Osobní deník Naitomei X. Watanai, hvězdné datum 2014.1748. Dnes jsem napsala báseň na téma William a Deanna, nechávám tento zápis veřejný, aby se i ostatní mohli těšit z tohoto tématu…

Na Betazedu, ve městě Rixx,
kde není místo pro žádný kiks,
studovala jsem na univerzitě.
Koukals na mě rozpačitě,
na svatbě mé kamarádky.
Ráda vzpomínám na tyto začátky.

Zaujala tě má postava,
vysvlečená do naha,
tak jak to na betazedských svatbách bývá.
Nahota nic neskrývá,
proto jsou nazí všichni hosté,
jak jednoduché a prosté.

Tam prvně spatřils mě a začal chtít,
pak zajímavé věci začly se dít.
Ty jako Will, já jako Deanna,
byla jsem naprosto bezbranná
a chladná jako skála,
tuze jsem se lásky bála.

Jenže tys mě oslovil, projevil jsi zájem.
Chtěls jít se mnou rájem.
Neustále jsem tě odháněla,
nic s tebou jsem mít nechtěla,
bála jsem se, že bys mě chtěl jen na jednu věc,
na pouhopouhý a obyčejný sex.

Já chtěla city, já chtěla víc,
a tys přišel a vydal ses vstříc.
 Já začla tě učit svůj způsob života,
měla to být pro tebe osvěta.
Jenže, tys nechápal,
jen ses na mě sápal.

Vydali jsme se na cestu poznání,
doufala jsem, že to mé cíle zachrání.
Jenže co se má stát, stane se.
V Janarském pralese
pod vlivem vášně,
nechovala jsem se rozvážně.

Tak jako Will
jsi mě políbil.
Bez žádných vysvětlivek,
vrátila jsem ti polibek.
Tak jako Deanna,
líbala jsem tě do rána.

Po pár dnech jsme z lesa odešli.
Dík veliké hádce jsme se rozešli.
Ačkoliv se máme pořád rádi,
jsme jen dobří kamarádi.
Nepřijde už žádná nirvána.
Jsi jako Will, já jako Deanna.