Oblastí ale zmítá občanská válka mezi dvěma lokálními velmocemi, nativním druhem Cae a jemu donedávna podřízenou odnoží Ra’zae. Cae ovládají těžbu a distribuci energie, která je čím dál náročnější, neboť Ra’zae zahájili blokádu distribuční sítě a používají přitom zničující zbraně poškozující subprostor. Kvůli tomu je cestování nadsvětelnou rychlostí v okolí velmi riskantní. Cae žádají Federaci o diplomatickou pomoc a ta posílá Enterprise. Namísto poklidného jednání u konferenčního stolu ale Enterprise sama zabředá do ničivého konfliktu.

Mezi postavami by se měli objevit nadporučík Jack Crusher, jeho žena Beverly hodností poručík a v té době desetiletý syn Wesley, dále kapitánka Enterprise-C Rachel Garrettová – vše kanonické postavy, jejichž verze z primární časové linie jsou dobře známé, snad až na protagonistu Jacka Crushera, o němž se diváci Nové generace dozvěděli jen pár zlomků informací rozesetých po několika epizodách. Nově přibyvšími postavami jsou první důstojník britského původu Jeffrey Keller – schopný pilot s averzí vůči Wesleymu Crusherovi, a zástupci druhů Cae a Ra’zae, Armin Es’al a Tare Ra’tal – vyslanci za znepřátelené politické skupiny. Autoři mají zjevně v úmyslu využít alternativní svět J.J. Abramse tvůrčím způsobem. Jak jsem už poznamenal v článku Tresť půl století trvajícího tmářství, pokud nic jiného, pak právě jako příležitost napravit „chyby“ primárního univerza může Abramsova alternativa velice přispět (nehledě na to, že přitom napáchá své vlastní, nevyhnutelné chyby). Napravit je může třeba právě příběhem, kde Wesley Crusher vyrůstá se svým otcem a na druhé straně Jack Crusher dostává příležitost mu otcem být a strávit život po boku své ženy.

Děj se má odehrávat ve zmíněné soustavě Cesera, odlehlé deset světelných let od Romulanské neutrální zóny a ležící na pozici mezi základnami Hvězdné flotily 123 a 174. Díky své blízkosti k teritoriím Romulanů i Klingonů slouží soustava jako významný obchodní uzel, což je další z pádných důvodů, proč je nutno udržet ji politicky stabilní. Z významných těles soustavy obíhá nejdále od hvězdy planeta Cesera Prime, politické a samozřejmě i obchodní centrum soustavy a domovina Cae. Komerční aspekt světa ovšem narušuje rozbujelý černý trh, který posílil následkem politického puče a likvidace staré vlády. S pomocí Federace nahradila u moci dřívější Unii dočasná vláda, ačkoliv se místní populací šíří názor, že volby byly zmanipulované. Většinu pozic v nové vládě totiž obsadili zástupci té předchozí. Planeta nese stopy industrializace a bezuzdného urbanismu. Pokrývají ji velkoměsta a jen minimum přírodních rezervací. Škody na životním prostředí plánují Cae vyřešit migrací části obyvatelstva na A’ren, druhou planetu soustavy.

Tu v této době obývají vulkánští přistěhovalci, které na planetu přivítali místní Cae. Jedná se o frakci, která již dávno opustila Ceseru Prime, nyní se věnuje zemědělství a duchovnímu životu a nepřeje si zaplést se do konfliktu mezi ostatními Cae a Ra’zae. Planeta byla částečně terraformována, ale ne zcela úspěšně. Nehledě na první fázi přesídlování dalších Cae z domovské planety se o A’ren stále častěji hovoří jako o umírající planetě. Pokrývají ji hory a zelené louky. Oproti tomu třetí planeta Ra’kazek se soudě z konceptuálních kreseb jeví jako vulkanická planeta (pokud tedy podlehneme ve sci-fi populárnímu charakterizování planet na základě jediného geografického rysu), pokrytá černým vulkanickým popelem a skalisky tvarem podobnými těm na Vulkánu. Obklopuje jí prstenec a má jednu oběžnici jménem Ka’rasis, jejíž jedinou vojenskou základnu využívají soupeřící frakce k obchodním a diplomatickým jednáním.

O Ra’zae a jejich světě toho jinak není známo mnoho. Jsou totiž velmi tajnůstkářští. Před senzorovými skeny chrání jejich planetu oblak ionizovaného magnetického popela. Než došlo k převratu, byla Ra’kazek zdrojem těžby a centrem průmyslové výroby Unie. Ačkoliv Ra’zae mají s Cae společné předky, podmínky života na nehostinné planetě u nich daly vzniknout několika na první pohled znatelným evolučním změnám. Mezi společenské změny na druhé straně patří úplná závislost na technologii, díky které jedině přežívají nevlídné klimatické podmínky a pracovní zátěž. Nejblíže ke slunci má planeta Un’cerar se svou přísně střeženou stanicí na výrobu solární energie. Poté, co Ra’zae přerušili své dodávky energie, stal se Un’cerar jejím jediným zdrojem pro Cae. Konceptuální kresby znázorňující výše popsaná prostředí, které ilustrují text tohoto odstavce, vytvořil výtvarník Markus Lovadina. Ale zpět k vesmírné lodi Federace, která do soustavy přilétá na diplomatické misi, a ke genezi jejího unikátního vzezření.

Design a vznik jeho počítačového modelu

Sám Andrew Probert dal tvůrcům Futures své svolení použít jeho návrh pro model Enterprise-C v připravovaném fan seriálu. Není to poprvé, kdy Probert přispěl fan filmům podle Star Treku svými návrhy. Vytvořil například už design jednomístné klingonské lodi pro nikdy (či pouze dosud?) nedokončený fan film Axiom známý spíše pod názvem Yorktown: A Time to Heal, v němž si George Takei zahrál Sulua dávno před účastí v epizodě „Na světě mít času dost“ (World Enough and Time) v rámci seriálu New Voyages/Phase II. Design drobné „stínové“ lodi Klingonů byl nakonec přeci jen využit v epizodě „Kitumba“ z Phase II, kde se v podobě malého camea objevil i sám Andrew Probert coby komodor Probert. Diváci ho mohou zahlédnout v teaseru epizody, když se spolu s kapitánem Saladinu Raymondem Martinem (Kenneth Thomson Jr.) a admirálem Sheehanem (Gil Gerard) transportuje na Enterprise a pomáhá vysvětlit okolnosti nastalé krize.

Probertův návrh na podobu Enterprise-C měl být nejprve zužitkován jakožto hvězdná loď Fearless z epizody „Kam se dosud člověk nevydal“ (Where No One Has Gone Before) (TNG). Probert se domníval, že Hvězdná flotila musela za tři generace po éře kapitána Kirka prodělat radikální změny a i „epizodní“ lodě Flotily, s nimiž se Enterprise-D občas setkává, by proto měly vypadat jako evoluční stupně mezi dřívějšími modely a novou geometrií trupu založenou na bázi Probertovy třídy Galaxy. Tomu nakonec odpovídala jen nepříliš elegantní třída Nebula vycházející z třídy Miranda a do značné míry se tomu přiblížil i vzácněji se vyskytující Ambassador, zatímco nejčastěji se v seriálu objevovaly archaické třídy lodí známé již z filmů s původní posádkou (Miranda, Excelsior, Oberth). Pro Fearless byl nakonec použit model Excelsioru a Probertův návrh byl odsunut ve prospěch jeho radikálně odlišné verze Ricka Sternbacha uplatněné jako Enterprise-C. Důvody k této volbě zůstávají nejasné. Snad tomu tak bylo proto, že na základě Sternbachova návrhu se dal fyzický model lodi vyrobit levněji a hlavně v kratším čase, ale to je pouhá spekulace.

Tobias Richter, vedoucí společnosti The Light Works specializující se na tvorbu digitálních modelů, vypracoval počítačovou podobu Probertovy lodi pro kalendář Ships of the Line z roku 2012. Práce si vyžádala několik měsíců, během nichž Richter každý krok konzultoval s Andrewem Probertem. Návrhář lodi měl totiž velmi přesnou představu o každičkém detailu. Video lodi v letu Richter vytvořil až nedávno jako upoutávku na Star Trek: Futures. Stejně jako Richterovy modely pro seriál Star Trek: Phase II a jeho USS Titan z obálky nejnovějšího románu z knižní minisérie Pád (The Fall) jménem Otrávený pohár (The Poisoned Chalice) je i jeho model Probertovy Enterprise dokonale profesionální prací. Od předlohy se odchýlil jen zanedbatelně a v nutných případech, zejména u sekundárního trupu, ale v ostatních směrech jí zachoval věrnost. Neobyčejně detailní pohled ve videu s extrémně vysokým rozlišením ukazuje neobyčejně detailní zpracování modelu. Po většinu času tohoto krátkého videa je však k vidění jen výseč lodi, která se tedy divákům neukazuje v záběru celá, jako kdyby tvůrci video záměrně natočili tak, aby mohl divák celkový tvar plavidla odvodit až na základě pohledu ze všech úhlů, zatímco loď provádí před jeho očima pozvolnou otáčku.

Za povšimnutí rozhodně stojí i krásná ambientní hudba s příjemnou variací na nejproslulejší hudební motiv Star Treku. Autorem hudebního doprovodu je sám tvůrce projektu Star Trek: Futures Dan Thale, který v rozhovoru s Clivem Burrellem z blogu Some Kind of Star Trek jmenuje hudbu jako svůj největší inspirační zdroj vedle brutalistní architektury a klasických sci-fi natočených mezi koncem šedesátých let a začátkem osmdesátých. Thale se dále zmiňuje o svých úmyslech vytvořit pro svůj seriál fyzické kulisy. Na jeho projevu je znát, že si je dobře vědom jak různorodých omezení, se kterými jsou fanfilmaři nucení se potýkat, tak potřebnosti nejen filmově-řemeslných, ale i estetických kvalit výsledného fan filmu. Působí dojmem člověka schopného uskutečnit ten gargantuovský úkol natočit technicky i umělecky vysoce kvalitní sci-fi fan film. Přeji mu hodně zdaru a čtenáře zvu ke zhlédnutí videa, v němž původní Enterprise-C vzlétla vůbec poprvé: